Ministři EU chtějí posílit vyjednávací pozici zemědělců

Všechny firmy, které jsou součástí potravinového výrobního řetězce – od farmářů až po prodejce potravin – musí mít stejné právo na přiměřený zisk a Unie musí najít opatření, která to zajistí. V reakci na zprávu Evropské komise, podle níž jsou zemědělci při vyjednávání o cenách znevýhodněni proti velkým potravinářským koncernům, se na tom včera shodli ministři EU.

Ministři zemědělství se včera v Bruselu sešli k diskusi nad návrhy, s nimiž vloni na podzim přišla Evropská komise ve snaze zlepšit fungování výrobního řetězce v potravinářském odvětví a posílit smluvní vztahy mezi výrobci a odběrateli.

Španělská ministryně zemědělství Elena Espinoza, která jednání ministrů evropské sedmadvacítky předsedala, po jeho skončení uvedla, že se diskuse točila hlavně kolem vysokých cen a nastavení transparentních podmínek na trhu, boje s nekalými obchodními praktikami, smluvních vztahů, spolupráce mezi profesními organizacemi v potravinářském odvětví a celkovou konkurenceschopností sektoru.

Ministři podle jejích slov iniciativu Komise sestávající z návrhů jak zajistit hladké fungování potravinářského výrobního řetězce přivítali a „vyjádřili naději“, že opatření vstoupí v platnost „co nejdříve“.

Španělská ministryně zemědělství po včerejším jednání dodala, že řada delegací volá po podniknutí dalších kroků, které by vedly ke „spravedlivému rozdělení přidané hodnoty v rámci celého výrobního řetězce“. Jinými slovy, každý od zemědělce, přes potravinářskou firmu až po prodejce, by měl být za svou přidanou hodnotu „spravedlivě kompenzován“.

Espinoza v této souvislosti uvedla, že by si členské státy měly mezi sebou vyměňovat informace o cenách. K tomu v současné době nedochází, nehledě na to, že v některých zemích ani neexistují orgány, které by se takovému monitoringu věnovaly.

„Neměli bychom si jen vyměňovat informace o cenách, ale také o maržích… Takové informace bychom mít měli. S jejich pomocí bychom mohli zjistit, kde k deformaci cen dochází – zda na domácích trzích nebo v Evropě“, uvedla.

Co s nerovnováhou?

Evropská komise se vztahy mezi hráči v potravinářském sektoru začala zabývat poté, co v roce 2008 výrazně vzrostly ceny potravin. Evropská exekutiva se tehdy rozhodla, že bude pečlivěji sledovat vývoj cen zemědělských komodit, analyzovat dopady spekulací na ceny a prošetří jak celý výrobní řetězec funguje.

Po více než roce pak vloni v říjnu Komise vydala o svém šetření zprávu, z které vyplývá, že ve smluvních vztazích mezi účastníky výrobního řetězce existuje „významná nerovnováha“. Příčinou napětí je prý nerovná vyjednávací síla, která může mít za následek uplatňování nekalých obchodních praktik.

Komise je toho názoru, že je třeba vyjednávací sílu zemědělců oproti velkoodběratelům a velkým potravinářským producentům posílit a v souvislosti s tím přišla s několika návrhy s tím, že vhodná opatření bude zapotřebí ještě vyhodnotit. Jednou z možností jak se proti nerovnému vztahu postavit a jak posílit pozici malých potravinářských firem, může podle Komise být například vznik sdružení producentů.

Výjimky ze společné zemědělské politiky

Některé členské státy včera na Radě ministrů zemědělství přišly s návrhem změnit roli Společné organizace trhu (CMO) v rámci společné zemědělské politiky (CMO je zodpovědná za regulaci nabídky výrobků tak, aby nedocházelo ke kolísání nabídky ani cen, které potravinářské firmy a spotřebitelé platí zemědělcům, pozn. red.). Potravinářský sektor by měl podle nich získat určité výjimky, které by hráčům na trhu pomohly se lépe zorganizovat.

Espinoza uvedla, že se delegace v tomto ohledu na řadě témat shodly, ale k tomu, aby návrh ministři jednomyslně schválily a začalo se pracovat na nové legislativě bude třeba ještě „dva až tři body“ prodiskutovat ve zvláštním výboru pro zemědělství.

Přijímání legislativy ale bude po přijetí Lisabonské smlouvy, díky níž se nyní na řadě rozhodnutí v oblasti společné zemědělské politiky vedle Rady podílí i Parlament, poněkud komplikovanější než v minulosti. Na druhou stranu, opatření, která legislativní opatření nevyžadují, bude možné přijmout „rychleji“, dodala Espinoza.

Jedno opatření navrhuje také skupina zemí v čele s Francií a týká se mlékárenského sektoru. Skupina navrhuje, aby se na národní úrovni stanovily minimální výkupní ceny mléka. Na evropské úrovni není uzavření podobné smlouvy mezi zemědělskými producenty a odběrateli podle současných pravidel možné, ale tváří v tvář probíhající mléčné krizi a klesajícím příjmům producentů mléka možná dojde ke změně. Takovou možností se Unie v současné době zabývá a řeší, zda podobné změny nezavést také pro další zemědělské komodity.