Visegrádská skupina v EU: Nepřichází s agendou, ale ani ji neblokuje

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Vláda.cz

V4 před časem deklarovala, že se bude aktivně podílet na reformě Evropské unie. Zatím ale takový slib nenaplnila, píše Anna-Lena Kirch z Hertie School of Governance.

Anna-Lena Kirch je výzkumnicí Centra pro mezinárodní bezpečnostní politiku (CISP) na Hertie School of Governance, kde se věnuje zejména polsko-německým vztahům v oblasti bezpečnosti a obrany. Zabývá se také procesem vládnutí v EU, Visegrádskou skupinou a německou zahraniční politikou. Komentář vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Z berlínské perspektivy se Visegrád vytratil z hledáčku evropské politiky. Hlavním důvodem je, že azylová a migrační politika již nepatří mezi horká témata diskutovaná Bruselu. Politický diskurs v Německu a v dalších členských zemích EU se navíc v některých bodech migrační politiky přiblížil pozicím středoevropských zemí – odklonil se od „vítací kultury“ směrem k větší ochraně vnějších hranic, pragmatickým dohodám se třetími zeměmi a odporu proti povinnému relokačnímu systému.

Výsledkem je zmírnění dosavadních kontroverzí, které provázely evropskou migrační agendu. V EU nyní panuje shoda, že prioritou by měla být vnější dimenze migrace. Zároveň si členské státy uvědomily, že pro relokační schéma ani reformu Dublinského systému neexistuje jednoduché a rychlé řešení. Unie se nyní věnuje jiným politickým výzvám, jako je brexit, obranná spolupráce, vztah s Čínou a klimatická politika. V4 přitom v těchto otázkách jako skupina nijak nevyčnívá.

Další spolupráce Visegrádu je nejasná. Téma migrace čtyřku spojilo i rozdělilo zároveň

S příchodem migrační krize se Visegrádská čtyřka aktivizovala. Všudypřítomná otázka migrace se stala prioritou spolupráce a přispěla k „visegradizaci“ středoevropské politiky. Migrace ale ustupuje, téma se vyčerpává a Visegrád má před sebou nové výzvy.

Ukázalo se, že mimo otázku uprchlických kvót, proti kterým V4 vystupovala, nepřináší skupina žádnou společnou proaktivní evropskou agendu. Unii jako celek nyní chybějí impulzy k nadnárodní integraci a hovoří se také o prohlubování „dvourychlostní“ Evropy, kterou navrhl francouzský prezident Emmanuel Macron. Pokud tato témata podporovaná Paříží a Berlínem ovládnout po volbách do Evropského parlamentu unijní agendu, situace může vyústit v další středoevropské veto.

Součástí eurozóny je ze zemí V4 pouze Slovensko. Další země jsou na jednu stranu kritické k přesunu dalších pravomocí na Evropskou komisi, na stranu druhou se však obávají své marginalizace při potenciálním scénáři dvourychlostní Evropy. Tlak na „více Evropy“ ale ani po volbách není pravděpodobný. V Unii roste fragmentace, úroveň koheze je nízká a řada členských zemí se vyrovnává s nestabilními vládami.

V4 před časem deklarovala, že se bude aktivně podílet na reformě Unie. Zatím ale takový slib skupina nenaplnila. Jednotně nedokázala vystupovat dokonce ani v oblastech, jako je energetická bezpečnost nebo jednotný trh, kde měly středoevropské země tradičně společné zájmy.

Ve Visegrádu se v uplynulém období hojně diskutovalo o revizi směrnice o vysílání pracovníků, kde skupina z počátku vystupovala společně proti Francii, která chtěla pro pracovníky dočasně vyslané do jiných členských států vyšší úroveň sociálního zabezpečení a minimální mzdu. Vlády ve Varšavě, Budapešti, Praze a Bratislavě iniciativu kritizovaly jako protekcionistické opatření západních zemí proti levnější pracovní síle ze střední a východní Evropy. I v tomto případě ale společná pozice V4 dlouho nevydržela. Proti konečnému znění směrnice nakonec hlasovali jen Maďaři a Poláci.

Stejný plat za stejnou práci na stejném místě. Země EU se dohodly na kontroverzní směrnici

Po více než jednom roce dohadů se evropské země shodují na budoucích pravidlech pro vysílání pracovníků. Kontroverzní směrnici však ještě musí schválit Evropský parlament, který se s Radou v několika bodech neshoduje.

Dalším společným znakem visegrádských zemí je jejich postavení čistých příjemců evropských financí. Označují se proto jako „přátelé koheze“, kteří v jednáních o novém sedmiletém rozpočtu bojovali proti rozsáhlým škrtům strukturálních evropských fondů a podporovali flexibilní kohezní politiku. Česká republika se ale v blízké době stane čistým plátcem, mezi zeměmi se tak prohloubí další propast.

V4 se snaží chybějící společné evropské zájmy vyvažovat rozšiřujícími se konzultacemi v rámci platformy V4+, které odpovídají charakteru V4 jako flexibilní a instrumentální spolupráci. Skupina se tak setkává s evropskými partnery z Německa, Francie, Spojeného království, Rakouska, Slovinska, Beneluxu či třech pobaltských republik. Spolupráce probíhá i s mimounijními zeměmi, jako je Kanada, Izrael, Egypt, Japonsko, Jižní Korea, země západního Balkánu a jiné. Dalším krokem v diverzifikaci partnerů je polská účast na širších, regionálních platformách, z nichž nejviditelnější je Iniciativa tří moří.

Země V4 a Turecko: Obchod se řeší přímo, hodnoty přes Brusel

V4 a Turecko chápou důležitost obchodní spolupráce a vzájemné strategické podpory. V lidskoprávních a občanských otázkách však země Visegrádu své postoje vůči Turecku po posílení moci vlády prezidenta Erdoğana raději koordinují přes Brusel.

Nic však nenasvědčuje tomu, že visegrádská spolupráce zmizí nebo se stane nepodstatnou. Institut rotujícího předsednictví a hustá síť více či méně formalizovaných konzultací a koordinačních setkání na všech administrativních a politických úrovních má silný stabilizační a sjednocující efekt. Rozpad skupiny tak v blízké budoucnosti není na stole.

Když v roce 2018 Evropská rada pro zahraniční vztahy (ECFR) představila svůj průzkum EU Coalition Explorer o spolupráci mezi jednotlivými zeměmi v evropských institucích, ukázalo se, že pro visegrádské země jsou ostatní členské státy z regionu přirozenými partnery. Všechny skončily v první pětce nejčastěji kontaktovaných zemí mezi unijní osmadvacítkou. Zástupci Slovenska a Maďarska jsou ve spojení s jinými visegrádskými zeměmi dokonce častěji než Berlín. Mnohé z visegrádských projektů mají přeshraniční nebo regionální charakter a cílí na oblasti mimo všeobecné evropské politiky. Společné projekty financuje Mezinárodní visegrádský fond. Některé se zaměřují na propojení občanské společnosti, jiné budují výzkumné a analytické struktury, jako například „Think Visegrad“. Z fondu též skupina financuje společné infrastrukturní projekty s důrazem na propojení severu a jihu, vytvoření regionálního inovačního hubu nebo na obrannou spolupráci při výcviku, vzdělávání a sdílení informací.

Vyjednávání budoucího víceletého rozpočtu EU je v očích Česka a Polska bojem za kohezní politiku

Žádné škrty v kohezních a zemědělských fondech, více flexibility a méně administrativy. Právě tak si Česká republika a Polsko představují budoucnost evropského rozpočtu.

V každém případě, obavy Berlína z ambic V4 a jejího potenciálu blokovat evropskou politiku oslabily. Němečtí politici a analytici se i přes rozdílné představy České republiky, Slovenska, Maďarska a Polska snaží nadále hledat společné zájmy V4 a Německa. Účast Angely Merkelové na summitu V4 v Bratislavě, který se konal v únoru tohoto roku, některá německá média připodobňovala k „Versöhnungstour“ (usmiřovací turné), jiné ji zase označovali za „nereálné balancování“. Německá vláda i většina politických stran, s výjimkou Alternativy pro Německo (AfD), ale zůstávají k vývoji v regionu kritické, především kvůli obavám z podkopávání právního státu a evropských hodnot.

Právní stát v zemích Visegrádské čtyřky: Z pilných žáků černé ovce

Přestože země V4 letos slaví 30 let od pádu komunismu, Maďarsko a Polsko čelí řízení EU pro ohrožení vlády práva. Úroveň demokracie se u těchto dříve pilných studentů demokratické transformace významně zhoršila. Česko a Slovensko možná podobný vývoj čeká.

Příkladem z nedávné doby je billboardová kampaň Viktora Orbána namířená proti předsedovi Komise Jeanu-Claudeu Junckerovi a Georgi Sorosovi, která vyvolala rozsáhlou kritiku a vedla k pozastavení členství vládní strany Fidesz v Evropské lidové straně (EPP). Němečtí politici a analytici přesto nepřestávají hledat společné evropské projekty nad rámec obchodních vztahů. Prvním krokem tímto směrem bylo zapojení Německa v roli pozorovatele do Iniciativy Tří moří, jejíž setkání se uskutečnilo v září loňského roku. Během únorového summitu V4+ se Německo s partnery dohodlo na spuštění společné rozvojové iniciativy v Maroku zaměřené na boj s chudobou, která by mohla přispět k širším stabilizačním snahám v severní Africe. Zda se projekt podaří uskutečnit, a do jaké míry se spolupráce rozšíří i do jiných oblastí, ukáže až čas.

Pomůžeme Maroku s příčinami migrace, shodla se V4 s Německem

Na Slovensku se dnes potkali zástupci Visegrádské čtyřky a Německa. Probrali migraci, skladbu dlouhodobého rozpočtu EU nebo proměnu regionu za poslední tři dekády.