V4+Ukrajina, nebo V5? Kyjev se dívá s nadějemi na slovenské visegrádské předsednictví

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock

Spolupráce ve formátu V4+Ukrajina v posledních letech ztratila na důležitosti. Kyjev přesto věří, že nedávno zahájené slovenské předsednictví Visegrádské čtyřky přinese změnu. Ukrajina by ale měla lépe pochopit, jak V4 jedná a jakým způsobem mezi sebou členové skupiny komunikují. Měla by si také uvědomit, jaký potenciál tito spojenci mají, píše Hennadij Maksak.

Hennadij Maksak je předsedou analytického centra Foreign Policy Council „Ukrainian Prism“. Článek vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Spolupráce mezi V4 a Ukrajinou započala v polovině minulé dekády, poté co se zemím Visegrádu podařilo naplnit původní smysl uskupení, tedy vstup do  EU a NATO. Po úspěšném dovršení tohoto cíle se tak V4 logicky zaměřila na nové a sobě blízké poslání, a to spolupráci s Ukrajinou. Jak už je psáno v Kroměřížské deklaraci z roku 2004, visegrádské země jsou odhodlány pomoci třetím zemím se připravit na členství v EU a Severoatlantické alianci. Vztahy EU s východní (Evropská politika sousedství – ENP) a jihovýchodní Evropou (politika rozšíření) patřily vždy mezi politické priority visegrádských zemí.

Z tohoto nastavení se přirozeně vyvinula spolupráce ve formátu V4+Ukrajina, která pomohla nasměrovat potřebné know-how tam, kam to bylo ve východní Evropě potřeba. Ze začátku nebyla spolupráce vůbec intenzivní a odehrávala se na úrovni debaty bez hmatatelných výsledků. Jednalo se především o energetice, bezpečnosti a obraně.

Opravdu praktická spolupráce začala teprve v roce 2014, kdy se Ukrajina stala obětí ruské agrese. Dnes se dá s přehledem říci, že vrchol aktivní spolupráce s V4 byl dosažen v letech 2015 a 2016, a to jak na celkové politické úrovni, tak i v realizaci konkrétních projektů. Visegrádské státy byly jedny z prvních zemí, které společně podpořily svrchovanost a územní celistvost Ukrajiny. Země V4 tak jako jeden celek přesvědčivě polemizovaly ve veřejných debatách s Rakouskem, Velkou Británií, Švýcarskem, Německem a Francií, a připojovaly se k podpůrným prohlášením.

Když bylo nejhůř a Kyjev musel čelit ruské okupaci na východě země a zároveň plnit mnohé očekávané reformy, země Visegrádské čtyřky neotálely a rozdělily si úlohy tak, aby co nejvíce pomohly Ukrajině s transformačním procesem. Ukrajinci díky pravidelným schůzkám ministrů v konstelaci V4+Ukrajina dostali vhled do důležitých témat, jako je efektivní energetika, decentralizace, vzdělání a rozvoj menších a středních podniků. Pomohly i společné konference a praktické semináře jako například projekt V4 Road Show.

Pavel Gruber: Válka odstřihla tisíce Ukrajinců od lékařské péče. Od frontové linie uprchla většina zdravotníků

Stres, akutní úzkost, deprese, ale také nemoci jako cukrovka nebo vysoký tlak. Tomu všemu čelí lidé, kteří bojům navzdory neopustili své domovy a zůstali ve východní části Ukrajiny. Ukrajinu navíc sužuje rezistentní tuberkulóza, která se šíří vzduchem. Pomocnou ruku místním nabízejí Lékaři bez hranic.

Ukrajina mohla těžit z enormního zájmu visegrádských zemí o energetickou bezpečnost, a zajistit si tak náhradní zdroje přírodního plynu a zbavit se závislosti na ruských dodávkách. Visegrádský spolek vždy konstruktivně podporoval ukrajinské sblížení s Unií,a to především v souvislosti s podepsáním a ratifikací asociační dohody či zrušením ukrajinských víz.

Ukrajina byla přizvána, aby se podílela na visegrádské bojové skupině, a ukrajinské jednotky tak byly spolu s visegrádskými kolegy v pohotovostním režimu v první polovině roku 2016. Tato spolupráce se pravděpodobně ještě jednou uskuteční v roce 2019.

Ukrajina je největším příjemcem visegrádských příspěvků mimo oblast V4. V dosud nejnáročnějším roce 2014 získala Ukrajina z Mezinárodního visegrádského fondu 1,3 milionu eur. Drtivá většina prostředků z Programu pro podporu mobility zaměstnanců státní správy byla přidělena právě Ukrajině.

Větší spolupráce s visegrádskými zeměmi přiměla Ukrajinu oficiálně přiznat svou ambici se k Visegrádu připojit a rozšířit jej na V5. Vyplynulo to z rétoriky ukrajinského prezidenta Petra Porošenka při návštěvě jednání visegrádských ministrů zahraničních věcí v prosinci roku 2014.

Tímto výrokem Porošenko ocenil úspěch visegrádských reforem a zavázal se dosáhnout stejných výsledků doma na Ukrajině.

Není divu, že V4 byla několikrát zmíněna v ukrajinské Národní bezpečnostní strategii přijaté v roce 2015. Vláda nastavila životní a sociální poměry středoevropských zemí jako ideální cíl a měřítko pro dosažení přiměřeného ekonomického zabezpečení.

Kde se stala chyba?

Tempo spolupráce v rámci formátu V4+Ukrajina však v letech 2016 a 2017 značně opadlo, a to hlavně v politických záležitostech. Na jednu stranu se to dá vysvětlit reorientací visegrádských priorit spíše na vnitřní problémy, jako jsou společné řešení migrační krize EU či nejednotný názor na asertivitu ruské zahraniční politiky. Na druhou stranu lze ale situaci vysvětlit i tím, že ukrajinská vláda nepochopila, jak V4 jedná, jak se uvnitř organizace komunikuje a jaký potenciál tito spojenci mají. Panují také názory, že se Kyjev zaměřuje spíše na udržování vztahů s klíčovými mezinárodními hráči,  jako jsou Spojené státy, Kanada, Německo, Velká Británie nebo Francie, které mohou Ukrajině poskytnout vice prostředků a mají ve světě větší vliv než země V4.

To vše může do jisté míry vysvětlit dnešní atmosféru a politický stav ve všech pěti státech. Zároveň je ale nutné brát v potaz bilaterální vztahy v rámci multilaterální spolupráce. Účinnost spolupráce také velice závisí na aktivitě předsedající země, i když samozřejmě stále platí, že všechny státy V4 se musí na společném rozhodnutí jednomyslně shodnout.

Předsedající země během svého ročního mandátu určuje obsah agendy. Nepříjemné zkušenosti z minulosti přitom potvrzují, že pokud má člen V4 problém s některou bilaterální záležitostí, může to mít velice negativní dopad na celkovou komunikaci uvnitř skupiny. To se přesně stalo během maďarského předsednictví, které skončilo letos v červnu. Maďarské předsednictví bylo úzce spjato s kampaní do maďarských parlamentních voleb a zároveň s tvrdým sporem mezi maďarskou a ukrajinskou vládou ohledně jazykových pravidel navržených v novém ukrajinském zákonu o vzdělání. Ukrajinští diplomaté tvrdili, že Budapešť přehlédla mnohé snahy ukrajinské vlády pomoci s organizací konferencí a seminářů ve formátu V4+Ukrajina, a spolupráce se tak omezila na všeobecnou debatu mezi Visegrádskou čtyřkou a zeměmi Východního partnerství. I když některé vzácné formality se přeci jenom zachovaly jako například tradiční setkání náčelníků vojenských štábů jednotlivých států. V maďarském podání se ale mnohé zajímavé akce vůbec nekonaly. Tento přístup je velice kontraproduktivní a mnoho lidí zklamal, protože Maďarsko bylo právě jednou z prvních zemí, která o spolupráci v provedení V4+Ukrajina usilovala.

Protievropský postoj V4 je ve skutečnosti protiukrajinský, říká ukrajinská analytička

Pro Ukrajinu má velký význam, že se Polsko, Česká republika a Maďarsko postupně odklánějí od EU a posouvají se až na samotný okraj Unie. Kyjev by chtěl být co nejblíže sjednocené Evropě, říká Kateryna Zarembo.

Očekávání od slovenského předsednictví

Ukrajina vnímá slovenské předsednictví visegrádské čtyřky daleko pozitivněji. Zaprvé, jak tomu průzkumy nasvědčují, Slovensko daleko lépe vnímá postavení a vliv V4 uvnitř EU. Zadruhé, Slovensko nedávno navrhlo pokročilejší politickou a sektorovou spolupráci mezi V4 a Ukrajinou. Zatřetí, Slovensko se v rámci spolupráce zaměřuje na témata, která jsou pro Ukrajinu nesmírně důležitá, jako jsou například reforma bezpečnostního sektoru, obrana, energetická bezpečnost či energetická účinnost.

Slovensku se podařilo během svého minulého předsednictví, které trvalo od července 2014 do června 2015, upevnit rámec spolupráce mezi V4 a Ukrajinou a zároveň se zaměřit na bezpečnostní otázky. Jednání se odehrávala na nejvyšší úrovni a priority předsednictví se slučovaly s ukrajinskými zájmy (energetická bezpečnost, společná zahraniční a bezpečnostní politika visegrádských zemí, obranná spolupráce, doprava a tak dále).

Německo, Ukrajina a V4 se při vrcholovém summitu v Bratislavě dohodly na pořádání pravidelného setkání mezi ministry zahraničních věcí a ministry obrany Ukrajiny a zemí V4.

Není třeba opakovat, že Ukrajina byla schopna v letech 2014 a 2015 čelit ruským energetickým nátlakům právě díky zásluhám Maďarska a Slovenska. Z toho důvodu byla Ukrajina v dostatečně silné pozici, aby v listopadu 2017 mohla odmítnout nákup ruského plynu.

Ještě podstatnější je ale skutečnost, že slovenské think-tanky se už předběžně radí se svými ukrajinskými protějšky o prioritách a celkovém směru slovenského předsednictví Visegrádské skupiny, což je obrovský rozdíl v porovnání s maďarskou verzí.

Je patrné, že svěží program slovenského předsednictví dělá velice dobrý dojem a nechává více prostoru pro visegrádskou spolupráci s Ukrajinou. I když je nutno brát v potaz tradici konsensuálního hlasování u všech visegrádských rozhodnutí, lze to považovat za relativní pokrok v ukrajinsko-visegrádských vztazích.

Skvělá zpráva ale je i to, že Slovensko hodlá obnovit program V4 Road Show. V rámci této iniciativy se pořádají čtyři tematické debaty věnované konkrétním reformám ukrajinského státu a jejich dosavadního průběhu. I když provedení V4 Road Show nebylo na svém počátku v letech 2014–2015 ideální, projekt představuje obrovskou příležitost, jak pokročit v dialogu.

Východní partnerství: V4+EaP6 nebo V4+AA3?

Je podstatné zmínit klíčovou roli, kterou země V4 hrají v podpoře a rozvoji Východního partnerství. I když Polsko bylo jedním ze států, které stály u počátků Východního partnerství, inaugurační summit se uskutečnil v roce 2009 v ČR. Visegrádská skupina partnerské země aktivně podpořila a vytvořila konkrétní formát V4 plus Východní partnerství. Tento způsob organizace byl na politické úrovni velice efektivní, a to hlavně před zahájením summitů Východního partnerství. V roce 2012 byl pod záštitou Mezinárodního visegrádského fondu zahájen dotační program V4EaP, který měl za účel podpořit kulturní a sociální iniciativy v zemích Východního partnerství.

Vzhledem k tomu, že rozšíření a sousedská politika EU patří mezi priority Visegrádské skupiny, každé předsednictví tradičně pořádá schůzi ve formátu V4+EaP. Poslední setkání se konalo v Budapešti v srpnu minulého roku.

Závěry summitu Východního partnerství z listopadu svědčí o tom, že evropské instituce věnují velkou pozornost čtyřem tematickým pilířům Východního partnerství. V rámci těch slíbilo všech šest zemí, že splní všech dvacet vymezených cílů do roku 2020. To znamená, že následující předsedající země si budou moci vybrat jednu ze čtyř priorit, zatímco se budou připravovat na příští setkání v této konstelaci. Díky tomu se uskuteční efektivní ministerská setkání a jednání nebudou omezena pouze na resorty zahraničních věcí a obrany.  Navíc by tato spolupráce pomohla předat know-how a zkušenosti  V4 z dřívějších let zemím Východního partnerství.

Kromě základního formátu, který se skládá ze všech členů z východní Evropy a jižního Kavkazu, by se mohlo zdát výhodnější založit nová uskupení. Mohlo by se jednat například o formát V4+AA3 s Gruzií, Moldavskem a Ukrajinou, tedy s východoevropskými zeměmi, které podepsaly asociační dohodu. Fungovat by mohla i spolupráce V4+2 (Gruzie a Ukrajina). Koneckonců by ale záleželo na konkrétních politických tématech. Obdobné iniciativy plně korespondují s hodnotami a usneseními z bruselského summitu Východního partnerství a nedávného summitu EU-Ukrajina.

EU tlačí na Ukrajinu, aby lépe bojovala s korupcí

EU po společném summitu apeluje na Ukrajinu, aby přitvrdila v boji s korupcí. Evropská finanční pomoc se bude podle Evropské komise odvíjet od úspěchu sektorových reforem. Unie také prodloužila sankce vůči Rusku.

Závěrečné postřehy

Aby nedošlo v rámci formátu V4+Ukrajina ke zbytečnému politickému vyčerpání, Ukrajina by měla být v této sféře aktivnější a navrhovat více iniciativ a příležitostí ke spolupráci, které by zaujaly visegrádské země.

I když v tuto chvíli Ukrajina spíše řeší své bilaterální vztahy, ukrajinská diplomacie se také musí během nadcházejících pěti až deseti let zaměřit na to, jak pokročit v politické a praktické spolupráci uvnitř V4. Fakt, že tato vcelku neformální, ale zato efektivní organizace vydržela více jak 25 let, by mělo posloužit jako jasný signál pro Kyjev, aby Visegrádskou čtyřku bral do budoucna vážněji.