V4 a reforma eurozóny: rozdělení mezi federalisty a zastánci mezivládní spolupráce

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Pixabay

Názory visegrádských zemí na institucionální architekturu měnové unie se rozcházejí. Shodnou se na tom, že nechtějí hrát druhé housle, píše Robert Csehi.

Autor působí na Bavorské škole veřejné politiky v rámci Technické univerzity v Mnichově. Článek vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Francouzský president Emmanuel Macron předložil ambiciózní plány pro oživení evropského integračního procesu. Jeho návrhy pro reformu evropské hospodářské a měnové unie jsou velkolepé a zahrnují například vytvoření postu evropského ministra financí či samostatný rozpočet zemí eurozóny. U ostatních členských zemí Macron s těmito nápady spíše narazil.  Vysoko na pořadu dne ale figuruje dokončení bankovní unie a přeměna Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) na Evropský měnový fond (EMF). Tyto návrhy mohou snadno získat podporu letní Evropské rady, což by pro eurozónu do budoucna znamenalo větší odolnost vůči krizím. I když se Macronovy plány týkají pouze zemí platících eurem, mohly by mít dopady i na země mimo eurozónu. Odlišné přístupy čtyř středoevropských zemí (ČR, Maďarsko, Polsko a Slovensko, které jako jediné používá euro) sdružujících se v takzvané Visegrádské čtyřce, pomáhají zvýraznit rozdílné pohledy eurofederalistů a zastánců mezivládní spolupráce.

Přečtěte si také další analýzu: Co pro země V4 znamená brexit? >>>>

Potřebujeme záchranný mechanismus. Ale jaký?

Co se týče reforem bankovní unie, země V4 se shodují, že evropský finanční sektor potřebuje rezervní mechanismus a že by ho nová dohoda měla zavést. Nemohou se ale shodnout na tom, zda by mělo jít o samostatný fond s proporcionálními příspěvky od členských států, či zda by se mělo využít již aktivního ESM, který je založen na podobném systému financování.

Polsko, které věnuje detailům bankovní unie větší pozornost, bude nejspíš upřednostňovat větší rovnováhu mezi zodpovědností a pravomocemi. Jinými slovy, záchranné intervence hrazené ze společného fondu by měly být až posledním řešením, ale pokud by k podobnému zásahu mělo dojít, mělo by se o něm rozhodnout na evropské úrovni. Polsko také bude chtít zabránit možným asymetriím způsobeným výjimkami, jako tomu je například u Jednotného mechanismu dohledu (SSM), ve kterém mají členové eurozóny výhodu, jelikož zasedají ve výkonné radě.

Maďaři, Češi i Poláci se budou snažit prosadit větší zapojení národních orgánů v rámci záchranného mechanismu.

Česká republika, která se vždy domáhala většího zapojení zemí nepoužívající euro do debat o budoucích reformách eurozóny, sdílí podobný pohled na věc. I když ČR bude usilovat o silnější roli národních úřadů v rozhodování o sanaci bank, zajímá se o to, jakou roli bude plnit ESM v případě finančních problémů v členský státech mimo eurozónu.

Slovensko, které je zemí platící eurem, chce fiskálně neutrální řešení pro navrhovaný mechanismus, ale konkrétnější údaje nejsou ještě známy. Maďarsko se nejspíš o celou věc zajímat nebude. Lze ovšem očekávat, že maďarská vláda se bude společně s ČR a Polskem snažit prosadit větší zapojení národních orgánů v rámci záchranného mechanismu.

Je ale jisté, že nedojde k žádným závaznějším krokům, dokud se nevyřeší problematika toxických úvěrů. To má vliv i na pozice členských států ohledně Evropského systému pojištění vkladů (EDIS), který uvnitř V4 způsobuje rozpory. I když všechny visegrádské státy upřednostňují potřebu snížení rizik, ČR a Slovensko jsou otevřenější k systému sdílených rizik v určité podobě (například bezpečná aktiva bez sdílení dluhů), což ovšem tříští jednotu V4.

Češi řecké dluhy nechtějí

Kontroverznějším tématem je ovšem návrh přeměnit Evropský stabilizační mechanismus na Evropský měnový fond.

Rozpory nezpůsobuje samotná myšlenka EMF. Slovenský ministr financí Peter Kažimír tvrdí, že je zřejmá potřeba zreformovat stávající mechanismus a proměnit ho v instituci, která by více odpovídala budoucím potřebám EU. Maďarsko se zasazuje o to, aby se ESM přeměnil v instituci, která by zaručovala stabilizační jistoty i pro členské země mimo eurozónu. Polsko má také za to, že je třeba dlouhodobější vize a že existence ESM je klíčová. Polská vláda bude ale také usilovat o to, aby byl ESM přístupný zemím neplatícím eurem. Jak by ale tyto změny ovlivnily rozdělení kvót a celkový proces rozhodování, je stále nejasné.

Slovensko může Komisi vidět jako spojence proti vlivu větších zemí měnové unie.

Státy V4 jsou spíše znepokojeny detaily a možnými kontrolními mechanismy navrhované instituce. Co se dohledu týče, visegrádské země jsou očividně proti dalšímu zapojování Evropského parlamentu, který by snížil vliv národních vlád a parlamentů. Stejný odpor lze očekávat i ohledně možného navýšení pravomocí Evropské komise v novém Evropském měnovém fondu. V tomto ohledu bude výjimkou Slovensko, jehož přístup k věci bude méně konfliktní díky tomu, že jako menší člen eurozóny vidí v Komisi spojence proti vlivu větších zemí měnové unie.

Polsko a Maďarsko by ovšem mohly jít až tak daleko, že by prosazovaly snížení pravomocí Komise ve věcech fiskální a finančně intervenční politiky. Mohly by navrhnout, aby dohled nad fiskální politikou spadal čistě pod taktovku zreformovaného ESM či nového EMF. To by celé úzce souviselo se záměrem těchto vlád nejenom depolitizovat rozpočtové a fiskální politiky, ale dát také přednost mezivládním mechanismům a řešením před těmi nadnárodními.

Česká republika zase vidí v možné transformaci ESM na EMF příležitost, jak se vymanit z povinnosti ČR přispívat na sanaci řeckých dluhopisů v nynější konstelaci ESM. Český premiér Andrej Babiš to vnímá jako hlavní překážku před možným přistoupením ČR do eurozóny. Celkově je téma reformy ESM hlavním zdrojem sporu uvnitř V4, protože každá země má jiné priority.

Samostatný rozpočet pro eurozónu = ohrožení

Největším trnem v oku zemí V4 se však stal Macronův návrh na vytvoření samostatného rozpočtu pro eurozónu. Maďarská vláda plán striktně odmítla s odůvodněním, že by to vedlo k dvojrychlostní EU, kde by země mimo eurozónu mohly být označovány za „špatné“ členy. Celkově chtějí Polsko a Maďarsko předejít tomu, aby je Agenda lídrů, která mimo jiné projednává i fiskální kompetence eurozóny, nezařadila do pomalejšího proudu evropské integrace. Nejvíce se tyto vlády obávají toho, že samostatný rozpočet by mohl znamenat snížení nynějších fondů, které mají za účel zmenšení regionálních nerovností. Jedná se o pádný argument, který nabývá na významnosti v kontextu odchodu Velké Británie z EU.

Polsko a Maďarsko do pomalejšího proudu integrace nechtějí.

I když Maďarsko s Polskem jsou odhodlány přispět více do společného rozpočtu, oponují jakékoliv další integraci eurozóny skrze samostatné fiskální prostředky. Česká republika je také toho přesvědčení, že by eurozóna měla zůstat co nejotevřenější a že jakékoliv debaty o hlubší integraci by měly zahrnovat i hlas zemí mimo měnovou unii. Představa o samostatném rozpočtu pro eurozónu se jim zkrátka nelíbí.

Slovensko, jakožto člen eurozony, se nebrání vytvoření nějakého fiskálního orgánu, který by mohl podpořit investice a zaručil větší stabilitu. Slovensko také zastává názor, že by se zemím eurozóny nemělo upřít možnost zavést vícerychlostní integraci eurozóny. Slovenský postoj ale není bezpodmínečný, jelikož vláda stále zdůrazňuje fiskální a ekonomickou zodpovědnost před další integrací měnové unie.

Více, či méně vlivu institucí?

Možný vliv V4 na konečnou verzi dohody by se neměl ani podceňovat, ale ani přeceňovat. Zaprvé si musíme uvědomit, že jednání o reformě eurozóny probíhají souběžně s širší debatou o evropské integraci. Logicky lze očekávat, že země neplatící eurem se budou snažit celý proces ovlivnit a budou zastávat silnější postoj. Polsko s Maďarskem se evidentně zasazují o mezivládní řešení pro společné problémy. Slovensko je kvůli svému členství v eurozóně otevřenější vůči možnosti další integrace skrze instituce EU. Pozice ČR je někde na půli cesty s otevřenou, ale přeci jenom euroskeptickou agendou.

Jak vypadá návrh příštího víceletého rámce EU?  >>>>

Zadruhé, debaty o reformě eurozóny probíhají souběžně s jinými jednáními, které odrážejí podobné rozdíly.

Jednání o pobrexitovém víceletém finančním rámci nejspíše obnoví visegrádskou sounáležitost a společné zájmy (např. přístup k fondům snižující ekonomické rozdíly), obzvlášť s možným přesměrováním kohezních financí ze střední Evropy více k jižním státům. Záměr spojit využívání evropských financí s respektováním společných hodnot, který nepřímo odkazuje na problémy s dodržováním zásad právního státu, by ale mohl visegrádskou spolupráci zkomplikovat. Polsko a Maďarsko budou silně lobbovat za status quo a za co nejmenší politizování evropských fondů, ČR a Slovensko by mohly být k novým návrhům otevřenější.

Spolupráci se zeměmi zastávajícími podobné názory mohou ohrozit spory ohledně dodržování společných unijních hodnot, které je v některých zemích Visegrádu vnímáno jako problematické.

Možnost bližšího spojení Evropského semestru a kohezních fondů povede k podobnému rozporu. ČR a Slovensko jsou vůči této možnosti tolerantnější, zatímco Maďarsko s Polskem budou oponovat navýšení pravomocí Komise. Do jaké míry se jim podaří ovlivnit, vytvořit a udržet koalici zastánců mezivládní spolupráce v jednáních o budoucnosti evropské integrace, se teprve uvidí. Nicméně, jiné členské státy, které také mají zájem o omezení nadnárodních institucí, se v této debatě nedají automaticky brát jako jasní spojenci. Možnou spolupráci by totiž mohly ohrozit spory ohledně dodržování společných unijních hodnot, které je v některých zemích Visegrádu vnímáno jako problematické.