Plody ekonomické spolupráce s Čínou nejsou pro střední Evropu dosažitelné tak snadno, jak si myslela

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock

Kdyby země střední a východní Evropy postupovaly vůči Číně společně, mohly by na ni vyvinout tlak a proměnit nepříznivou obchodní situaci nebo zabránit šíření čínského vlivu v EU, píše Daniel Hegedüs.

Daniel Hegedüs působí jako výzkumný pracovník na Humboldtově univerzitě v Berlíně. Článek vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Spolupráce ve formátu 16+1 mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy (SVE) – v mnoha případech členy EU, ale i kandidátskými anebo potenciálně kandidátskými státy – byla spuštěna v roce 2012. Během posledních šesti let se tento projekt přetvořil v jakési předmostí pro čínskou ambiciózní globální strategii Nové hedvábné stezky, která se zaměřuje na zvýšení propojenosti skrze investice do dopravní infrastruktury v euroasijském regionu i mezi Čínou a evropským geopolitickým prostorem.

Nebylo žádným překvapením, že iniciativa s sebou nesla od samého počátku celou řadu obav. Zůstalo to tak až do července 2018. Ani krátce po 7. summitu hlav států a předsedů vlád v bulharské Sofii není spolupráce 16+1 stále vítána u řady západoevropských politiků.

Počátek této kooperace vzbudil v EU pochybnosti nad způsobem, jakým Čína prosazuje své geopolitické zájmy přímo v některých státech Unie, ale i v zemích, které byly považovány za sféru vlivu EU primárně v důsledku procesu rozšiřování. V každém případě se nepotvrdilo podezření, že Čína chce mezi členské státy zanést nesváry ohledně strategických otázek. Právě naopak, snaha Pekingu o rozvoj infrastruktury v zemích SVE a společný zájem na zachování a posílení volného obchodu v kontextu zavádění nejrůznějších omezení ze strany USA vrhají na spolupráci 16+1 dobré světlo.

Na druhé straně, země zapojené v této iniciativě často argumentovaly, že spolupráce má přispět k větší otevřenosti jejich ekonomik a snížení závislosti na evropských trzích, které od roku 2008 v důsledku ekonomické krize dlouhodobě zaznamenávaly pokles. Polští i maďarští příznivci zapojení Číny v regionu vždy zdůrazňují, že obchodní výměna, stejně jako přímé zahraniční investice (FDI) ze strany Pekingu, jsou podstatně vyšší v zemích západní Evropy než v případě východoevropských států. V tomto bodě politici a diplomaté ze zemí SVE často odmítají výtky západních vlád s argumentem, že se zkrátka snaží sklidit plody hospodářské spolupráce stejně jako oni. Spolupráce v modelu 16+1 tak může sloužit zejména jako politický nástroj k podpoře tohoto úsilí.

Přestože se ovšem tento cíl může zdát přitažlivý, není jednoduché ho dosáhnout. Nutno dodat, že do současné chvíle se nepodařilo naplnit ekonomická očekávání, které země spolupracující ve zmiňovaném formátu měly. Na druhé straně, Pekingu se v některých případech podařilo využít tuto spolupráci pro ovlivňování zemí SVE za účelem vytváření nesouladu v EU.

Nová Hedvábná stezka je zatím spíš chiméra, ukazují zkušenosti Visegrádu

Slovensko, Polsko a Maďarsko mají s Čínou podobné zkušenosti. Navzdory velkému důrazu na vzájemné obchodní vztahy zůstává obchodní bilance ve výrazné nerovnováze a významné čínské investice zatím nepřichází. Jak se země V4 staví k Číně politicky? A co má vlastně asijská velmoc za lubem?

Japonsko a Jižní Korea – nenápadní obři

Pokud jde o ekonomickou stránku věci, Čína vždy slibovala mnoho, avšak málokdy tyto sliby naplnila, zejména v zemích SVE. V minulých letech obchod mezi zeměmi SVE a Čínou procentuálně vzrostl, avšak jeho objem je spíše omezený. Například u Polska, které má ze šestnácti evropských zemí s asijskou supervelmocí největší obchodní výměnu, představovala spolupráce s Pekingem pouze 1 % celkového polského vývozu, avšak 12 % polského dovozu v prvních třech kvartálech roku 2017.

Tato čísla jasně poukazují na odvrácenou tvář obchodu s Čínou: nepoměr ve vzájemné obchodní výměně a obchodní deficit zemí SVE. Jedním z důvodů jsou i čínská regulatorní omezení, kvůli kterým je pro firmy ze SVE složitější na čínský trh proniknout. Pro většinu zemí SVE Čína nepředstavuje jednoho z nejdůležitějších vývozních partnerů, ale naopak zaujímá vysokou příčku na žebříčku importérů. Vzhledem k tomu nárůst obchodní výměny mezi Čínou a zeměmi SVE nevedl k tomu, že by snížily svou závislost na evropském trhu, nicméně nárůst dovozu a rostoucí obchodní schodek zřetelně vedly ke zvýšení vlivu Číny na fungování této části Evropy.

Situace je ještě horší při pohledu na čínské přímé zahraniční investice ve státech SVE. Maďarsko jako země, jež přilákala podstatnou část čínského kapitálu v regionu, získala v roce 2016 pouze 254 milionů eur. Pro srovnání, Japonsko a Jižní Korea v Maďarsku investovaly 838, respektive 1 447 milionů eur. Čínské investice v několikanásobně větší polské ekonomice činily v roce 2016 pouze 123 milionů eur. Japonské a jihokorejské zahraniční investice v regionu SVE překonávají čínské investice několikanásobně, a to bez politických výzev, které jsou spojeny s aktivitou Číny. Vnímání Pekingu jako globální mocnosti i jeho politické ambice v regionu zastiňují tvrdá ekonomická data, když státy SVE rozhodují o spolupráci s partnery a investory z Dálného východu.

Nekontrolované investice z východu ohrožují národní bezpečnost, varují odborníci

K přímým zahraničním investicím je Česká republika čtvrtá nejotevřenější na světě. Nemáme žádné kontrolní mechanismy, které by nás před rizikovými investicemi chránily. Před pronikáním cizích mocností do strategických oblastí u nás pravidelně varuje BIS i další odborníci. Nic se však neděje a ekonomický a politický vliv Číny a Ruska se pomalu zvětšuje. A to nejen v ČR.

Čína myslí na svůj zájem

Pokud vezmeme v potaz čísla a data uvedená výše, dalo by se poznamenat, že existuje velký prostor pro růst i zlepšování ekonomických vztahů mezi SVE a Čínou. Ovšem čínská ekonomická expanze, zejména příliv přímých zahraničních investic, má v regionu SVE své jasně vyhraničené mantinely. Čínské akvizice v zemích západní Evropy jsou motivovány zejména snahou o získání slibných technologií, které mohou modernizovat čínskou ekonomiku. Samozřejmě tato motivace může být stěží naplněna v ekonomikách, které nejsou příliš založeny na inovacích a jsou uvězněny v pasti středních příjmů – typicky země SVE. Obecná komparativní výhoda ekonomik SVE, která láká zahraniční investory k FDI, je zejména nízká cena pracovní síly v kombinaci s její vysokou kvalifikovaností. V kontextu Číny je však tato logika lichá, jelikož asijská velmoc disponuje několikanásobně větším množstvím pracovníků, kteří jsou stále ochotni pracovat za nízkou cenu. Tyto údaje vysvětlují ojedinělost investic do projektů vznikajících tzv. na „zelené louce“, ve kterých vynikají firmy z Japonska či Jižní Korey. Čínský investiční model Nové hedvábné stezky se zaměřuje zejména na uplatnění čínských nadměrných kapacit, nikoli na jejich snížení. Společnosti čínského původu většinou nechtějí přenést své výrobní kapacity do regionu SVE. Proto své akvizice zaměřují hlavně na průmyslová aktiva, která již mají životaschopné výrobní kapacity a přístup na trh.

Zahraniční investice budou v EU více kontrolovány. Nemělo by tím ale dojít k jejich omezení, upozornila Charanzová

Navržená unijní pravidla, která včera podpořil Evropský parlament, posílí dohled nad investicemi ze zahraničí. Rozhodování o jejich bezpečnosti ale má zůstat v rukou členských států.

V kontrastu se zřejmými obavami týkajícími se čínské ekonomické přítomnosti země tohoto regionu (ale i další členské státy EU jako Řecko) prokázaly v uplynulých letech značný nedostatek politické odolnosti proti tlakům jiných států. Samozřejmě, že čínské pokusy o politický vliv nejsou ohrožující jako ty ruské, avšak rozhodně by neměly zůstat mimo pole zájmu. Na rozdíl od Moskvy Peking nemá zájem o destabilizaci svých evropských partnerů a nezasahuje do domácího vývoje podporou radikálních stran na okraji politického spektra či extremistů. Peking však vyvíjí významný politický tlak na země SVE i některé další členské státy EU. S jistotou lze tvrdit, že je využívá pro své vlastní geopolitické zájmy, jak se ukázalo v případě Maďarska, Řecka a Chorvatska pokud jde o arbitráž ohledně Jihočínského moře, stejně jako s Řeckem a Maďarskem, které zablokovaly prohlášení EU v OSN, které kritizuje vývoj lidsko-právní situace v Číně. I tento údaj dokládá, že Peking jednoznačně podkopává společnou zahraniční a bezpečnostní politiku EU.

Jak Čína na nás, tak my na ni

Motivace pro výše zmíněné nejednotné chování některých členských států SVE je bezpochyby spjata s mentalitou některých jejich politiků. Ti se nepovažují za součást „Západu“, kam z globálního hlediska jednoznačně patří, a nepřijímají evropské a mezinárodní instituce formované západním liberálním řádem za své vlastní. V očích řady vlád zemí SVE je Čína užitečným partnerem pro vyvažování vlivu EU a posílení pozic vůči Bruselu, například při jednáních o novém víceletém finančním rámci.

S přihlédnutím ke všem těmto úvahám může být spolupráce 16+1 právem považována za rozdělující prvek a nikoliv za platformu, jež z hlediska EU posiluje soudržnost. Peking v rámci této spolupráce efektivně využívá princip „rozděl a panuj“ , čímž vytvořil politické a ekonomické prostředí, kde země SVE soutěží o čínskou přízeň. Je zajímavé, že i když se jich dotýkají geopolitické zájmy Pekingu a vidí příležitost využít Čínu jako páku proti Bruselu, země SVE nikdy neuvažovaly o tom, že by mohly využít jisté páky také vůči Pekingu.

Společná obchodní politika EU v éře Trumpovy administrativy

EU by měla usilovat o udržení systému WTO a prosazovat široce uplatňované obranné mechanismy proti dumpingu v mezinárodním obchodě. Proti americkým clům se musí přiměřeně bránit, ale zároveň se snažit sporné body s USA překonat, zaznělo na debatě v Ostravě.

Pokud by překonaly vnitřní rozdělení a svou vrozenou nečinnost v rámci platformy 16+1, ve které dominuje čínská iniciativa, nástroje jejich zahraniční politiky by jim umožnily dosažení výhodnějších dohod s Čínou, stejně jako by omezily Peking v jeho snaze o ovlivňování evropské zahraniční politiky.

Země zapojené ve formátech V4, V4+ anebo v ideálním případě všech 16 zemí SVE by mělo koordinovat své postoje ohledně nerovnováhy v oblasti obchodu, přístupu na trh, ale i nedostatečné aktivity Číny v oblasti přímých zahraničních investic. Dále by měly vůči Pekingu mluvit jednohlasně, což posílí jejich pozici a tím i pravděpodobnost úspěchu. Diplomatické formáty typu Japonsko a V4 nebo V4+ by navíc umožnily oslovit Tokio a podobným způsobem i Jižní Koreu, stejně jako vytvořit nové politické prostředí či dokonce nové institucionální zázemí pro posílenou politickou a hospodářskou spolupráci. Takový krok by mohl přispět k relativizaci tvrzení o čínské výjimečnosti v regionu SVE a reformovat spolupráci mezi Čínou a SVE do nového konkurenčního prostředí, kde se budou počítat pouze čínské výsledky. V neposlední řadě by tento krok mohl prohloubit integraci společností SVE do celosvětových řetězců japonských a jihokorejských konglomerátů a upevnit vazby s politickými a ekonomickými hráči, kteří – na rozdíl od Číny – méně slibují a více činí.