Euroskeptický populismus v Maďarsku a Polsku: Podobná melodie, ale jiný orchestr

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© EPA/Pawel Supernak

S blížícími se evropskými volbami se z Maďarska a Polska opět ozývá euroskeptická rétorika. A rozhodně to není nic překvapivého. Místní vládnoucí strany a jejich lídři – Viktor Orbán a Jaroslaw Kaczyński – se totiž na Evropskou unii dívají kriticky.

Autorem je Robert Csehi, politolog působící na Bavorské škole veřejné politiky na Technické univerzitě v Mnichově, a Edit Zgut, politoložka a hostující lektorka Evropského centra na Varšavské univerzitě. Článek vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Evropská lidová strana nedávno pozastavila členství Orbánově straně Fidesz. Důvodem byla Orbánova klamavá billboardová kampaň mířená proti Bruselu a jeho údajným migračním plánům. Ani to však maďarského premiéra nezastavilo v jeho kritice vůči EU.

Orbán sice často vyzdvihuje skutečnost, že Maďaři proces evropské integrace převážně podporují, v průběhu let ale v zemi vytvořil silný euroskeptický populistický narativ. Ten spočívá ve zpochybňování institucionálního směřování EU ke stále hlubší integraci. Vymezuje se také proti společným evropským politikám, zejména v oblasti azylu a migrace.

Přestože kritika může být konstruktivní, Orbánův populismus je pro EU potenciálně destruktivní. Orbán stále více přirovnává EU ke „zkorumpované elitě“ a dává ji do protikladu k „čistému maďarskému lidu“, který může skutečně zastupovat jen on a jeho vláda.

Orbánova kritika EU překročila hranice. Usměrní ho Visegrád?

Maďarský premiér Vitkor Orbán ve své protiunijní rétorice přitvrzuje. Jeho spor s Evropskou unií vyústil v pozastavení členství jeho strany Fidesz z frakce Evropské lidové strany (ELS). Umírní Orbána frakce nebo by v tom mohla sehrát roli Visegrádská čtyřka, kterou přešlapy jejích jednotlivých členů do jisté míry poškozují?  

Antagonismus mezi zkorumpovanou elitou EU a poctivými Maďary odráží nacionalistický a antiimperialistický boj mezi maďarským národem a Bruselem. Orbán nechvalně hovořil o Bruselu již v roce 2011, kdy byla přijímána nová maďarská ústava. EU tehdy připodobnil k „nechtěné pomoci cizinců“ a sovětské diktatuře po druhé světové válce. V roce 2014 zase hovořil o Unii jako o „říšských byrokratech“, kteří jednali proti vůli lidu. Vše vyvrcholilo v roce 2018, když tvrdil, že se Brusel pokoušel „nahradit alianci svobodných národů evropským impériem“.

Svůj narativ nezměnil ani nezmírnil poté, co bylo jeho straně Fidesz pozastaveno členství v EPP. Jen týden po sjezdu EPP uvedl ve svém pravidelném nedělním rozhlasovém rozhovoru, že o Maďarsku rozhodnou Maďaři, a nikoli strany opřené o levici nebo organizace občanské společnosti financované Georgem Sorosem. Mluvil také o tom, že byrokratická elita žijící v bruselské bublině ztratila kontakt s realitou, snaží se kolonizovat středoevropské země a chce své názory na migraci vnutit maďarskému obyvatelstvu.

Orbánův euroskeptický a populistický tón se stává stále více jednostrunným, zatímco kritika směřovaná proti jeho vládě má hned několik dimenzí a soustředí se na otázky právního státu a demokracie. Orbán přitom označuje všechny své kritiky jako jednu promigrační federalistickou skupinu. Ke své populistické politice totiž potřebuje vymezit elitu, proti které může on sám vystupovat jako zástupce lidu. Tento Orbánův přístup lze očekávat i v souvislosti s volbami do Evropského parlamentu. Jeho kritika by přitom po volbách mohla ještě zesílit.

Právní stát v zemích Visegrádské čtyřky: Z pilných žáků černé ovce

Přestože země V4 letos slaví 30 let od pádu komunismu, Maďarsko a Polsko čelí řízení EU pro ohrožení vlády práva. Úroveň demokracie se u těchto dříve pilných studentů demokratické transformace významně zhoršila. Česko a Slovensko možná podobný vývoj čeká.

V Polsku je Kaczyński považován za lídra, přestože nemá žádnou pozici ve vládě. Ve své zemi přitom rozpoutal euroskeptický a populistický narativ, podobně jako to dělá Orbán.  S prohlubující se kritikou stavu právního státu v Polsku začal Kaczyński spojovat domácí zkorumpovanou elitu s elitou EU. Ostrá rétorika od něj zaznívala již v roce 2015, kdy prohlásil, že nedovolí, aby Unie měla vliv na to, jakou cestou se Polsko vydá. Později přirovnal EU ke kolonizační mocnosti, která útočí proti polskému lidu. Migrační krize mu umožnila zřetelněji rozdělovat Polsko a EU a ve svém euroskeptickém diskursu také stále více zdůrazňoval identitu a hodnoty. Státy západní Evropy často popisuje jako dominantní a nemorální kvůli jejich vykořisťovatelské a kolonialistické minulosti. Nedávno také vyhlásil další kulturní kontrarevoluci proti EU. Unie podle něj není schopna hájit tradiční rodinné hodnoty, protože neustále trvá na politické korektnosti v zájmu LGBTQ a muslimských menšin.

Ačkoli političtí komentátoři Kaczyńského a Orbána často připodobňují, ve svém euroskeptickém populismu se lídři vzájemně liší.

Zaprvé, Orbánova rétorika je mnohem otevřenější a cílenější, což je částečně způsobeno úrovní politické centralizace v zemi. Kaczyński je součástí politické arény, kterou sdílí s různými členy vlády, mimo jiné i s premiérem či ministrem zahraničí. Ti mnohdy sehrávají roli „dobrých policajtů“ při vyjednávání na úrovni EU. Zatímco Orbánova otevřená kritika byla až doposud zametána pod koberec Evropskou lidovou stranou, Kaczyńského Právo a spravedlnost podobnou ochranu na evropské úrovni nemá, což přispívá k jeho mírnějšímu tónu.

Zadruhé, domácí politická opozice často bývá označována za posluhovače Bruselu. Platí to však zejména pro Polsko, kde tomu nasvědčuje místní politická struktura i role vládní strany Práva a spravedlnosti.

Zatřetí, oba dva lídři popisují EU jako imperialistickou a zdůrazňují naproti tomu roli národní suverenity. Orbánův euroskepticismus je ale úzce spjatý s otázkou migrace, zatímco Kaczyński EU kritizuje v kontextu údajného ohrožení právního státu v Polsku. Maďarský premiér tvrdí, že každá kritika právního státu je vlastně snahou potrestat Maďarsko za jeho přístup k migrantům, zatímco v Polsku taková argumentace používána není.

Princip právního státu ve střední Evropě pod tlakem. Jak je na tom Česko?

Přestože se Česko zatím neocitlo pod drobnohledem evropských institucí stejně jako Maďarsku a Polsko, v posledních letech čelí liberální demokracie v tuzemsku jistému tlaku. Odborníci poukazují například na proměny mediální scény.

I přes tyto rozdíly Orbán stále zdůrazňuje spojení mezi Maďarskem a Polskem: „Když Brusel napadne Polsko, útočí tím na celou střední Evropu, včetně nás Maďarů. Musíme říci říšským budovatelům, kteří se snaží vrhnout svůj stín na střední Evropu, že budou muset vždy počítat se silnými vazbami mezi Polskem a Maďarskem“.

Jak silné bude spojení mezi Polskem a Maďarském po volbách do Evropského parlamentu a jak moc jej bude Orbán využívat, se teprve ukáže. Potenciální odchod Fideszu z EPP by však mohl mít dopad na Orbánův euroskeptický populistický narativ. Svou rétorikou prohluboval dělení mezi Východem a Západem i v době, kdy byl plnou součástí EPP.