Visegrádu chybí pracovníci, otevírá proto dveře cizincům

© Pixabay

Akutní nedostatek zaměstnanců nutí Visegrádskou čtyřku ke zjednodušování procesu zaměstnávání cizinců, byť jsou tyto státy většinou k migraci skeptické. Zároveň chtějí země střední a východní Evropy motivovat své obyvatele k návratu do vlasti, což zatím přináší smíšené výsledky.

Článek vznikl ve spolupráci se slovenskou a polskou redakcí EURACTIV a maďarským think tankem Political Capital jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Obyvatelé zemí Visegrádu očekávali od vstupu do Evropské unie zejména růst životní úrovně po vzoru západoevropských zemí. Ani za čtrnáct let se však platy dostatečně nepřiblížily úrovni v zakládajících členských státech, někteří proto raději odjeli za vyššími mzdami do zemí jako je Německo či Velká Británie.

Své štěstí v jiných státech EU zkusily i stovky tisíc Maďarů. Ministerstvo národního rozvoje odhaduje, že by se mohlo jednat o 300 tisíc lidí. Maďarský statistický úřad (KSH), jež využívá data členských států EU, však připouští více než dvojnásobek.

KHS uvádí, že většina emigrantů žije v Německu, nicméně podstatná část (více jak 5 tisíc) se odstěhovalo za prací do Dánska. Gergely Tardos, analytik největší komerční banky v Maďarsku (OTP), tvrdí, že odliv obyvatel nastal zejména po roce 2009, kdy hospodářská krize zbrzdila ekonomický růst země, způsobila pokles mezd a nárůst nezaměstnanosti.

Důvodů pro tento vývoj existuje ale celá řada. Mezi hlavní patří otevření Rakouska a Německa po vypršení přechodného období, které šlo ruku v ruce se změnami maďarského sociálního systému. Vláda kupříkladu snížila dávky v nezaměstnanosti a navýšila věk pro odchod do důchodu. Analytik Tardos pak mezi hlavní faktory migrace řadí rozdíly v platovém ohodnocení i vyšší bezpečnost práce.

Pracovní síla přichází

Zemí s velkou mírou migrace obyvatel bylo v minulosti i Polsko. V několika posledních letech se ale situace na trhu práce zlepšuje, stejně jako se snižuje tendence Poláků odcházet za prací do zahraničí. Svědčí o tom i údaje polské personální služby, které říkají, že pouze 8 % obyvatel hodlá kvůli nedostatku pracovních nabídek opustit zemi. Dalších 40 % pak odpovědělo, že dobrá situace na polském trhu práce není dostatečně motivující k odchodu do zahraničí. Situaci vhodně podtrhává i počet Poláků, kteří zcela jasně odmítají práci v zahraničí. Těch je 75 %, což je nejvyšší počet za poslední 4 roky.

Zpráva poukázala i na zaměstnanost Poláků v zahraničí. Největší procento z nich pracuje v sousedním Německu (31 %), Nizozemsku (15 %) a Velké Británii (6 %). Ta spadla z druhé příčky na třetí místo především kvůli brexitu. Nejen pro Poláky, ale i pro občany Slovenska je brexit velkou neznámou, a to právě kvůli nejasným pracovním a životním podmínkám poté, co Británie vystoupí z EU.

Přehledně: Blíží se „rozvod“, jaký EU ještě nezažila. Podívejte se, co už je v brexitu jisté >>>>

Pracovní migrace se mění nejen v Polsku, ale i na Slovensku. V roce 2016, poprvé od finanční krize roku 2009, přišlo na Slovensko za prací více lidí, než ze země odešlo. Minulý rok byly počty příchozích dokonce vyšší, neboť na Slovensko přišlo 15 tisíc lidí. Na jedné straně se jednalo o příchozí Slováky ze zahraničí, na straně druhé o cizince s cílem najít v zemi práci.

I přesto, že se počty Slováků stěhujících se za prací do zahraničí v průběhu času snižují, země se potýká s obrovským odlivem studentů. Filozofická fakulta UPJŠ v Košicích pořádala průzkum mezi 500 studenty z více jak 18 univerzit. Dle něj uvažuje o odchodu ze Slovenska přes 23 % studentů, a to minimálně na jeden rok či napořád. Zahraniční univerzitu si pak vybírá každý sedmý student. V zahraničí tak studuje přibližně 14 % Slováků, což je jeden z nejvyšších podílů v celé EU. Z nich studuje více než 20 tisíc v České republice. Mezi hlavní důvody je řazena vyšší kvalita českého univerzitního vzdělání. Roli hraje také podobnost obou jazyků, která umožňuje Slovákům studovat ve svém rodném jazyce. Proces bohužel vede ke zhoršování stavu terciálního vzdělávání na Slovensku, stejně jako k odlivu nejlepších studentů, a tím i úpadku země jako celku.

Co se týče dlouhodobé pracovní mobility, Slováci se stěhují spíše do Rakouska než do ČR. Ze studie EU týkající se pohybu pracovních sil v Unii z roku 2017 je zřejmé, že platové podmínky je motivují více než podobnost jazyků.

Česko bez pracovníků?

Přesuny pracovníků se odehrávají i na západních hranicích regionu V4. Týká se to zejména Čechů žijících v příhraničních oblastech, kteří odcházejí za prací do Německa. Láká je nejen vyšší mzda, ale také jiné sociální výhody jako například dětské dávky zvané „kindergeld“. Patrný je zvláště odliv mladých doktorů a jiného zdravotnického personálu – běžnou praxí je pro ně studium na tuzemských univerzitách, které jsou bezplatné, a následné stěhování dál na západ s vidinou vyšších výdělků.

Čechy láká do Německa vysoká mzda i příspěvky na děti. Více >>>>

Na druhou stranu, odliv pracovníků v ČR není nijak zásadní, ani akutní. Tvrdí to výkonný ředitel Unie zaměstnavatelských svazů Vít Jásek. Důvodem jsou podle něho rostoucí mzdy a další aspekty jako jazyková bariéra, dojíždění nebo odloučení od rodiny. Pracovníci tak většinou zjistí, že se jim odchod do zahraničí nevyplatí.

Mnohem větší problém pro Česko je nedostatek pracovní síly, zejména té manuálně pracující. Chybí také kvalifikovaní odborníci. Proto se vláda snaží nalákat lidi ze zahraničí. Kromě iniciativ propojujících požadavky pracovního trhu se vzděláním zde běží také speciální program, který pomáhá českým podnikatelům zajišťovat pracovní sílu z Ukrajiny. Takzvaný „Režim Ukrajina“, jak se správně nazývá program pro kvalifikované zaměstnance, odstartoval v roce 2016. V květnu 2018 došlo k navýšení jeho kapacit o 10 tisíc osob na roční kvótu 19,6 tisíc. Ministerstvo práce a sociálních věcí také plánuje rozjet obdobný program pro Mongolsko nebo Filipíny, protože požadavky po pracovní síle se rok od roku zvyšují.

„Pro české zaměstnavatele by bylo jednodušší a levnější nabírat Čechy, ti ale nejsou. Zahraničním pracovníkům totiž musí zajistit ubytování a jazykové vzdělání. Přitom nemají žádnou jistotu, že u nich pracovníci z ciziny vydrží delší dobu,“ vysvětlit nesnadnou situaci Jásek. Přesto podle něj nepředstavují zahraniční pracovníci žádnou zátěž, ale velkou přidanou hodnotu, která pomáhá ekonomice růst.

Vzhledem k domácímu tlaku by mohl být požadavek českých firem uspokojen větším zapojením žen a nízko kvalifikovaných do pracovního procesu. Nedostatek mateřských školek a malé možnosti flexibilní práce v Česku ale brání matkám v rychlejším návratu z mateřské dovolené. Další otázkou, na kterou bude muset země ještě nalézt řešení, je relativně vysoká nezaměstnanost nízko kvalifikovaných. Jednou z možností je aktivní politika zaměstnanosti.

Jak umožnit ženám s dětmi pracovat? Zapotřebí je více školek, ale i větší flexibilita zaměstnání, radí Komise. Více >>>>

Ukrajinci místo místních

Slovenský trh práce vykazuje podobná čísla jako ten český. Nezaměstnanost je na svém historickém minimu – 5,4 % – práci tedy nemá jen 150 tisíc Slováků z celkového počtu 5,5 milionu obyvatel. Mezi nimi je zhruba 40 tisíc lidí, kteří nemají práci již čtyři roky. I počet dlouhodobě nezaměstnaných se však snižuje.

Nejnižší nezaměstnanost přerůstající až v nedostatek pracovníků zaznamenávají hlavně západní regiony. Slovenská vláda se proto podobně jako česká rozhodla ulehčit přijímání pracovníků ze třetích zemí.

Konkrétně se jedná o vytvoření seznamu 182 profesí, které trpí nedostatkem pracovních sil. Slovenské ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny na něj kromě manuálních prací (především v automobilovém průmyslu) zařadilo také specializovaný zdravotnický personál (ortopedi, chirurgové, zdravotní sestry). Právě v těchto oblastech by mělo být zaměstnávání cizinců jednodušší, dosud praktikovalo Slovensko v porovnání s ostatními zeměmi V4 mnohem přísnější pravidla. Cizinci na slovenských trh práce přicházejí zejména z Ukrajiny, Srbska a Vietnamu.

Hlavní cílovou destinací Ukrajinců zůstává Polsko. Podle polské organizace zaměstnavatelů Pracodawcy RP tu v roce 2016 pracovalo 1,2 miliardy Ukrajinců. Podle zprávy o personálních službách je zaměstnává až 39 % velkých společností. Nejvyšší počet Ukrajinců pracuje ve výrobě (18 %) a službách (15 %). V budoucnu se však očekává, že se budou cizinci dostávat i na vyšší pozice a objevovat se v dalších odvětvích.

Co se týče pracovní mobility v rámci EU, Polsko je mezi novými členskými zeměmi na první příčce v počtu imigrantů. Od roku 2009 se počet Evropanů mířících do Polska za prací dokonce zdvojnásobil. Zároveň ale spousta lidí z Polska odcházela, což naznačuje, že by se mohlo jednat spíše o krátkodobou mobilitu. Druhou nejoblíbenější destinací mezi zeměmi, které vstoupily do EU po roce 2004, je Česká republika. Počet příchozích pracovníků z ostatních zemí EU je však od roku 2009 stabilní.

Přestože maďarská vládnoucí strana Fidesz ustavičně bojuje proti imigraci, počet pracovníků ze zahraničí roste i v Maďarsku. V loni stát udělil občanům třetích zemí více než 10 tisíc pracovních povolení. Kvóty na zahraniční pracovníky však naplněny nebyly – země může udělit až 59 tisíc povolení.

Podporou maďarských menšin v sousedních státech vláda neplánovaně podpořila také pracovní imigraci – alespoň to tvrdí ekonom Péter Ákos Bod. Maďarským firmám se také více méně podařilo obsadit volné pozice pracovníky ze Srbska, Ukrajiny a Rumunska. V odvětvích s nedostatkem pracovníků, jako jsou počítačové technologie, doprava či stavební průmysl, mohou Ukrajinci a Srbové dokonce pracovat bez pracovního povolení. Problémem je, že někteří z nich nemají potřebnou kvalifikaci, a jsou proto zaměstnáváni nelegálně na sezónní práce v zemědělství či ve službách. Západ je ale stále lákavějším a mnozí občané třetích zemí se stěhují spíše do bohatších evropských zemí.

Iniciativa „vrať se domů“

Snaha přilákat zahraniční pracovníky zjednodušením pravidel zaměstnávání cizinců je společným jmenovatelem visegrádského regionu. Objevují se však i iniciativy, které mají za cíl přilákat zpět domů emigranty. Například Slovensko nyní pracuje na nové brožuře pro Slováky pracující v zahraničí, kteří by zároveň mohli mít zájem vrátit se zpět. Podle Lucie Šrámkové z ministerstva financí se počet navrácených Slováků dokonce zvyšuje, což by mohlo pomoci při řešení nedostatku pracovníků.

Česko ani Polsko zatím s žádnými podobnými iniciativami nepřišly. Maďarsko to naopak zkoušelo již v roce 2015, když spustil program „Vrať se domů“ zaměřený na Maďary pracující ve Velké Británii a v Severním Irsku. Vláda se jim prostřednictvím tohoto programu pokusila zajistit bydlení a práci v rodné zemi. Program byl financován částkou 340 tisíc euro, využilo ho však pouze 105 lidí.