V4+Izrael: Jaké vztahy má čtyřka s Izraelem a ohrozí je spor s Polskem?

© Shutterstock

Vztahy mezi Visegrádem a Izraelem utrpěly ránu. Nejprve byl v Polsku schválen kontroverzní zákon o holokaustu a po izraelských výrocích o polském antisemitismu byl zrušen letošní summit V4+Izrael. Přijde V4 o společnou zahraničně-politickou oblast zájmu? A jak se vztahy středoevropských zemí s Izraelem vymykají politice na úrovni EU?

První summit V4+Izrael, který se konal v červnu roku 2017 v Budapešti, vnesl nový impuls do vzájemné spolupráce pětice partnerských států, a to zejména v oblasti bezpečnosti, obchodu, energetiky, výzkumu a inovací.

Joanna Dudychová z Jagellonské univerzity v Krakově ve svém článku, který se věnuje právě vztahům V4 s Izraelem, podotýká, že silné vazby Visegrádu a Izraele pramení především z ideologické blízkosti, a to obzvláště v otázce bezpečnostní politiky.

Dudychová rovněž upozornila, že země v současné době pojí i opatrný přístup k liberalismu. Důraz na jednotlivce, lidská práva a občanské svobody je totiž mnohdy považován za „cosi nedostatečného, v některých případech dokonce nebezpečného“. „Platí to především pro Polsko a Maďarsko,“ upřesňuje odbornice.

Euroskeptický populismus v Maďarsku a Polsku: Podobná melodie, ale jiný orchestr

S blížícími se evropskými volbami se z Maďarska a Polska opět ozývá euroskeptická rétorika. A rozhodně to není nic překvapivého. Místní vládnoucí strany a jejich lídři – Viktor Orbán a Jaroslaw Kaczyński – se totiž na Evropskou unii dívají kriticky. 

Aktuálně nejsilnějším pojítkem Visegrádu a Izraele je však podle Dudychové migrace, potažmo její sekuritizace. „(Izraelský) premiér Benjamin Netanyahu se snaží přesvědčit Západ, že mají společné nepřátele a že migrace představuje pro Evropu potenciální hrozbu,“ píše se v článku.

Polsko a Izrael: částečně oblačno

Vztah mezi Izraelem a Polskem je komplikovanější vzhledem k historickému odkazu druhé světové války a temnému období holokaustu. Podle ředitele výzkumu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Víta Dostála se ale v posledních letech tento aspekt vzájemných vztahů zpolitizoval. Důvodem je kontroverzní zákon vládní strany Práva a spravedlnosti o Ústavu paměti národa, který trestá jakoukoli zmínku o tom, že jsou Poláci zodpovědní za holokaust.

Pobouření Izraele a ochlazení vztahů s Polskem, které zákon přinesl, se však podařilo překonat. Polsko v této věci ustoupilo a zákon upravilo. Hořká pachuť historie a nedávného vývoje ale ve vzájemných vztazích přetrvala.

Po chybné interpretaci slov o Polácích a holokaustu izraelského premiéra Benjamina Netanyahua při návštěvě Varšavy, kterou se snažili zástupci Izraele v Polsku „vyžehlit“, přišel výrok izraelského ministra zahraničí Jisraele Kace, že „Poláci antisemitismus sají už s mateřským mlékem“.

Polsko v reakci na to zrušilo svou účast na summitu V4+Izael, který se měl konat v únoru v Jeruzalémě. Ostatní státy čtyřky však svou cestu do Izraele nezrušily a jednaly s Izraelem bilaterálně.

„Obě strany mají dost důvodů na to, aby v této otázce neustupovaly. Na straně Polska je velká citlivost vůči tomu, jakým způsobem se hovoří o nějaké účasti jednotlivých Poláků na holokaustu. (…) A v Izraeli je to téma, které může rozjitřit veřejnou debatu,“ popisuje situaci Dostál.

Vzhledem k tomu, že maďarská vládní strana premiéra Viktora Orbána Fidesz použila v jedné ze svých kampaní antisemitskou symboliku, mohlo by se zdát, že problematické vztahy má Izrael i s Maďarskem. Orbánova kritika židovského filantropa George Sorose, která je mimo jiné postavena na antisemitských stereotypech, se ale paradoxně stala pojítkem obou zemí.

„Soros je podobně kritizován a vyobrazován jako nebezpečný i ze strany izraelských představitelů. Především kvůli jeho údajné podpoře migrace,“ vysvětluje Dudychová.

Orbánova kritika EU překročila hranice. Usměrní ho Visegrád?

Maďarský premiér Vitkor Orbán ve své protiunijní rétorice přitvrzuje. Jeho spor s Evropskou unií vyústil v pozastavení členství jeho strany Fidesz z frakce Evropské lidové strany (ELS). Umírní Orbána frakce nebo by v tom mohla sehrát roli Visegrádská čtyřka, kterou přešlapy jejích jednotlivých členů do jisté míry poškozují?  

Nejlepší přítel je Česko

Slovy Netanyahua „Izrael nemá na východní polokouli většího přítele, než je Česká republika“, která s Izraelem udržuje dobré vztahy dlouhodobě. Obzvlášť je prosazuje český prezident Miloš Zeman, například snahou o přesun české ambasády z Tel Avivu do Jeruzaléma. Na únorové bilaterální schůzce v Jeruzalémě, ale český premiér Andrej Babiš řekl, že nic takového „není na pořadu dne.“

Nadstandardní česko-izraelské vztahy mají původ zejména v historických vazbách za první republiky, v podobném hodnotovém nastavení a ve společných zájmech. Někteří odborníci však poukazují na to, že česká politika vůči Izraeli je místy příliš jednostranná. Na tento problém upozorňuje například bývalý zpravodaj na Blízkém Východě Břetislav Tureček, expertka Světové banky věnující se projektům v rozvojových zemích Zuzana Boehmová nebo politolog Marek Čejka.

Příkladem je Zemanův loajální přístup k židovskému státu a do jisté míry nekritická česká zahraniční politika v rámci izraelsko-palestinského konfliktu, v otázce dodržování lidských práv v Izraeli či ve věci izraelského blokování Gazy.

Česká zahraniční politika je sice co se týče Izraele kontinuální, s měnícími se vládami a osazenstvem resortu ministerstva zahraničí však tu a tam naráží na určitou vnitřní roztříštěnost. Ta ale zatím neměla na česko-izraelské přátelství zásadní vliv. Bezpečnostní analytička Irena Kalhousová nicméně upozorňuje, že se česká blízkovýchodní politika může stát „nejednotnou a pro zahraniční partnery nečitelnou“.

Právě za českého „přátelského“ předsednictví V4 ve druhé polovině letošního roku by mělo dojít k obnovení summitů V4+Izrael. Česko by přitom mohlo hrát usmiřující roli.

Dostál ale podotýká, že: „Česká republika má s Izraelem formát společných zasedání vlád. Jedná se vlastně o jedinou mimoevropskou zemi, se kterou Česká republika tento formát udržuje“. Podle Dostála se nabízí otázka, zda se na úkor obnovy summitů V4+Izrael setkání v tomto formátu nezruší.

„Pro ČR je formát společného zasedání vlád velmi zajímavý, zatímco pro Izrael pochopitelně ten formát V4+Izrael,“ vysvětluje výzkumný ředitel AMO.

Dalším izraelským „přítelem“ by se podle Ľubomíra Zvady z Katedry politologie a evropských studií Univerzity Palackého mohlo stát Slovensko, které po letech sporadických diplomatických styků a kritického přístupu v některých zahraničně-politických otázkách k Izraeli začalo směřovat k podobně „oddané“ politice jako Česká republika.

#jasnovEU – díl 5: EU (ne)financuje palestinské teroristy

EU má spoustu chyb. Jak jsme ale zjistili, jedním z jejích největších hříchů je antisemitismus a podpora palestinských teroristů. Podívali jsme proto trojúhelníku EU – Izrael – Palestina na zoubek.

Visegrád je pro Izrael evropským majákem

Podle Dostála si Izrael „moc dobře uvědomuje, že zrovna Visegrád je (…) jeho spojencem v rámci Evropské unie, jakkoliv ty vztahy, a nejenom polsko-izraelské, ale třeba i maďarsko-izraelské, jsou v některých oblastech ne úplně jednoduché.“

Kritika Izraele totiž na evropské úrovni roste, především v souvislosti s izraelsko-palestinským konfliktem a proizraelský postoj Visegrádu rozhodně není trendem, spíše naopak. Dudychová navíc upozorňuje, že v rámci unijní izraelské politiky míra vnitřní roztříštěnosti poroste. „Obzvlášť zvýší-li Evropská unie tlak na Izrael, jak si přejí některé členské státy,“ dodává.

Rozdíl v přístupu k Izraeli ze strany V4 a Evropské unie podle Dudychové tkví v tom, že se Visegrád s Unií neshodne především v některých aspektech zahraniční politiky a v otázkách normativních hodnot.

Evropská unie kritizuje politiku Izraele vůči Palestincům, obzvláště pak okupační politiky směrem k Západnímu břehu Jordánu a Východnímu Jeruzalému, které jsou vnímány jako překážka na cestě za vyřešením blízkovýchodního konfliktu. Ačkoliv země V4 podporují unijní přístup ve věci vyřešení konfliktu, a tedy ustavení dvou států (Izraele a Palestiny), v dílčích otázkách politiky vůči Izraeli postupují odlišně.

„Příkladem je třeba odmítnutí maďarského a českého parlamentu označovat zboží vyrobené v židovských osadách, což vyžadují unijní pravidla z roku 2015,“ uvedla Dudychová a dodala, že se státy čtyřky také často zdržují hlasování, nebo dokonce hlasují proti, na Valném shromáždění OSN.