V4 v koši? Region trpí nelegálními skládkami i nespolehlivými statistikami odpadů

© Shutterstock

Česko má rezervy v třídění bioodpadu. Podobně jsou na tom i ostatní země Visegrádské čtyřky. Jedním z dalších společných problémů je „kreativní vykazování“. Pozitivní příklady ale přináší některá města.

Článek vznikl ve spolupráci se slovenskou a polskou redakcí EURACTIV a maďarským think tankem Political Capital jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Polsko má problémy se snižováním emisí CO2, znečištěním vzduchu a ochranou svého vzácného pralesa. V oblasti životního prostředí si tedy nevede nejlíp. V případě nakládání s městským odpadem je ale nejlepším třídičem v rámci Visegrádské čtyřky a blíží se k evropskému normálu.

Podle posledních dat Eurostatu z roku 2016 Polsko recykluje 44 % komunálního odpadu. Průměr EU je přitom 46 %. Češi a Maďaři zrecyklovali o 10 procentních bodů méně a Slováci jen 23 %.

Polsko také ze států V4 nejvíce pokročilo od svého vstupu do EU. Mezi lety 2005 a 2016 zlepšilo recyklaci o 38 procentních bodů.

U polských statistik se v databázích Eurostatu běžně uvádí, že jde o „odhad“.

Čísla na papíře ale při srovnání s realitou blednou. Neefektivní nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, legální či nelegální skládkování, spalování a nepřesné vykazování je problémem v celé V4. Jen u polských statistik se ale v databázích Eurostatu běžně uvádí, že jde o „odhad“.

Všechny státy Visegrádu budou obtížněji dosahovat unijních cílů po roce 2020. V tu dobu by míra recyklace komunálního odpadu měla dosáhnout 50 %, v roce 2025 by to mělo být o pět procent více a o deset let později už 65 %. Závazky vycházejí z balíčku EU k oběhovému hospodářství, který nedávno schválily členské státy v Radě EU.

Nízká míra produkce

Oblast, kde Visegrád dosahuje lepších výsledků než průměr EU, je množství vyprodukovaného komunálního odpadu na osobu. Polsko stojí opět v čele s produkcí jen 307 kg (2016). Ostatní země V4 produkují mezi 339 a 379. Průměr EU je přitom 482 kg.

Visegrádská skupina také dopadá relativně dobře v případě plastových obalů. Zatímco míra recyklace v Maďarsku a Polsku je stále pod padesátiprocentním cílem EU do roku 2020, ČR podle dat z roku 2015 dosáhla 62 % a Slovensko 54 %. EU přitom jako celek recykluje 40 %.

Poplatek za nerecyklované plasty by mohl přinášet peníze do evropské kasy. Více >>>>

Expert Hnutí Duha Ivo Kropáček ale vidí problém jinde. „Produkujeme asi 300 kg netříděných směsných komunálních odpadů na osobu a rok, zatímco Vlámové produkují asi polovinu při mnohem vyšší životní úrovni,“ řekl serveru EURACTIV.cz.

„Největší rezervy máme především v třídění kuchyňských a zahradních odpadů. Především ve městech domácnosti zpravidla nemají možnost kuchyňské odpady třídit, a ty se tak nutně stávají součástí směsných komunálních odpadů. Na skládce tlejí a produkují metan podílející se na klimatických změnách. Ve spalovně působí jako retardér hoření,“ vysvětlil expert.

Boj s biologickým odpadem

Zacházení s biologickým odpadem je společným problémem Visegrádu. V roce 2015, se ho ve všech čtyřech zemích zrecyklovalo mezi 13 až 46 kg na osobu, v EU to bylo 78 kilo.

České ministerstvo životního prostředí si potíže uvědomuje. „Aktuálně upravujeme legislativu tak, aby občané mohli třídit bioodpady celoročně,“ řeklo českému serveru EURACTIV.

Kropáček: „Především ve městech domácnosti zpravidla nemají možnost kuchyňské odpady třídit, a ty se tak nutně stávají součástí směsných komunálních odpadů.“

Některá česká města už ale situaci zvládají dobře. Podle Kropáčka se mezi ta úspěšná řadí Písek a Olomouc, kde se recykluje více než 50 % městského odpadu. Podle experta je to díky dlouhodobé koncepční práci a právě rozšířenému třídění bioodpadů.

V maďarském případě Komise na začátku minulého roku při přezkumu plnění legislativy v oblasti životního prostředí zdůraznila, že nebyly učiněny žádné kroky v infrastruktuře a sběrných systémech, které by odstranily bioodpad ze skládek.

Slovensko je na tom s recyklací městské odpadu ze zemí V4 nejhůře s úrovní 23 %. V EU dosahuje na šestou nejhorší pozici. „Největší výzvou je rostoucí podíl odděleného sběru biologického odpadu,“ sdělilo serveru EURACTIV.sk slovenské ministerstvo životního prostředí. Podle něj je podíl v městském odpadu odhadován mezi 40 a 50 %.

Přestože Polsko v roce 2015 recyklovalo 46 kg bioodpadu na osobu, potravinový odpad je podle polského ministerstva životního prostředí přetrvávajícím problémem.

Míra skládkování a poplatky za něj

Potíže působí v Polsku také skládkování. Tamní experti upozorňují, že náklady na oddělený sběr odpadu a recyklaci jsou stále vyšší než skládkování, ať už legální či nelegální. Podle nich by se poplatek za sběr odpadu a skládkování měl zvýšit. Problém ale je, že náklady by nesli občané. V Polsku jsou za nakládání s městským odpadem odpovědné obce (gminy) a vzhledem k blížícím se komunálním volbám do městského zastupitelstva není pravděpodobné, že by starostové chtěli zavádět vyšší poplatky.

Poplatky za skládkování by se podle expertů měly zvýšit.

Polsko má podle dat z roku 2016 nejnižší podíl skládkování (37 %) a nejvyšší poplatky za něj (27 eur za tunu). Maďarsko skládkuje 51 % s poplatkem 25 eur a ČR 50 % za 20 eur, uvádí se v analýze slovenského ministerstva životního prostředí.

Slovensko je opět na posledním místě se 65 % městského odpadu, které končí na skládkách, a sazbou 7 eur za tunu. Slovenské ministerstvo životního prostředí již navrhlo zákon, který má zvýšit poplatky na základě principu „znečišťovatel platí“.

Otázky správy

I přesto, že jsou Polsko a Slovensko na opačném konci spektra, mají jedno společné téma – dodržování pravidel.

Z loňské přezkumné zprávy Komise k implementaci environmentální legislativy vyplývá, že nelegální skládkování a odpadky v lesích jsou „naléhavý problém“ pro Polsko a „obrovský problém“ pro Slovensko, hlavně v bohatém regionu Bratislavy.

Polská zpráva informovala o nedávné zprávě Nejvyššího auditního úřadu, že hlavním důvodem je nedostatečná kontrola podniků při nakládání s odpadem a nedostatek míst pro zpracování a likvidaci specifického odpadu (např. vysloužilé elektroniky nebo objemného komunálního odpadu).

S nelegálními skládkami mají problém Poláci a Slováci.

Komise ale uznává, že se Polsko i Slovensko snaží. Slováci například uvalili pokutu až do výše jednoho milionu eur za nelegální skládky.

Jiným problémem Visegrádu je nedostatek spolehlivých dat. Mezi polskými odborníky se mluví o „kreativním reportování“. Podle Komise jsou v případě Slovenska stále rozdíly mezi národními daty a statistikami Eurostatu, u ČR zase upozornila na „absenci harmonizovaných dat o národním odpadu a nedostatečnou rámec pro poskytování zpráv“.

Spalování

V ČR je nesoulad mezi daty ministerstva životního prostředí a Eurostatu tak velký, že to má zásadní negativní dopad na nakládání s odpady. Nejviditelnějším aspektem je, že podle nového Plánu odpadového hospodářství se počítá s dodatečnou kapacitou pro energetické využití odpadu (18 % v roce 2020 a 28 % v roce 2024), přičemž tvrdí, že se spaluje jen 11 % odpadu. Podle Eurostatu to ale v roce 2014 bylo 20 %.

Spalování jako falešná alternativa ke skládkování odpadu ohrožuje celou V4. Podle maďarského vládního nařízení z podzimu loňského roku se má velká část komunálního a zemědělského odpadu pálit ve spalovnách a zařízeních pro energetické využití. „Nová koncepce vlády o budování spaloven je otevřeným přiznáním, že stát nemůže a dokonce nechce řešit recyklaci odpadu,“ řekl László Szilágyi, environmentální aktivista a opoziční poslanec.

Maďarské provládní firmy mají významné zisky z investic do velkých spaloven v hlavním městě i řadě menších měst na venkově.

„Museli by budovat nákladný a centralizovaný systém, ve kterém by byly náklady sběru vysoké, což by znemožňovalo dále snižovat ceny za veřejné služby,“ doplnil Szilágyi a připomněl nízké poplatky za sběr, které kritizovala i Komise.

Kromě strategie vládní strany Fidesz ke spalování odpadu je druhým možným důvodem to, že provládní společnosti mají významné zisky z investic do velkých spaloven v hlavním městě i řadě menších měst na venkově.

Předsedkyně nevládní environmentální organizace Humusz Csilla Urbánová věří, že EU je také odpovědná za nižší postup k oběhové ekonomice, protože stále podporuje spalování obnovitelné míry odpadu.

Směrem k roku 2030

Jaké jsou strategie pro rychlejší postup zemí V4 k ambiciózním cílům k roku 2020 a 2030?

České ministerstvo životního prostředí „letos předloží vládě nový zákon o odpadech, který obsahuje důležité nástroje jako postupné zvyšování skládkovacího poplatku, nebo zavedení platby za odpady u občanů formou ‚plať za to, co vyhodíš‘, která vede ke zvyšování recyklace, takže každý má přehled o své produkci odpadů,“ řeklo českému serveru EURACTIV.

Podobně optimistické je i slovenské ministerstvo. „V prosinci 2017 jsme zveřejnili první návrh strategie politiky životního prostředí do roku 2030, která koordinuje systematické prostředky pro největší environmentální výzvy Slovenska včetně podpory pro oběhové hospodářství,“ řeklo slovenskému serveru EURACTIV.

Maďarská vláda předložila ambiciózní plán v roce 2015. Ten se snaží dosáhnout cílů k roku 2020, ale způsob je odlišný. Urbánová z organizace Humusz věří, že kromě řešení systematických nedostatků „má Maďarsko příležitost investovat do technologií, které by dosáhly nebo dokonce překročily požadavky EU v dlouhodobém termínu.“

Přístup zdola nahoru

V Polsku jsou dvě ministerstva, která se zabývají oběhovým hospodářstvím. Kromě ministerstva životního prostředí je to ministerstvo podnikání a technologií, které pracuje na své vlastní velké strategii. „Jedním z cílů vládní strategie pro odpovědný rozvoj je příprava postupu pro transformaci k oběhové ekonomice. Bude to soubor činností pro všechny stupně produkčního cyklu, který vytváří komplexní návrh nástrojů pro implementaci oběhového hospodářství v Polsku,“ vysvětlilo polskému serveru EURACTIV.

Česká města každoročně organizují národní soutěž v recyklaci odpadů s názvem „O křišťálovou popelnici“.

Navržený postup je rozdělen do čtyř kapitol, které aplikují priority oběhového hospodářství v souladu s polskou ekonomikou. Jedná se o udržitelnou produkci, udržitelnou spotřebu, bioekonomiku a nový business model.

Lepší vládní činnost je nezbytná. Důležité je ale zapojení všech hráčů, například měst.  Česká města například každoročně organizují národní soutěž v recyklaci odpadů s názvem „O křišťálovou popelnici“. Urbánová zase zmiňuje programy pro domácí kompostování, které se nacházejí v několika maďarských městech.

Vlády zemí V4 se tak mohou učit nejen od ostatních států EU, které na tom jsou lépe než ony, ale také od některých svých vlastních měst.