V boji s dezinformacemi zatím Visegrád pokulhává. Dobré příklady ale existují

© Shutterstock

Visegrádské země nemají konzistentní strategii pro boj proti fake news a dezinformačním kampaním. Liší se také způsoby, jak k této problematice Česko, Polsko, Slovensko a Maďarsko přistupují. Roli dezinformátorů přitom někdy sehrávají samotní politici.

Článek vznikl ve spolupráci se slovenskou a polskou redakcí EURACTIV a maďarským think tankem Political Capital jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Se zvolením Donalda Trumpa jsme vstoupili do éry postpravdy, ve které šíření alternativních faktů a konspiračních teorií komplikuje demokratický proces západní civilizace. Post-pravdivý svět je založen na tom, že „pocity a subjektivní přesvědčení hrají větší roli v utváření veřejného mínění než fakta samotná,“ říká maďarský sociální psycholog Péter Krekó, který téma analyzoval ve své knize Davová paranoia.

Pokud se chceme zabývat fenoménem „dezinformací“ a „fake news“, je potřeba na začátek zdůraznit, že tyto pojmy neoznačují totéž, i když jsou úzce spojeny. Veškeré fake news jsou dezinformace, ale ne všechny dezinformace jsou fake news. U dezinformací se jedná o širší kategorii, která zahrnuje ne pouze smyšlenou, ale i zkreslenou realitu. Dezinformace samotná, jakožto součást ruské hybridní strategie, slouží k nastolení jistého názoru nezávisle na faktické pravdivosti. Někdy jde pouze o zmatení obecenstva, spíše než o snahu ho o něčem přesvědčit.

Cílem Ruska je zmanipulovat vojenské a politické elity, vojáky i společnost svých protivníků (EU, NATO, Západ) a podlomit veřejnou důvěru ve státní instituce a procesy. Kvůli možným dopadům na jednotu a politické směřování Západu se dezinformace dají brát jako národní hrozba, se kterou bychom se měli nějakým způsobem vypořádat.

Visegrádská čtyřka v tomto ohledu není jednotná. Některé visegrádské státy se staly součástí problému, zatímco další si hrozbu uvědomují a proaktivně dezinformacím čelí.

Politici součástí problému

„Problém vidím v tom, že dnes bohužel tak časté brutální dezinformační kampaně zažíváme ve chvíli, kdy zároveň dochází k transformaci celého mediálního sektoru. Tradiční média oslabují, internetová média posilují. To nutně nemusí být špatně – způsob přenosu není zárukou kvality obsahu, ale je to něco, co nás nutí promýšlet nové strategie boje proti dezinformacím,“ říká český europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL, EPP).

Přečtěte si také rozhovor s analytikem: Evropa by pro boj s ruskými dezinformacemi měla dělat více >>>>

Náchylnost regionu k fenoménu fake news se dá vysvětlit tím, že občané zemí V4 nedůvěřují veřejnoprávním a mainstreamovým médiím, což potvrzuje průzkum International Republic Institute (IRI).

Co se čerpání informací a důvěryhodnosti týče, 27 % respondentů v Polsku, 36 % v ČR a 45 % na Slovensku říká, že raději čerpají informace od přátel a z rodinných kruhů než z tradičních médií. V Maďarsku 21 % respondentů odpovědělo, že sledují alternativní média, protože obsah je „zábavnější a více vzrušující“ než obvyklé zpravodajství. V ČR to bylo 30 % lidí.

K negativnímu pohledu na klasická média přispívají i politici. Když se maďarského premiéra Viktora Orbána největší internetový portál v zemi Index.hu dotázal na banální otázku o fotbale, odmítl šéf vlády odpovědět, protože se prý nebaví „s továrnami na fake news“.

Také na Slovensku šíří vysoce postavení politici špatnou image konvečních médií. Týká se to i bývalého předsedy vlády Roberta Fica, který například v době své vlády označil novináře za „špinavé antislovenské prostitutky”. Pobouření médií, která v mnohých případech fungovala jako investigativní vyšetřovatelé, bylo obrovské.

Největší šok ovšem přišel s vraždou investigativního reportéra Jána Kuciaka a jeho snoubenky, která se pravděpodobně udála v souvislosti s novinářovou prací. Hněv v zemi nabyl nových rozměrů a premiér, ministr vnitra i šéf policie museli odstoupit kvůli silným protestům a ohlasech na sociálních médiích.

Také o českém prezidentovi Miloši Zemanovi je známo, že je vůči novinářům dlouhodobě negativně zaměřen. V poslední době kritizuje zejména média vydavatelství Economia vlastněného podnikatelem a investorem Zdeňkem Bakalou, která cílí do velké míry na městské liberály nebo lidi z byznysu. O novinářích – zejména o těch z Economie – kriticky hovoří i premiér v demisi Andrej Babiš, který je skrze svěřenecké fondy majitelem jednoho z největších mediálních domů v ČR – Mafra.

Dehonestující kampaně proti médiím, která se odvažují kritizovat místní vládu, se dějí i v Polsku.

Někteří politici zároveň sami šíří falešné zprávy. Maďarská vládní strana Fidesz si zaplatila billboardy s kampaní proti „nepříteli státu“ Georgi Sorosovi, který prý společně s EU podlamuje národní suverenitu dovozem nelegálních migrantů. Podobná jednostranná kampaň v ČR pomohla Miloši Zemanovi podruhé zvítězit v prezidentských volbách.

Ukrajina, migrační krize a alternativní medicína

Jak tedy vypadá trh dezinformačních médií v zemích Visegrádské čtyřky?

Maďarsko má kolem stovky dezinformačních webů. Jejich množství začlo strmě narůstat s vyhrocením migrační krize v roce 2015. Jedná se především o vzájemně propojené stránky pracující s Facebookem a usilující o vysokou návštěvnost pomocí senzačních titulků. Patří mezi ně například stránka Mindenegybenblog.

Tato média často šíří prokremelskou rétoriku. Proruský obsah je doprovázený bulvárními konspiracemi a různými články o alternativním životním stylu, jako je například homeopatie a jiné formy alternativní medicíny. Hlavním tématem je ovšem v Maďarsku migrace.

Když vezmeme v potaz, že většina maďarských médií je pod přímou či nepřímou kontrolou vlády, šíří vlastně maďarský režim také prokremelská stanoviska.

Sociální psycholog Krekó věří, že dnes se politika bez fake news již neobejde. Opozice také čím dál tím víc tíhne k šíření fake news, jelikož polarizované a neúprosné prostředí maďarské politiky k podobným krokům svádí. Šíření nepravd je jednoduché a opozice si jinak přijde bezmocná, což po třech volebních prohrách po sobě dává znát. Zároveň ale expert zdůrazňuje, že to je vůbec poprvé, co se vláda členské země EU stala hlavním zdrojem konspiračních teorií a fake news.

Nejsdílenějšími fake news na slovenském internetu jsou smyšlené recepty o lécích, které zázračně vyléčí různé nemoci, včetně rakoviny.

V Česku je jedním z nejdůležitějších dezinformačních webů Sputnik Česká republika. Celkově v českém prostředí působí asi 40 až 50 dezinformačních stránek. Obrovský nárůst bylo možné zaznamenat krátce po anexi Krymu a začátku války na Ukrajině.

„Od té doby některé z webů ztratily na relevanci, některé nové vznikly, jiné naopak publikují více článků než kdy dřív. Například na české verzi Sputniku se v roce 2016 objevovalo necelých 600 článků měsíčně, nyní je to skoro 1600,“ říká analytička think tanku Evropské hodnoty Veronika Víchová.

Lze zaznamenat také tematické změny. „Zatímco na začátku se věnovaly téměř výhradně dění na Ukrajině a zahraničním událostem celkově, postupně se dezinformační weby soustředily ve velkém na téma migrační vlny a uprchlické krize a celkově se nyní mnohem více zaměřují i na dění v ČR,“ říká Víchová.

Podle novináře zaměřeného na fake news a autora knihy Pravda a lež na Facebooku Vladimíra Šnídla má Slovensko ohledně fake news jisté odlišnosti. Nejsdílenějšími fake news na slovenském internetu jsou smyšlené recepty o lécích, které zázračně vyléčí různé nemoci, včetně rakoviny.

„Je absolutně šokující, že falešná báchorka, např. jak vyléčit rakovinu citrónem, se smí vydávat bez jakéhokoliv postihu a lze to dále sdílet po tisících,“ říká Šnídl.

Vůči kremelskému vlivu jsou nejodolnější Poláci. Vládní strana Právo a spravedlnost ale využívá protizápadní rétoriku stejně jako její ruské protějšky.

Dezinformace také mají na Slovensku odvracet pozornost lidí od problémů, které se jich opravdu týkají. „Mnohé webové stránky občany přesvědčují o tom, že největší hrozbou pro národ je například migrační vlna. S pomocí skutečných, i když nadsazených zpráv o zločinnosti migrantů v západní Evropě tyto portály opomínají trestné činy páchané na Slovensku slovenskými občany,“ dodává Šnídl.

Polská společnost je mezi státy V4 vůči kremelskému vlivu nejodolnější. Vládní strana Právo a spravedlnost ale využívá protizápadní rétoriku stejně jako její ruské protějšky. Zároveň se stále zužuje prostor pro veřejnoprávní a konvenční média. Nejenže vládní strana převzala vládu nad veřejnoprávní televizí TVP, ale i soukromé kanály na ni mají osobní či komerční vazby. Média jako Niezalezna.pl, Gazeta Polska, wSieci či TV Republika pak přímo propagují vládní postoje.

Správný přístup a osvědčené metody

Dobrou zprávou je, že se ve visegrádském prostoru objevuje čím dál tím víc občanských iniciativ, které mají za cíl fake news potírat.

Například ověřovací platforma Demagog.cz, jejíž práci uznává i mezinárodní spolek International Fact-Checking Network, je v Česku stále populárnější. Zaměřuje se především na ověřování prohlášení politiků. Další projekty typu Manipulátoři.cz se pak zabývají vyvracením smyšleného či překrouceného obsahu v médiích. K podobné práci se přidává stále více neziskovek a think-tanků.

V Polsku funguje od roku 2014 neziskové medium OKO.press, které se věnuje investigativní a ověřovací činnosti. Financováno je z dobrovolných příspěvků od čtenářů a usiluje o zachování svobody slova a o dostupnost informací v silně fragmentovaném mediálnímu prostoru Polské republiky.

Marinov: Do boje s dezinformacemi by se měly pouštět i soukromé subjekty a finančně podporovat různé iniciativy.

Jeden z prvních obdobných projektů v Maďarsku se jmenuje urbanlegends.hu, který založil novinář Iván Marinov. Server se zaměřuje na městské legendy, pomluvy a jiné fabulace a diagnostikuje, jakým způsobem se konkrétní obsah zrodil a jakým způsobem se začal šířit.

Server nechává na čtenáři, aby podle nashromážděných informací ohodnotil obsah. Jde o to, aby si čtenář uvědomil, jak irracionální naše obavy mohou někdy být, a aby se naučil, jak porovnat navzájem si odporující názory a jak si ověřit další zdroje.

Právě v malém důrazu na mediální gramotnost tkví podle analytičky Víchové jeden z problémů, které podporují sílu dezinformací. V českém případě přitom schopnost kriticky posuzovat zdroje chybí i na politické úrovni. Prezident Zeman nebo někteří politici KSČM, SPD nebo ČSSD mnohdy opakují pro-kremelské dezinformace nebo sdílejí dezinformační weby na svých sociálních sítích.

„Je zapotřebí obranného mechanismu, který ochrání občany a společnost před dezinformacemi a útoky trolů,“ říká slovenská expertka a strategická analytička centra The Hague Centre for Strategic Studies Katarína Kertysová.

Vlády by podle ní měly zajistit patřičné občanské vzdělání a osvětu o dezinformacích. Může se jednat o dotování různých iniciativ a médií či přiměřenou právní ochranu pro ty, kdo hodlají dezinformačním vlivům čelit. „Zpravodajské služby mohou a měly by monitorovat vnější zasashování do informačního prostoru a když bude zapotřebí, sdílet tyto zprávy s občany,“ říká Kertysová.

Kertysová: Vlády musí své občany na boj s dezinformacemi připravovat.

V Maďarsku se ovšem občanská společnost žádné vládní pomoci nedočká a přijímání grantů ze zahraničí je značně stigmatizující. Marinov věří, že úspěšnější by z tohoto důvodu byly soukromé projekty.

„Mohla by to být příležitost pro nezávislý tisk vytvořit společný ověřovací program mezi redakcemi, který by umožnil efektivnější, otevřenější a nezávislejší práci tím, že by se spojily jejich prostředky. Šlo by také šířit konečné výstupy mezi větší čtenářskou základnou. Rozvoj kritického myšlení by dále mohl být podporován korporátními programy v rámci společenské odpovědnosti firem či obdobnými nástroji financovanými ze soukromých zdrojů,“ dodává Marinov.

Hybridní centra

Hlavním úřadem, který se v ČR zabývá bojem s dezinformacemi, je Centrum pro terorismu a hybridním hrozbám, které spadá pod ministerstvo vnitra. Ministerstvo zahraničních věcí a ministerstvo obrany se této sféře na pracovní úrovni také věnují. „ČR je jednou ze zemí, která podstoupila patřičné kroky a opatření, což je pozitivní zpráva,“ říká analytička Evropských hodnot Víchová.

I když slovenská vláda neučinila podobné kroky na národní úrovni, slovenské ministerstvo vnitra oznámilo minulý rok rozhodnutí, že slovenská policie najme dvanáct nových expertů na potírání ruských dezinformací a hybridních hrozeb. Facebookové stránky policie jsou pak dobrým příkladem státního úsilí s fake news bojovat, i když se setkávají s kritikou, že často využívají bulvární styl. Stránku sleduje více než 120 000 lidí a administrátoři této popularity využívají mimo jiné i k upozorněním na šířící se hoaxy a mylné informace vydávané konspiračními servery.

Facebookové stránky slovenské policie sleduje více než 120 000 lidí a administrátoři této popularity využívají mimo jiné i k upozorněním na šířící se hoaxy a mylné informace vydávané konspiračními servery.

Vláda také podporuje neziskové organizace, které se zabývají ověřováním dezinformací. Prezident Andrej Kiska často vyzdvihuje jejich práci a podstatnou roli, kterou plní v dnešním onlinovém světě. Zajímavá je iniciativa #somtu, která přináší fakta do debaty na sociálních sítích a spojuje uživatele prostřednictvím svého hashtagu.

V polské veřejné sféře lze jen těžko mluvit o dobrých metodách ověřování informací, myslí si právník zaměřený na technologie a média a šéfeditor serveru Bezprawnik.pl Jakub Kralek. Veřejné instituce jsou prý totiž samy odstrašujícím příkladem. Navíc se jedná se o citlivé téma, protože se může jednat o zásahy do svobody slova. Objem fake news roste a lidé, politici, státní správa, média i internetoví uživatelé si to obecně uvědomují. Podle experta na tajné služby a energetiku Macieje Sankowského ovšem zatím ani polská vláda ani média či firmy nepřišly na efektivní protiopatření.

Polská aféra s falešným expertem na energetiku ukázala, jak mohou podvržené studie vydané uznávanými médii ovlivnit politická rozhodnutí.

Připomíná nedávný případ falešného experta na energetiku Piotra Niewiechowicze, kterému se podařilo bez jakýchkoliv problémů získat citlivé informace o strategicky důležitých energetických kontraktech ohledně baltského plynovodu přímo od blízkých spolupracovníků ministra pro energetiku. Jeden z nejuznávanějších ekonomických serverů v zemi dokonce vydal jeho smyšlený dokument o možných dopadech baltského plynovodu na místní sviňuchy. Celá aféra ukázala, jak je jednoduché se infiltrovat do nejvyšších úrovní polské politiky, ale i to jak mohou podvržené studie vydané uznávanými médii ovlivnit politická rozhodnutí.

Regulování nenávistného obsahu

Již delší dobu se snaží vlivu dezinformací a fake news čelit Německo. Minulý rok Bundestag prosadil kontroverzní zákon, který umožňuje pokutovat Facebook v případě šíření nenávistného obsahu.

Podle polské vlády ale šíření fake news nesmí být omezováno státem – například blokováním obsahu – jelikož by to narušovalo svobodu slova. Protiopatření proti fake news podle nich musí dodržovat pravidla o svobodě slova a práva na informace. Co se týče zvýšování zodpovědnosti internetových serverů, polská vláda raději prosazuje seberegulaci a koregulaci než shora nadiktované legislativy a zavádění nových povinností.

Slovensko je jednou ze zemí, které regulují skutkovou podstatu pomluvy, a slovenský zákon za ni vymezuje nejpřísnější trest z celé EU, protože může vést k třem až osmi letům vězení. Další rizika se ale pojí s hate speech. „Zatím nedisponujeme efektivním nástrojem, který by byl schopný potírat veškerý extrémismus a nenávistný obsah na internetu. Prozatím víme pouze o několika menších procedurách, které by mohly dopady zmírnit,“ uvědomuje si ředitel organizace Partneři pro Demokratickou změnu Slovensko (Partners for Democratic Change Slovakia) Dušan Ondrušek.

„Vzhledem k tomu, že legislativní rámec se rozvíjí pomaleji než trendy na sociálních sítích, některé vlivy jako například političtí extremisté mohou napáchat daleko větší škody než by jim bylo umožněno v jiných prostorech,“ říká také Juraj Rizman z VIA IURIS.

Podle Marinova je nejlepším příkladem Švédsko, kde nezakazují lidem dezinformace číst, ale raději občany školí, jak dezinformace rozpoznat a jak s nimi vynakládat.

Maďaršký novinář Marinov se domnívá, že je potřeba předejít jakékoliv regulaci, která by ohrožovala svobodu slova či nezávislost médií, tedy cenzuře, zákazům, povinnému certifikování vydávaného obsahu a podobně. Podle Marinova je také důležité, aby to nebyl stát, který by případně rozhodoval případ od případu o tom, který obsah je dezinformační. Ať je důvod pro podobná rozhodnutí jakýkoliv, může se to podle něj vymstít. Marinov doporučuje, že by se regulace měla vztahovat pouze na technické hrozby, jako je například šíření fake news prostřednictvím botů.

Stát podle něj může pomoci také vytvořením rámce, který by pomohl rozvíjet kritické myšlení vzdělávacími programy, osvětou, podporou pravidelného výzkumu nepravd, pravidelnou spoluprácí s manažery sociálních sítí a podporou ověřovacích činností. Podle Marinova je nejlepším příkladem Švédsko, kde nezakazují lidem dezinformace číst, ale raději občany školí, jak dezinformace rozpoznat a jak s nimi vynakládat.

Také europoslanec Svoboda souhlasí, že dlouhodobým řešením je kvalitní vzdělávání. „Je potřeba rozvíjet celou řadu opatření počínaje zvýšením mediální gramotnosti jednotlivých občanů – také skrze kvalitní školství nebo zajíštěním existence kvalitního nezávislého tisku. Jde o celou škálu opatření, jejichž cílem musí být sebevědomá a vzdělaná, tedy hůře manipulovatelná, společnost. Z tohoto pohledu lze celou řadu kroků učinit již na národní úrovni,“ říká Svoboda.

Společné metody a centra excelence

Podle polského ministerstva pro digitální záležitosti je šíření fake news a dezinformací stále větším nebezpečím, které by se mělo potírat patřičnými vládními protiopatřeními. Podle rezortu je to jednou z priorit státu. Ministerstvo dále uvádí, že pouze správné vzdělání a mediální osvěta založená na kritickém myšlení a schopnosti čerpat z více zdrojů může plně připravit společnost na nebezpečí, která fake news představují. Vzdělávací programy by se ale neměly pouze zaměřovat na děti a studenty, nýbrž i na dospělé v rámci celoživotního didaktického procesu.

Maciej Sankowski ale tvrdí, že téměř žádná země EU včetně Polska nedisponuje právními opatřeními, která by účinně potírala manipulativní informace. Bude se podle něj muset změnit hodně věcí, a to nejspíš z iniciativy EU. Evropská komise již iniciovala sestavení týmu, který by měl během července představit takzvaný etický kodex neboli soubor pokynů a rad, jak efektivně bojovat s dezinformacemi. Kodex by měl pomoci internetovým provozovatelům harmonizovat svá řešení a nastavit pravidla fungování.

Víchová: „Prokremelským dezinformacím se v East Stratcomu věnují pouze tři lidé, což rozhodně není adekvátní vzhledem k rozsáhlosti jejich práce.“

„Založení evropské sítě nezávislých ověřovatelů by mělo zlepšit důvěryhodnost jejich práce aplikováním společných metod, výměnou zkušeností a dosažením co největšího dosahu vydaného obsahu,” komentuje další návrh Komise analytička Kertysová.

Na evropské úrovni se bojem s dezinformacemi zabývá také jednotka strategické komunikace East Stratcom Task Force. Zatím ovšem není jisté, zda získá potřebnou finanční podporu, dodává Kertysová. Doposud ji financovaly členské státy a peníze z evropského rozpočtu neměla.

Celkově v jednotce pracuje jedenáct profesionálů ze střední Evropy, Pobaltí a Skandinávie. Pomáhají jím i dobrovolníci a neziskové organizace. Produkují informační a výzkumné materiály, radí novinářům a pomáhají popírat ruské dezinformace šířením vysvětlujícího materiálu na svých stránkách (EU Mythbusters) a na Twitteru.

„Co se ale týče finančních a personálních kapacit, je jednotka značně poddimenzovaná. Prokremelským dezinformacím se v East Stratcomu věnují pouze tři lidé, což rozhodně není adekvátní vzhledem k rozsáhlosti jejich práce,“ dodává Víchová.

Instituce zaměřující se na boj s ruskými dezinformacemi, jako je napříkald NATO Strategic Communication Excellence Centre v Rize založené sedmi členy NATO v roce 2014, zkoumají komunikační strategii vojenských a politických organizací svých oponentů, co se dlouhodobé strategie a geopolitckých záměrů týče. Dále existuje Centre of Excellence for Countering Hybrid Threats v Helsinkách, které pomáhá NATO v boji proti hybridním hrozbám. Skutečnost, že se z visegrádského regionu se do programu zapojilo pouze ČR a Polsko o lecčems vypovídá.

V Maďarsku je působení ruských dezinformací jen málo patrné, protože tam téměř neexistuje žádná protikremelská opozice, proti které by bylo potřeba působit. Proruské dezinformace také často přichází přímo z vládních médií.

Podle oxfordského centra Oxford Internet Institute je hlavní hrozbou pro stabilitu demokratických procesů „automatizovaná propaganda“, která se využívá k manipulaci veřejného mínění a šíření politického vlivu. Tato automatizovaná propaganda využívá boty založené na algoritmech a těžbě dat a mají za úkol účinně ovlivňovat obsah sociálních sítí. Mezi západními a východními státy ale existuje rozdíl. Boti musí Kremlu pomáhat na západě. Na východě jsou to místní politici. V Maďarsku je například působení ruských dezinformací jen málo patrné, protože tam téměř neexistuje žádná protikremelská opozice, proti které by bylo potřeba působit. Proruské dezinformace také často přichází přímo z vládních médií.

Polsko bude podle Macieje Sankowského v blízké budoucnosti vystaveno dvěma velkým vlnám dezinformačních kampaní. Jedna se bude týkat blížící se intenzivní volební sezóny, která by měla být na podzim zahájena krajskými volbami následovány volbami do evropského a polského parlamentu. Volební sezona by se měla skončit v květnu 2020 prezidentskými volbami. Druhá vlna se bude týkat dlouhodobého kontraktu pro dodávky ruského plynu, o kterém se má rozhodnout do konce příštího roku. Sankowski očekává dezinformační vlnu, která by měla zahrnovat mimo jiné falešné informace o neformálních jednáních mezi oběma vládami.