Nová Hedvábná stezka je zatím spíš chiméra, ukazují zkušenosti Visegrádu

V4 a Čína

© Shutterstock

Slovensko, Polsko a Maďarsko mají s Čínou podobné zkušenosti. Navzdory velkému důrazu na vzájemné obchodní vztahy zůstává obchodní bilance ve výrazné nerovnováze a významné čínské investice zatím nepřichází. Jak se země V4 staví k Číně politicky? A co má vlastně asijská velmoc za lubem?

Článek vznikl ve spolupráci se slovenskou a polskou redakcí Euractivu a maďarským think tankem Political Capital. 

Globální hospodářské krize jsou pro čínskou vládu vždy novou šancí, jak posílit pozici své země na světovém trhu. Například iniciativa s názvem „16+1“ – tedy platforma pro spolupráci mezi Čínou a zeměmi střední a východní Evropy – byla slavnostně zahájena ve Varšavě v roce 2012. Iniciativa zahrnuje 16 východoevropských zemí včetně celé Visegrádské čtyřky. Součástí platformy je celkem 11 členů EU. Tím však čínské snahy o expanzi do Evropy zdaleka nekončí. V roce 2013 čínský prezident Si Ťin-pching představil další a mnohem ambicióznější plán známý jako Nová Hedvábná stezka.

Stěžejním cílem Hedvábné stezky (známé také pod anglickým názvem One Belt, One Road Iniciative – 1B1R) je už od samého počátku „přeorientování celého afrického a euroasijského hospodářství směrem k Číně, která se má stát novým ekonomickým centrem tohoto obrovského prostoru. Iniciativa 16+1  má být jen jedním z mnoha dílčích elementů těchto plánů. Dosavadní ekonomické statistiky ale ukazují, že 1B1R zemím V4 prakticky nic nepřináší. S HDP na obyvatele ve výši 7 000 eur v tvrdé měně je Čína stále chudší než všechny čtyři visegrádské státy a její skromné výdaje v rámci 1B1R jsou rozprostřeny mezi desítky obchodních partnerů hladovějících po investicích. Čína v tomto regionu obecně investuje velmi málo prostředků. Čínské nákladní vlaky tudy jen projíždějí,“ vysvětlil Euractivu profesor Salvatore Babones z Univerzity v Sydney.

Babones: Dosavadní ekonomické statistiky ukazují, že iniciativa zemím V4 prakticky nic nepřináší.

Čína tak pro země V4 nepředstavuje žádnou kloudnou alternativu k EU. Naplnění plánů pekingských stratégů na rozdělení unijního bloku je proto nepravděpodobné. „Mimo východní Evropu je navíc iniciativa 16+1 tak bezvýznamná, že nemá ani svou anglickou stránku na Wikipedii,“ doplnil Babones.

To by se však mohlo během několika let změnit. Pokud EU v rámci příštího víceletého finančního rámce zemím V4 v reakci na brexit a s tím přicházející změny finančních zájmů Unie sníží možnosti čerpání unijních fondů, „atraktivita čínských nabídek by se mohla automaticky zvýšit,“ varují Jakub Jakóbowski a Marcin Kaczmarski z varšavského Centra východních studií (OSW). Otázkou však zůstává, jak na čínské plány nahlíží samotné visegrádské státy.

© Shutterstock

© Shutterstock

Česká republika

V České republice je 1B1R vnímána jako velice nejasný a vágní projekt. „Nová Hedvábná stezka je jen krytím pro čínské aktivity v Evropě, Asii a Africe a nemá žádnou konkrétní funkci. Pro české politiky a podnikatele je hodně těžké si pod tím cokoli představit,“ řekla EurActivu Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky (AMO). Hlavním cílem celé iniciativy je podle ní především posílit export čínské nadprodukce do zámoří. Indický oceán v tomto ohledu není tou nejbezpečnější cestou, a Čína se proto poohlíží po nových možnostech.

„Iniciátorem a motorem celého projektu je čínská strana a zatím nevíme, jak přesně by naše zapojení do projektu mohlo a mělo vypadat. Může se ukázat, že se jedná o životaschopný projekt otevírající investiční příležitosti pro české firmy, ale může to být také celé chiméra,“ myslí si český europoslanec Jiří Pospíšil (TOP 09, EPP).

Svaz průmyslu a dopravy ČR však očekává, že české firmy by z Hedvábné stezky mohly profitovat, a to zejména v oblasti výrobního průmyslu, energetiky, životního prostředí nebo turismu.

Podle oficiálních informací Hradu bylo mezi ČR a Čínou v rámci 1B1R doposud schváleno celkem 22 projektů. Její skutečné přínosy jsou ale pořád diskutabilní.

Karásková: Z geografického hlediska Hedvábná stezka nebude – i přes lobbing prezidenta Zemana – procházet Českou republikou, ale Polskem.

„Z geografického hlediska Hedvábná stezka nebude – i přes lobbing prezidenta Miloše Zemana – procházet Českou republikou, ale Polskem,“ zdůrazňuje Karásková.

Jiného názoru je český europoslanec Jan Zahradil (ODS, ECR), podle kterého znovuobnovení historické obchodní cesty mezi východem a západem posílí obchodní výměnu na obou stranách.

„Jestliže hledáme možnosti, jak diverzifikovat naše obchodní portfolio a snížit naši přílišnou závislost na evropském trhu, tak toto je jedna, ale nikoliv jediná, z nich,“ uvedl. Zahradil zároveň zdůraznil, že Česká republika byla ze zemí EU v roce 2016 čtvrtým největším investorem v Číně, a to hned po Německu, Francii a Británii.

„V Číně vyrábí svá auta Škoda, působí tam česká finanční skupina PPF, projekty s čínskými partnery tam realizují firmy, jako jsou např. TOS Vandsdorf, Škoda Transportation a INEKON Group,“ přiblížil českou stopu v Číně Lukáš Martin, ředitel mezinárodních vztahů ze Svazu průmyslu a dopravy.

Pravdou však zůstává, že deficit vzájemného obchodu s Čínou se dlouhodobě nesnižuje. „Deficit vzájemného obchodu byl v roce 2017 přes 416 miliard Kč, což je číslo asi o 30 miliard větší, než které jsme zaznamenali v roce 2016,“ dodal Martin. Podle jeho názoru je ale nezbytné, aby česká vláda dále podporovala český vývoz do Asie, a to například skrze podnikatelské cesty nebo účasti na mezinárodních veletrzích.

Vstup a následný úspěch na čínském trhu nicméně není nic snadného. Důvodem jsou podle Karáskové především necelní obchodní bariéry a další administrativní překážky, kterým musí české firmy a další exportéři v Číně čelit.

Pospíšil: Zatím je můj dojem takový, že celý projekt je spíše nástrojem čínské propagandy a rozšíření čínského vlivu do ostatních částí světa.

Podle Pospíšila však zdaleka nejde jen o ekonomické příležitosti pro české podnikatele. Hlavním motivem 1B1R je podle něj čínská snaha posílit politický vliv jak v České republice, tak v ostatních zemích V4. Investice a obchod mají být pouhým nástrojem, jak toho dosáhnout.

„Zatím je můj dojem takový, že celý projekt je spíše nástrojem čínské propagandy a rozšíření čínského vlivu do ostatních částí světa a pokud z něj budou plynout nějaké ekonomické výhody, bude to ve prospěch čínských podniků,“ myslí si.

Rostoucí čínský vliv v České republice je mezi českými odborníky a organizacemi obecně velkým tématem. Zdůrazňují zejména fakt, že někteří vysoce postavení politici – v popředí s prezidentem Zemanem, úředníci, ale také média Číně napomáhají rozšiřovat vliv napříč Evropou.

„Z analýzy produkce českých médií jasně vyplývá, že někteří aktéři, kteří významně ovlivňují český diskurz o Číně, přebírají slovník, rétoriku i argumenty čínského velvyslanectví v ČR,“ upozorňuje Karásková, která v AMO mimo jiné vede projekt ChinfluenCE zaměřený na čínský vliv ve střední Evropě.

Lang: Chybí širší diskuse o dopadech investičních projektů z bezpečnostního hlediska.

Podobného názoru je i Petr Lang, programový ředitel Pražského institutu bezpečnostních studií (PSSI).

„Podle mě zde chybí širší diskuse o dopadech investičních projektů z bezpečnostního hlediska, pokud se tyto plány začínají zaměřovat na strategické oblasti, jako jsou aerolinie, telekomunikace, energetika nebo výrobní průmysl,“ varuje.

Zahradil sice uznává, že Nová Hedvábná stezka má i tento širší, geopolitický přesah. Užší spolupráce některých zemí s Čínou podle něj ovlivňuje EU a její politiku vůči Dálnému východu, čínské aktivity v Evropě však podle něj můžeme vnímat i jako důležitou protiváhu ruským ambicím. Výraznější vliv na EU jako takovou však odmítá. „Pokud jde o pozici EU jako celku vůči Číně, žádné jsem si ještě nevšiml,“ uvedl.

Zahradil: Pokud bude nutné ochránit domácí produkci před dumpingovou konkurencí, je nejlépe postupovat společně v rámci EU. Současně nám ale nic nebrání využívat formátu 16+1.

Karásková naopak dopady spolupráce s Čínou na unijní politiku vnímá. „Politicky je pro EU problém posilování spolupráce mezi Čínou a evropskými zeměmi, protože řada států v EU bojkotuje přijetí jednotného stanoviska vůči některým problémům spojeným s Čínou, například v otázce lidských práv, screeningového mechanismu či udělení statusu tržní ekonomiky,“ připomíná.

Různé postoje vůči Číně v rámci EU ale Zahradilovi nevadí. Něco jiného ale podle něj je třeba otázka ochrany proti dumpingu. „Pokud bude nutné ochránit domácí produkci před dumpingovou konkurencí, je nejlépe postupovat společně v rámci EU. Současně nám ale nic nebrání využívat formátu 16+1, není to nic proti ničemu,“ uzavírá.

© Shutterstock

© Shutterstock

Maďarsko

Orbánova vláda byla první v regionu, která otevřela dveře investicím z Číny v rámci strategie tzv. „východního otevření“. Jejím ekonomickým cílem je geograficky diverzifikovat vývozní trhy Maďarska, s preferencí směřovat alespoň jednu třetinu na východ (hlavně do Asie). Maďarské vlády se již od pádu komunismu snaží stát „ekonomickým mostem“ pro Čínu, ale Fidesz se ve svém přístupu k Číně posunul i ideologicky. Strategie „východního otevření“, která zatím nedosáhla kýžených výsledků, přerostla svou původní obchodní dimenzi a stává se spíše politicko-ideologickým vzorem pro vládu Viktora Orbána jako alternativa k západním liberálním demokraciím. Orbán, který se ztotožňuje s autokratickými prezidenty Turecka a Ruska, říká: „Nová Hedvábná stezka je postavena na vzájemném respektu“.

Viktor Orbán se k Číně vztahuje i ideologicky.

Když Maďarsko v roce 2015 vstoupilo do 1B1R, Orbán dál opakovaně najevo, že není znepokojen vládnoucím politickým systémem v Číně. „Starý model globalizace skončil. Východ dohnal Západ a velká část světa již má dost věčného poučování o lidských právech a tržní ekonomice rozvinutými státy,“ zdůraznil Orbán. Přestože Maďarsko nehraje v regionální strategii Číny výraznější roli, Orbánův přístup jistě Peking vítá. Navíc Peking určitě oceňuje politická gesta jako vetování EU iniciativ. Spolu s Řeckem a Chorvatskem Maďarsko v roce 2016 zablokovalo rezoluci ohledně sporů v Jihočínském moři. Stejně tak Maďarsko zastavilo přijetí deklarace hájící právníky a lidskoprávní aktivisty, kteří jsou v Číně vystaveni mučení.

Jedním z aspektů asymetrických bilaterálních vztahů je fakt, že více než 90 % maďarského exportu do Číny představuje obchod velkých nadnárodních společností, které v zemi sídlí. Maďarské malé a střední podniky na čínském trhu naopak neuspěly, protože o jejich výrobky aktuálně Čína nestojí, dodává Tamás Matura, expert na Čínu a profesor na Korvínově univerzitě v Budapešti. Ágnes Szunomárová z maďarské akademie věd dodává, že se v posledních letech výrazně zvýšil export maďarských potravin, ale přesto má na celkovém maďarském vývozu do Číny zanedbatelný podíl. Zatímco je úspěch nadnárodních společností sídlících v Maďarsku na čínském trhu obecně vítaný, nepomáhá maďarskému obchodnímu deficitu s Čínou. Vzhledem k tomu, že o podstatných obchodních smlouvách se rozhoduje v sídlech těchto koncernů, je vliv maďarské vlády nulový. Matura zdůrazňuje, že jediným důvodem poklesu maďarského obchodního deficitu bylo uzavření továren vyrábějících chytré telefony, kvůli čemuž poklesl objem čínského importu do Maďarska.

Matura: Jediným důvodem poklesu maďarského obchodního deficitu bylo uzavření továren vyrábějících chytré telefony, kvůli čemuž poklesl objem čínského importu do Maďarska.

Přidejme k tomu, že Orbánova vláda v posledních 8 letech nepřivedla žádné významné investory z Číny. Většina z relevantních čínských investorů v zemi (Huawei, ZTE, Lenovo, Orient Solar) totiž přišla již před rokem 2010. V případě Wanhua transakce sice formálně proběhla v roce 2011, ale dohoda byla s maďarskou vládou uzavřena již v roce 2009.

Maďarská vláda mimo jiné oslavuje dohodu ohledně železnice „Bělehrad-Budapešť“ realizovanou v rámci 16+1. Je ale těžké říct, proč by měly být pro Maďarsko přínosné obrovské investice financované čínskými půjčkami, garantované maďarským státem a dodané čínskými dodavateli. Navíc maďarská vláda nevypsala na výstavbu maďarské části této trasy železnice transparentní výběrová řízení. Místo toho určila detaily implementace projektu v čínsko-maďarské bilaterální dohodě, což podnítilo i vyšetřování ze strany Evropské komise.

Szunomárová: Politické úmysly jsou v tomto případě spíše na straně Maďarska, a to pro případ zhoršení vztahů s EU, kdy by se Čína mohla stát vítaným spojencem.

Matura věří, že spolupráce 16+1 sama o sobě nepředstavuje hrozbu pro jednotu EU, ale vyzdvihuje napětí mezi Maďarskem a EU. „Upřímně věřím, že hlavní cíl čínské snahy je ovlivňovat západní Evropu, ne střední a východní Evropu,“ dodává. Podle Szunomárové Čína zvyšuje prostřednictvím investic do infrastruktury svou ekonomickou přítomnost v regionu. To s sebou ale automaticky nemusí přinášet politický vliv.  Věří, že politické úmysly jsou v tomto případě spíše na straně Maďarska, a to pro případ zhoršení vztahů s EU, kdy by se Čína mohla stát vítaným spojencem.

© Shutterstock

© Shutterstock

Polsko

Také Polsko se rozhodlo profitovat z čínské snahy stát se globální velmocí. Chce posílit vzájemnou spolupráci a přítok přímých zahraničních investic za účelem rozšířit pole finančních a investičních příležitostí přicházejících z EU či USA. Posílení spolupráce začalo již v roce 2010 v souvislosti se světovou výstavou EXPO v Šanghaji.

Čína jedná s Polskem podobně jako s dalšími státy střední a východní Evropy. Tedy nejen jako s obchodními a investičními partnery, ale jako se vstupními dveřmi do bohatší západní Evropy. Při své spolupráci s východní Evropou Peking usiluje o vstup na evropský trh, aby vyvezl své výrobní nadbytky, což (vzhledem k tomu, že se jedná o druhou největší ekonomiku na světě) ve výsledku znamená drastické obchodní deficity na straně relativně malých V4 ekonomik, s největším dopadem právě na Polsko. Paralelně s tím Čína usiluje o otevření dveří pro svůj byznys s vyšší přidanou hodnotou. K tomu jí V4 pomáhá svými vazbami na hlavní evropské byznysové hráče. Číně to umožňuje uvádět své vlastní značky a získávat evropské certifikáty, aby se zlepšila pozice jejích výrobků v západní Evropě.

Střední Evropa Číně slouží jako vstupní dveře do bohatší Evropy západní.

Jak už bylo zmíněno, 11 ze zemí zapojených do iniciativy 16+1 je také členy Evropské unie. V těchto zemích zůstává reálná spolupráce na výstavbě infrastruktury „blízko nule, navzdory intenzivním politickým kontaktům s Čínou, a to kvůli nekompatibilitě čínských nabídek s evropským právem (státní pomoc a nedostatek transparentních výběrových řízení),“ vysvětlují Jakóbowski a Kaczmarski z Centra pro východní studia.

Polsko je vůči Číně opatrnější. Vidí i zkušenosti z okolních zemí.

Spolupráce s Čínou přináší i v Polsku určité znepokojení. Vedle ekonomických a politických příležitostí se jedná o rizikové obchodní praktiky a další odklon od proevropského směřování země. Navzdory rostoucímu objemu obchodní výměny a politickým jednáním, Polsko – „poučeno čínskými investice jinde v regionu – postupuje opatrněji a významně obezřetněji,“ tvrdí Justyna Szczudliková z Polského institutu pro mezinárodní záležitosti (PISM).

Polský premiér Mateusz Morawiecki šel ve vyjádřeních o kus dále, když během lednového Světového ekonomického fóra v Davosu otevřeně kritizoval čínský přístup s tím, že si Peking zaslouží ostřejší slova než Trumpova administrativa ve Washingtonu. „Když vidím naši obchodní bilanci s Čínou v poměru 1:12, což je mimochodem podobné jako v dalších středoevropských státech, tak mě napadá, jestli nepostupujeme vzhůru nohama. Praktická možnost zajišťování služeb zahraničními hráči v Číně je velice složitá“. Je to časově náročné a vyžaduje to obrovské investice, obzvláště vyhrát nad spletitou sítí lokálních společností a již aklimatizovanými a geograficky bližšími investory z Austrálie a Nového Zélandu. Navzdory tomu, že ostatní členské státy Evropské unie mají obdobné problémy s úspěšným vstupem na čínský trh, Polsko je až 15. v objemu vývozu do Číny v rámci EU. Před ním jsou i Maďarsko a Česká republika.

Čína každopádně zůstává polským největším obchodním partnerem v Asii a je třetím největším dovozcem (po Německu a Rusku) s přibližně 9% podílem na celkovém importu Polska. Avšak mezi vývozními trhy je Čína pro Polsko až na 21. místě s podílem kolem 1 % (2015), jak ukazují Günter Heiduk a Agnieszka McCalebová ve stati „Čínské investice v Polsku“ z minulého roku. Polský vývoz do Číny představují zejména těžební stroje a měď. Polský potravinářský průmysl se rovněž snaží vstoupit na dynamicky rostoucí čínský trh. Například mlékárenství zaznamenává úspěch v čínském e-commerce, dodává expert Centra pro východní studia Jakóbowski.

Čínské společnosti preferují hlavně fúze a akvizice a infrastrukturní projekty, kdežto polská vláda Polska si přeje zakládání nových společností „na zelené louce“.

Navzdory rychlému a výraznému růstu čínských zahraničních investic v Polsku zůstává jejich objem marginální a zaměřuje se zejména na stavebnictví a strojírenství bez významných infrastrukturních projektů, ačkoliv to má být jeden z hlavních přínosů formátu 16+1. Ústředním problematickým tématem zůstává, že čínské společnosti preferují hlavně fúze a akvizice a infrastrukturní projekty, kdežto polská vláda si přeje zakládání nových společností „na zelené louce“, které skutečně vytvoří nová pracovní místa pro polské občany, dodávají Heiduk a McCalebová.

Suma sumárum, polští představitelé považují Čínu za náročného obchodního partnera a konkurenta. Přesto je budování silnějších vztahů s Čínou vnímáno jako potenciálně užitečné díky čínským zkušenostem v rozsáhlých a vysoce kvalitních (minimálně na národní úrovni) projektech a ekonomické síle. Je zřejmé, že se Polsko snaží vyřešit stejné „čínské dilema“ jako ostatní země Evropské unie.

© Shutterstock

© Shutterstock

Slovensko

Slovensko má mezi zeměmi V4 nejméně rozvinutý vztah s Čínou, říká Richard Turcsanyi z bratislavského Institutu asijských studií. Bez ohledu na svou politickou orientaci se všechny slovenské vlády od roku 1993 snažily vůči Číně uplatňovat „depolitizovanou“ zahraniční politiku.

Politický aspekt se ale do těchto vztahů dostal v roce 2015, kdy slovenský prezident Andrej Kiska oficiálně přijal tibetského duchovního vůdce dalajlámu. Vyvolalo to silnou kritiku ze strany čínské diplomacie, ale také tehdejšího slovenského premiéra Roberta Fica. „To, co udělal Kiska, jednoznačně poškodilo slovensko-čínské vztahy a na tom není nic tajemného,“ prohlásil ministerský předseda.

Těžko říct, zda se slovenská vláda právě kvůli této události rozhodla aktivně napravit své vztahy s druhou největší ekonomikou světa. Faktem je, že přijala koncepci pro rozvoj ekonomických vztahů s Čínou a ministerstvo hospodářství také představilo nový akční plán pro budoucnost slovensko-čínských vztahů.

Zatím se asijský hegemon soustředil hlavně na nákupy podílů ve firmách, které jsou již dobře zavedené.

Tyto dva dokumenty nabízejí představu o vizích vlády a ukazují, že oživení vzájemných vztahů chce využít jako nástroj pro dosažení řady ekonomických cílů.

Čínské firmy v poslední době aktivně projevují zájem o investiční příležitosti na Slovensku, říká mluvčí Slovenské agentury pro rozvoj investic a obchodu (SARIO) Richard Dírer. Zatím se asijský hegemon soustředil hlavně na nákupy podílů ve firmách, které jsou již dobře zavedené.

„V průběhu posledních let Čína podala nabídku na nákup dvoutřetinového podílu ve společnosti Slovenské elektrárne od italské firmy Enel (která se nakonec dohodla s českým Energetickým a průmyslovým holdingem – pozn. red.). Číňané také projevili zájem o největšího slovenského výrobce oceli U. S. Steel Košice (který je v amerických rukou – pozn. red.),“ řekl Euractivu analytik Capital Markets Lukáš Lipovský.

Ve skutečnosti zůstává objem investic z Číny velmi nízký. „Podíl čínských investic na celkových přímých zahraničních investicích je nižší než 1 procento,“ říká Dírer. Dodává však, že situace je podobná i v ostatních zemích V4.

Podíl čínských investic na celkových přímých zahraničních investicích je nižší než 1 procento.

Podle Lipovského je ale Slovensko pro Čínu velmi atraktivní destinací. Je to díky geografickému umístění a aktuálně silnému ekonomickému růstu.

V to doufá i slovenská vláda. Resort hospodářství nicméně uznává, že vzájemný obchod zůstává ve výrazné nerovnováze, protože slovenský export do Číny hraje marginální roli.  Čísla mluví jasně: v roce 2016 nemělo Slovensko s žádnou zemí světa tak pasivní obchodní bilanci jako s Čínou.

Ve svých plánech uvažuje vláda následovně: „V zájmu zajištění změny v komoditní struktuře vzájemného obchodu je zásadní hledat nové formy spolupráce. (…) Více než 70 procent slovenského exportu do Číny se váže na automobilový průmysl.“

Více než 70 procent slovenského exportu do Číny se váže na automobilový průmysl.

Ministerstvo hospodářství ovšem upozorňuje, že pro vyrovnání obchodní bilance bude potřeba především postupně snížit dovozy z Číny, snížit nákladové výhody čínských výrobců a zvýšit aktivitu malých a středních podniků.

Nová Hedvábná stezka přitom podle názoru vlády představuje pro Slovensko unikátní možnost stát se jednou z hlavních součástí eurasijského obchodního koridoru.

Spolupráci na iniciativě podepsalo Slovensko s Čínou v roce 2015. Zatím sice skoro všechny čínské vlaky přijíždějí do EU skrz Polsko. Vláda by ale chtěla, aby se z druhého největšího slovenského města Košice stalo největším dopravním uzlem ve východní Evropě. A vlaky by se samozřejmě neměly do Číny vracet prázdné.

Projektu se dostalo větší veřejné pozornosti loni, kdy do Bratislavy dorazil první vlak z největšího přístavu východního Číny Dalianu. Zmocněnkyně vlády pro projekt Hedvábné stezky Dana Meager to tehdy označila za „jeden z nejdůležitějších pilířů budoucího rozvoje národní ekonomiky“.

Richard Turcsanyi ovšem varuje, že Hedvábná stezka není jen ekonomická iniciativa. V první řadě podle něj slouží jako nástroj pro rozšiřování čínského politického vlivu ve střední Evropě. To samé se podle něj dá říci o iniciativě 16+1.

Turcsanyi: Hedvábná stezka není jen ekonomická iniciativa. V první řadě slouží jako nástroj pro rozšiřování čínského politického vlivu ve střední Evropě.

„Ten projekt podle mého názoru nemá žádné ekonomické opodstatnění, které by vysvětlovalo dynamiku, jejímiž jsme svědky,“ řekl Euractivu.

Analytik poukazuje na to, že vládní koncepce nevěnuje dostatečnou pozornost politickým a bezpečnostním rizikům spojeným s otevíráním se čínskému ekonomickému vlivu. Nezabývá se opatřeními na kontrolu těchto rizik, a to ani v případě strategicky citlivých odvětví, jako je zmíněná energetika nebo ocelářství.

„Je důležité vzít v úvahu vlastnickou strukturu každé společnosti stejně jako pozici států v těchto entitách,“ řekl k tomu mluvčí ministerstva hospodářství Maroš Stano.

Turcsanyi zdůrazňuje, že čínské investice by neměly být vnímány černobíle nebo démonizovány. „Když například Čína koupí U. S. Steel v Košisích a investuje do modernizace výroby, můžeme říci, že taková investice bude velmi pozitivní,“ říká.

Zároveň však podle něj nárůst investic může posílit politický vliv Číny na Slovensku. Kvůli tomu vzbudily velký veřejný zájem informace o tom, že čínská společnost CEFC chce koupit jednu z největších televizních stanic, TV Markiza. CEFC už drží padesátiprocentní podíl v jedné z největších finančních skupin – J&T Finance Group.

Podle Turcanyiho ale není čínským cílem destabilizovat stát. „Chtějí především zajistit, že Slovensko nebude Čínu kritizovat na mezinárodním poli a že se už slovenští politikové nebudou setkávat s dalajlámou.“