Nekontrolované investice z východu ohrožují národní bezpečnost, varují odborníci

© Shutterstock / Olivier Le Moal

K přímým zahraničním investicím je Česká republika čtvrtá nejotevřenější na světě. Nemáme žádné kontrolní mechanismy, které by nás před rizikovými investicemi chránily. Před pronikáním cizích mocností do strategických oblastí u nás pravidelně varuje BIS i další odborníci. Nic se však neděje a ekonomický a politický vliv Číny a Ruska se pomalu zvětšuje. A to nejen v ČR.

Prezident Miloš Zeman při svém nástupu do úřadu v roce 2013 zdůraznil, že jednou z jeho priorit bude tzv. ekonomická diplomacie. V inauguračním projevu minulý týden pak ujistil, že v této aktivitě bude i nadále pokračovat.

Řada podnikatelů na jeho kroky pohlíží pozitivně. Odborníci na národní bezpečnost jsou naopak čím dál nervóznější. Důvodem jsou tzv. přímé zahraniční investice, a to především z východu.

„Nová éra vzájemné spolupráce České republiky s Čínou, kterou dokazuje podepsání smlouvy o strategické spolupráci z března 2016, se neodráží pouze ve vyšší obchodní bilanci nebo častějšími politickými a obchodními kontakty, ale také zvýšeným zájmem čínských investorů o kritickou infrastrukturu v ČR,“ upozornil v nedávné době Petr Lang, programový ředitel Pražského institutu bezpečnostních studií (PSSI).

Podobný názor má i Ivana Karásková z Asociace pro mezinárodní otázky, která zároveň působí na Fakultě sociálních věd UK v Praze. Na paměti bychom podle ní měli mít hlavně to, že čínská iniciativa s názvem The New Silk Road (Nová hedvábná stezka) je ve skutečnosti jen snahou čínské vlády rozšířit svůj geopolitický vliv do zemí střední a východní Evropy.

Karásková: Zavíráme očí nad tím, jakým způsobem a s jakým záměrem tady Čínská lidová republika operuje.

„Strategické záměry Číny vnímám jako primární motivaci. Čína k jejich naplnění používá tu oblast, ve které je momentálně silným hráčem, a to je ekonomika. Čína vždy dělá to, co je užitečné pro Čínu,“ myslí si.

„Druhá věc je, jakým způsobem otevíráme Číně svůj trh, bez podmínek a otázek, kdo z toho reálně profituje a zavíráme očí nad tím, jakým způsobem a s jakým záměrem tady Čínská lidová republika operuje,“ dodává.

Ignorujeme nebezpečí i přes varování BIS

Karásková tím naráží na tzv. screening investic, tedy mechanismus, na základě kterého by si evropské státy měly určité druhy zahraničních investic lépe prověřovat a popřípadě mít možnost jim zabránit.

Česká republika v současnosti žádný takový mechanismus kontroly (s výjimkou obchodů s vojenským vybavením) nemá. Podle studie OECD jsme v otevřenosti vůči zahraničním investorům dokonce čtvrtí nejbenevolentnější na světě.

„Na problém ekonomického pronikání cizí moci do strategicky významných odvětví v České republice pravidelně upozorňují výroční zprávy BIS, Bezpečnostní strategie ČR nebo Audit národní bezpečnosti z roku 2016,“ připomněl v minulém roce Lang.

„Přesto tomuto problému není věnována dostatečná a systematická pozornost a Česká republika žádný komplexní mechanismus na posuzování možných rizik spojených se vstupem investora ze třetí země zatím nemá, dodal.

Evropská komise loni v září sice představila návrh nařízení, na základě kterého by měl být screening investic ve všech členských státech povinný, pravidla jsou ale pouze obecná a příliš možností pro zákaz investic nedávají.

Lang: Česká republika žádný komplexní mechanismus na posuzování možných rizik spojených se vstupem investora ze třetí země nemá.

„Cílem návrhu je koordinovat mezi členskými státy informace o plánovaných zahraničních investicích. Určitě jsme pro sdílení informací na úrovni EU. Rozhodující slovo ohledně toho, kdo a jak, v jaké míře a v jaké formě bude na jejich teritoriu investovat, však musí mít stále členské státy,“ upozorňuje český europoslanec Jan Zahradil (ODS, ECR).

Obecně je ale podle něj prověřování zahraničních investic jedním z nejdůležitějších témat, kterým je třeba se zabývat.

S tím souhlasí i česká europoslankyně Dita Charanzová (ANO, ALDE).

„Na úrovni EU půjde především o to, aby si členské státy vyměňovaly informace o možných rizikových investicích a také dobré praktiky, jak se proti těmto rizikům bránit,“ uvedla. Obecným smyslem screeningu investic je ale podle ní určení a případné zamezení takové investice, která by měla za cíl převzít strategicky významný podnik nebo jeho velkou část.

„Polovina členských zemí již takový mechanismus v rámci národní legislativy má a využívá jej,“ dodala.

Karásková: V době, kdy měla CEFC podíl ve vydavatelství Empresa Media, byly všechny výstupy TV Barrandov a časopisu Týden vůči Číně výhradně pozitivní.

Lang zároveň připomíná, že při posuzování se nesmíme zaměřovat jen na Čínu. „Stejně jako v Číně je i většina nejdůležitějších ruských firem přímo nebo nepřímo kontrolovaná státem a je využívána k naplňování zahraničně-politických cílů vlády, která na oplátku jejich podnikání podporuje různými subvencemi a výhodnými půjčkami,” uvedl.

Česko jako brána pro cizí mocnosti

PSSI na konci února vydal doporučení o tom, jak by takový mechanismus mohl fungovat v ČR. V něm mimo jiné stojí, že pokud by česká vláda takový systém kontroly nezavedla, Česko by se mohlo stát vstupní branou pro rizikové investory na vnitřní trh EU.

Odborníci v něm upozorňují na investice do společností z oblasti kritické infrastruktury, mezi kterou můžeme zařadit energetiku, dopravu, komunikace, finanční infrastrukturu či datová úložiště. Stejně tak je podle expertů třeba začít prověřovat investice v oblasti umělé inteligence, robotiky, jaderné technologie nebo kybernetické bezpečnosti.

„Je pravděpodobné, že některé firmy to budou vnímat jako negativní zásah do svobody podnikání. Stát by jim měl vysvětlit, proč je na seznam zahrnul a osvětlit jim dopady jejich případné kontroly rizikovým investorem nejen pro ně a  jejich zaměstnance, ale i  pro bezpečnost státu,“ stojí mimo jiné v dokumentu.

A kdo je podle bezpečnostních analytiků největším rizikem?

PSSI: Česká republika nemá žádná omezení pro nákupy médií zahraničními investory.

Jde zejména o firmy přímo vlastněné státem, soukromé firmy s úzkou vazbou na stát anebo obecně společnosti s nejasnou vlastnickou strukturou. Takové subjekty by v případě ovládnutí strategického podniku nebo ekonomického sektoru mohly svůj vliv zneužít k ovlivňování politiků nebo veřejného mínění.

A problémem nemusí být jen získání kontroly nad podnikem. Prosazování cizích zájmů se může dít i cestou získání vlivu na nejvyšší výkonné orgány firmy včetně těch státních nebo pomocí zaměstnávání bývalých vysokých státních úředníků.

„Česká republika nereguluje zastoupení cizích státních příslušníků ve výkonných a dozorčích radách a stejně tak nemá žádná omezení pro nákupy médií zahraničními investory,“ upozorňuje PSSI.

Ovládnutí médií znamená ovlivnění veřejnosti

Dobrým příkladem je v poslední době často skloňovaná čínská investiční skupina CEFC, která je podezřívána z úzké vazby na čínskou vládu. Společnost nikdy nebyla schopná doložit původ svého majetku a její rozpínání nejen v Evropě, ale třeba v Africe budí rozpaky.

Karásková v této souvislosti upozorňuje mimo jiné na ovládnutí médií a následné ovlivňování veřejného mínění ve prospěch cizích zájmů.

„V době, kdy měla CEFC podíl ve vydavatelství Empresa Media, byly všechny výstupy TV Barrandov a časopisu Týden vůči Číně výhradně pozitivní. Ani jeden analyzovaný text nebyl vůči Číně negativní nebo “jen” neutrální,“ upozorňuje (TV Barrandov provozuje a časopis Týden vydává právě vydavatelství Empresa Media, pozn. red.).

Zahradil: Rozhodující slovo ohledně toho, kdo a jak, v jaké míře a v jaké formě bude na jejich teritoriu investovat, musí mít členské státy.

Skupina CEFC získala ve vydavatelství 49% podíl v roce 2015. V březnu 2017 však společnost z vydavatelství opět odešla a vrátila akcionářský podíl zpět Jaromíru Soukupovi. Smlouva o vstupu skupiny CEFC do vydavatelství byla podepsána v Šanghaji během návštěvy prezidenta Zemana v Číně.

V současné době se skupina CEFC uchází o koupi mediálního impéria Central European Media Enteprises (CME), která působí v šesti zemích střední a východní Evropy. Součástí CME je mimo jiné i česká televize Nova.

A zdaleka nejde jen o média. Skupina CEFC v České republice již koupila podíly například v aerolinkách Travel Service, v cestovní agentuře Invia.cz, vstoupila do J&T Finance Group a ovládla Pivovary Lobkowicz Group nebo strojírenský a metalurgický podnik Žďas Žďár nad Sázavou. Stejně tak vlastní fotbalovou Slávii, stadion v Edenu, dva pražské hotely či pražský administrativní komplex Florentinum.

Údajný zakladatel a šéf představenstva skupiny CEFC Jie Ťien-ming, který je zároveň poradcem prezidenta Zemana, je podle organizace Sinopsis v současnosti v Číně zřejmě zadržován a vyšetřován tamními vládními orgány.