Docházka evropských ministrů na Rady EU: Nejpoctivější jsou Rumuni, účast Čechů je podprůměrná

© European Union, 2018

Dánský think-tank Europa zveřejnil analýzu, která se zaměřuje na účast ministrů a ministryň v jednotlivých formacích Rady EU. Think-tank sledoval docházku od června 2015 až do srpna 2018.

Nejnižší účast na Radách EU na ministerské úrovni má Slovensko. Časový interval sledování přitom zahrnuje i druhý půlrok roku 2016, tedy období slovenského předsednictví v Radě EU, kdy byla účast slovenských ministrů povinná.

Ani Česko se však nemůže dvakrát chlubit, v žebříčku obsadilo šesté místo od konce, je tedy pod evropským průměrem.

Ministerská účast na Radách EU (červen 2015 – srpen 2018). Zdroj: DANSKE MINISTRE HAR STØRRE FRAVÆR END DERES EU-KOLLEGER http://thinkeuropa.dk

Je to problém?

Analýza se snaží odpovědět na otázku, zda je neúčast ministra na zasedání Rady problém. Odborníci přitom tvrdí, že nikoli. Na některých setkání se totiž nepodnikají žádná politická rozhodnutí, nižší úroveň zástupců států je proto v pořádku.

Častá neúčast ministra už ale problémy způsobuje. Představuje to riziko pro demokratickou legitimitu a vliv země v EU se může oslabit.

Ministři a ministryně mají totiž při rozhodování vyšší demokratickou legitimitu. Vyjednávání, které se dějí na úrovni Rady ministrů, bývají ta nejtěžší. Na nejvyšší úroveň se posouvají pouze témata a legislativa, které se nerozhodnou na nižší pracovní úrovni. Podle některých studií vyžaduje diskusi na ministerské úrovni pouze 35 % legislativních návrhů.

Člen vlády má silnější mandát při jednání a hledání potřebného kompromisu, což je klíčovou pracovní metodou EU. Účast ministrů dává více prostoru pro přesvědčování partnerů i pro možné ústupky, které by si člověk s nižším postavením nemohl dovolit.

Limity porovnávání

Objektivní porovnání mezi zeměmi stěžují také odlišné politické systémy. Porovnání úrovně ministra z jednoho státu, náměstka nebo státního tajemníka může být problematické.

Pokud se Rady neúčastní ministr, zpravidla se dostaví státní tajemník nebo náměstek. Jestliže ani jeden z těchto „náhradníků“ nemůže, místo může zaujmout i velvyslanec země při EU, případně další představitel ministerstva.

Zvláštní situace nastává při zasedání ministrů zahraničí, kteří jsou odpovědní za agendu Rady pro zahraniční věci i za většinu agendy Rady pro všeobecné záležitosti. Pokud by chtěli stíhat obě pravidelná zasedání, museli by do Bruselu jezdit až dvacetkrát ročně.

Na Radu pro všeobecné záležitosti proto často chodí ministři pro evropské záležitosti. Země, které tento resort nemají jako například Česko, vysílají na Radu náměstka pro evropské záležitosti nebo státního tajemníka. Podobný přístup volí i Slovensko, což má samozřejmě na statistiku docházky vliv.

Podobnou analýzu zveřejnil i český think-tank Evropské hodnoty, a to pro období do roku 2015. Studie se však věnovala pouze zemím Visegrádské čtyřky.

Výsledek ČR byl z celé skupiny nejlepší, neboť čeští ministři se účastnili až 69 % zasedání Rady, což bylo o 6 procentních bodů více než u druhého Polska. Podobně jako v dánské analýze si nejhůře vedlo Slovensko.