Do Evropského parlamentu se volí přímo už čtyřicet let. Co se za tu dobu změnilo?

© European Union, 2018

Ministerstvo vnitra nedávno potvrdilo termín příštích voleb do Evropského parlamentu v České republice – 24. a 25. května 2019. Češi půjdou k urnám již počtvrté.

Evropský parlament prošel za svou historii řadou zásadních změn, které se vyznačují především postupným nárůstem pravomocí tohoto orgánu a jeho důležitosti v legislativním procesu EU. Dnešní Parlament má se svou původní verzí opravdu už jen málo společného.

V padesátých letech minulého století položilo základ Evropskému parlamentu Společné shromáždění Evropského sdružení uhlí a oceli (ESUO), které později rozšířilo svoji působnost také na další dvě novější společenství – Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství pro atomovou energii (Euratom).

Nové shromáždění se poprvé sešlo v březnu 1958 jako „Evropské parlamentní shromáždění“ a „Evropský parlament“ se z něj stal v roce 1962. Zatím to ale nebyl přímo volený orgán jako dnes. Europoslanci byli jmenovaní národními parlamenty jednotlivých členských zemí – měli tím pádem dvojí mandát.

První přímé volby přišly v sedmdesátých letech. Rozhodnutí a akt o volbě zastupitelů v Evropském parlamentu ve všeobecných a přímých volbách byly podepsány v roce 1976. První volby se pak konaly v červnu 1979. Příští rok tedy přímo volený Parlament oslaví čtyřicet let.

V průběhu let se měnil počet europoslanců, a to v návaznosti na vstup nových zemí do EU. V původním Evropském parlamentním shromáždění se v roce 1958 sešlo 142 poslanců ze šesti zemí (ještě přímo nevolených), po volbách v roce 2014 do lavic ve Štrasburku zasedlo už 751 europoslanců z osmadvacítky zemí. Kvůli plánovanému odchodu Společného království z EU budou kandidáti v nadcházejících volbách příští rok soutěžit už pouze o 705 křesel.

Tomáš Zdechovský: EU se musí změnit. Tématem eurovoleb bude reforma

V evropských volbách se určitě objeví snaha nahnat body pomocí strachu, to bude taktika populistických stran, říká Tomáš Zdechovský.

Problémy s volební účastí

Příští rok v květnu půjdou občané členských zemí k celkově devátým volbám na evropské úrovni. Podle mnohých expertů a politiků půjde z hlediska budoucnosti unijního projektu, další integrace a rozložení politických sil v EU o volby zásadní.

Jedním z hlavních problémů, se kterým se volby do Evropského parlamentu potýkají, je nejen nízká, ale zároveň také historicky klesající volební účast. Ačkoliv se propad v posledních letech zdánlivě zastavil – volby v roce 2009 měly téměř totožnou účast jako volby o pět let později – od konce sedmdesátých let lze pozorovat jasnou klesající křivku.

V prvních přímých volbách byla účast téměř 62 %, na konci devadesátých let kolem 50 %, v posledních eurovolbách pak už pouze necelých 43 %.

Zdroj: Autor s využitím statistik TNS/Scytl a Evropského parlamentu

Velké rozdíly ovšem panují mezi jednotlivými členskými státy. Průměrnou statistiku dostává do vyšších čísel například Belgie, kde je hlasování povinné. Zatímco v Dánsku se volební účast pravidelně pohybuje kolem 50 %, ve Francii mezi 40 a 50 % a ve Velké Británii mezi 30 a 40 %, na Slovensku účast nikdy nepřekročila 20 %. Slováci si v roce 2014 připsali dokonce rekord v nejnižší účasti v historii voleb do Evropského parlamentu – přišlo pouhých 13,05 % oprávněných voličů.

Také z důvodu tohoto negativního trendu spustil letos Evropský parlament kampaň nazvanou „Tentokrát budu volit“ (tentokratbuduvolit.eu, thistimeimvoting.eu), která má pomoci dostat k volebním urnám více voličů.

Petr Ježek: Krajní pravice po eurovolbách posílí. Já už zřejmě kandidovat nebudu

Protiunijní krajní pravice vůbec neovlivňuje legislativu vycházející z Evropského parlamentu, říká pro EURACTIV europoslanec Petr Ježek.

A co Češi?

Čeští voliči se k volbám do EP vydali zatím třikrát, poprvé hned brzy po vstupu země do Unie, tedy v roce 2004. Tenkrát mezi kandidáty vybírali 24 svých zástupců a nejlépe dopadli ti z ODS, kteří získali 9 mandátů (ČSSD, KDU-ČSL a NEZÁVISLÍ získali pod dvou křeslech, KSČM 6 a SND ED 3). Stejný výsledek se konzervativcům povedl také o pět let později, to už Češi ovšem kvůli výše zmíněným proměnám v počtu poslaneckých křesel vybírali jen 22 svých představitelů. Sociální demokraté svůj výsledek vylepšili na 7 mandátů, lidovci získali 2 poslance, komunisté 4.

V posledních evropských volbách v roce 2014, kde měla Česká republika opět méně křesel než v předcházejícím cyklu (21), se síly více rozmělnily. Do europarlamentu se dostalo celkem sedm subjektů – ANO 2011 (4 mandáty), ČSSD (4), Koalice TOP09 a STAN (4), KDU-ČSL (3), KSČM (3), ODS (2) a Svobodní (1).

Co se týká volební účasti, v prvních dvou případech byla v ČR podle Českého statistického úřadu téměř totožná, a to 28,3 % (2004) a 28,2 (2009). Velký propad se objevil ve volbách v roce 2014, kdy účast klesla o 10 % na 18,2 %. Společně s již zmíněným Slovenskem, Polskem (23,83 %) nebo Slovinskem (24,55 %) tedy Česko patřilo k zemím s nejnižší volební účastí vůbec.

Agentura Stem se snažila pro tento trend nalézt odpověď. „Nejnižší účast v historii českých eurovoleb měla za příčinu zřejmě nezájem lidí o EU, doprovázený nepochopením toho, co nám EU přináší. Lidé k volbám do EP nepřišli také proto, že nerozumí tomu, co tato instituce řeší a mají málo informací o činnosti jimi zvolených zástupců v EP,“ napsala agentura na svých stránkách v roce 2014.

Zhruba polovinu lidí, kteří k volebním urnám nepřišli, podle ní tvořili pravidelní nevoliči (nechodí k volbám do EP nebo k žádným volbám), další třetina se o své neúčasti rozhodla během posledního týdne či přímo v den voleb.

Další evropské volby na Čechy čekají v pátek 24. a v sobotu 25. května 2019. Vybírat budou 21 europoslanců.

Luděk Niedermayer: Politika „zagresivňuje", mohou za to i sociální sítě

Postoj ČR k eurozóně je jen malá část většího problému nazvaného „hledání správného vztahu k EU“, říká europoslanec Luděk Nidermayer. Česká debata o tématech jako finanční pomoc Řecku nebo řízení s Maďarskem je podle něj plná zkreslených informací.