Ani po 15 letech nemají Češi a Slováci jasno v tom, co obnáší členství v EU

© Shutterstock

Před 15 lety vrcholil přístupový proces Česka a Slovenska do Evropské unie. Jaká tehdy panovala politická nálada a jak se po patnácti letech změnila? Právě o tom debatovali bývalí premiéři Česka a Slovenska spolu s dalšími odborníky.

Medové týdny – tak charakterizoval slovenský expremiér Mikuláš Dzurinda atmosféru po kladném výsledku referenda o vstupu Slovenska do EU. Referendum mělo malou účast (52,15 %), drtívá většina Slováků (92,46 %) ale hlasovala pro. Politická reprezentace zodpovědná za vyjednávání si tak konečně mohla oddychnout. V České republice byla situace obdobná.

Vladimír Špidla, tehdejší předseda vlády ČR, připomněl napětí, které hlasování veřejnosti doprovázelo. „Byl to pro mě okamžik, kdy ze mě spadla největší politická obava, protože předem nebylo nic dané. Výzkumy veřejného mínění vycházely tak, či onak. Většinou sice vítězilo ano, někdy ale predikce klesaly i hodně hluboko,“ uvedl Špidla na konferenci 15 let Česka a Slovenska v EU, která se uskutečnila v březnu na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně.

Dzurinda do diskuse přispěl také vzpomínkou na samotný den, kdy se země staly plnoprávnými členy EU. Prožil jej v Irsku, které právě předsedalo Radě EU. „Nezapomenu na ten moment, kdy na stožárech stoupaly vlajky našich zemí. Plně jsem si tehdy uvědomil, že jsme se emancipovali i jako národ. I přestože jsem tehdy netušil, že přijdou takové výzvy, jako byla globální finanční nebo migrační krize, tak jsme se všichni těšili.“

Středoevropské partnerství

Přestože oba dva bývalí premiéři ocenili vysokou úroveň vztahů Česka a Slovenska po rozpadu federace, hodnocení patnáctiletého působení obou zemí v Evropské unii se neobešlo bez pojmenování výrazných rozdílností v přístupu k integraci. Pro Vladimíra Špidlu jde primárně o českou neúčast v eurozóně.

„Československo se rozdělilo na dvě fáze. Nejdříve se rozdělilo Česko a Slovensko na základě vnitřní slabosti československé ideje a neochoty ji hájit. Druhá rozhodující fáze, kdy se Československo definitivně rozdělilo, byl okamžik, kdy Slovensko vstoupilo do eurozóny. V ten okamžik se nejhlubší zájmy Slovenska zásadně oddělují od zájmů České republiky.“

Skepticky pohlíží Špidla i na spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky. „Z mého pohledu Visegrádská čtyřka neexistuje, protože v zásadě to je Visegrádská 2+2,“ uvedl a poukázal přitom na odlišné historické zkušenosti a správní nastavení Česka a Slovenska versus Maďarska a Polska.

„Není rozumné uvnitř Evropské unie vytvářet příliš silné geopolitické koalice. Uvnitř EU má smysl vytvářet situační koalice kvůli řešení strategické otázky, to určitě ano. My jsme s visegrádskými zeměmi sousedy, máme tedy nepochybně mnoho důvodů ke spolupráci,“ podotknul Špidla. Na druhou stranu však upozornil, že uskupení je podle něj historicky, strukturálně a politicky nekoherentní.

„Neměli bychom přehánět očekávání od této spolupráce,“ doplnil expremiéra Špidlu Mikuláš Dzurinda.

Bývalý saský ministerský předseda Georg Milbradt upozornil na aktuální škodlivé tendence v jinak potřebné regionální spolupráci. „Těchto uskupení bychom neměli využívat jako uskupení ‚proti něčemu‘. U některých zemí V4 mám v současnosti pocit, že jim nejde o zlepšení situace v regionu, ale o posílení vlastní váhy. Určitě není náhodou, že se takovým myšlenkám daří zejména v okamžicích, jako je například uprchlická krize.“

Jak Češi a Slováci vidí EU?

Ani po patnácti letech nemají občané České a Slovenské republiky zcela jasno v tom, co členství jejich země v Evropské unii obnáší, zaznělo na debatě. Po globální finanční krizi a stejně tak po nedávné migrační krizi však došlo zejména v očích veřejnosti ve vztahu k Unii k jistému procitnutí. Podle Dzurindy po otřesech nyní zažíváme fázi rozčarování, kdy si Češi a Slováci musí ujasnit, jak má Evropská unie v budoucnu vypadat.

Výsledky průzkumů ovšem ukazují, že evropská agenda je pro českou a slovenskou veřejnost nepodstatná a občané jsou k ní veskrze kritičtí. Významně se tento přístup projevuje ve volbách do Evropského parlamentu, kterých se Češi a Slováci účastní jen velmi málo. V roce 2014 se eurovoleb účastnilo pouze 18,2 % Čechů a 13 % Slováků.

V českém prostředí se na vztahu k Evropské unii velkou měrou podílí nedůvěra ve vztahu k institucím a lidem obecně, ale také sociální postavení konkrétních lidí. „Ti, co se identifikují jako bohatší lidé, jsou proevropští. Naopak mezi těmi chudými je jen zlomek těch, kteří by EU podpořili za jakýkoliv okolností,“ uvedl na konferenci ředitel agentury STEM Martin Buchtík. „Toto dělení je mnohem silnější než podle vzdělání nebo podle věku,“ dodal.

Martin Buchtík také částečně rozporoval rozšířenou informaci, že mladí Češi jsou mnohem více proevropští. „Pokud výsledky průzkumů očistíme o vzdělání, protože mladí lidé jsou v průměru vzdělanější, tak ty rozdíly nejsou tak velké.“

Z poslední studie slovenského Institutu pro veřejné otázky nicméně vyplývá, že slovenští občané jsou Evropské unii naklonění o něco více a důvěra v EU je někdy i vyšší než důvěra v národní instituce. To by se projevilo i v případném referendu o setrvání země v Unii, které by na Slovensku dopadlo lépe než v Česku.

Dle Grigorije Mesežnikova, prezidenta institutu, stojí za pozitivnějším vztahem Slováků především jejich větší náklonnost k levicové politice a silnějšímu sociálnímu státu.

Z průzkumů mimo jiné také vyplývá, že občané obou zemí jsou velmi málo informovaní o dění v Evropské unii a jejím fungování. Ondřej Houska, redaktor Hospodářských novin, tento problém spojuje s neschopností novinářů komunikovat evropská témata veřejnosti a obecně velmi nízkému počtu žurnalistů, kteří by se EU mohli dostatečně věnovat a plně rozuměli jejímu fungování. Kritice byla podrobena i forma, jak občany o těchto tématech informují politici na národní úrovni.

Dle Housky by ale hlavní odpovědnost za předávání evropských témat veřejnosti měla dále ležet na státech, nikoliv na evropských institucích. Tomuto názoru v debatě oponoval jak další z hostů konference Tibor Macák, generální sekretář Asociace evropských novinářů a redaktor zahraniční redakce slovenské RTVS, tak i Grigorij Mesežnikov.

Ředitel Mezinárodního politologického ústavu Vít Hloušek konferenci uzavřel výzvou ke změně diskurzu o evropské politice: „Pokud bych ho měl nějak mírně naznačit, je to ‚EU ano, ale…‘. My totiž k čemukoliv pozitivnímu, co na Evropské unii najdeme, musíme za každou cenu připojit nějaké ‚ale‘.“ K českému obecně skeptickému pohledu se také v této chvíli dle Hlouška přidávají schopnosti euroskeptiků, kterým se na rozdíl od proevropských aktérů daří komunikovat s veřejností.