Země V4 a Turecko: Obchod se řeší přímo, hodnoty přes Brusel

© Shutterstock

Ačkoliv konkrétní kapitola vztahů V4 a Turecka prakticky neexistuje, pětice zemí si je vědoma důležitosti obchodní spolupráce a strategické podpory. V lidskoprávních a občanských otázkách však země Visegrádu své postoje vůči Turecku po posílení moci vlády prezidenta Erdoğana raději koordinují přes Brusel.

Současné politické vztahy mezi zeměmi Visegrádské čtyřky a Tureckem jsou primárně determinované strategickými otázkami – členstvím všech pěti zemí v Severoatlantické alianci, jakož i spoluprací v souvislosti s Evropskou unií.

Čtveřice středoevropských zemí pokračuje v podpoře Turecka na cestě do Unie, ačkoli výroky některých jejich představitelů mnohokrát naznačují opak. Bilaterální vztahy se rozvíjejí zejména na bázi obchodních a hospodářských aktivit, ačkoli spolupráce v oblasti kultury hraje stále důležitější roli, zejména v případě Maďarska.

Obtíže ve vztazích „starých“ členů Unie a Turecka, vyplývající z nesrovnalostí ve vnímání zájmů a hrozeb, se ve spolupráci mezi Ankarou na jedné straně a Prahou, Budapeští, Varšavou a Bratislavou na straně druhé přímo neodrážejí. Politická situace v Turecku a v okolních regionech, jakož i vztahy se západními spojenci, nicméně ve všech čtyřech zemích pozorně sledují. Visegrádská čtyřka v tomto ohledu nechává raději Brusel, aby byl ten, kdo Ankaru „kárá“.

Visegrádské názory na vstup Turecka do EU

Od roku 2005, kdy se Turecko oficiálně stalo kandidátskou zemí na vstup do Evropské unie, se země V4 obecně stavěly k tureckému členství pozitivně. Důraz se však v posledních dvou letech klade na potřebu demokratizace a dodržování lidských práv jako zásadních podmínek, po kterých země nebudou tureckému vstupu do EU bránit.

Po nezdařeném puči, zásahu v Sýrii a sbližování Turecka s Ruskem se ve visegrádských zemích objevily sílící hlasy volající po zmrazení jednání s Ankarou, či zrušení kandidátského statusu, a to i od těch, kteří dříve turecké členství podporovali.

S nárůstem islamofobie a negativní proti-migrační rétoriky, specifické pro země střední Evropy, někteří politici sice podpořili dohodu mezi EU a Tureckem, negativní nálada vůči Turecku ale výrazně vzrostla. Argumenty se dělily většinou na politické, zahraničně-politické, bezpečnostní (řeší se postavení Turecka v NATO) a kulturní, diskuse o ekonomických otázkách – s výjimkou finanční nestability Turecka od léta 2018 – ovšem v podstatě chybí. Celkově má Turecko ve veřejném diskurzu zemí V4 velmi malý prostor.

Stále více evropských politiků chce přerušit vyjednávání o členství Turecka v Evropské unii

Po Manfredu Weberovi hovoří o ukončení rozhovorů i eurokomisař pro rozšiřování Johannes Hahn. Kritický je i europarlament. Jaká alternativa v Unii je pro Turecko ještě možná?

Česká republika

Praha kandidaturu Turecka na vstup do Unie podporuje a zdůrazňuje zejména velikost tureckého trhu a strategickou polohu svého partnera v NATO v souvislosti s bezpečností Evropy. Od vstupu České republiky do Evropské unie se vůči tureckému členství vyjadřovali pozitivně premiéři Mirek Topolánek a Petr Nečas a kandidaturu dlouhodobě podporoval i předchozí prezident Václav Klaus.

Zvláště tvrdé postavení v porovnání s ostatními představiteli států V4 zastává již několik let současný český prezident. Miloš Zeman se opakovaně vyjadřoval proti turecké kandidatuře, připomínal postupující islamizaci země, odmítl dohodu s Evropskou unií o uprchlících s tím, že Turecko Unii vydírá, a ostře kritizoval sestřelení ruské letky na tureckém území v zimě 2015.

V Čechách se proti tureckému členství dlouhodobě staví křesťanští demokraté z KDU-ČSL. Právě oni mluví o kultuře odlišné od křesťansko-židovského dědictví, čímž následují rétoriku řady dalších křesťansko-demokratických stran v Evropě. Stejně tak se bývalý ministr financí a současný premiér Andrej Babiš nechal několikrát slyšet, že Turecko v EU „nikdo nechce“ a že Turecko kvůli migrační dohodě Evropu pouze vydírá. Přesto se sám zapojil do projektu záchrany česko-tureckého projektu výstavby elektrárny Adularya, na kterou Česká exportní banka půjčila téměř půl miliardy eur.

Specifikem vnímání turecké politiky v Česku jsou v poslední době i případy akademiků a aktivistů. Několik akademiků, kteří z Turecka po pokusu o převrat odešli, získalo posty na českých univerzitách. Případ humanitárních pracovníků Markéty Všelichové a Miroslava Farkase, kteří byli zadrženi v listopadu 2016 při pokusu o přechod turecko-irácké hranice a obviněni z příslušnosti ke kurdské milici a následně odsouzeni na více než šest let odnětí svobody v tureckém vězení, posílil negativní vnímání „nového Turecka“ v Čechách.

Stejně rezonoval i případ Sáliha Muslima (Maslema). Bývalého lídra části syrských Kurdů český soud v únoru 2018 propustil z předběžné vazby, o kterou požádala přímo Ankara.

Názory na aktivity obou Čechů se ve společnosti zdá se dělí po ose moderní levice (včetně Pirátské strany a části Zelených), která je vnímá jako bojovníky za svobodu, a těch ostatních, pro něž jsou Markéta a Mirek dobrodruzi, kteří měli smůlu. Obecně se ovšem všichni shodnou na tom, že jejich odsouzení není spravedlivé. Do případu Sáliha Muslima se promítá pozitivní vnímání Kurdů v české společnosti, které narostlo po boji syrských Kurdů s ISIS. Vliv na to v Čechách mají i sociální sítě a stránky, které oslavují kurdskou odvahu a vytvářejí dojem, že se jedná o velmi progresivní společenství, které společnost dává do protiváhy k islamismu a staví na nafouknuté české islamofobii.

EU nepodlehla tlaku V4, ke změně přístupu k migraci postupně dospěla, tvrdí europoslanci

EU jde při řešení migrace konečně směrem, který už dlouho prosazujeme, zaznívá ze strany V4. Dvojice českých europoslanců ale upozorňuje, že zásluhy mohou být omezené. Za proměnou migrační politiky EU vidí spíše postupný vývoj.

Maďarsko

Plnou podporu unijního členství vyjadřuje Turecku i Maďarsko, jeho premiér Viktor Orbán a ministr zahraničí Péter Szijjártó. Turecko je vnímáno jako depozitář bezpečnosti a významný hospodářský partner. Budapešť se chce v první řadě vyhnout tomu, aby se opakovala situace z let 2015 a 2016, kdy by Evropu zasáhla nová vlna uprchlíků.

Vládní prohlášení z posledních dvou let tureckou vládu hodnotí poměrně příznivě. Podle Budapešti má Ankara právo a povinnost odpovědět a čelit teroristickým hrozbám. Maďarský ministr zahraničí a obchodu byl jedním z prvních představitelů na vysoké úrovni ze zemí EU, kteří navštívili Turecko po pokusu o převrat v roce 2016. Viktor Orbán gratuloval tureckému prezidentovi po letošních volbách ještě předtím, než byly známy první výsledky prezidentského a parlamentního plebiscitu.

Relativně nový sociální fenomén, který souvisí s domácími maďarskými náladami a také se vstupem Turecka do Evropské unie, je narůstající neo-turanismus. Ten se zároveň stává součástí maďarské agendy. Několik organizací, skupin a sdružení propaguje myšlenku společného tureckého dědictví v Maďarsku (včetně hnutí Jobbik) a spolupracuje na organizování rozsáhlých akcí, například shromáždění Kurultáj, které propojuje turkické obyvatele žijící v jižním Maďarsku. Pozornosti se jim dostalo také v turkických zemích.

Vládní strana Fidesz zohlednila domácí vývoj a turkickým státům se postupně otevřela. Maďarsko, využívající koncept společného historického a kulturního dědictví, se připojilo k řadě organizací tohoto zaměření. V roce 2014 se stalo pozorovatelskou zemí v organizaci TÜRKPA (Parlamentní shromáždění turkicky mluvících zemí), v září 2018 se maďarský předseda vlády připojil k summitu Turkické rady.

Od listopadu 2018 je Maďarsko plnohodnotným členem TÜRKPA. „Naši turkičtí bratři nás mezi sebe přijali,“ řekl při této příležitosti během slavnostního ceremoniálu předseda maďarského parlamentu László Kövér.

Ve sporu EU s Polskem a Maďarskem podporují Česko i Slovensko dialog

Ministři zahraničí Česka a Slovenska se shodují v názoru na řízení EU vůči Maďarsku a Polsku. Rozdíly však zatím panují v přístupu zemí k plánovanému globálnímu paktu o migraci z dílny OSN.

V důsledku zmíněných důvodů nemá maďarská vláda tendenci vyjadřovat se nebo nadměrně zdůrazňovat otázku lidských práv v rámci domácího politického vývoje v Turecku, a podobně jako další země Visegrádu nechává tuto rétoriku na Bruselu.

Přesto maďarská média stále pozorně sledují tureckou politickou trajektorii. Zatímco pro-vládní média mají tendenci zdůrazňovat důležitost Turecka pro bezpečnost Maďarska, jiné, kritičtější, poukazují na autoritářské tendence, velký počet zadržení a povahu změny režimu v Turecku. Návštěva Recepa Tayyipa Erdoǧana v říjnu 2018 našla v maďarských médiích řadu kritiků.

Polsko

V oblasti přístupu Turecka do EU důsledně vyjadřuje podporu i Varšava. Základem pro tuto pozici je dohoda o přátelství a spolupráci, podepsaná ještě v roce 1993, v níž se obě strany zavázaly k vzájemné podpoře při snaze „překonat všechny rozdíly v Evropě“.

Od začátku formálního úsilí Turecka stát se členem Unie považuje Varšava tuto cestu za páku umožňující modernizaci muslimské země. Tato pozice zůstala stejná od začátku předchozího desetiletí a nebyla podkopána ani změnami v polských vládách, ani rostoucími kontroverzemi a nedorozuměními mezi Ankarou a Bruselem. Skutečnost, že taková pozice nebyla nijak upravena, je však zároveň příčinou nedostatku aktuální polské diskuse o možném přistoupení Turecka k EU.

Oficiální stanoviska Polské republiky ke klíčovým otázkám ve vztazích s Tureckem jsou formulovány pouze zřídka. Otázky týkající se vnitřní situace v Turecku a jeho vztahů s Bruselem, členskými zeměmi Unie, Spojenými státy a jejími sousedy se ale stávají předmětem veřejné diskuse, zejména v médiích.

Polsko jako členský stát Evropské unie nepřijímá samostatné stanoviska vůči Turecku a svou pozici koordinuje na základě postoje Evropské komise a Evropského parlamentu. Ve zvláštních případech, mezi nimiž je v první řadě dohoda o migraci z března 2016, Varšava plně podporuje bruselský model spolupráce s Ankarou. Polsko považuje Turecko za klíčovou zemi pro řešení problému migrace ve východním Středomoří.

Stejně jako ostatní evropské země se vláda ve Varšavě distancuje od kroků Ankary vůči jednotlivcům a institucím, které obviňuje z organizování pokusu o převrat v červenci 2016, včetně hnutí Gülenovců. V Polsku se v této souvislosti zmiňuje zejména Vistulova akademie a Dunajská nadace. Tureckým požadavkům na zavření těchto zařízení a vydání některých jejich zaměstnanců tureckým složkám spravedlnosti Varšava nevyhověla. Neakceptuje totiž tureckou argumentaci a tvrdí, že není dostatečná na to, aby konkrétní osoby ze země vyhostila. Kromě toho vznikají pochybnosti o tom, zda by tito lidé mohli následně počítat se spravedlivými soudními procesy.

Turecku chybí odborníci, zatýkání akademiků a aktivistů přesto nekončí

Turecko se potýká s nedostatkem vědců. Odliv mozků řeší různými opatřeními a lákadlem pro návrat domů jsou i nemalé vědecké granty. Čistky mezi odborníky ale neutichají a ty, kteří byli propuštěni na základě podezření z protivládní činnosti, nelze opět zaměstnat.

Slovenská republika

Slovenská republika od začátku přístupových jednání podporovala plné členství Turecka v bloku a odmítala „okleštěné členství“, případně jinou formu partnerství.

Vzájemné vztahy Slovenska a Turecka jsou dnes výborné a nemáme mezi sebou žádné otevřené otázky, tvrdil po návštěvě Ankary slovenský ministr zahraničí v roce 2017. Podobně optimistické bylo i Lajčákovo letošní setkání (listopadu 2018) s tureckým prezidentem, ministrem zahraničí a následně i předsedou Zahraničního výboru tureckého parlamentu.

Miroslav Lajčák potvrdil, že Slovensko bude podporovat přístupový proces Turecka do EU, pokud dojde ke splnění všech podmínek členství, přičemž vysoce ocenil úsilí Turecka v tomto směru, jakož i materiální zdroje, které země vynakládá při zvládání uprchlické vlny,“ uvádí se v tiskové zprávě slovenského resortu diplomacie, která stručně charakterizuje také současné nastavení postoje Bratislavy vůči Turecku.

Přímočaré vytýkání způsobu řešení konkrétních případů, se kterými by mohla mít v oblasti ochrany lidských práv Slovenská republika v Turecku problém, však podle všeho slovenská diplomacie s sebou do Ankary nepřivezla. Slovensko zůstává v této otázce v pozadí a spoléhá se na aktivity Evropské komise či Evropského parlamentu.

Nejhlasitějšími odpůrci vstupu Turecka do Unie je ve slovenské vládě strana SNS. „Turecko ani historicky, ani kulturně, ani geograficky nepatří do Evropy,“ řekl předseda strany a v současnosti také předseda Národní rady, Andrej Danko, v roce 2013 a svůj názor nezměnil.

„Evropská unie slibuje Turecku integrační budoucnost a miliardy eur, pokud na její území nepustí 2,8 milionu migrantů ze Sýrie. Ve skutečnosti větší hrozbou než necelé tři miliony Syřanů je pro Evropu 75 milionů Turků,“ uvedl v roce 2016.

Evropská komise věří v nový začátek ve vztazích s Tureckem

Turecko plánuje splnit chybějící kritéria pro liberalizaci víz do Evropské unie, Komise požaduje propuštění prominentních aktivistů a akademiků na svobodu.

Společná témata: Obchod, vzdělávání a kulturní spolupráce

Společným motivem pozitivních nálad při setkáních nejvyšších představitelů jednotlivých zemí Visegrádu a Turecka je v první řadě obchod. Důraz se však klade i na další druhy spolupráce, ať už v kulturní nebo vzdělávací oblasti. Tato vzájemná spolupráce se pak výrazně odráží také v postoji jednotlivých zemí při podpoře členství Turecka v Unii.

Česká republika

Turecký trh s více než 80 miliony spotřebiteli patří k významným obchodním partnerům České republiky, o čemž svědčí i objem vzájemné obchodní výměny – vloni dosáhl hodnoty téměř 34,5 miliard eur, přičemž český export do Turecka z něj činil až 20,5 miliardy eur. Česká republika tedy v této rovině představuje pro Turecko nejvýznamnějšího partnera ze zemí V4.

Hlavním vývozním artiklem Prahy zůstávají vozy společnosti Škoda Auto, příslušenství a díly do motorových vozidel. Také Turci do Čech v největším objemu vyvážejí zejména motorová vozidla, ale významné jsou i výrobky textilního průmyslu. Oblíbené je i takzvané kufříkové podnikání, kdy malí podnikatelé nakupují v Turecku textil a galanterii a ty následně prodávají v Čechách.

Kromě turismu se začíná rozvíjet také stavební sektor, kde se projektových tendrů v Česku účastní turecké firmy Metrostav-Ankara Inšaat nebo BRC International.

Maďarsko

Po roce 2010, od kdy se Budapešť snaží o vytvoření užších hospodářských vztahů se zeměmi, které nejsou členy EU (takzvané Východní otevření), začalo hrát důležitou roli i Turecko. V roce 2012 vznikl Maďarsko-turecký výbor Maďarské obchodní a průmyslové komory. Budapešť otevřela v Turecku své obchodní zastoupení, turecká a maďarská obchodní fóra se stala pravidelnými událostmi, a také politické vztahy se po roce 2013 zintenzivnily.

Přestože lídři obou zemí plánovali objem vzájemného obchodu navýšit až na 4,4 miliardy eur, v roce 2017 se hodnota pohybovala na úrovni kolem 2,29 miliardy eur. Asi 1,9 procenta vývozu Maďarska směřuje do Turecka, zatímco dovoz je pouze 0,9 procenta. Turecký podíl na obchodu s Maďarskem je relativně nízký, v některých sektorech ovšem hraje důležitou roli.

V Turecku působí přibližně 70 až 80 menších maďarských společností, které ale nejsou vlivnými aktéry a jejich aktivity se soustřeďují na oblasti cestovního ruchu a obchodu. Turecké firmy jsou v Maďarsku aktivní v oblasti logistiky a dopravy, stavebnictví a cestovního ruchu.

Téměř polovina vývozu skotu z Maďarska směřuje do Turecka. Maďarsko dováží zejména bavlnu, textilní a zemědělské produkty a velký význam země přikládá i energetické oblasti. Protože Budapešť plánuje diverzifikovat své dodávky energie a hledá nové cesty, které se vyhýbají Ukrajině, maďarská vláda intenzivně sleduje a podporuje projekt Turkish Stream, čímž je v opozici například k pozici Varšavy.

EU by neměla zasahovat do záležitostí států, řekl Zeman na summitu prezidentů V4

Ve Vysokých Tatrách se včera a dnes setkaly hlavy států V4. Prezidenti Slovenska a Polska obhajovali sankce vůči Rusku, Miloš Zeman zase kritizoval zasahování EU do vnitrostátních záležitostí zemí. Řeč přišla i na migraci nebo Nord Stream 2.

V kulturní oblasti oceňuje spolupráci zejména Ankara. Společně s maďarskými orgány usiluje Turecko o zachování osmanského dědictví v Maďarsku a o posílení jeho kulturní přítomnost v rámci několika institucí, například prostřednictvím Turecké agentury pro rozvoj (TIKA) nebo Kulturního centra Yunus Emre. Maďarsko na oplátku otevřelo své kulturní centrum v Istanbulu v roce 2013.

Přestože Česko, Maďarsko, Polsko a Slovensko v Turecku organizují řadu společných akcí, které mají reprezentovat V4, nejaktivnějšími zůstávají maďarské státní a kulturní instituce. Ty vyvíjejí největší úsilí v propagování koncepce V4 (v turečtině Visegrad dörtlüsü) v zemi.

Polsko

Přímé kontakty v oblastech jako hospodářská a kulturní spolupráce, cestovní ruch nebo výměna studentů jsou mezi Tureckem a Polskem už léta uspokojivé a důsledně se rozvíjejí. Objem obchodu v roce 2017 dosáhl 5,73 miliardy eur. Hodnota dovozu z Turecka do Polska dosáhla 2,7 miliardy eur, zatímco polský vývoz do Turecka přesáhl 3 miliardy eur.

Na tureckém trhu působí 136 polských společností, zatímco v Polsku je přibližně 150 tureckých firem. Mezi největší polské investory působící v Turecku patří IT společnosti jako Asseco nebo MCI Management.

I v případě Polska platí, že mezi nejčastěji dovážené produkty z Turecka patří automobily, výrobky textilního a částečně i potravinářského průmyslu. Na druhé straně Polsko vyváží elektroniku, telefony nebo produkty pro výrobu elektrické energie.

V důsledku měnové krize a poklesu hodnoty liry se v předchozích měsících zvýšila atraktivita tureckého zboží pro polské obchodníky, ale zároveň se snížila schopnost tureckého trhu absorbovat zboží z Polska.

Důležitým faktorem, který pozitivně ovlivňuje vnímání Turecka v Polsku a naopak, je výměna studentů. V letech 2004–2014 bylo Turecko druhou nejoblíbenější cílovou zemí pro polské studenty zapojené do programu Erasmus (téměř 4000 lidí). Turci představovali druhou největší skupinu studentů v Polsku ve stejném programu (téměř 13 000 v období let 1998–2014).

Podobně jako v Maďarsku, také v Polsku je nejaktivnější organizací v oblasti podpory turecké kultury institut Yunus Emre. TIKA je v Polsku také přítomna a poměrně aktivní. Mezi její úkoly patří zejména udržování vztahů s komunitami, které jsou jazykově a etnicky propojené s těmi tureckými a žijí mimo Turecko. Takové společenství představuje v Polsku zejména komunitu Tatarů (přibližně čtyři až pět tisíc osob).

Slovenská republika

Slovensko-turecké vztahy navázaly na úspěšný začátek Československo-turecké spolupráce. Od své samostatnosti podepsala Slovenská republika s Ankarou již 17 různých bilaterálních vládních dohod a smluv, a to v oblasti ekonomické, kulturní či dokonce vojenské spolupráce. Poslední dvě dohody na vládní úrovni měly za úkol zjednodušit mezinárodní silniční osobní a nákladní dopravu (2014) a rozšířit hospodářskou spolupráci (2007).

V Turecku působí téměř 40 společností se slovenským kapitálem, a to zejména v oblasti automobilového průmyslu, cestovního ruchu, velkoobchodu, realit, strojírenství a energetiky. Slovenská republika registruje 36 tureckých firem, které podnikají především v oblasti textilního průmyslu, služeb, automobilového průmyslu, gastronomie a zpracovatelského průmyslu. Celkový objem tureckých investic na Slovensku dosáhl v roce 2017 3,28 milionu eur.

Slovenský export do Turecka dosáhl v roce 2017 na hranici 734 milionů eur, přičemž nejvíce exportované zboží byly výrobky v oblasti jaderné reaktory, kotle, stroje, mechanická zařízení a jejich části a součásti. Nejvíce importované zboží na slovenský trh byla vozidla a jejich části a příslušenství, jakož i oděvy a oděvní doplňky.

Obě země by uvítaly užší spolupráci v oblasti energetiky a na základě schváleného memoranda mají spolupracovat také v oblasti obnovitelných zdrojů či v jaderné energetice.

Evropští auditoři ocenili rychlou pomoc EU pro uprchlíky v Turecku. Ankara však neposkytla všechna data

Peníze, které poslala Evropská unie do Turecka, pomohly syrským uprchlíkům, kteří se nacházejí mimo tábory, řešit jejich základní potřeby. Jak efektivní ale taková pomoc byla, není jasné.

Spolupráce Slovenské akademie věd a tureckého TUBITAK-u v minulosti přinesla poměrně výraznou a úspěšnou sérii 7 slovensko-tureckých vědeckých fór, při kterých vědecké týmy spolupracovaly na projektech v oblasti biochemie, neurobiologie, farmakologie, fyziky, seismologie, elektrotechniky, chemie, molekulární biologie, parazitologie, biodiverzity a informatiky.

Vzhledem k tomu, že na Slovensku žije z celé V4 nejméně Turků (necelých 500), kulturní aktivity Turecka jsou na Slovensku zatím koncentrované zejména kolem turecké ambasády v Bratislavě. Podobně je to i v případě slovenské ambasády v Ankaře, konzulátu v Istanbulu a honorárních konzulátů v Izmiru, Burse, Mersine, Kuşadasi, Kayseri, Trabzonu, Edirne, Izmite Manavgatu a v provincii Tekirdağ, které však mají za úkol generovat zejména hospodářskou spolupráci.

Turecko dlouhodobě patří mezi nejnavštěvovanější destinace slovenských turistů. Každoročně jich zejména do resortů vycestuje až sto tisíc.

Možnosti spolupráce V4 a Turecka jsou větší

Vzhledem k obrovskému trhu a k již existujícím různým druhům ekonomické a kulturní spolupráce zemí V4 a Turecka, užší partnerství by pětici mohlo přinést řadu výhod. Malá znalost domácí politické situace, historického kontextu a ekonomických reálií ale výrazně snižují schopnost zemí Visegrádu se v Turecku více angažovat, ačkoli ekonomická situace k tomu v této chvíli přímo vybízí.

Zemím V4 v současnosti předsedá Slovensko a ve svém programu od července 2018 do června 2019 se mimo jiné zavázalo pokračovat ve formátu tradičních jednání V4+. Spolupracovat na různých úrovních chce Slovensko a trojice zemí zejména se státy západního Balkánu, Východního partnerství, ale také se Spojenými státy, Kanadou, Izraelem, Jižní Koreou a v neposlední řadě i s Tureckem. Jde zároveň o jediný plán, který Ankaru konkrétně zmiňuje.

Co se týká programů předsednických zemí V4, Slovensko se jeví jako nejsilnější podporovatel spolupráce mezi „čtyřkou“ a Tureckem. Za posledních 18 let to totiž vždy byla právě Bratislava, která se během svého mandátu chtěla Turecku věnovat rozšiřováním spolupráce, nebo podporou členství země v EU. Turecko Slováci v různých souvislostech zmiňují ve třech z pěti programů předsednictví od roku 2000.

Poprvé se v plánech čtveřice států objevuje Turecko až v programu z června 2009, které představila Budapešť. Právě Maďarsko lze označit za nejhlasitějšího podporovatele Ankary v souvislosti s Visegrádem: „Maďarsko jako země předsedající V4 podporuje zachování spolehlivého chodu v přístupových jednání s Tureckem,“ psala Budapešť jako první téměř před dekádou.

Obecně byla spolupráce V4 a Ankary „na stole“ v 8 z 19 programů předsednictev od roku 2000, čtveřice zemí ji nicméně nikdy nepovažovala za svoji prioritu.

Vztahy EU a Turecka

Dohoda mezi EU a Tureckem o řešení migrační krize z března 2016 znovu rozdmýchala debaty o členství země v evropské osmadvacítce. Přístupové rozhovory mezi oběma stranami byly zahájeny v říjnu roku 2005. Jejich průběh však brzdí řada překážek. Patří mezi ně stav demokracie v Turecku, zacházení s kurdskou menšinou nebo otázka Kypru.

Ve všech čtyřech středoevropských zemích navíc obecné povědomí ovládá nepřesná a mnohdy zavádějící výuka historických reálií na školách, kde jsou Turecko či Osmanská říše zmiňované pouze v tom kontextu, který se zemí přímo (a většinou negativní) týká. Podle analytiků zde chybí informace o pozitivním propojení Turecka se středoevropským regionem a Evropou obecně.

V širší perspektivě je těžké hledat prostor pro politickou spolupráci V4 a Turecka v izolaci od Evropské unie. Ankara považuje Brusel a největší členské státy EU za své nejdůležitější partnery, zatímco se zeměmi V4 preferuje spolupráci na individuálním základě. V tomto případě má především zájem rozvíjet bilaterální vztahy, v nichž hraje stále nejdůležitější roli hospodářská spolupráce.

Tento text byl publikován v rámci projektu EU-Turkey Relations: New Times, New Leadership Type, New Challenges, který je realizován ve spolupráci s pražskou kanceláří Heinrich-Böll-Stiftung.