Zelená obnova po koronavirové krizi: Poslední šance Visegrádu na splnění klimatických cílů?

© Pixabay

Obnova evropských ekonomik po pandemii se může díky národním plánům obnovy financovaným z evropských fondů stát předehrou ke splnění klimatických cílů. Jak se  této příležitosti zhostí státy Visegrádské čtyřky?

Obnova ekonomiky po koronavirové pandemii patří mezi hlavní priority všech evropských zemí. Její úspěch však nezávisí jen na objemu financí, ale také na tom, jak je státy utratí. Experti tvrdí, že správné zacílení peněz může státy přivést blíže ke splnění klimatických cílů.

Transformace evropské ekonomiky do zelenější a ekologicky přátelštější podoby je důležitým cílem Evropské unie. Pět let po Pařížské klimatické dohodě předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová oznámila, že původní cíl snížit do roku 2030 emise o 40 procent se zvýší na 55 procent (v porovnání s rokem 1990). Cíl je podle ní „ambiciózní a realizovatelný“. Evropská unie chce být do roku 2050 uhlíkově neutrální.

Komise ve stejnou dobu oznámila, že přezkoumá všechny evropské politiky, které cílí na dosažení uhlíkové neutrality, a to včetně systému obchodování s emisními povolenkami (ETS).

Země Visegrádské čtyřky nepatří mezi lídry klimatické politiky. Polsko je jediným členským státem, který se dosud nepřihlásil k cíli klimatické neutrality. Česká republika chce rozšířit jadernou elektrárnu Dukovany, a to i přes kontroverzní roli jaderné energie v zelené transformaci. Ve většině zemí V4 je navíc podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu daleko za očekáváním.

Změnu mohou přinést evropské peníze – klasické evropské fondy a fond obnovy. Jak se vlády zemí Visegrádu v kontextu plánů Unie stát se prvním klimaticky neutrálním kontinentem na tento balík peněz připravují?

Policy brief vznikl v rámci projektu financovaného z Mezinárodního visegrádského fondu, na kterém se podílí EURACTIV Česká republika, EURACTIV Slovensko, EURACTIV Polsko, Political Capital Institute (Maďarsko) a EURACTIV.com.

Podmínka investovat 37 procent prostředků z fondu obnovy je v České republice vnímána spíše jako zátěž, než příležitost transformovat českou ekonomiku. Vláda se snaží dosáhnout v oblasti čerpání financí z EU fondů co největší flexibility a klimatickou politiku neoznačuje jako jednu ze svých priorit. Zelená dohoda je představiteli vlády zmiňována spíše v negativních souvislostech, zejména ve vztahu k českému těžkému průmyslu.

ČR by měla v následujících letech získat ze záchranného fondu 7 miliard eur. Velkou část této sumy (zhruba 4,5 miliardy eur) chce podle první verze národního plánu obnovy investovat do infrastruktury a zelené transformace, například do udržitelné dopravní mobility, elektrifikace železnic nebo do zvyšování energetické účinnosti budov. „V zelených projektech máme 40 procent a ještě o tři procenta překračujeme povinnou kvótu,“ uvedl ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček pro Hospodářské noviny.

Kritici však namítají, že plán v oblasti zelených projektů není až tak ambiciózní, jak na první pohled vypadá. Vyplývá to i z připomínky ministerstva životního prostředí k národnímu plánu obnovy. Ministerstvo během připomínkového řízení upozornilo, že návrh nereflektuje princip „neškodit“ – tedy princip, podle kterého bude EU investovat pouze do takových projektů, které neškodí životnímu prostředí a klimatu.

„Vláda předložila kompilát bez strategické rozvahy, od zcela konkrétních opatření s pochybnými dopady po natolik obecné návrhy, že jejich obsah a dopad není možné vůbec odhadnout. V současné podobě také plán obnovy pravděpodobně nenaplňuje kritéria taxonomie EU a požadavek na 37 procent investovaných do zelené tranzice. Materiálu by prospělo další a tentokrát již veřejné projednání,“ komentovala návrh plánu obnovy ředitelka Hnutí DUHA Anna Kárníková.

Výzvou pro ČR bude v následujících letech zejména proměna energetického mixu a odklon od uhlí. Národní plán obnovy počítá s tím, že část peněz z evropského fondu obnovy bude směřovat právě do oblasti nízkoemisních a lokálních zdrojů energie. Návrh zmiňuje i rozvoj obnovitelných zdrojů, podle expertů jim ale přiděluje příliš malý podíl financí.

„Ministerstvo průmyslu a obchodu ale navrhuje do obnovitelné energetiky poslat jen pět až deset miliard korun, tedy tři až pět procent,” uvedl Štěpán Chalupa, předseda Komory obnovitelných zdrojů energie (Komora OZE).

„Společně s Evropskou federací obnovitelných zdrojů (EREF) požádáme Evropskou komisi, aby prověřila, zda český národní plán obnovy respektuje princip 37 procent prostředků na klimatická opatření. Budeme rovněž sledovat, jaká část peněz bude určena pro lokální spotřebu, malé a střední podnikatele, pro obce, domácnosti, a kolik peněz přistane u velkých elektrárenských a teplárenských společností,” dodal Chalupa.

Zatímco v případě obnovitelných zdrojů není plán příliš detailní, v otázce elektrické mobility je situace odlišná. Ministerstvo průmyslu a obchodu a dopravy zdůrazňuje v návrhu roli vodíku, investovat chce například do sítě vodíkových čerpacích stanic. Plán také počítá s elektrifikací státních vozidel i vozidel pražské veřejné dopravy. Podporu na elektrifikaci vozového parku by měly získat i soukromé společnosti.

ČR se připravuje na čerpání peněz z plánu obnovy i dalších nových finančních zdrojů EU – zejména z Fondu spravedlivé transformace či z Modernizačního fondu. Ministerstvo pro místní rozvoj se přitom netají tím, že podpora z těchto zdrojů bude směřovat i do velkých energetických společností, v transformaci totiž sehrávají klíčovou roli.

Maďarsko naskočilo do vlaku opatření na ochranu životního prostředí poměrně pozdě. Jako jedna ze čtyř unijních zemí blokovalo přijetí závazku klimatické neutrality na summitu v Bruselu v červnu 2019. Svůj pozdější souhlas podmínilo tím, že si bude moci v energetickém mixu ponechat jadernou energii.

Podle dat Eurostatu z února 2019 je Maďarsko jedinou zemí, ve které od roku 2013 stabilně klesá podíl energie z obnovitelných zdrojů. Maďarsku se sice podařilo téměř naplnit svůj cíl pro letošní rok, aby podíl obnovitelných zdrojů činil 13 procent, většinu energie z obnovitelných zdrojů však tvoří biomasa, jejíž dopady na životní prostředí jsou sporné. Co se týče energetického mixu země, vláda jej chce postavit na dvou pilířích – jaderné elektrárně Paks II a solárních panelech. 

Klimatické politice vlády věnoval velkou část svého letošního proslovu ke stavu země premiér Viktor Orbán. Cílem maďarského akčního plánu na ochranu klimatu je odstranění nelegálních skládek, zákaz jednorázových plastů či podpora elektromobility. Maďarsko chce také přimět velké společnosti, aby snížily svou uhlíkovou stopu, či vysadit 10 nových stromů za každého novorozence. Maďarsko potvrdilo svůj závazek stát se klimaticky neutrální zemí do roku 2050 v klimatickém zákoně, který schválil tamní parlament v červnu letošního roku.

Podle analýzy provládního think-tanku Századvég věnované klimatickému zákonu by měl boj proti klimatické změně následovat pět klíčových principů. Podle think-tanku mají být klimatické dohody založeny na spolupráci členských států a Evropská unie si přitom musí zachovat neutrální postoj k jakémukoliv typu technologie. Naplnění cíle klimatické neutrality s sebou nesmí nést neopodstatněně velké náklady, a ty které vzniknou, by neměli „zaplatit“ občané, nýbrž velcí znečišťovatelé. 

Benedek Jávor, ředitel Zastoupení Budapešti v Bruselu, však vládní strategii kritizoval a označil ji za nekomplexní dokument postrádající smysluplný obsah. Jávor sice podporuje cíle stanovené vládou, zdůraznil však, že některé z nich vůbec nesouvisí s klimatickou politikou, jako například nakládání s odpady. Zatímco některé cíle jsou podle Jávora pouze transpozicí unijních směrnic, jako je to v případě zákazu jednorázových plastů, další jsou špatně nastaveny. Jávor se domnívá, že kromě nových investic do energetické transformace by se měla podpora daleko více zaměřit také na obyčejné občany.

Velkou příležitost pro Maďarsko představuje zelené nastavení víceletého finančního rámce EU pro roky 2021-2027 a fondu obnovy. Jak pro Political Capital uvedla maďarská odnož organizace Greenpeace, prostředky z fondu musí unijní státy vynaložit v souladu s cíli pařížské klimatické dohody a společnosti, které prostředky obdrží, by měly vytvořit plány udržitelného rozvoje s cílem uhlíkové neutrality. Do velké míry bude však záležet na tom, jakým způsobem prostředky vláda nakonec využije.

Podle Jávora by měly být „zelené fondy“ využity především na zlepšení energetické účinnosti budov a na podporu investic do zelené energie, včetně té větrné, která je v současné době de facto zakázaná. A dále také na reformu vodohospodářské a lesní politiky a na dekarbonizaci dopravy. Co se týče dopravy, podle Greenpeace by mělo Maďarsko zapracovat především na zlepšení infrastruktury pro chodce a cyklisty a zaměřit se na výrobu elektrických dopravních prostředků.

Na energetickou účinnost budov poukázala i nezávislá poslankyně Bernadett Szélová. Podle ní by se mělo Maďarsko soustředit na zvýšení energetické účinnosti domácností, které mají potenciál zvýšit energetické úspory o 40 až 50 procent. Dodala, že program energetické účinnosti by měly řídit municipality na lokální úrovni. V tom se Szélovou souhlasí i organizace Greenpeace.

Nezisková organizace Energiaklub věnující se oblasti energetiky nedávno publikovala analýzu, ve které vyzývá k výstavbě nových větrných elektráren. Podle analýzy jejich výstavbě „nebrání ani zákony přírody ani technické překážky, nýbrž legislativa“. Studie poukázala na to, že navýšení kapacit energie z větrných elektráren umožní Maďarsku snížit množství energie dovezené ze zahraničí. Ta by byla v konečném důsledku pro daňové poplatníky levnější než v případě energie z jaderné elektrárny Paks II. 

Vláda však zůstává věrná jaderné energii. Analýza provládního think-tanku Századvég upozornila na to, že jaderná energie je uhlíkově neutrální a pokusy o její omezení v řadě zemí nevedly ke snížení emisí.

Evropské klimatické ambice navíc komplikují ekonomické dopady koronavirové pandemie. Greenpeace proto politikům doporučuje, aby v rámci obnovy ekonomiky brali klimatickou politiku v potaz a nepřijímali podpůrná opatření, která by omezovala ta environmentální. Navíc by podle organizace neměli poskytovat státní podporu velkým producentům emisí.

V souvislosti s transformací ekonomiky se objevují také obavy ze ztráty pracovních míst. Podle Jávora však tento problém mohou vyřešit prostředky z evropských fondů, které mají potenciál vytvořit nová pracovní místa, a to i v oblastech trpících vysokou mírou nezaměstnanosti. „Stačí vzít tento potenciál v potaz a přijít s komplexními programy, jejichž součásti se budou navzájem doplňovat a pomohou pracovní místa zachovat,“ uvedl Jávor.

Nová místa pro pracovníky s různou kvalifikací pomůže vytvořit i zmíněné zvyšování energetické účinnosti budov a s ním spojené rekonstrukční práce. „Výroba a instalace izolace, oken, dveří a kotlů s sebou přinese nová pracovní místa,“ vysvětlila Szélová.

Maďarští aktéři se nicméně na tom, jak dosáhnout klimatických cílů, neshodují. Především pak v otázce přístupu k jaderné a větrné energii. Je však pravděpodobné, že současná maďarská vláda využije evropské peníze na prosazení vlastní klimatické strategie.

Polsko obdrží v příštím programovém období 2021-2027 z evropských fondů a z finančního nástroje Next Generation EU celkem 159 miliard eur, až 124 miliard budou tvořit dotace. Již nyní je jasné, že více než třetina těchto financí bude muset jít na ochranu klimatu.

Konkrétně z fondu obnovy dostane Polsko 57,3 miliard eur, 23,1 miliard eur ve formě dotací. Až 37 procent těchto financí bude muset jít na „zelenou“ obnovu hospodářství.

Polsko bude čtvrtým největším příjemcem financí v první vlně vyplácení peněz z fondu obnovy. V druhé vlně může počítat s nanejvýš šestým místem, ačkoliv konečné pořadí se určí nejdříve v polovině roku 2022.

Nyní se čeká, až Polsko zveřejní svůj národní plán obnovy, kde definuje priority na roky 2021-2023.

Původně měl být plán hotový koncem roku 2020. Ministerstvo investic a regionálního rozvoje však nedávno prohlásilo, že konkrétní projekty budou známy až v prvním čtvrtletí roku 2021. Jednotlivá ministerstva a místní samosprávy již navrhly více než 1200 projektů.

Zástupce ministra pro investice a rozvoj Waldemar Buda potvrdil, že na konečném seznamu se teprve pracuje. Mnoho projektů se údajně týká environmentálních a energetických problémů. „Chceme se především soustředit na projekty, které přispějí k ochraně před záplavami a k zadržování vody, k přechodu k uzavřené oběhové ekonomice či k rozvoji obnovitelných zdrojů a zlepšení energetické účinnosti“.

Je veřejně známo, že z národního plánu obnovy a odolnosti se bude financovat i tepelná modernizace rezidenčních budov. S tím souvisí i výstavba nových budov, jejichž součástí budou zařízení na výrobu obnovitelné energie. Ostatní projekty usilují o navýšení financování pro obnovitelné zdroje, revitalizaci důlních oblastí, podporu místního obyvatelstva v přechodu k zelenému hospodářství, a o usnadnění pohybu chodců ve městech.

Několik environmentálních organizací vyzývá vládu k tomu, aby v národním plánu pokryla všechny sektory hospodářství. Podle nich jde o jediný způsob, jak zajistit, aby byla opatření konzistentní ve snaze docílit uhlíkové neutrality. Některá z těchto doporučení lze nalézt ve zprávě polské pobočky Světového fondu pro ochranu přírody (WFF).

WFF považuje za důležité zlepšit stav vodního hospodářství prostřednictvím revitalizace řek, zvýšit důležitost lesů v agendě klimatické ochrany a navýšit investice na výstavbu systémů energetické soběstačnosti škol a veřejných budov. Stát by podle WFF měl také rozvíjet infrastrukturu veřejné dopravy a cyklistiky, dekarbonizovat energetický sektor a rozvíjet systém skladování energie.

Ředitel WWF Polsko Mirosław Propp podotkl, že fond obnovy „je půjčka na investice, které je třeba splatit přes rozvojový impuls“. Podle něj to nejsou jen strukturální fondy, které mají pomoct vyrovnat životní úroveň v jednotlivých zemích. Díky tomuto novému fondu má podle něj Polsko příležitost posílit hospodářství, které by v budoucnu mělo být odolnější vůči pandemiím a změnám klimatu. Stejně tak jde prý o příležitost posílit globální konkurenceschopnost polských podniků. „Můžeme podnítit nové inovace a snížit uhlíkovou stopu našich produktů a služeb,“ řekl.

Polsko bude mít k dispozici více než 50 miliard eur na zelené investice, zopakoval europoslanec a člen výboru pro životní prostředí (ENVI) Adam Jarubas (EPP).

„Tyto peníze by měly sloužit hlavně na podporu energetické transformace a zlepšení životního prostředí, elektráren, továren na výrobu bioplynu, projektů na tepelnou modernizaci, větrné energie či schémat, které podporují dálkové vytápění,“ nechal se slyšet europoslanec.

Zároveň poznamenal, že je důležité vyměnit stará energetická zařízení a modernizovat sítě, které se trápí s velkými úniky energie. „Je rovněž nezbytné podporovat projekty, které jsou součástí uzavřené oběhové ekonomiky, výzkumu a implementaci projektů využívajících vodík v dopravě a průmyslu“.

Polsko dosud oficiálně nepodpořilo navýšení evropských cílů EU snížení emisí oxidu uhličitého v atmosféře ani cíl uhlíkové neutrality do roku 2050.

„Bez ohledu na to, zda podpoříme nebo nepodpoříme cíl uhlíkové neutrality, naši podnikatelé, občané a místní úřady budou fungovat pod právním režimem, který stanovuje EU. Myslím, že by vláda měla tento cíl podpořit, i když bude velmi náročné ho v Polsku splnit,“ řekl europoslanec. „Je ekonomicky neefektivní a sociálně nepřijatelné, aby Polsko dále fungovalo na černém uhlí,“ dodal.

Od pádu železné opony v roce 1989 se Slovensku daří díky strukturálním změnám ekonomiky postupně snižovat emise CO2. Od roku 1990 došlo k poklesu emisí o více než 40 procent. Přesto ještě není vyhráno a země pod Tatrami se musí vypořádat s řadou výzev. Neplní totiž několik evropských cílů, jako je podíl energie z obnovitelných zdrojů na konečné spotřebě, zvýšení energetické účinnosti nebo snížení koncentrace pevných částic v ovzduší.

Slovensko by v novém programovém období mělo získat téměř šest miliard eur na klimatická a environmentální opatření. Finance budou vyčleněny nejen z evropských strukturálních a investičních fondů, ale také z fondu obnovy, jehož součástí je fond pro spravedlivou transformaci.

Na počátku října vydalo slovenské ministerstvo financí rámcový dokument „Moderní a úspěšné Slovensko“, který vytyčuje základní parametry národního plánu obnovy.

Z plánu obnovy by měly být v oblasti energetiky, klimatické politiky a ekologie financovány čtyři priority – vodní hospodářství, čisté ovzduší, nakládání s odpady a klima. Ty by měly podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů, udržitelnou dopravu a zvýšení energetické účinností. Potvrdila to slovenská ministryně pro investice a regionální rozvoj Veronika Remišová.

Řada aktivistů a politiků však dokument považuje za nedostatečný. „Cíl snížení emisí o 53 procent do konce roku 2030 je nedostatečný. Neumožní dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050,“ napsal ve svém článku slovenský europoslanec Martin Hojsík (RE).

S tím nesouhlasí Lívia Vašáková, ekonomická poradkyně slovenské vlády. Podle ní jsou navržená opatření naopak tak ambiciózní, že vláda může mít problém je politicky prosadit.

Pravdou je, že s 53procentním cílem snížení emisí se vláda zavázala k jejich snížení jen o 12 procent v nadcházející dekádě.

„Pokud tomu Slovensko dostojí, tak v roce 2050 bude schopno dosáhnout snížení emisí jen o 77 procent,“ upozornil Hojsík.

Největší podíl na dosažení takového cíle by podle vlády měl mít průmysl a teplárenství. V obou případech vláda počítá s tím, že přechodným zdrojem bude zemní plyn.

„Řada tepláren stále využívá pro vytápění uhlí, které znečišťuje ovzduší. Mezi lety 2021 a 2025 by velká většina z nich měla přejít na zemní plyn a biomasu v udržitelné míře,“ píše se v dokumentu.

Zemní plyn může teplárenství a průmyslu pomoci nahradit uhlí, snížit emise a zlepšit kvalitu ovzduší. Prioritou je každopádně ústup od uhlí, uvedl náměstek ministra pro hospodářství Karol Galek.

Také výkonný ředitel Slovenské plynárenské a ropné společnosti Richard Kvasňovský hájí investice do plynárenské infrastruktury. Díky tomu bude podle něj země připravena na využívání biometanu a vodíku, které by v budoucnu měly nahradit klasický zemní plyn.

Lucia Szaboová z organizace Zelený restart si zase myslí, že by se Slovensko mělo nejprve zaměřit na lokální energetické zdroje, jako například geotermální energii. Plyn by měl být podle ní až na posledním místě. Využití geotermální energie v teplárenství by pomohlo snížit nejen emise, ale také závislost na dovozu ruského plynu, uvádí Szaboová.

Geotermální energie může rovněž pomoci v transformaci Horní Nitry, slovenského největšího uhelného regionu. Podle ministerstva hospodářství je to jednou z možností, nikoliv však jedinou. Také biomasa a zemní plyn má hrát roli v ústupu od uhlí, který je v regionu plánován na rok 2023.

Slovenská sekce organizace Přátelé země však poznamenává, že současné plány pro vytápění Horní Nitry po roce 2023 mají nízký transformační potenciál a žádný z navržených projektů se nestaví k tématu komplexně.

O vytápění regionu má vláda definitivně rozhodnout do ledna.