Tomáš Petříček: Česko-polské vztahy jsou vynikající, zablokovaný rozpočet na tom nic nemění

© EPA

Tento článek je součástí Special reportu: Výzvy a příležitosti česko-polského partnerství

Jsem přesvědčen, že stejně jako Polsko i Česko bude brzy dávat na obranu 2 % HDP, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz ministr zahraničí Tomáš Petříček (ČSSD).

Maďarsko a Polsko blokují kvůli mechanismu právního státu přijetí rozpočtu EU 2021-2027 a fondu obnovy. Vy sám jste na Pražském evropském summitu jasně řekl, že právní stát považujete za základní hodnotu EU. Stejně tak jste upozornil, že zpoždění vyplácení peněz z evropských fondů by znamenalo problém. Právě to se ale může stát, což by dopadlo i na ČR. Jak moc velká trhlina v česko-polském partnerství to je?

Je normální, že i státy, které k sobě mají hodně blízko, jako právě Česko a Polsko, mají odlišné pohledy na celou řadu otázek. Vztahy mezi našimi zeměmi jsou dlouhodobě vynikající a já si opravdu nemyslím, že by na jejich další rozvoj měla otázka schvalování rozpočtu EU jakýkoli negativní dopad.

Čas dohodnout se na rozpočtu se nicméně neúprosně krátí. Vidíte cestu ke kompromisu? Nemohla by ho právě Česká republika zprostředkovat?

Abychom mohli co nejdříve začít čerpat z tohoto rozpočtu, všechny členské státy ho musí schválit. Spoléhám v tomto na zkušenosti a schopnosti německého předsednictví. Neschopnost či neochota dojít k dohodě by poškodila jak celou EU, tak i každý jednotlivý členský stát a jeho obyvatele. Německo se snaží s Polskem a Maďarskem vyjednávat, věřím, že se to podaří.

Maďarsko a Polsko odmítají ustoupit ve sporu o rozpočet, ohroženy jsou i klimatické cíle

Šest dní před zásadním summitem Evropské unie odmítají lídři Maďarska a Polska ustoupit ve sporu, který hrozí zablokovat unijní finance na příští rok. V ohrožení je tak i přijetí nových emisních závazků.

Společné zájmy

Co nás s Poláky ve vztahu k Evropské unii spojuje? Jaké máme společné zájmy?

Existuje celá řada oblastí, které nás spojují. Namátkou jde o bezpečnostní politiku, pohled na transatlantické vztahy, na spolupráci ve Východním partnerství nebo na rozšiřovací proces, tedy o politiku vůči západnímu Balkánu. Jak Česko, tak Polsko se zajímají o modernizaci ekonomik a digitální transformaci, o zemědělství a jeho transformaci směrem k naplnění cílů zelené dohody. Ale také třeba společnou snahu zajistit férové financování pro regiony nejvíce zasažené odklonem od využívání fosilních paliv. To vše nás spojuje nad rámec toho, že máme 750 kilometrů společné hranice, tisíce smíšených rodin a tedy i čilý pohraniční ruch.

Zmiňujete pohraničí. V rámci programů EU probíhá česko-polská přeshraniční a meziregionální spolupráce. Co všechno podle Vás přináší?

Ano, tato spolupráce možná není tolik známá nebo zajímavá, ale je to jeden ze základních stavebních kamenů fungování našeho pohraničí. V podstatě je tato spolupráce nezávislá na té „velké“ politice mezi Prahou a Varšavou. Vychází totiž z každodenních potřeb lidí, kteří vědí nejlépe, jak využít dostupné unijní prostředky. Velmi přínosná je i celá řada konkrétních partnerství mezi městy a obcemi na obou stranách hranice, která přispívají k budování vzájemných vztahů. Ty v této nelehké době potřebujeme více než kdy předtím.

V jakých agendách EU by podle Vás dávalo smysl intenzivněji s Polskem spolupracovat?

Naším zájmem je samozřejmě spolupracovat všude, kde můžeme. Spolupráce s dalšími podobně smýšlejícími státy je cestou, jak posouvat věci kupředu. A jak jsem naznačil, poměrně intenzivní kooperace v mnohých oblastech už probíhá.

Polský venkov se vylidňuje, rostou pouze předměstí. Rodinné farmy kvůli tomu trpí

Nejnovější zpráva o stavu polského venkova ukazuje, že tyto oblasti čelí mnoha výzvám, jako jsou demografické změny, ekonomické a sociální problémy nebo migrace obyvatel.

Bezpečnostní spolupráce nabírá na intenzitě

Mezi Českem a Polskem se začíná rodit intenzivnější a strategičtější spolupráce v různých bezpečnostních oblastech. Co si od ní ČR slibuje?

V říjnu při jednání s polským ministrem zahraničních věcí (Zbigniewem) Rauem jsme se dohodli, že obnovíme dialog ve formátu 2+2, tedy společná jednání představitelů ministerstev obrany a zahraničních věcí, který fungoval až do roku 2015. Postoje našich zemí v bezpečnostní oblasti jsou si dlouhodobě velmi blízké, máme velkou shodu při hodnocení rizik a klíčové roli transatlantické spolupráce. Další zintenzivnění spolupráce proto pokládám za přirozené.

Skutečně najdeme společnou řeč i v obraně? Co se týká rozpočtových výdajů, pohled na ni se u Čechů a Poláků poměrně dost liší.

Zesílený dialog v bezpečnostní oblasti zákonitě povede i k intenzivnější spolupráci v obraně. Nemyslím si, že by při budování a modernizaci armád panoval mezi Českem a Polskem nějaký zásadní nesoulad. Je pravda, že Polsku se na rozdíl od ČR podařilo udržet výdaje na obranu ve výši 2 % HDP, ale jsem přesvědčen, že i my této úrovně brzy dosáhneme. I když do toho zasáhla pandemie.

Obrana: Velké projekty a rozhádaní spojenci

Druhá polovina roku 2020 bude klíčová pro řadu evropských obranných iniciativ. Pro Evropany půjde zároveň o období, kdy se musí vypořádat s několika globálními bezpečnostními otázkami.

Uhlí nás spojuje

Jak už jste zmínil, mezi společné zájmy patří také transformace uhelných regionů. Česko a Polsko v současné době řeší s Evropskou komisí spor o prodloužení těžby v polském dole Turów. Jak citlivé je toto téma v diplomatické rovině? Podaří se podle Vás brzy dosáhnout kompromisu, nebo má spor nakročeno k tomu táhnout se roky?

To je samozřejmě velmi citlivé téma. Jak pro nás, tak pro Poláky. Mně se zdají data o dopadech na život v Libereckém kraji všeříkající. Polsko má zase svou pravdu. Nyní čekáme na stanovisko Evropské komise, já doufám, že se každopádně mimosoudně dohodneme. Víc ten proces v tuhle chvíli komentovat nechci, mají to v rukou právníci a odborníci na životní prostředí. Ať už to dopadne jakkoliv doufám, že sousedské a diplomatické vztahy se přes to přenesou.

Kauza dolu Turów: Česko, Polsko a Evroská komise zasedly k jednacímu stolu

Zástupci České republiky, Polska a Evropské komise dnes poprvé společně jednali o sporu kolem polských plánů prodloužit a rozšířit těžbu v hnědouhelném dole Turów, který leží v bezprostřední blízkosti českých hranic.

Co bude podle Vás zapotřebí k tomu, aby se země jako Česko a Polsko rychleji posunovaly směrem ke klimatické neutralitě?

Mimo jiné dobře využít plán obnovy po pandemii COVID-19. Evropská komise v tomto balíku peněz, který pro nás činí asi 182 mld. korun, požaduje využít alespoň 37 % peněz na ochranu klimatu. Největší potenciál vidím hlavně v dekarbonizaci energetiky a právě ve snížení závislosti našich zemí na fosilních palivech, hlavně na uhlí. Ruku v ruce s tím musí jít rozvoj obnovitelných zdrojů energie, výzkumu a zavádění nových technologií. Česko by mělo s uhlím skončit k roku 2038, s tím samozřejmě souvisí i tolik diskutovaná dostavba jaderné elektrárny Dukovany.

Rovná práva pro všechny?

Co si myslíte o polském přístupu k LGBT+ skupinám nebo potratům, tedy k tématům, která v posledních měsících velmi rezonují? Česko je v tomto ohledu velmi liberální, což je v kontrastu právě s přístupem Polska.

Já jsem tolerantní člověk, takže s tímto přístupem souhlasit nemůžu. V tomto směru jsem rád, že žiju v Česku. I když to u nás také ideální nemáme, většina společnosti je tolerantní a rovnost podporuje. V normální demokratické společnosti by měla být zajištěna rovná práva pro všechny. Rovný přístup musí být zachován jak v otázce pohlaví nebo rasy, tak náboženského vyznání nebo sexuální orientace. Česko je na rozdíl od Polska členem mezivládní iniciativy Equal Rights Coalition, která práva osob LGBT+ plně podporuje.

EK brojí proti diskriminaci LGBT+. Chce posílit práva duhových rodin a trestat nenávistné projevy

Komise představila vůbec první unijní plán boje proti diskriminaci LGBTIQ komunity, tedy leseb, gayů, bisexuálů, transsexuálů, intersexuálů a queer. V příštích letech se zaměří na  potírání diskriminace a nenávistných projevů a posílení rodinných práv homosexuálů.