Rozdíly v polské společnosti pramení daleko hlouběji než jednoduše z populismu

© Shutterstock

Rozdělení politiků na liberální pro-Evropany a autoritářské anti-Evropany je příliš jednoduché a „zveličuje důležitost těch, kteří jsou vůči integraci v silné opozici,“ řekl ředitel unijní kanceláře v Polsku. Rozhovor přinesl polský mediální partner sítě EURACTIV Gazeta Wyborcza.

Marek Prawda je ředitelem stálého zastoupení Evropské komise v Polsku. Rozhovor se odehrál před květnovými eurovolbami.

Vyjde z letošních voleb Evropská unie posílená nebo naopak oslabená?

Tyto volby budou mnohem více evropské, než všechny předchozí. Pochopili jsme, že Evropská unie není nesmrtelná, a proto musíme opakovaně vyprávět její příběh těm, kteří si toho přestali všímat. Měli bychom na ni rovněž nahlížet kriticky bez zjednodušování, falšování a bez sloganů.

Volby do Evropského parlamentu 2019

V květnu letošního roku se v EU uskutečnily již deváté přímé volby do Evropského parlamentu. Češi si v nich zvolili 21 zástupců.

Kterých například?

Celý narativ můžeme zredukovat na otázku jestli nás Evropa dělá šťastnými a nebo jestli nás zotročuje. Jsme nespokojeni se současnou situací, protože vidíme pouze evropské byrokratické překážky a technokratický jazyk. Nemusíme ale čekat na válku, abychom dokázali ocenit mír.

Mnoho problémů, které denně řešíme ve svých státech jsou ve své podstatě problémy evropské. Krize odhalila hodně našich závislostí. Jestli chceme zachovat volný pohyb osob, musíme posílit naše vnější hranice a vytvořit společnou azylovou politiku. Z toho, jak se má situace dnes, víme, že v případě vnější hrozby se nemůžeme spolehnout na ochranný deštník Spojených států; musíme posílit naše vlastní obranné kapacity.

Bylo by nemožné, aby každá země bojovala sama za sebe se zneužitím dat některým z digitálních gigantů, kteří o nás svobodně shromažďují informace, což může ohrozit naši demokracii a svobodu. V současné době má Evropa daleko lepší obranné mechanismy a právní nástroje než Američané. Rozsah hrozeb nás nutí spolupracovat. Doposud jsme žili v iluzi, že nejsme v ohrožení. Chovali jsme se k EU jako k náhražce státu, od kterého můžeme všechno získat aniž bychom do něj něco investovali na oplátku.

Odborníci a byznys upozorňují na 5 hlavních výzev pro EU v roce 2019

Velká očekávání přicházejí letos nejen v souvislosti s brzkými volbami do Evropského parlamentu, ale i s nejasným výsledkem brexitu. Změnit by se měla ovšem i budoucí podoba evropské integrace.

Evropané jsou čím dál více rozdělení. Sociální skupiny napříč kontinentem jsou znepokojené a mají pocit, že elity jejich hlas a problémy nevyslyší. Jak s nimi máme mluvit?

Západní kapitál objevil svět a investoval do nových kontinentů, kde našel levnější pracovní sílu. Současně značně zvýšil tamní životní úroveň, když zachránil miliony lidí před vyhladověním. Otevření hranic s sebou však přineslo nové problémy, které jsme nebyli schopni vyřešit a které vedly k relativnímu zchudnutí západních společností.

Střední třída coby velká část společnosti, která byla vždy jejím stabilizátorem a jádrem největších stran, se významně zmenšila. Současně se začala pracující třída částečně rozrůstat v dav prahnoucí po slibech populistů.

Pocit nebezpečí způsobil, že jsme se vrátili zpět do svých národních ulit, abychom se skryli před vlastními problémy. Politika identity lidi svádí a fascinuje. Vládám se to líbí a nechají se slyšet, že potřebují více moci, aby mohly občany ochránit před vnějšími, ale zvláště před vnitřními nepřáteli. Čím více lidí žije ve strachu, tím více moci jsou ochotni vložit do rukou lídrů. To současně prohlubuje rozdíly ve společnosti a vede to k diskreditaci těch s odlišnými názory. Ve výsledku dochází k zúžení prostoru pro svobodnou výměnu nápadů a myšlenek.

Tento fenomén můžeme vidět v mnoha evropských společnostech. Faktem je, že právě ten nám bere svobodu, a ne bezpečnostní opatření reagující na hrozbu terorismu. Tato situace upevňuje současné rozložení dvou světů, které spolu nemluví a svádí ty, kteří Evropské unii nepřejí, aby ji aktivně oslabovaly zevnitř. To pak těší autokratické lídry zemí mimo EU, kteří s potěšením mluví o tom, že se „sami našimi západními hodnotami zardousíme“. V jejich zemích je alespoň řád, říkají.

Právní stát v Evropě: Jak využít současné situace?

Politická atmosféra v oblasti ochrany právního státu a dalších unijních hodnot se opatrně, ale pozitivně mění. Evropské politické skupiny totiž začaly tlačit na své členské národní strany, které unijní hodnoty nedodržují.

Pravicový populismus se objevil kvůli rostoucím rozdílům. Co říci lidem, kteří ve členství v EU nevidí žádný benefit? Možná byla chyba lidem hned na začátku říct, že mají všichni stejné příležitosti.

Vybudovali jsme nespravedlivý svět a nyní čelíme důsledkům. Faktem ale je, že dnes chce každý žít v Evropě a snaží se sem dostat, což dokazuje, že Evropa asi zase tak špatná nebude. Místo strachování se bychom se měli dát do práce. Liberální demokracie se nachází ve střetu se svými vlastními nerealistickými očekáváními.

S rozdělováním na nás pro-evropské liberály a ty druhé proti-evropské podporovatele autoritářství bychom měli být více opatrní, obzvláště před volbami. Je pravda, že v nadcházejících dnech budou Evropané čelit volbě mezi vybudováním a zničením EU. Tohle ostré rozdělení je ale příliš zjednodušené a může představovat past. Zaprvé to zveličuje důležitost těch, kteří jsou vůči integraci v silné opozici. Zas tak mnoho jich není. Ty, kteří říkají: „Evropa ano, ale…,“ bychom neměli kategoricky označovat za nepřátelé.

Zadruhé, přílišné mluvení o společenském rozkolu může vyvolat dojem, že pro-evropští liberálové se zabývají pouze zachováním statu quo. A právě kvůli těmto všem již zmíněným důvodům není status quo udržitelný a nestojí to ani za to se o jeho zachování pokoušet.

Potřebujeme vést diskusi na úrovni o tom, jak se lépe vyrovnat s excesy velkých korporací, výzvami klimatické změny a dalšími vnějšími hrozbami. Proto musí Evropa vyhrát prostřednictvím ideí a nikoli prostředků zveličujících drama okolo těchto voleb. V mnoha unijních státech situace není jednoduše černo-bílá.

Euroskeptický populismus v Maďarsku a Polsku: Podobná melodie, ale jiný orchestr

S blížícími se evropskými volbami se z Maďarska a Polska opět ozývá euroskeptická rétorika. A rozhodně to není nic překvapivého. Místní vládnoucí strany a jejich lídři – Viktor Orbán a Jaroslaw Kaczyński – se totiž na Evropskou unii dívají kriticky. 

Autoritářské tendence napříč Evropou se ale zvětšují. V mnoha parlamentech jsou strany, které by rády okleštily roli svobodného tisku a nevládních organizací, které kritizují politiky za porušování lidských práv. Jak je lze sladit s evropskými hodnotami?

Nemůžeme si dovolit na tato témata zapomenout, protože jsou otázkou přežití stejně jako další rozvoj EU. Proto v rámci vyjednávání nového unijního rozpočtu slyšíme hodně o právním státu. Hovoří se o vytvoření nového nástroje, tzv. programu práv a svobod. Záměrem je vytvořit permanentní monitoring stavu právního státu ve všech členských státech.

Země, které principy právního státu dodržovat nebudou, budou postupně vytlačeny z evropského jádra, a ocitnout se tedy daleko od přístupu ke zdrojům a vlivu na unijní rozhodovací proces. Nejsme ohrožení existencí žádné další EU, na druhou stranu ale máme více „černých pasažérů“, kteří nerozumí respektování hodnot a tomu, co to znamená přijmout závazky.

Princip právního státu ve střední Evropě pod tlakem. Jak je na tom Česko?

Přestože se Česko zatím neocitlo pod drobnohledem evropských institucí stejně jako Maďarsku a Polsko, v posledních letech čelí liberální demokracie v tuzemsku jistému tlaku. Odborníci poukazují například na proměny mediální scény.

Premiér Mateusz Morawiecki však prohlásil, že ho nezajímají západní hodnoty, ale pouze hodnota mzdy. Vláda nemá vůbec žádný zájem na tom, aby byla v jádru rozhodovacího procesu EU a měla tak vliv na společné politiky.

To sice ano, ale zahraniční investoři žádají garanci toho, že v případě jakýchkoliv sporů budou mít právo na spravedlivý proces před nezávislým soudem. A to je klíčové. Bez společného principu právního státu, který funguje stejně ve všech členských státech, totiž nemůže existovat společný trh.

A co budeme dělat, pokud se společnost v některém z unijních států rozhodne, že Poláci by do něj neměli nadále přicházet za prací, a ti, kteří v daném státě už jsou by měli odejít? Vláda takové země, obzvláště se soudy, které nejsou nezávislé, velmi snadno a dokonce dobrovolně naplní „očekávání principu suverenity“.

V takové situaci nás může zachránit pouze Smlouva o Evropské unii, jejíž 2. článek říká, že občané EU nemohou být diskriminováni na základě jejich národnosti. Neexistují pouze benefity plynoucí ze členství v EU, ale také vzájemné povinnosti. Pokud nikdo nemá právo vměšovat se do našich vnitřních záležitostí, potom my na druhou stranu nebudeme schopni bránit zájmy Poláků v ostatních zemích. Toto je důležitý důvod k setrvání v Evropské unii a v jejím jádru.

Diktát Bruselu? Naopak, moc ve svých rukou drží státy. Čím dál pevněji

Kritici EU namítají, že je třeba vrátit se k suverénním státům a omezit silnou Evropskou komisi. O Evropanech prý namísto vlád rozhodují nevolení bruselští byrokraté. Opak je ale pravdou. Výzkumy totiž ukazují, že síla členských zemí v posledních letech roste.