Pobaltské státy jsou mnohem opatrnější vůči Rusku než Visegrád

Ačkoliv jsou země V4 spíše partnery než rivaly třech pobaltských zemí, přetrvávají mezi nimi i rozdíly, například v otázce eura, migrace, udržení demokratických pravidel, bezpečnosti a postoje vůči Rusku, říká expert z univerzity v estonském Tartu.

Heiko Pääbo je ředitelem Centra pro studium pobaltského regionu a vyučuje na politologickém institutu na univerzitě v estonském Tartu. Rozhovor vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Jsou země V4 (Česko, Maďarsko, Polsko, Slovensko) pro pobaltské státy (Estonsko, Litva, Lotyšsko) partnerem nebo rivalem?

Pobaltské státy považují země V4 obecně za partnery, ale v některých případech, jako například ve vztazích s Čínou, jsou spíše rivaly. Ovšem i mezi pobaltskými státy samotnými se vyskytují odlišnosti ve vztazích se zeměmi V4. Mezi Litvou a Polskem se čas od času objeví spor ohledně práv polské menšiny žijící v Litvě. Celkově jsou však země V4 spíše partnery.

Je Visegrádská skupina považována za jednu entitu, nebo země Pobaltí udržují oddělené vztahy s jednotlivými státy V4?

Situace se zkomplikovala v době, kdy V4 začala silně vystupovat proti migračním kvótám. Jistý vliv měla i antiliberální politika v Maďarsku a Polsku. Kvůli těmto případům se pobaltské státy ocitly v nepříjemné situaci a musely si vybrat. Až dosud se pobaltské státy snažily udržovat umírněnější postoj odpovídající jejich pozici coby menších států, a vyhnout se tak podkopání aliancí. Chování některých zemí V4 považují za oslabování vzájemných partnerských vztahů.

Polsko je mezi zeměmi V4 bezesporu nejdůležitějším partnerem kvůli bezpečnostním otázkám a podobnému vnímání vnějších hrozeb.

Pobaltské státy proto upřednostňují spíše bilaterální vztahy před partnerstvím s V4 jako jednou skupinou.

V4 je podle Francie v klíčových tématech nejednotná, proto k zemím raději přistupuje jednotlivě

Francouzská apatie vůči zemím V4 má několik příčin. Patří mezi ně historická neochota rozšiřovat EU, strach, že Německo zaujme v této širší Unii vedoucí postavení, a v neposlední řadě také geografická tendence nedívat se na východ, ale spíše na jih.

V jakých otázkách lze mezi oběma regiony dále nalézt podobnosti a rozdíly v rámci EU?

Země V4 jsou mnohem euroskeptičtější než pobaltské státy. Ty se také snaží distancovat od porušování právního státu v Maďarsku a Polsku. Kromě Konzervativní lidové strany Estonska (EKRE), a v některých případech také Lotyšské národní aliance (LA), se politici z pobaltských zemí snaží udržovat spíše dobré partnerské vztahy než nahlas prosazovat vlastní národní zájmy. Ve druhém případě by to totiž mohlo země odhodit na periferii EU a podkopat jejich vyjednávací pozici. Neznamená to ovšem, že pobaltské státy se nedokáží postavit za vlastní národní zájmy, využívají k tomu ale odlišné metody. Řekl bych, že v tomto smyslu se nacházejí někde mezi skandinávskými a visegrádskými zeměmi.

Podobnosti mezi oběma regiony lze nalézt v případě jejich závislosti na evropských dotacích, v bezpečnostních otázkách včetně podpory transatlantických vztahů a do určité míry i v jejich přístupu k ochraně životního prostředí.

Mohli jsme také vidět, že pobaltské státy nebyly příliš ochotné podpořit spuštění procedury podle článku 7 Smlouvy o EU proti Polsku. Důvodem ale opět byly spíše bezpečnostní zájmy. Pobaltské státy totiž nechtějí narušit své vztahy s Polskem, které je pro ně, jak už jsem řekl, velmi důležitým bezpečnostním partnerem.

Euroskeptický populismus v Maďarsku a Polsku: Podobná melodie, ale jiný orchestr

S blížícími se evropskými volbami se z Maďarska a Polska opět ozývá euroskeptická rétorika. A rozhodně to není nic překvapivého. Místní vládnoucí strany a jejich lídři – Viktor Orbán a Jaroslaw Kaczyński – se totiž na Evropskou unii dívají kriticky. 

Co zapříčiňuje tyto podobnosti a rozdíly, uvážíme-li, že země obou regionů přistoupily do EU ve stejnou dobu?

Jedno vysvětlení může být vztaženo historicky ke vztahu s Německem. Pobaltské státy totiž nevnímají Německo tak negativně jako země V4. Domnívám se navíc, že geografická blízkost ke skandinávským zemím a učení se od nich je něco, co ovlivňuje politické elity v pobaltských státech.

Bezpečnostní zájmy hrají prim

Jakou roli hraje v postojí pobaltských států a zemí V4 vůči EU Rusko?

Rusko se snaží podkopat solidaritu a soudržnost EU. To znamená, že hlasitá podpora populistických euroskeptických stran nahrává Rusku do karet. Domnívám se ale, že ruská hrozba spíše zvyšuje zájem o spolupráci v rámci EU. Toto je zřejmě více patrné v pobaltských státech než u V4, protože jsou geograficky blíže k Rusku. Navíc jejich zkušenosti se sovětským svazem zanechaly hluboké společenské trauma, které se dnes jen pomalu vytrácí. Ruská autoritářská vláda je také dobrým příkladem, který není hodno následovat. Podle mého názoru jsou pobaltské státy mnohem opatrnější vůči Rusku než V4.

Ukrajinský analytik: Proruské postoje českých a maďarských politiků byly silnější než italské nebo rakouské

Kyjev dříve spoléhal na Visegrád jako na obhájce Ukrajiny v Unii. Dnes se snaží s jednotlivými zeměmi jednat pouze bilaterálně, říká Jurij Pančenko, expert ukrajinského portálu Evropská pravda.

To zřejmě vysvětluje i současnou snahu některých zemí v Evropě i mimo ni oslabit demokratické instituce. Polsko a Maďarsko jsou již dobře známé příklady, ale také v Česku se v poslední době konaly masivní protesty proti vládě premiéra Andreje Babiše. Jak je tato vlna antiliberální politiky reflektována v pobaltských zemích?

Jak jsem již uvedl, na tyto problémy se pobaltské státy dívají se znepokojením. V případě Maďarska jsou zde menší obavy, ale Polsko je diskutováno častěji. Po nástupu vlády strany Právo a spravedlnost (PiS), která začala přijímat opatření podkopávající demokratická pravidla, se politici v pobaltských zemích snažili uklidnit obyvatele tím, že věci nejsou tak špatné jak vypadají. Není to ale nic jednoduchého. Znovu, lze to vysvětlil bezpečnostními záležitostmi, protože pobaltské státy si musely vybrat mezi dvěma špatnými volbami. Česko je diskutováno méně, protože to není tak vážný případ.

Co se týče Estonska, vzestup krajně pravicové euroskeptické strany EKRE (která po letošních březnových parlamentních volbách usedla poprvé do koaliční vlády, pozn. red.) jistě nenechávají spát politiky ani občanskou společnost, kteří neustále odkazují na příklady z Maďarska a Polska. Občané tak tyto změny vnímají s obavami. Na druhou stranu ovšem EKRE stále vidí Polsko a Maďarsko jako ideál, který by Estonsko mělo následovat.

Právní stát v zemích Visegrádské čtyřky: Z pilných žáků černé ovce

Přestože země V4 letos slaví 30 let od pádu komunismu, Maďarsko a Polsko čelí řízení EU pro ohrožení vlády práva. Úroveň demokracie se u těchto dříve pilných studentů demokratické transformace významně zhoršila. Česko a Slovensko možná podobný vývoj čeká.

Pobaltské státy, spolu se Slovenskem, jsou již členy eurozóny, zatímco Česko, Polsko a Maďarsko nikoli. Jaké byly hlavní důvody pro přijetí eura v pobaltských zemích? Jsou se společnou měnou spokojeni, nebo se objevují i snahy vrátit se k původní měně?

O návrat k předchozí měně rozhodně neusilují. Je to sice trochu nostalgické, ale na veřejnosti se snahy o návrat ke staré měně neobjevují. Přestože se ceny kontinuálně zvyšují, není to zapříčiněno eurem. Důvodem je přirozená inflace. Je tak bezpředmětné srovnávat ceny, které byly před deseti nebo osmi lety. Vím ale, že pobaltské státy nejsou jednotní v otázce eura. V Litvě se možná občas volá po předchozí národní měně (lit), ale nemyslím si, že by někdo pravdu návrat staré měny prosazoval.

Hlavním důvodem pro připojení se do eurozóny byla snaha zajistit stabilitu měny. Trhy pobaltských států jsou velmi malé, takže euro jim zajistí nepřímé fiskální zabezpečení. Navíc společná měna usnadňuje a zlevňuje podnikání, protože není potřeba vyměňovat peníze. Pro země s otevřenou ekonomikou, které exportují zejména do zemí EU, je euro užitečné. A samozřejmě usnadňuje lidem cestovat nebo pracovat v zahraničí. Takové praktické důvody převáží sentimentální snahy o navrácení k vlastní národní měně.

Ani po 15 letech nemají Češi a Slováci jasno v tom, co obnáší členství v EU

Před 15 lety vrcholil přístupový proces Česka a Slovenska do Evropské unie. Jaká tehdy panovala politická nálada a jak se po patnácti letech změnila? Právě o tom debatovali bývalí premiéři Česka a Slovenska spolu s dalšími odborníky.