Petr Ježek: Krajní pravice po eurovolbách posílí. Já už zřejmě kandidovat nebudu

© European Union, 2018

Protiunijní krajní pravice vůbec neovlivňuje legislativu vycházející z Evropského parlamentu, říká pro EURACTIV europoslanec Petr Ježek.

Působil dlouho jako diplomat na agendě EU, dnes je předsedou výboru Evropského parlamentu pro finanční trestné činy, vyhýbání se daňovým povinnostem a daňové úniky a předsedou delegace EP pro Japonsko. Do europarlamentu vstoupil Petr Ježek v roce 2014 za hnutí ANO, letos ale spolupráci s vládní politickou silou ukončil.

Se členem evropské liberální a demokratické frakce ALDE jsme mluvili nejen o hojně diskutovaném danění digitální ekonomiky, ale také o budoucnosti Evropského parlamentu.

Společnosti jako je Facebook či Google by měly v budoucnu platit daně státům, ve kterých vytváří zisky, a nikoli pouze tam, kde mají sídlo. Snaží se tak Evropská unie vyvíjet tlak na internetové giganty?

Nemyslím si, že právě o to se Evropská komise svými návrhy snaží. Danění firem nesměřuje k omezení jejich velikosti nebo k fragmentaci. Ale když odbočím, tito giganti skutečně mění tvář našeho světa, dochází k poměrně výrazné koncentraci vlastnictví, a to co se stalo po druhé světové válce, tedy že zaměstnanci se začali významněji podílet na bohatství, se nyní mění. Bohatství se přesouvá k akcionářům a čím dál užší skupině lidí. Státy a politici se s tím budou muset do budoucna popasovat, je to právě jedna z negativních stránek globalizace, která v mnoha zemích vede k prohlubování rozdílů mezi lidmi a dělení společnosti. I když ona koncentrace je někdy nezdravá, diskutovaná daňová legislativa míří na něco jiného, má zajistit spravedlivé danění firem, ať už využívají digitálních možností, či nikoli.

Nástup internetových společností je spojen s počátkem 21. století. Reaguje Evropská unie svými legislativními návrhy včas?

Reaguje poměrně pozdě, ale je to dáno jedinou věcí. K přijetí opatření v daňových záležitostech je třeba shody všech členských států. Evropský parlament v oblasti daňových úniků a vyhýbání se daňovým povinnostem navrhuje mnohá opatření, i Komise by s něčím přišla dřív, pokud ale není naděje, že by to státy mohly jednomyslně přijmout, nemělo smysl něco navrhovat. Odhalené skandály, včetně nízkého placení daní nadnárodních firem ale způsobují velkou poptávku lidí směrem ke státu. Není to možná případ ČR, ale v řadě zemí dochází k tlaku na vládu, aby s tím něco dělala. I proto se ministři financí i šéfové států a vlád EU rozhodli tuto situaci řešit a Komise přišla s návrhy.

Nadnárodní korporace odvádějí daně v těch státech EU, kde je to výhodné. Unie tomu chce učinit přítrž

Velké firmy jako je Facebook, Amazon či Google sídlí a také odvádějí daně v zemích EU, ve kterých panují příznivé daňové podmínky – například v Irsku. Unie to chce změnit a zavést jednotný systém danění. Korporace by tak platily daně nikoli pouze tam, kde sídlí, ale také tam, kde působí.

Má tedy legislativa šanci projít i Radou, která musí návrh schválit jednomyslně?

Těžko říct. Je třeba překonat nevůli několika zemí, k čemuž je nutný tlak jiných zemí. Na počátku této iniciativy stála Francie a Německo, které teď ale ve svém úsilí jakoby ochablo. Témata spravedlivého zdanění a daňových úniků ale v EU nabrala na významu. Lidé si skutečně říkají, že oni sami platí daně, zatímco velké firmy daní jen zlomek svých výnosů. Stává se z toho tedy politické téma, a čím více bude rezonovat ve společnosti, tím více budou pod tlakem státy, které úniky umožňují.

Jak se k té legislativě staví samotné společnosti?

Digitální firmy jsou s tím, že musí danit více, v zásadě smířeny. Uvědomují si, že ten současný systém jim poskytl jakési prázdniny a že to nemůže trvat věčně, že modernější legislativa je nakonec dostihne. Teď jde o to, jak pravidla nastavit, aby s sebou nesla co nejméně nežádoucích a nezamýšlených negativních dopadů.

Pokud se nová pravidla schválí, nemůže to vést k odlivu firem mimo Evropu?

Je to mnohdy uváděný důvod, když se hledá evropské řešení, které zatím jiní ve světě nemají. EU je ale půlmiliardový trh, a pokud se podíváme na zdanitelné aktivity, tak je to prodej reklamy, prodej dat uživatelů a zprostředkovatelské aktivity obchodu. Bude-li nastavena 3% daň z těchto aktivit, tak velké firmy evropské trhy neopustí, nemá to ekonomickou logiku. Nemůžou si své uživatele přemístit jinam.

Apple má do září splatit Irsku daňový nedoplatek ve výši 13 miliard eur. Kvůli průtahům je čeká soud s Komisí

Společnost Apple musí kvůli neoprávněným daňovým výhodám splatit Irsku nedoplatek, který nařídila Evropská komise.

Stihne se legislativa schválit do konce současného mandátu? Přeci jenom nás čekají volby a změny v europarlamentu i Komisi.

Evropský parlament je v tomto případě pouze konzultován, navíc ve své většině podporuje spravedlivější zdanění, včetně velkých digitálních firem. Nemyslím si, že by přijetí legislativy nějak bránil, naopak, klíčová je dohoda států v Radě.

Krajní pravice se profiluje jen proslovy na plénu

Když už jsme u evropských voleb, v čem budou ty následující jiné oproti těm předešlým?

Mluví se o tom, že volby přinesou do Evropského parlamentu více protievropských a populistických politických formací. O tomtéž se ale mluvilo i v předchozích volbách. Stát se to samozřejmě může, ale doufám, že to neovlivní směřování Parlamentu. V současnosti to vypadá tak, že hlavní proud pracuje na legislativě, přičemž protiunijní krajní pravice se o práci na legislativě, která je základní činností parlamentu, vůbec nezajímá. Nemívá zpravodaje ani stínové zpravodaje, její zástupci se profilují hlavně proslovy na plénu. Legislativu vycházející z Parlamentu vůbec neovlivňují, nanejvýš prodlužují práci některými pozměňovacími návrhy, které se zásadně vymykají střednímu proudu, a je tedy jasné, že nemohou být většinově přijaty. Krajní levice na rozdíl od krajní pravice funguje při jednání o legislativě leckdy konstruktivně, se znalostí věci.

Le Penová a Salvini spojili síly. Vzniká krajně pravicová Fronta svobody

Koalice evropských populistických stran nechce bojovat proti Evropě, ale proti EU. Alespoň to tvrdí její hlavní představitelka. 

Pokud tedy bude v Evropském parlamentu více krajně pravicových poslanců z ČR, oslabí se náš hlas při tvorbě legislativy?

Bezesporu. Poslanci v ČR, a nejen tady, jsou vnímáni podle silných vyjádřeních nebo podle nějaké vnitropolitické rozmíšky a podobě. Bylo by ale dobré, kdyby se lidé, kteří chtějí mít v Parlamentu své zástupce, podívali, kdo vypracoval a vyjednal kolik legislativních zpráv, zda poslanec předsedá nějakém orgánu apod. Najdou pak rozdíly, uvidí, že řada poslanců za sebou nechala množství kvalitní legislativy, zatímco někteří nepřeložili ani stéblo. Pokud bychom si udělali přehled českého tisku, zjistíme, že tito lidé mají vysokou četnost. Kdo chce ale mít v Parlamentu vliv, musí mít podíl na vypracovávání legislativy a musí být v ideálním případě i vlivnou silou ve své politické frakci. Pokud se někdo vyžívá v proslovech, navíc mnohdy před prázdným sálem, možná je to populární na sociálních sítích, ale reálný vliv to nemá.

Co je možná zajímavé ale nikoli podstatné dokreslím až humorným příkladem: Když se na zahájení nového funkčního období hraje na plénu Óda na radost, kolega Zahradil nevstává a opanuje pak v českých novinách titulky, že nevstává. Pak ale přijde do Evropského parlamentu poslanec Mach, a zatímco Zahradil nevstává, tak Mach se dokonce otáčí zády k orchestru a najednou má titulky on. A Zahradil je smutný. To je tedy jeden způsob vnímání činnosti v Evropském parlamentu, tím druhým je skutečně práce ve frakci, ve výborech a hlavně na legislativě.

Změní se po květnových volbách rozložení sil v europarlamentu?

Posílí pravice a krajní pravice. Možná i krajní levice částečně na úkor sociální demokracie, které reálně hrozí oslabení. Pokud jde o liberály a demokraty (ALDE), tam také není jasné, jak frakce bude vypadat. Byly tu jisté kontakty s prezidentem Macronem, který se snaží vytvořit proevropské hnutí a není vyloučené, že většina ALDE se stane jeho součástí. Je to ale otevřené. Macron zatím drží karty poměrně blízko u těla, on je tím bohatým ženichem, nikam nespěchá.

Rozklíží europarlament populisté? Neklidný Brusel čekají po volbách velké změny

Po květnových volbách do Evropského parlamentu může přijít velké zemětřesení. Odborníci předpovídají, že v nich uspějí euroskeptické strany, které využívající strachu z přílivu migrantů ze severní Afriky i poklesu popularity Evropské unie.

A jaká je Vaše budoucnost v Bruselu? Budete znovu kandidovat?

Zřejmě kandidovat nebudu. V tento moment nevedu žádné rozhovory a ani nejsem v žádném projektu. Na druhou stranu, když vidím, co se děje, tak se člověku nechce odcházet. I když europarlament dramaticky nemění situaci přímo v ČR, tak kromě práce na legislativě poslanec může dostávat prostor vyjadřovat své názory, v mém případě liberální a kontrastující s většinou, která je teď v českém parlamentu. Nechce se mi tedy úplně vyklidit pozici, ale situace je taková, jaká je.

Pokud budete trvat na tom, že kandidovat nebudete, znamená to Váš odchod z politiky evropské nebo i domácí?

Ano, když z evropské tak i z domácí, důvod je stejný.

A nebude Vám to líto?

Svým způsobem mi to líto bude. Už jsem z veřejného prostoru jednou odešel v roce 2004, kdy jsem byl dlouhá léta diplomatem a pak ředitelem sekce předsedy vlády, ale po znechucení českou politikou jsem odešel do soukromého sektoru. Situace v ČR ale někam dospěla, snažil jsem podílet na jejím zlepšení, ale dopadlo to, jak to dopadlo. Teď vývoj došel ještě dál, takže jít mimo politiku a dívat se i z nějakého třeba příjemného postavení na to, co se děje, by mi příjemné nebylo. Pokud není jiná možnost, tak se ale nedá nic dělat.