Pavel Svoboda: Evropská unie je ekonomický obr, ale politický trpaslík

© EPP Group

Reforma autorského práva plná užitečných změn nesmí padnout na dvou kontroverzních článcích, říká europoslanec Pavel Svoboda. Voličům lidovců záleží na konzervativních hodnotách, proto je mohla spolupráce s TOP 09 a STAN odradit od účasti u voleb, tvrdí v rozhovoru pro EURACTIV.cz.

Pavel Svoboda je právník, vysokoškolský pedagog a dlouholetý člen KDU-ČSL, kterou také v květnu povede do evropských voleb. V roce 2009 byl ministrem bez portfeje a předsedou Legislativní rady vlády ČR. Od roku 2014 působí jako poslanec Evropského parlamentu a také jako předseda parlamentního výboru pro právní záležitosti. 

V posledních týdnech se stupňuje napětí v otázce odchodu Spojeného království z Evropské unie. Který ze scénářů brexitu se Vám v současné chvíli zdá jako nejpravděpodobnější?

Jsem optimista. V Otázkách Václava Moravce v září 2018 jsem vsadil svoje kalhoty na to, že bude dohoda. Je pravda, že jsem z toho čím dál nervóznější a nechci přijít o kalhoty. Pořád ale doufám, že to tímto způsobem dopadne, protože tvrdý brexit není v zájmu vůbec nikoho. Neustále říkám, že Britové jsou tvrdí vyjednavači, a proto budou vyjednávat ne do „za pět minut dvanáct“, ale do „pěti minut po dvanácté“.

Přípravy na tvrdý brexit přesto pokračují, v Česku mimo jiné novým zákonem, který velmi ocenil například britský velvyslanec v ČR Nick Archer. Jak důležitá je podobná vstřícnost vůči Britům?

Já jsem rád za to, že jsme byli ve zmíněném českém zákoně schopni jednostranně ukázat velkorysost. Myslím, že můžeme právem doufat v podobný přístup Británie vůči českým občanům, kdyby mělo dojít k tvrdému brexitu. Tento postoj se nám podle mě vyplatí.

Příprava na brexit bez dohody pokračuje. Londýn počítá i s nepokoji a evakuací královny

S blížícím se datem odchodu Spojeného království z EU (29. března), a s vědomím nejistoty, která panuje kolem podoby brexitu, se obě strany připravují na odchod s dohodou i bez ní. V posledních dnech v tom obě strany pokročily.

Články 11 a 13 nesmí brzdit celou reformu autorského práva

Mezi „Vaše“ témata dlouhodobě patří reforma autorského práva. Především články 11 a 13 vzbuzují napříč EU emoce. Vyjednávání v rámci trialogu mělo v lednu postoupit dále, rumunské předsednictví ho ovšem odložilo. Jak obtížné je najít kompromis a znamená odložené jednání konec šancí přijmout novinky ještě před koncem mandátu tohoto Parlamentu?

Doufám, že se o definitivní konec šancí na reformu nejedná. Rada ale zatím nedokázala najít společnou pozici, která je klíčová pro další postup. Společný postoj se nepodařilo nalézt k článkům 11 a 13, ale jak už vyplývá z těch číslic, v návrhu je mnohem více dalších ustanovení, která jsou velmi užitečná. Doufám, že dva články nezablokují i ostatní. Pokud se u nich nenajde společný postoj, byl bych mnohem radši, aby se úplně vyřadily z návrhu a zbytek se přijal. Chtěl bych, aby došlo alespoň k nějakému pokroku v oblastech, kde už shoda nalezena byla.

O jak velké zpomalení reformy by se jednalo, pokud by se jednotlivé strany skutečně do května nedokázaly shodnout?

Především bychom se vystavovali daleko větší nejistotě, než jakou máme teď, protože jenom Pán Bůh ví, jak bude vypadat budoucí Evropský parlament. Zda v něm bude tolik ochoty vůbec podporovat evropskou integraci. Nechci malovat čerta na zeď, ale lze předpokládat, že budoucí Evropský parlament nebude tak eurooptimistický jako ten současný. Z tohoto hlediska by měl existovat zájem, aby legislativně prošly alespoň části, na kterých je shoda.

Pavel Svoboda: Reformu autorského práva potřebujeme. Je ale správné, že Parlament rozhodnutí odložil

Současná úprava autorského práva se zastavila u kabelového a satelitního vysílání a na dobu internetu není připravena. Přijetí reformy je proto zásadní. V rozhovoru pro EURACTIV.cz to řekl předseda výboru pro právní záležitosti Evropského parlamentu Pavel Svoboda (KDU-ČSL).

Když už jsme u toho, co by Parlament ještě mohl do voleb stihnout, tak Vaší  vlajkovou lodí je téma zrušení střídání času. Na podzim jste v komentáři pro INFO.cz napsal, že v roce 2019 by se čas mohl vystřídat naposledy. Jak reálně se to jeví nyní?

Jedna věc je dokončení legislativního procesu a druhá odkdy zrušit samotné střídání času. My v Evropském parlamentu budeme mít odpracováno patrně v březnu. Byl jsem optimista v tom, že by se legislativa mohla dokončit do poloviny roku, tedy do konce mandátu současného Evropského parlamentu, teď se ale ukazuje, že opět na straně Rady to nebude tak jednoduché. Členské státy se ještě nedohodly, jak bude vypadat časový režim po zrušení střídání, a navíc se ukázalo, že rumunské předsednictví svolalo pouze jedno zasedání Rady ministrů dopravy, a to na červen. To bohužel znamená po evropských volbách, takže k dokončení legislativního procesu nedojde. Pokud jde o poslední střídání času, panuje převažující shoda, že by mělo jít o rok 2020 nebo 2021, aby se to technicky dobře připravilo.

Evropa chce zrušit střídání času – další důkaz, že se věci dají měnit, zní od lidovců

Jean-Claude Juncker slíbil, že Komise připraví legislativu, která ukončí střídání času. Ve veřejné konzultaci se totiž 84 % Evropanů vyjádřilo pro zrušení hodinových posunů. Ukázalo se tak, že původně vysmívané téma českých lidovců je velmi důležitým pro značnou část lidí.

Voliči KDU-ČSL jsou citliví na konzervativní hodnoty

Podoba kandidátky KDU-ČSL pro evropské volby je téměř jasná už od loňského května. Priority jste však zatím zmínili pouze okrajově – bezpečnost nebo migrace. Můžete být konkrétnější?

Můžu zmínit pouze náznaky, protože program máme sice napsaný, ale stále není schválený. Obsahuje pět kapitol, které se týkají také bezpečnosti v širokém smyslu – nejen migrace, ale například také nepřátelské investice do strategických infrastruktur. Vyjadřujeme se v programu také k reformě EU, k ekologickým a digitálním otázkám. Věnujeme se i evropské podpoře rodin, a to samozřejmě s plným vědomím, že rodinná politika je v plné pravomoci členských států. Dokument by mohl být zveřejněn na přelomu února a března.

Na podzim se hovořilo o možnosti společné kandidátky se STAN a TOP 09, což nakonec podle Vašeho předsedy Pavla Bělobrádka skončilo na tom, že „mezi námi a oběma zbývajícími stranami je silná dělicí linie na pozici liberální a konzervativní hodnoty“. Nešlo spíše o to, že samostatně vidíte potenciál zisku více europoslaneckých křesel?

Ty důvody se navzájem doplňují. My vycházíme z toho, že volební účast bude nízká, a chceme přesvědčit alespoň naše voličské jádro, aby k volbám přišlo. Jenomže právě jádro našich voličů je citlivé na konzervativní hodnoty. Když by se tito lidé podívali na kandidátku a řekli si: „Aha, vy chcete jít do koalice s tímto a tímto člověkem, který v té a té věci hlasoval takto, tak to já k volbám nepřijdu.“ Tento přístup by naše voliče neoslovil a my samozřejmě musíme dělat všechno pro to, abychom je k volbám dostali.

Není ale podle Vás toto „přetahování“ o středopravicové voliče a štěpení sil zbytečné? Nenahrává to politickým oponentům? Příkladem může být i rozchod Jaromíra Štětiny s TOP 09 a vznik jeho nového hnutí.

Krok pana Štětiny nám z našeho pohledu voliče neubere, spíše roztříští síly na liberální části proevropské pravice. U nás by neměl mít hmatatelný dopad.

Škoda to je. Bylo by samozřejmě hezké, kdybychom si řekli – vytvoříme jeden program, který bude garantovat určité společné minimum, za kterým budeme stát, a síly spojíme. Nicméně, jak říkám, velká část našich voličů se zajímá o politiku právě kvůli zmíněným konzervativním hodnotám, otázka levice-pravice je pro ně méně důležitá. Tyto voliče nesmíme zklamat.

Do voleb každopádně sami nepůjdeme, i když teď trochu předjímám. Budeme usilovat o podporu od řady menších subjektů, kde se nám osvědčila spolupráce například v rámci krajských voleb. Nemáme nic proti spojování sil, ale v konkrétním případě TOP 09 a STAN se zdá, že dělící linka liberalismus-konzervatismus je zkrátka příliš silná a pro našeho průměrného voliče příliš riskantní.

Starostové a nezávislí půjdou do eurovoleb se Zelenými. O spolupráci s TOP 09 se zatím vyjednává

Starostové a nezávislí (STAN) se dohodli na spolupráci pro květnové volby do Evropského parlamentu se Stranou zelených a s desítkou regionálních subjektů.

O změnu rozložení sil v Evropském parlamentu jsme již zavadili. Jaký volební výsledek Evropské lidové strany očekáváte? Jste stejný pesimista jako mnohé průzkumy?

Prognózy, které jsou na stole, říkají, že výrazně oslabíme my, stejně jako sociální demokracie. Čísla tuším hovořila o tom, že bychom dosáhli na 185 poslanců (nyní 218 pozn. red.), u sociálních demokratů by mělo jít ještě o výraznější propad. To znamená, že se podstatně změní celý politický reliéf Evropského parlamentu – lidovci a socialisté by nebyli schopni vytvořit většinovou koalici.

Spolupráci s dalšími frakcemi jsme si ovšem už natrénovali v polovině současného mandátu, když se Martin Schulz odmítl nechat na pozici předsedy Evropského parlamentu podle podepsané dohody vystřídat někým z lidovců. Evropská lidová strana se proto flexibilně dohodla s ALDE a s konzervativci a vytvořila zcela jinou většinu, která toto střídání zajistila.

Jak to vidíte s budoucím členstvím strany maďarského premiéra Viktora Orbána v lidovecké frakci? Není žádným tajemstvím, že Fidesz podle Jean-Claude Junckera a mnohých dalších do EPP už příliš nezapadá.

Jedna věc je, co říká Jean-Claude Juncker, druhá věc je realita. Když byly poslední summity Evropské lidové strany, tak se Fidesz samozřejmě diskutoval, ale nenašel se jediný hlas, který by navrhl jeho vyloučení. Vypadá to tedy, že Orbánova strana prozatím zůstává v EPP.

Ohrožuje Orbán vládu práva? Europoslanci z výboru LIBE se obávají, že ano

Výbor Evropského parlamentu LIBE, který má na starosti občanské svobody, spravedlnost a vnitřní věci, dnes podpořil zahájení řízení vůči Maďarsku kvůli obavám z ohrožení právního státu v této členské zemi EU.

Kvalifikovaná většina a citlivé otázky zahraniční politiky

S rozložením politických sil se pojí podoba budoucí integrace či dezintegrace EU. Zajímal by mě Váš pohled politika a právníka na plánované změny v hlasování Rady ve společné zahraniční a bezpečnostní politice – z jednomyslnosti by se někde mohla stát kvalifikovaná většina. Jak potenciální změny hodnotíte, potřebuje být EU „akceschopnější“?

Mně by samotný přesun pravomocí tam, kde je to zapotřebí, obecně nevadil. Pohleďme na geopolitickou realitu – Evropská unie je ekonomický obr, ale politický trpaslík. Neumíme ekonomickou sílu transformovat do síly geopolitické. V tomto ohledu návrhy jdoucí směrem ke kvalifikované většině chápu. Hlasování kvalifikovanou většinou se má vztahovat jen na tři oblasti, na vystupování v otázce lidských práv na mezinárodních fórech, na přijímání sankcí vůči třetím státům nebo jejich entitám a osobám, a na schvalování civilních misí k řešení krizových situací v zahraničí. Takto úzce vymezený předmět hlasování mi přijde rozumný. Ale i tak bychom si v Česku měli udělat seznam pro nás citlivých otázek typu vztah mezi Izraelem a Palestinou a trvat na tom, aby i v těch zmíněných třech případech existovala možnost hlasování zabránit, jak je tomu i v čl. 31/2 Smlouvy o EU – zde má členský stát možnost prohlásit, že ze zásadních důvodů státní politiky bude hlasovat proti návrhu. V takovém případě se hlasování nekoná, hledá se konsenzus, při jeho nenalezení se věc předloží Evropské radě k jednomyslnému rozhodnutí.

Můžete přiblížit, jak tzv. překlenovací ustanovení, pomocí kterého by došlo ke změnám v hlasování Rady, funguje?

Přechod od jednomyslného hlasování ke kvalifikované většině v Radě umožňuje čl. 48/7 Smlouvy o EU. Toto ustanovení v rámci společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU je nepoužitelné jen na její vojenské aspekty, takže se zmíněným tříbodovým seznamem není v rozporu. Ostatně s možností kvalifikované většiny výslovně počítá čl. 31 Smlouvy o EU v některých případech již dnes. Samozřejmě, o přechodu od jednomyslnosti na kvalifikovanou většinu se hlasuje v Radě jednomyslně a absolutní většinou v Evropském parlamentu.

EU v roce 2019: Rozmach bruselské zahraniční politiky

V roce 2019 se bude EU soustředit na překlenovací ustanovení, pomocí kterého chce získat více kompetencí v zahraničněpolitických otázkách, na Balkán, nebo na nápravu roztříštěných vztahů s Washingtonem. Budovat chce i nová partnerství.

S geopolitickou rolí EU souvisí také její vztah s nejbližším okolím. V Parlamentu jste členem jedné z delegací, která se věnuje vztahům s balkánskými zeměmi. Posune se podle Vás v roce 2019 vztah Unie se zeměmi Balkánu do další roviny? Rumunské předsednictví zařadilo tuto oblast Evropy mezi své priority.

Nevím, jestli v roce 2019, protože letos budou unijní orgány zaujaty spíše samy sebou –  čekají je evropské volby, ustavení orgánů Evropského parlamentu a vytváření nové Evropské komise. Akcent na to, že by se mělo dělat něco s přiblížením Balkánu k Evropské unii, se každopádně ozývá s naprostou pravidelností. Rok 2020 by mohl být rokem, který by dal některým připraveným zemím šanci proces přístupu akcelerovat. Zároveň jsou ovšem na jejich straně dosud nedokončené úkoly. Bavíme se především o Srbsku, u kterého je klíčové, aby vyřešilo svůj vztah ke Kosovu – tato země je problém sám o sobě, ne všechny státy ji uznaly ve smyslu mezinárodního práva.

Obecný signál, že EU zvažuje přijetí dalších států, je ale důležitý. Pro zmíněné země jde mimo jiné o motivaci, aby si plnily své „domácí úkoly“.

Kdy EU po dietě jménem brexit „ztloustne" o další členy? Realistický je rok 2030

S brexitem a očekávanými evropskými volbami stojí Evropská unie před nejasnou budoucností. Kam do toho všeho zapadá plánované rozšíření členské základny o země západního Balkánu?