Pavel Poc: Propad sociální demokracie? To rozhodně odmítám. Na politické scéně máme své místo

© European Union, 2018

Volby, budoucnost sociální demokracie, ale také zdraví Evropanů a povolování pesticidů. Nejen o těchto tématech hovořila redakce EURACTIV.cz s europoslancem Pavlem Pocem.

Pavel Poc je lídrem ČSSD pro květnové eurovolby. Poslancem Evropského parlamentu je již od roku 2009 a v současné době zastává funkci místopředsedy výboru pro životní prostředí, veřejné zdraví a bezpečnost potravin.

Vaší agendou je již dlouhodobě ochrana zdraví. Mohl byste přiblížit, jakou roli EU v této oblasti sehrává?

Role EU je doplňková, koordinační a podpůrná, protože zdravotnictví a veřejné zdraví nepatří do jejích kompetencí. Unijní legislativa ale pracuje se zdravotnictvím, pokud se jedná o přeshraniční záležitosti, životní prostředí a samozřejmě jednotný trh. Kvalita potravin, bezpečnost potravin, kvalita životního prostředí, uvolňování chemických látek – to jsou věci, které veřejné zdraví neuvěřitelným způsobem ovlivňují. Evropská legislativa tedy pracuje s tím, co naše zdraví ovlivňuje.

Můžete uvést konkrétní schválenou evropskou legislativu, která má velký dopad na zdraví lidí?

Kdybych měl jmenovat nejklíčovější legislativu, tak je to takzvaná legislativa REACH, což je registrace, vyhodnocování, autorizace a omezování chemických látek. Díky této legislativě jsou v EU pod kontrolou všechny chemické látky – kontroluje se jejich nezávadnost, zveřejňují se o nich informace, zlepšuje se nakládání s chemickými látkami a posiluje se bezpečnost výrobků. Nejnebezpečnější chemické látky, jako jsou látky rakovinotvorné a ty, které poškozují náš hormonální systém, se postupně vyřazují a nahrazují bezpečnějšími alternativami. Tak komplexní přístup v chemické legislativě jsme nikdy předtím neměli a garantuje ho právě EU včetně jednotné klasifikace.

Dokázala by ČR tak pečlivě monitorovat chemické látky na trhu i sama, bez Evropské unie?

Upřímně si nejsem jistý, jestli by to ČR dokázala, a pokud ano, tak nesmírně těžko. Dobrým příkladem je dnešní problém Velké Británie v souvislosti s brexitem. Co bude dělat Velká Británie, když bude například chtít povolit používání nové chemické látky nebo dostat na společný trh svůj výrobek, ale nebude součástí EU a nebude mít přístup k místním agenturám? Nad chemickou legislativou REACH bdí Evropská chemická agentura sídlící ve finských Helsinkách. Nevím, jak Velká Británie tento problém vyřeší, ale nejspíše tak, že bude platit velké peníze EU za to, aby mohla chemickou agenturu využívat. Ukazuje se tedy, že jednotlivé státy v tomto ohledu EU opravdu potřebují.

Má tento evropský systém ve světě obdoby?

REACH je unikátní ve své kvalitě, rozsahu a hlavně ve své otevřenosti, které si v Evropě a speciálně u nás v ČR málo vážíme. Například americké agentury jsou poměrně stejně výkonné, ale jsou daleko méně průhledné, veřejnost má minimální přístup k informacím a jsou více ovlivněny průmyslem. My v Evropě se snažíme o preventivní přístup, to znamená, že chceme předejít průšvihům. Spojené státy v zásadě povolí cokoliv a rychle řeší, když je to špatně. My chceme, aby se to špatně vůbec nestalo.

Jsou recyklované plasty bezpečné pro balení potravin? EU si zřejmě myslí, že ano

Unie se připravuje na zrychlené schválení 140 procesů recyklace plastů určených k balení jídla a nápojů, a to navzdory varováním, že takto recyklované plasty mohou obsahovat toxické chemikálie škodící lidskému zdraví.

Jak to vlastně vypadá, když chce firma uvést výrobek na evropský trh? Co všechno musí absolvovat?

Dobrým příkladem je legislativa bránící podvodným praktikám v potravním řetězci. Říkáme jí general food law, tedy obecné právo o potravinách, které v zásadě řeší celý proces povolování látek, kontroly a vůbec vše, co se týká produkce potravin.

Proces začíná tím, že žadatel zpracuje žádost a předá ji příslušné agentuře, v tomto případě Úřadu pro bezpečnost potravin, který sídlí v Itálii. Úřad svolá panel expertů ze všech členských států, experti zpracují všechny možné podklady a vytvoří posudek. Agentura ho srovná s dalšími dostupnými materiály z volných zdrojů, třeba z univerzitních výzkumů, a dá své doporučení Evropské komisi, která na základě toho vytvoří návrh. O něm pak hlasuje výbor složený ze zástupců členských států a nezávazně také Evropský parlament. Pakliže tento proces projde, tak je daný produkt, látka, barvivo, ochucovadlo atp. povoleno. Podobně složitý proces funguje i v případě chemických látek, plastů nebo léků, ale vždy je na to jiná agentura.

Tímto procesem prošel i nechvalně známý rumový éter, který se pak řešil v souvislosti s tuzemákem?

V zásadě ano. Před patnácti lety se státy EU dohodly, že máme společný trh, v rámci kterého se používají i takzvaná dochucovadla. Protože nechceme bránit potravinám v pohybu společným trhem, musíme vědět, která dochucovadla jsou závadná, která jsou nezávadná a jaké je jejich složení. EU proto řekla: „Milí výrobci, máte několik let na to, abyste nám dodali údaje, které umožní dochucovadla autorizovat“. A tady začíná příběh takzvaného rumového éteru, což je látka, která voní a chutná trochu jako rum, ale je to destilát z bukového dřeva. Problém byl, že u některých dochucovadel, včetně rumového éteru, se vůbec nevědělo, z čeho se skládají. Výrobci měli deset let na to, aby údaje dodali, ale oni je nedodali. Zároveň se ukázalo, že éter může obsahovat nebezpečné látky. Týkalo se to nejen českého tuzemáku, ale i rakouského Strohu. Nejednalo o žádný zákaz, stačilo, aby výrobci řekli, co v dochucovadlu je, aby se dokázalo, že je bezpečné a může se používat dál. To je vše, nic horšího se nestalo.

Další boj o název. Dopadne vaječný likér podobně jako tuzemský rum?

Před Vánoci se objevila zpráva o tom, že vaječný likér čeká v Evropské unii změna názvu. Problémem se stalo mléko, které podle výkladu evropského práva nemá vaječný likér obsahovat. Přestanou výrobci mléko do nápoje přidávat, anebo se vzdají současného označení?

Pesticidy pod dohledem

Vášnivé debaty se vedou i kolem povolování pesticidů. V Evropském parlamentu se jim věnoval zvláštní výbor, jehož jste byl členem. Můžete zhodnotit práci výboru?

Výbor vznikl jako reakce na dvě události týkající se glyfosátu. Jednak na Evropskou občanskou iniciativu a jednak na soudní případ z Kalifornie, kdy v takzvané kauze Monsanto Papers utekly z amerického soudu informace, které dokazují, že proces povolování ve Spojených státech byl pravděpodobně provázen takzvaným ghost writingem. To znamená, že žadatel doloží svou žádost o povolení falešnou vědeckou prací, pod níž je někdo podepsán za peníze. A to se bohužel v kauze Monsanto Papers stalo. Soud rozhodl krutě a uložil obrovskou pokutu. Evropský parlament pak v reakci na to založil výbor PEST (Zvláštní výbor Evropského parlamentu pro postup Unie pro povolování pesticidů – pozn. red.). Doufali jsme, že výbor bude primárně řešit proces povolování glyfosátu v Evropské agentuře pro bezpečnost potravin, pak se ale postupem času, a možná je to dobře, posunulo těžiště práce výboru do vyhodnocení celého systému autorizace a povolování všech pesticidů na evropské úrovni.

Systém povolování pesticidů se má zlepšit, vyzývá europarlament

Evropská unie by měla zvolit šetrnější přístup v používání pesticidů. Posílit se má především ochrana lidského zdraví, a to hlavně u zranitelných skupin.

Výbor podle mého udělal obrovský kus práce, kvalitně zanalyzoval celý proces povolování, ukázal, kde jsou díry a co je potřeba napravit. Přinesl obrovskou spoustu doporučení. Například že bychom měli zahrnout nová bezpečnostní kritéria nebo více chránit zranitelné skupiny, jako jsou těhotné ženy nebo děti. Že bychom měli mnohem více monitorovat používání pesticidů a jejich skutečné dopady na zdraví. Dále bychom měli omezit některé způsoby používání pesticidů a nastavit do systému registraci studií, které zpracovává průmysl, aby nemohli zamést pod koberec studie, které se jim nehodí do krámu, a dát k vyhodnocování jenom ty, které vyšly tak, jak se jim líbí. Navržených opatření je obrovská spousta.

Méně se mi líbí, že výbor PEST se nezaměřil adresně na to, kvůli čemu vlastně vznikl, a tedy proces schvalování glyfosátu. Evropská pravice intenzivně tlačila na to, abychom zhodnotili proces jako celek, nechtěla, aby se šťouralo do jedné konkrétní kauzy. Možná, že je to dobře, možná ne, ale v každém případě říkám, že je skvělé, že výbor byl, a doufám, že Evropská komise bude jeho doporučení respektovat.

Polemika: Existuje plnohodnotná náhrada za glyfosát?

Členské země EU v listopadu prodloužily licenci pro prodej kontroverzního pesticidu glyfosát, který může mít neblahý vliv na lidské zdraví. Šlo by tuto látku něčím nahradit? Názory odborníků se různí, často ale poukazují na to, že glyfosát se nadužívá.

Jak se Česká republika staví k povolování pesticidů? Je dostatečně přísná?

Nepotřebujeme moc nové nebo přísnější nebo takové či makové legislativy. Největší bolestí je neprosazování legislativy. Můžete mít legislativu sebelepší, ale nakonec ji vždy vymáhá a prosazuje příslušná exekutiva. Potřebujeme tedy legislativu spíše zlepšovat, upravovat, někde ubírat, někde přidávat, někde zpřesňovat, někde povolovat. Nejvíce ale potřebujeme dobrou vůli a pochopení, že legislativou nás nechce nikdo naštvat, ale že je to dohoda, jak něco dělat, aby se nám lépe žilo. Legislativa o pesticidech není určena k tomu, aby štvala výrobce. Má chránit zdraví spotřebitelů. Není to žádná šikana, ale pravidla hry, která chrání nás, naše děti, přírodu, zemědělství.

Sociální demokracie a eurovolby

Blíží se volby do Evropského parlamentu a mnozí očekávají propad sociální demokracie. Obáváte se ho také?

Já to rozhodně odmítám. Voliči se rozhodují na základě nálady, historie i budoucnosti. Ano, je pravda, že sociální demokracie měla problémy se sebeprezentací. Na české politické scéně ale měla své místo 140 let a má ho pořád. Pořád jsou lidé, kteří potřebují jádro sociální demokracie, tedy solidaritu. Někteří si to neuvědomují nebo nechtějí uvědomit, myslí si, že budou pořád zdraví, zaměstnaní, že nebudou potřebovat, aby za ně někdo něco platil. Takhle to ale nemusí být navždy. Sociální demokracie říká po celou dobu své existence „nenechme nikoho vzadu, pomáhejme“. Možná, že to teď není úplně nejpopulárnější narativ v celé Evropské unii, protože se nám daří relativně dobře, ekonomika se vyvíjí, nezaměstnanost je nízká, platy rostou. A v takových situacích mívá sociální demokracie problémy. Týká se to i voleb do Evropského parlamentu, kde má sociální demokracie své místo. Jasně, že se musíme změnit, ale to se musí přece změnit i pravice. I pravice má problém s nárůstem populismu. Všechny klasické strany mají problém s tím, že se asi něco začalo dělat špatně, že špatně komunikujeme, že se málo bavíme s lidmi, že jsme si začali v minulosti myslet, že některé skupiny nás prostě volí automaticky, a přestali jsme se s nimi bavit. My to teď napravujeme. Pravice v ČR, alespoň její část, to napravuje také. I ODS byla dříve na 5 procentech, tedy tam, kde jsme byli nedávno my.

Eurovolby se blíží. Co od nich očekávat?

Jaká jsou očekávání europoslanců v souvislosti s nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu? A jaké hlavní okamžiky se v EU v roce 2019 odehrají? Na naše otázky odpovídali čeští zástupci v europarlamentu.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL, EPP)

Moc bych si přál říct, že očekávám zájem voličů, …

Nevěřím, že populistické strany nebo rychlá z ničeho nic hnutí mají hnát politickou scénu. Zrovna tak si nemyslím, že se očekává něčí propad. Máme za sebou spoustu práce, ať už v otázkách bezpečnosti potravin, energetiky nebo dvojí kvality. Europoslanci za sociální demokracii v Evropském parlamentu odpracovali obrovský kus práce. Dá se to najít, doložit, dá se ukázat na konkrétní příklady, na konkrétní práci. Máme i jasnou představu, na čem budeme pracovat dalších pět let. Zároveň nás ale čeká těžká práce, abychom získali zpátky důvěru voličů.

Českou sociální demokracii povedete do evropských voleb právě Vy. Máte už nějakou vizi kampaně?

To je, jako kdybyste se ptala kuchaře před kuchařskou soutěží, co bude vařit a jaké do toho přidá koření, což vám samozřejmě neřekne.

Jsme ale součástí silné politické rodiny. Vzhledem k výsledkům evropských voleb se nejvíce obávám, že Evropský parlament bude roztříštěný natolik, že nedokáže nacházet dohody. Často se hovořilo o velké koalici v Evropě složené ze socialistů a lidovců. Ona to ale nebyla žádná koalice, politicky jsme velice tvrdě bojovali a bojujeme. Obě politické rodiny zároveň věděly, že na konci boje je potřeba dosáhnout dohody. Pro extrémistické a protestní strany to ale není důležité, jim jde především o sebeprezentaci. Chtějí protestovat, chtějí ukázat, jak jsou silní, jak se s nikým nebaví a nedohodnou. Jenže to je problém a v kampani bych to rád vysvětlil voličům. Jak bude vypadat komunikace, ještě jasné není. Jsem ale vděčný, že se v poslední době neuvěřitelně zlepšuje přístup českých médií k otázkám Evropské unie. Dříve jsme měli velký problém dostat informace k lidem, protože EU nikoho nezajímala, i když jsme se snažili. Dnes se média v ČŘ začínají evropskou problematikou intenzivně zabývat a my jejich zájmu rádi využijeme.