Miroslav Poche: Ministr Petříček si vede dobře. Ukázal, že má velmi jasné názory

© European Union, 2015

Volby do europarlamentu, brexit, energetika, anebo přístup Čechů k oběhovému hospodářství. To je část témat, o kterých v rozhovoru pro EURACTIV.cz hovořil europoslanec Miroslav Poche. Svůj mandát znovu obhajovat nebude.

Miroslav Poche je členem strany ČSSD. V roce 2014 se stal jedním z poslanců Evropského parlamentu, kde zasedá ve výboru pro průmysl, výzkum a energetiku. Věnuje se především energetice, klimatu a oběhovému hospodářství.

Sociální demokracie zveřejnila kandidátku pro evropské volby, na které nefigurujete. Co stálo za Vaším rozhodnutím již nekandidovat do Evropského parlamentu?

Rozhodl jsem se již před poměrně dlouhou dobou, tedy před dvěma lety. Důvodem byla především rodina, se kterou chci trávit více času. Fakt je také to, že každotýdenní cestování je velmi náročné. Nevylučuji, že se někdy vrátím, až budou děti starší, a tím budu moci více času trávit v Bruselu nebo ve Štrasburku.

Kolik poslaneckých křesel může ČSSD ve volbách do EP získat, pokud zohledníte volební propad strany v posledních letech?

Před pěti lety byly výsledky zcela odlišné oproti parlamentním volbám, které byly rok předtím. Eurovolby jsou specifické nižší volební účastí. Bude velmi záležet na tom, kolik hlasů propadne u stran, které nepřekročí hranici 5 procent. Předpokládám, že se podaří získat 3 poslanecká křesla. Dále situaci ovlivní to, zdali se populistům podaří přilákat voliče, anebo jejich voliči zůstanou doma. Tyto volby jsou jedny z nejméně předvídatelných.

Myslíte si, že tito evropští populisté mohou zesílit a následně být schopni v europarlamentu efektivně spolupracovat? Objevují se názory, že jejich posílení je více než očekávatelné, ale schopnost se na úrovni EU dohodnout bude omezená.

Populisté posilují stále více, ať už tím, že se ve světové politice objevují lidé jako Donald Trump, anebo další prezidenti například ve Venezuele či Brazílii. Politika se mění a populisté posílí i v evropských volbách. Je pravdou, že míra shody mezi nimi je velmi obtížná. Těžko bude severoitalský nacionalista souhlasit s tím z Tyrolska. Bude to pro ně velmi obtížné, což ale neznamená, že v předvolebním období nevyužijí každou možnost útoku na Unii, anebo na demokratické proudy.

Odborníci a byznys upozorňují na 5 hlavních výzev pro EU v roce 2019

Velká očekávání přicházejí letos nejen v souvislosti s brzkými volbami do Evropského parlamentu, ale i s nejasným výsledkem brexitu. Změnit by se měla ovšem i budoucí podoba evropské integrace.

letošních volbách do EP se očekává propad politické skupiny S&D, jejíž jste členem. Pokusí se tato sociálně-demokratická frakce o vnitřní reformu, aby v budoucnu opět posílila své postavení?

Je jisté, že dojde k výraznému přeskupení sil ve všech frakcích. Na jedné straně vzniklo například hnutí Emmanuela Macrona, současně se štěpí krajní levice. Europarlament v příštím období bude vypadat velmi odlišně a období mezi volbami a ustavením frakcí bude hektické. Vznikne celá řada nových frakcí, některé se budou slučovat. Může dojít k propadu naší sociálně-demokratické frakce, mimo jiné díky zemím jako je ČR, Maďarsko či Polsko. Na druhou stranu, z deseti zemí s největším počtem obyvatel zemí Unie, jen ve dvou vládne lidovecká frakce (EPP). Mluví se o našem propadu, ale propadají se všechny skupiny. V zemích v předvolebním období vznikají nové subjekty a ty se budou muset někam zařadit. Může vzniknout jednotná levice, ve které budou některé subjekty ze současné radikální levice, někteří liberálové a zelení, pokud neuspějí. Bude se hledat kompromis pro slučování frakcí, aby zůstaly silné, což představuje základ jednání. Obávám se, že frakce se v následujícím období budou tvořit méně na ideovém základě, ale více na mocenském.

Pavel Poc: Propad sociální demokracie? To rozhodně odmítám. Na politické scéně máme své místo

Volby, budoucnost sociální demokracie, ale také zdraví Evropanů a povolování pesticidů. Nejen o těchto tématech hovořila redakce EURACTIV.cz s europoslancem Pavlem Pocem.

Pavel Poc je lídrem ČSSD pro květnové eurovolby. Poslancem Evropského parlamentu je již od roku 2009 a v současné době …

Zvýší se podle Vás volební účast Čechů v eurovolbách? Může hrát nějakou roli Jan Zahradil jakožto jeden z kandidátů na předsedu Evropské komise?

Jan Zahradil nemá šanci stát se komisařem, natož šéfem Evropské komise. Pokud však bude Andrej Babiš a Tomio Okamura ve shodě při neustálém opakování tématu migrace, které rezonuje vlastně jen ve střední Evropě, tak to nějaké populisty či radikálně nespokojené voliče může přilákat. Nemyslím si však, že dojde ke zvýšení volební účasti o desítky procent. Byl bych rád alespoň za 25procentní volební účast, ale i ta bude podle mého názoru složitá.

Eurovolby v Británii? Pokud se odloží brexit, tak ano

Čekají europarlament před volbami ještě některá jednání o oblastech, kterým se Vy sám věnujete? Případně jiné důležité okamžiky, na které byste rád upozornil?

V současnosti se finalizují zásadní nařízení a směrnice, jejichž realizace povede k dokončení energetické unie. Jakožto europoslanci ještě budeme o některých z nich hlasovat během únorového a březnového pléna. Současně se všichni velmi intenzivně věnujeme rozpočtu, tedy víceletému finančnímu rámci na dalších 7 let. Dále budeme muset jednat o brexitu. Europarlament se musí k situaci postavit, ať už dojde k tvrdému brexitu, anebo Velká Británie požádá o jeho odložení. V takovém případě se musíme připravit na to, že by v Británii pravděpodobně probíhaly evropské volby. Stále je přítomné téma o migraci, protože jej někteří politici znovu vracejí na stůl. V současnosti velmi rezonuje i nová Cášská dohoda mezi Francií a Německem, která zřejmě zrychlí integraci těchto dvou zemí. Ostatní země na to musí nějakým způsobem zareagovat.

Smlouva mezi Francií a Německem podtrhuje pragmatickou vizi jejich vztahu

Smlouva, kterou Francie a Německo dnes (22. ledna) podepíší, pramení z proevropské energie Emmanuela Macrona. Text je pragmatický a soustředí se spíše na ekonomiku a obranu, než na politické otázky. Na řadu témat se však země stále dívají rozdílně.

Pokud jde o odchod Velké Británie z EU, Poslanecká sněmovna nedávno rozhodla o tom, že v případě tvrdého brexitu budou Britům žijícím na našem území garantována do roku 2020 stejná práva, jako mají doposud. Někteří čeští poslanci však kladli důraz na to, aby byla s Británií v této otázce vyjednána reciprocita. Je to reálné?

Určitě ano. ČR měla od prvního dne vyjednávání o brexitu jasné priority v otázce recipročního vztahu k občanům žijícím v Británii. Bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti, Tomáš Prouza, uchopil jednání velmi dobře. Bylo to dáno i díky podobné pozici Polska, Maďarska i Slovenska. V tomto ohledu mají země velmi podobný zájem, jedná se především o občany, kteří v Británii studují či dlouhodobě pracují. Reciprocita patřila mezi jednu z prvních otázek, která byla uzavřena v rámci celého balíku brexitových problémů. Pro ČR je v tuto chvíli důležité, aby udržovala dobré vztahy s Velkou Británií, což se hlasováním v Poslanecké sněmovně podařilo. Zároveň musíme být součástí sedmadvacítky, která vyjednává jednotně.

Poslanci schválili zákon o právech Britů v ČR v případě tvrdého brexitu

Pokud dojde na tvrdý brexit budou mít Britové v Česku až do konce příštího roku stejná práva, jako by byli dále občany Evropské unie. Vyplývá to z vládního návrhu zákona, který dnes schválila zrychleně už v prvním čtení Poslanecká sněmovna.

Jaderná fúze jako budoucnost evropské energetiky

Evropský parlament v polovině ledna podpořil další financování projektu ITER. Myslíte si, že technologie jaderné fúze, která by měla znamenat revoluci v získávání energie, je cestou jakou se má EU vydat? Má ITER šanci na úspěch a nahradí dnes celosvětově využívané konvenční jaderné reaktory?

ITERu jsem se věnoval velmi intenzivně několik let, ať už z pozice průmyslového a energetického výboru EP (ITRE), anebo kontrolního (CONT). Projekt stál v minulosti velké finanční prostředky, došlo i k několika manažerským obměnám. Jedná se o patrně největší energetický projekt, na kterém se podílí téměř všechny velmoci světa. Jde o převratnou technologii, o které víme od 50. let minulého století, od doby prvního tokamaku (zařízení sloužící k vytváření jaderné fúze – pozn. red.). Nicméně se obávám, že pilotní projekt ITER ve francouzském výzkumném centru Cadarache, bude zprovozněn a schopen produkovat energii nejdříve za 15 – 20 let. Jsem nicméně zastáncem toho, aby projekt pokračoval a abychom hledali nový zdroj energie, který je bezpečnější a mnohem čistší než jaderná energie. Za mnohem snazší však považuji posilování obnovitelných zdrojů či úspory energií. Projekt má kromě energetické i vědeckou část, kterou musíme rozvíjet. V současnosti se v USA objevují firmy, které říkají, že jsou schopny konvenčně vyrábět tokamaky malých rozměrů do 10 let. Já to však nepředpokládám, hovořil jsem o tom s celou řadou fyziků. ITER by měl ukázat, kde je hranice, aby následně mohlo dojít k výstavbě podobných projektů ve všech zemích, které se na vývoji podílí.

Europoslanci podpořili experimentální jadernou energetiku

Evropský parlament svým hlasováním prodloužil financování experimentálního reaktoru pro jadernou fúzi do roku 2027. Tento krok do neznáma, který si vyžádá několik miliard eur, ale některé europoslance i nadále znepokojuje. Mohl by však vést k revoluci ve výrobě energie.

Domníváte se, že projekt odolá kritickým hlasům, které se objevily krátce po schválení další finanční podpory projektu ITER Evropským parlamentem? Převáží i v dalších letech vize výrazného technologického přínosu, avšak za cenu velkých finančních nákladů?

Účastnil jsem se mnoha jednání a i přes pnutí ve vztazích mezi Čínou a USA či mezi Ruskem a USA, všechny země závazek plní. Jediný kritický hlas, který já slyším, je od zelených či ekologických hnutí, které srovnávají jadernou fúzi se štěpením jádra, což se nedá úplně fyzikálně porovnávat. Například nedochází k tvorbě jaderného odpadu a jedná se o mnohem bezpečnější technologii. Nebojím se toho, že by jednotliví partneři přestali přispívat. Je třeba zmínit ještě jednu důležitou věc – již nyní pří výstavbě ITERu dochází k obrovskému posunu ve sféře vědy a k novým objevům a patentům, které se bez ohledu na ITER začínají používat i v jiných odvětvích. Jedná se o tzv. spin-off efekty. Jinými slovy, už nyní profitujeme minimálně z části investic, které byly do ITERu vloženy.

V první polovině minulého roku schválil europarlament cíle, které by měly posílit recyklaci odpadů a přiblížit přechod k oběhovému hospodářství. Rezonuje podle Vás dostatečně toto téma v české společnosti?

Myslím si, že ČR se blíží mírou veřejné debaty k zemím, jako je Německo či země Beneluxu. Aktuálně probíhá debata o zálohování plastových lahví. Pravděpodobně nikdo nepodceňuje míru zamoření plasty a otázku nutnosti dobudovat oběhové hospodářství tak, abychom co největší míru odpadů dokázali znovu zpracovat. Velkým tématem bude elektronika, protože cyklus životnosti prvních výrobků z doby před deseti lety bude gradovat. Je to o práci ministra životního prostředí a české vlády či parlamentu. Jsem přesvědčený, že bez iniciativ a kampaní toho není možné dosáhnout. Tak jako jsme měli kotlíkové dotace směrem k ovzduší, anebo dotace na obnovitelné zdroje, budeme muset občany pobízet rovněž i k zapojení do oběhové ekonomiky. ČR si drží přední úroveň v recyklaci plastů a papíru. Musíme se zaměřit na elektroniku a drahé kovy, které obsahuje, takových případů je celá řada. Řetězec je velmi složitý a lidé musí začít vnímat, že to není jen o plastech, papíru a skle.

Problematika cirkulární ekonomiky a účinného využívání zdrojů

Téma cirkulární ekonomiky, nebo-li oběhového hospodářství, je v současnosti komunikováno v mnoha oblastech. Celý proces přechodu k cirkulární ekonomice je potřeba vnímat v širším kontextu.

Hlasování o unijních otázkách může být efektivnější

současné EU sílí snaha adaptovat hlasování kvalifikovanou většinou na stále více oblastí, mj. i na daňovou problematiku. Souhlasíte s tímto směřováním? Bude díky tomu Unie akceschopnější?

Jsem zastáncem toho, aby se hlasovalo kvalifikovanou většinou v co nejvíce oblastech. Některým zemím současný stav někdy umožňuje blokovat rozhodování v zahraniční politice, která je velmi citlivou oblastí. Pokud jde o akceschopnost nebo lépe řečeno pružnost, ta je potřeba a žádají si ji jak občané, tak vlády, a to například v tématu migrace, v hospodářské politice či politice zaměstnanosti.

Lze očekávat, že se letos bude v Unii debatovat i na téma právní stát. Podle článku 7 Smlouvy o EU (SEU) je možné pozastavit hlasovací práva státu, který porušuje např. vládu práva. Dohodnout se však musí všechny členské země. Nabízí se reformovat systém tak, že obviněný stát by nemohl rozhodovat o uvalení sankcí na jiného člena. Mohlo by tedy dojít k posunu i v této otázce?

Mrzí mne, že se debata o článku 7 SEU stala politickým tématem. Tím prvním, o kom se hovořilo, bylo Polsko díky soudní reformě. Dalším bylo Maďarsko kvůli tlaku na média a neziskové organizace. K podobné debatě se přistoupilo i v případě Rumunska, ačkoliv ne tak razantně. A následně se to šíří dále. Podle některých kritérií bychom díky Andreji Babišovi mohli ČR také řadit postupně k takovému bloku a samozřejmě by to bylo velmi nepříjemné. Považoval bych kroky aktivace článku 7 SEU a hlasování o omezení hlasovacích práv jako zcela krajní. Avšak justiční reforma v Polsku takovou krajností byla a je vidět, že aktivování čl. 7 v tomto případě zafungovalo, i když ten proces trval velmi dlouho. Podle slov Viktora Orbána mají neliberální režimy tendenci se navzájem podporovat. V takovém případě by stálo za zvážení, aby stát pod tak velkým drobnohledem nemohl hlasovat o ostatních. Byl bych však rád, aby unijní instituce využívaly aktivace čl. 7 velmi obezřetně, je to opravdu zcela krajní řešení. Může to být i otázka odplaty jednoho státu vůči druhému, či jedné politické skupiny proti druhé, což už by bylo zcela v rozporu s unijními hodnotami.

Na jaké další výzvy by se podle Vás měla EU v následujících letech zaměřit?

V první řadě určitě na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Toto téma bude stále intenzivnější a jak čeští, tak i ostatní občané Unie jej vyžadují. Viděl jsem nedávno analýzu toho, co lidé vnímají v jednotlivých zemích Evropy jako největší problém. Ve střední a východní Evropě je to právě bezpečnost, ať už spojená s migrací, anebo s vlivy z východu či středomoří. Velmi pozitivně vnímám francouzské a německé iniciativy. Myslím si, že intenzivní propojení armád a inovace v oblasti bezpečnosti budou velkým tématem následujících pět let. Další výzvou bude klimatická politika, už jen tím, že EU je tahounem klimatických závazků. To je patrné především v zemích jako Belgie, Nizozemí či Skandinávie, kde téma klimatu rezonuje mnohem více než téma migrace. Dále jistě dobudování vnitřního trhu, a to nejen toho se zbožím a službami, ale i digitálního trhu, neboť stále větší množství celé ekonomiky je tvořeno na digitální platformě.

EU v roce 2019: Více peněz na obranu, větší očekávání

Přípravy na odchod Spojeného království z EU vytvořily v loňském roce prostor pro rozkvět nových nástrojů společné evropské obrany. Rok 2019 bude obdobím, kdy by se tyto nástroje měly začít plně implementovat.

Podíváme-li se na zahraniční politiku ČR, jak si podle Vás vede současný ministr zahraniční Tomáš Petříček? Oslabuje jeho pozici kritika prezidenta Miloše Zemana, případně komunistů?

Vede si velmi dobře, ačkoliv je těžké hodnotit ministra po přibližně 100 dnech od jmenování.  Ukázal jak ke vztahu k EU, tak k situaci v Rusku, Ukrajině či západnímu Balkánu, že má velmi jasné názory. Nemyslím si, že by jej oslabovala kritika prezidenta Miloše Zemana, anebo komunistické strany. To bych ostatně u ministra zahraničí nechtěl vůbec připustit, protože by to znamenalo, že ČR nemá demokratickou zahraniční politiku.