Michaela Šojdrová: Výzvou pro Evropskou unii je nezklamat své občany

© European Union, 2018

Istanbulská úmluva, syrské děti prchající před válkou, ale také budoucnost Evropy. Právě o těchto tématech hovořila redakce EURACTIV.cz s lidoveckou europoslankyní Michaelou Šojdrovou.

Michaela Šojdrová (KDU-ČSL, EPP) byla zvolena do Evropského parlamentu poprvé v roce 2014. Dnes je členkou Výboru pro kulturu a vzdělávání (CULT), pro práva žen a rovnost pohlaví (FEMM), členkou delegace EU-Turecko a aktivní  náhradnicí ve výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL) a podvýboru pro lidská práva (DROI). Dlouhodobě se zabývá oblastí vzdělávání, kultury a rodinné politiky.

Plánujete znovu kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu?

Ano, budu kandidovat v dalších volbách.

A co Vás motivuje k tomu pokračovat jako europoslankyně?

Pronikla jsem do systému práce. Získala jsem zkušenosti a kontakty. Motivují mne i výsledky, kterých jsem dosáhla. Chci pokračovat v práci, které rozumím. Určitě chci pokračovat v práci na mediální legislativě, kterou řešíme ve výboru CULT. Vstoupila v platnost nová audiovizuální směrnice (AVMSD) a já bych se ráda aktivně podílela na diskusi o její implementaci do české legislativy. Chci se dále věnovat tématům vzdělávání, včetně mediální gramotnosti a s tím související podpory svobodných a nezávislých médií. To je dnes hodně palčivé téma.

V dalším období plánuji usilovat o členství ve výboru AGRI. Česká republika v tomto výboru nemá dnes žádného europoslance a je to velký problém. Tento rok se snažím účastnit jednání tohoto výboru, podávám pozměňovací návrhy  a setkávám se s českými zemědělci. Společně s Marianem Jurečkou jsme prosazovali téma dvojí kvality potravin v EU. Vystudovala jsem zemědělskou vysokou školu, jsem úzce spjatá se zemědělským krajem, mám velkou podporu i motivaci se tomuto tématu věnovat.

Reforma společné zemědělské politiky EU dostává nové obrysy. Řeší jí i europoslanci

Radikální změna. Právě tímto termínem označila španělská europoslankyně návrh Evropské komise týkající se reformy společné zemědělské politiky EU.

Jinak chci také ledacos změnit uvnitř Evropského parlamentu.

Jsem například velmi zklamaná z práce parlamentního výboru pro práva žen a rovnost pohlaví. Chtěla bych, aby výbor FEMM pracoval tak, že bude řešit sociální otázku žen, a je na zvážení, zda by nemohl být přidružený k výboru pro zaměstnanost a sociální věci (EMPL). Jasně by tím byla vymezena jeho role. Často si totiž vymýšlí svou práci, aby ospravedlnil svou existenci.

Do Evropského parlamentu se volí přímo už čtyřicet let. Co se za tu dobu změnilo?

Ministerstvo vnitra nedávno potvrdilo termín příštích voleb do Evropského parlamentu v České republice – 24. a 25. května 2019. Češi půjdou k urnám počtvrté.

Téma ženských práv se v ČR otevřelo zejména v souvislosti s Istanbulskou úmluvou. Měla by k ní ČR přistoupit?

Hlavní opatření, která jsou v úmluvě pro prevenci násilí na ženách, ČR splňuje. Především máme zákon proti domácímu násilí, na ochranu obětí. Násilí je také vyjmenované mezi trestnými činy, což Istanbulská úmluva požaduje.

Výchovu pro rovnost žen a mužů máme v našem vzdělávacím systému. Takže my nepotřebujeme Istanbulskou úmluvu, abychom naplňovali cíle, které má, protože my ty cíle v našem právním řádu a v našich opatřeních máme.

Neříkám, že se nám všechno stoprocentně daří, protože naplňování zákonů je stálý úkol. Přijetí Istanbulské úmluvy by nám ale rozhodně v ničem novém nepomohlo.

V ČR se vede trochu vyostřený boj, zda Istanbulská úmluva zavádí genderovou ideologii. To je pravda, protože úmluva skutečně o genderu jako o sociálním konstruktu hovoří. Myslím si, že dokument to obsahuje zbytečně, a zatěžuje tak členské státy.

Visegrádu chybí političky. Cesta žen k moci je zde obzvlášť složitá

Role žen v politice zemí V4 mnohdy připomíná situaci v arabských zemích. Formální překážky jsou sice minulostí, vůči genderovým tématům tu však stále přežívá hluboce zakořeněný konzervativní přístup. Ukázalo se to i během kampaně #MeToo.

Evropský parlament Istanbulskou úmluvu podporuje. Loni přijal průběžnou zprávu o přistoupení EU k ní. Co si o tom myslíte?

V Evropském parlamentu vystupuji k tématu násilí na ženách a říkám, že jsem proti jakémukoliv násilí. Mám výhradu k tzv. genderově podmíněnému násilí. K násilí většinou provokuje to, že někdo je slabší. Nemusí to být jenom ženy, ale i děti, senioři. Jakékoliv násilí je zlo a zdůrazňování jenom genderově podmíněného násilí mi připadá zúžené.

Proto nepodporuji žádné usnesení Evropského parlamentu, kde se Istanbulská úmluva zdůrazňuje jako důležitý nástroj. Já si myslím, že bychom měli trvat na důstojnosti lidského života, trvat na ochraně života a bojovat proti každému násilí. Dávala jsem k dispozici svým kolegům poslancům v ČR návrh, který byl nakonec schválen v Chorvatsku. Chorvatsko v letošním roce úmluvu ratifikovalo, ale dalo si výhradu v oblasti rodinného modelu a odmítá zasahování Istanbulské úmluvy do rodinného práva. To přesně kritizuji na úmluvě, že zachází příliš daleko v prosazování genderového hlediska v různých oblastech. Možná, že se ČR rozhodne podobně jako Chorvatsko. Vláda doporučila schválit úmluvu a poslala ji k projednání do Parlamentu.

Istanbulská úmluva vzbudila rozruch. Co vlastně obsahuje a co se o ní říká?

Istanbulská úmluva má podle kritiků „uzákonit nesvobodu pod nátlakem mocné skupiny genderistů a homosexualistů.“ Právě tento výrok se stal rozbuškou debaty o tom, zda by měla ČR Úmluvu o boji proti násilní na ženách a domácímu násilí ratifikovat, či nikoli.

Přijímání uprchlických dětí v Česku jde pomalu

Vaše jméno se nedávno v médiích často skloňovalo v souvislosti s přijímáním dětských uprchlíků ze Sýrie. Jak to nyní vypadá s Vaším návrhem na poskytnutí mezinárodní ochrany v ČR pro nezletilé bez doprovodu, který jste v září předložila českému premiérovi?

Nechtěla jsem případ veřejně komunikovat, abych nebyla kritizována v médiích, že si dělám politickou kampaň. Proto jsem se snažila po schůzce s panem premiérem jednat bez zveřejňování informací. S odstupem času ale mohu říci, že jsme měli schůzku s ministrem vnitra a na základě doporučení ministerstva jsem se účastnila řady schůzek a jednání v Řecku s ministerstvy, která jsou zodpovědná za uprchlíky, udělování azylu a ochranu dětí uprchlíků.

Navštívila jsem azylové centrum pro nedoprovázené děti, takže jsem viděla, jak se tam o děti starají. Záměrně nepoužívám slovo „sirotci“, protože Řekové jejich rodinnou situaci ověřují. Nemají tam rodiče, ale neví se, kde rodiče jsou. Některé děti je skutečně nemají a jsou sirotci, u dalších zatím nevíme. Dohledávat jejich údaje je někdy nemožné, proto mají statut nedoprovázené nezletilé osoby.

O děti se stará řecké ministerstvo práce a sociální solidarity. Sešla jsem se s paní ministryní Fotiou, která mi řekla, že je tam 3 400 nedoprovázených dětí. Pro 1200 mají speciální zařízení s dobrou ochranou a péčí, ale kapacit je hodně málo. Velmi přivítala, že právě z těchto zařízení by si ČR mohla děti odvézt, přijmout je, starat se o ně, a tím by se uvolnilo místo pro další. Zajímala se, jak bychom se o ně starali. Podmínkou pro to, aby ČR mohla přijmout jakékoliv nedoprovázené dítě je, že to bude v jeho nejlepším zájmu. Rozhodovat se bude na soudní úrovni.

Počet členských zemí EU, které odmítají globální pakt o migraci, narůstá

Bulharsko se stalo šestou zemí EU po Maďarsku, Rakousku, Polsku, České republice a Chorvatsku, která oznámila, že na prosincovém ceremoniálu v Maroku nepodepíše dohodu o globální migraci.

Paní ministryně mne požádala o oficiální dopis jak ode mě, tak především od ministerstva vnitra. Mám informaci, že tato nezávazná předběžná žádost o děti byla odeslána. Momentálně je to ve fázi, kdy očekáváme odpověď. Já jsem od paní ministryně dostala obecnou odpověď, že nejmenších dětí do 14 let je zatím 40. Součástí dopisu byl také požadavek, aby ČR rozšířila podmínky přijetí, protože se chce ujmout jen nejmladších dětí ze Sýrie, což znamená velmi úzký výběr. Řekové nepovažují za důvodné, aby to musely být jenom nejmladší děti. Starší děti už se naopak lépe rozhodují, s větší odpovědností a vědomím, do čeho jdou.

S přijetím starších dětí už mají zkušenosti v Portugalsku, v Nizozemí, v Litvě a dalších zemí, v nichž asi 270 dětí již bylo přijato v podobném programu. Tyto děti mají větší rozhled, lépe se s nimi domlouvá a je také větší naděje, že v dané zemi zůstanou.

Řecká strana velmi vítá každé dítě, o které by se ČR postarala. Považují to za velkou pomoc, ale potřebují spolupráci s českým ministerstvem vnitra. Z mého pohledu ministerstvo už spolupráci navázalo. Přála bych si, aby jejich činnost byla rychlejší.

Už jsou v Česku vhodné rodiny, případně zařízení, která by o děti pečovala?

Iniciativa „Češi pomáhají“ dává dohromady několik desítek rodin, které se připravují na přijetí dětí. Mrzí je ale, že to jde tak pomalu.

EU musí zůstat jednotná i do budoucna

Co bude podle Vás hlavní výzvou pro Evropskou unii v příštích letech?

Jednoduše řečeno jednota a bezpečnost. Evropská unie musí zapracovat na své efektivitě. Reformy, které provádí,  musí sledovat jasné cíle. Pokud hovoříme o svobodách, které máme na jednotném trhu včetně svobodného pohybu v Schengenském prostoru, EU musí zajistit bezpečnost občanů, a to jak ochranou vnějších hranic Schengenu, tak opatřeními uvnitř, např. proti terorismu. Bezpečnost je tedy jednou z hlavních výzev.

Do toho patří také boj s dezinformacemi. Digitální prostředí umožňuje velké informační tlaky těch, kteří chtějí rozkládat Evropskou unii. Zažili jsme to u brexitu, na kterém se dezinformace podíleli velkou měrou.

Evropská unie musí tedy všechna opatření dělat tak, aby udržela svoji jednotu, aby nepokračovalo žádné štěpení. To znamená více naslouchat občanům, ale zároveň jim dávat pravdivé informace a upozorňovat je na manipulaci, která hrozí.

Jednota a bezpečnost jsou podle mne hlavní výzvy. A také nezklamat své občany, vrátit důvěru v politickou reprezentaci.

Tomáš Zdechovský: EU se musí změnit. Tématem eurovoleb bude reforma

V evropských volbách se určitě objeví snaha nahnat body pomocí strachu, to bude taktika populistických stran, říká Tomáš Zdechovský.

Vraťme se k Vašemu působení v Evropském parlamentu. Co považujete za svůj největší úspěch?

Slíbila jsem občanům, že Česká republika bude mít lepší postavení v Evropském parlamentu, aby byl pohled na ni příznivější v tom smyslu, že jsme důvěryhodní partneři, kteří chtějí spolupracovat. Proto se snažím ve svých vystoupeních postoj a situaci v ČR vysvětlovat. Také jsem slibovala, že se budu snažit, abychom se v Evropě cítili více jako doma, že budu hodně jezdit do regionů, diskutovat s občany a dávat jim informace, co v Evropském parlamentu děláme. Dalším úkolem bylo to, že se budu snažit proniknout do byrokratických struktur a pochopit, v čem jsou rezervy, jak snížit byrokracii, jak ji ovlivnit. O to jsem se také snažila a také mám určité výsledky.

Můžete být konkrétnější? Jaké výsledky máte na mysli?

V první polovině tohoto funkčního období jsem vypracovala dvě parlamentní zprávy. První se věnovala podnikatelskému vzdělávání. Byla do značné míry průkopnická a otevřela cestu dalším programům Komise a i v členských státech s cílem vylepšit získávání podnikatelských dovedností během vzdělávání  ve středních a vysokých školách. Velkou odezvu v České republice a v mnoha dalších evropských zemích měla také moje zpráva o postavení žen v médiích. Upozornila jsem v ní například na nízký počet žen na rozhodujících postech v médiích. Média mají velký vliv na uvažování i rozhodování lidí. Malý počet žen ve vedoucích pozicích, méně žen mezi experty i mezi tvůrci filmů a pořadů,  to vše má dopad na mediální obsah, ale také na výsledné nižší příjmy  a postavení žen.

Václav Mach: Europoslanci budou hlasovat o směrnici, která ovlivní budoucí podobu evropské mediální krajiny

Vydavatelé volají po ochraně autorských práv, neboť jimi vytvářený obsah zneužívají internetoví giganti. Pomoci jim může připravovaná směrnice EU o autorském právu na jednotném digitálním trhu, která by měla vydavatelům dát právo bránit se neoprávněnému zneužívání vytvořeného obsahu.

Momentálně je pro mě velké téma solidarita a bezpečnost. Jsem zpravodajkou nařízení o Evropském sboru solidarity na období 2021-2027, které aktuálně projednáváme.

Moje iniciativa na přijetí nedoprovázených dětí z řeckých uprchlických táborů s tím také souvisí. Česká republika si zaslouží mít dobrou pověst v EU, jako solidární země, které není lhostejné utrpení druhých a pomoc dětem je i bezpečné řešení. Solidarita a bezpečnost jsou podle mě hodnoty, které v dnešní době musíme chránit a usilovat o jejich společné uplatnění.

Hodně jsem se snažila o navázání dialogu s Tureckem. Po puči v roce 2016 jsme s tureckou stranou omezili naše kontakty. Velmi jsem kritizovala režim prezidenta Erdogana a byla jsem hodně aktivní v kampani za osvobození neprávem vězněných tureckých novinářů. Zároveň jsem bojovala o to, aby se naše delegace s tureckými partnery stýkala, vedla dialog. To se mi po dvou letech úsilí podařilo.

Země V4 a Turecko: Obchod se řeší přímo, hodnoty přes Brusel

V4 a Turecko chápou důležitost obchodní spolupráce a vzájemné strategické podpory. V lidskoprávních a občanských otázkách však země Visegrádu své postoje vůči Turecku po posílení moci vlády prezidenta Erdoğana raději koordinují přes Brusel.

A nějaké konkrétní projekty pro české občany?

Podařilo se mi ve spolupráci s českými partnery podpořit několik projektů, které byly úspěšné. Byl to například projekt s univerzitou Tomáše Bati, který podpořil vzdělávání podnikatelských dovedností u vysokoškolských studentů. Projekt získal grant z programu Erasmus +.

Další projekt byl pro středoškolské studenty na jejich tvůrčí uměleckou aktivitu a ztvárnění historických událostí. Tento projekt právě probíhá a ověřila jsem si skrze něj, jak moc byrokraticky složité je zapojit se do programu  Kreativní Evropa.

Tímto jsem si prakticky ověřila,  jak se Češi zapojují do evropských programů a jak se připravujeme na situaci, kdy nebudeme čerpat operační programy z kohezní politiky a kdy budeme odkázáni na společné celoevropské programy. Zjistila jsem, jak zlepšovat efektivitu, naše zapojení, ale  také to, že je potřeba českým žadatelům daleko více pomáhat a spolupracovat s nimi, abychom uspěli.

V rámci rozpočtu EU jsem rovněž uspěla s pilotním  projektem na rok 2019, který se jmenuje „Zlatý Ámos pro učitele o Evropské unii“.

Michaela Šojdrová: Ženy mají být všude tam, kde se o nich rozhoduje

V čem jsou ženy nenahraditelné a proč je jich v politice tak málo? Zeptali jsme se europoslankyně Michaely Šojdrové.

Co se týká legislativy, tak tam jsem měla za cíl, zjednodušování, odstraňování nadbytečné byrokracie a bariér. Proto jsem se zaměřila na nařízení, podle kterých se financují programy Erasmus+, Kreativní Evropa a další. Mým cílem je, aby se mnohem více žáků a učitelů mohlo zapojit do výměnných pobytů, praxí, stáží a kurzů. Věřím, že se to podaří, protože by mělo dojít k zdvojnásobení rozpočtu na program vzdělávání a mobility Erasmus+ po roce 2020, za což celou dobu vystupuji.

Co je pro Vás ještě hlavní prioritou do konce volebního mandátu?

Dokončuji zmíněnou legislativu, která se týká Evropského sboru solidarity. Jedná se o velmi zajímavý program pro mladé lidi do 30 let a týká se jejich možností  zapojení se do dobrovolnické činnosti uvnitř EU a také mimo EU.

Mým úkolem je nastavení podmínek tak, aby nebyly byrokratické, aby byly co nejvíce dostupné. Musím pro to vyjednat podporu u dalších politických skupin.

Ještě něco dalšího?

Další věcí je zlepšení vztahů  s jinými členskými státy, protože například v rámci mé práce ve výboru pro sociální politiku jsem opravdu ve střetu s kolegy z Francie, z Rakouska, z Nizozemí. Velmi mne to mrzí, protože „staré unijní země“ se brání konkurenci našich podnikatelů, ať už v rámci vysílání našich pracovníků, anebo přímo vstupem našich služeb na jejich trh. Tady vedeme skutečně těžké diskuse o tom, co je a co není sociální dumping. Vysvětluji jim, že férová konkurence není sociální dumping. Je to konkurence výhodnějších podmínek, které nabízejí naši dodavatelé. Máme třeba nižší cenu práce, která je také částečně dána daněmi a nižšími odměnami, za které jsou naši pracovníci ochotni pracovat.

Souhlasím s tím, aby mzdy  pracovníků rostly. Je potřeba zaměstnavatele motivovat, třeba i novými legislativními pravidly, ale odmítám vytváření administrativních bariér a formálních požadavků, které mají za cíl  jenom komplikovat účast našich podnikatelů na společném trhu. Kontroly, hlášení, násobení dokladů a tak dále, to vše komplikuje působení podnikatelů na vnitřním trhu. Mne to velmi mrzí, protože nás to uvnitř Unie rozděluje. Potřebovali bychom, aby v obraně společného volného trhu služeb a pracovníků důrazněji vystupovala i naše reprezentace a silný premiér, který zrovna sám neporušuje unijní pravidla.