Macek: Macron si jde pro vítězství, volby ale budou těsnější než minule

© Institut Jacques Delors

Do prezidentské volby ve Francii zbývá necelý týden, první kolo je naplánováno již na 10. dubna a druhé kolo by mělo následovat 24. dubna. V rámci prvního kola se představí celkem dvanáct kandidátů, z nichž hned čtyři jsou ženy. Někteří z nich se o prezidentský post utkají dokonce potřetí, pro některé to je velká premiéra. Letošní volby jsou výjimečné nejen kvůli situaci na Ukrajině, ale i kvůli francouzskému předsednictví Rady EU a kampani samotné. O tom, jak Francie hledá prezidenta, se dočtete v následujícím rozhovoru s Lukášem Mackem.

Lukáš Macek je politolog, ředitel evropského kampusu Sciences Po Paris v Dijonu a externí spolupracovník francouzského think-tanku Institut Jacques Delors.

Jak se Francie chystá na prezidentské volby?

Je to velmi zvláštní kampaň, do určité míry je to trochu „nekampaň“. Vypadalo to, že Emmanuel Macron měl strategii takříkajíc „překročit“ volby a kampaň zredukovat na minimum. A válka na Ukrajině to svým způsobem posílila. Neřekl bych, že by kampaň byla úplně neviditelná, ale je velmi silně tematicky zasažena aktuálním kontextem, a míra pozornosti, kterou veřejnost volbě věnuje, je slabší, než co bývá ve Francii obvyklé.

Myslíte si, že Emmanuel Macron svou snahou zasadit se o řešení ruské agrese posílil svou pozici v očích Francouzů?

Určitě zafungoval reflex, že v mezinárodní krizi je obhajující prezident posílen, protože lidé mají tendenci se semknout a nepřidávat nejistotu k nejistotě. Plus si myslím, že to výrazně pomohlo Macronovi zdůraznit rozdíl mezi ním jako úřadujícím prezidentem a kandidáty, kteří tak trochu běží za ním a snaží se existovat. Navíc celá řada kandidátů, a zejména ti pro něj nejnebezpečnější, mají problém vzhledem ke svým minulým vztahům a výrokům na adresu Ruska a Vladimira Putina. Macron se tímto dostává do popředí v roli, do které se žádný jiný z kandidátů nemůže pasovat.

Macronovi dle průzkumů dnes věří 40 procent francouzské populace. Uspěl tedy v řešení aktuální krize?

Krize stále probíhá, čili nelze bilancovat, zda uspěl, nebo neuspěl. Většina Francouzů to ale vnímá spíše pozitivně, že se hodně snažil a že byl aktivní. Další věc, která ho favorizuje, je, že to vše zapadá také do francouzského předsednictví v Radě EU, takže mu to opět dává bonus. Je jedním z těch, kdo mluví za EU. Stojí v centru dění dnešní EU, což ostatní kandidáti zkrátka nemohou nijak kompenzovat.

Macron si vysnil suverénní Evropu. Jeho ambice naráží už ve Francii, čekají ho volby

Evropa není zatvrdlá, jak si mnoho lidí myslí. Naopak je dynamická a přetéká potenciálem. Právě tato slova pronesl na půdě Evropského parlamentu francouzský prezident Emmanuel Macron, který si od začátku ledna užívá předsednickou funkci v EU. Za svá slova čelí kritice, a to zejména z řad krajanů.

Může mít situace na Ukrajině také negativní vliv na aktuální postavení Emmanuela Macrona?

Co může být obousečné, jsou ekonomické dopady, které mohou mít vliv i na volby. Například pokud by došlo k ještě výraznějšímu nárůstu cen pohonných hmot nebo obecně inflace, jeho linie by mohla dostat zásadní úder.

Ještě také může nastat nějaké překvapení, nezapomínejme na předchozí volby, kdy původní favorit naprosto vybouchnul. Spíš si myslím, že je velké riziko, že bude-li Macron znovuzvolen, tak problémy začnou druhý den po zvolení. A že tato trošku divná volební kampaň se mu může vrátit jako bumerang v podobě různých frustrací, které se můžou opět přetavit v hnutí typu žluté vesty a tak podobně. Myslím si, že kvůli „nekampani“ může zůstat poměrně zakořeněný pocit v určité části francouzské společnosti, že ty volby byly voličům trochu ukradeny. Mohlo by to mít dopad na vnímání jeho legitimity a může to být faktor, který ho dlouhodobě může oslabovat.

Macron si zatím tedy „drží“ svou výhradní pozici favorizovaného kandidáta, který navíc od ledna „předsedá“ Radě. Jsou představy francouzského předsednictví naplněny?

(pozn. prezidentská kampaň představuje v předsednictví jistou politickou pauzu v podobě „rezervní periody“, kdy se politici nikam nepřesouvají z důvodu zachování neutrality)

Řekl bych, že francouzské předsednictví do jisté míry „skončilo“ hned dvěma způsoby. Prvním z nich je prezidentská volba a druhým ruská agrese vůči Ukrajině, která totálně přeházela priority. Nicméně jsem měl možnost komunikovat s některými francouzskými diplomaty a mám pocit, že agendu a cíle, které chtěli posunout, docela naplnili. Může to znít krutě, ale ukrajinská krize svým způsobem zapadla do francouzského předsednictví v jeho tradičních otázkách obrany a zaměření se na strategické záležitosti. Macronovo pojetí Evropské unie v tomto kontextu rezonovalo i ve  státech k těmto tématům tradičně skeptičtějších, počínaje Německem. Pro jiné předsednictví by tento typ krize mohl být naprosto zničující, Francie zareagovala v určité kontinuitě a prosazuje dále důraz na Evropu jako suverénní mocnost.

Válka promění předsednictví ČR v EU. Je dobře, že předsedáme po Francii, říká velvyslankyně Hrdá

Válka na Ukrajině se bez ohledu na svůj další vývoj výrazně promítne do půlročního českého působení v čele Unie. ČTK to řekla velvyslankyně při EU Edita Hrdá.

Emmanuel Macron je na konci svého mandátu stálicí evropské sedmadvacítky, mám na mysli hlavně v porovnání se situací „nového“ německého kancléře Olafa Scholze nebo také Petra Fialy. Favorizuje ho to nějak u domácího ale i evropského publika?

Když Macron nastoupil do úřadu, vypadalo to, že má spoustu ambicí, které vyjádřil například ve svých velkých projevech, například na Sorbonně. Nicméně to působilo tak, že zůstává osamocen a spíše nemá partnery. Dnešní situace je však jiná, Macron se dostal do středu dění. Bude-li znovuzvolen, tak se domnívám, že bude nastupovat do svého druhého mandátu v poměrně silné pozici na evropské scéně. Nic to nemění na tom, že žádná evropská země nemůže táhnout celou EU dopředu a bude třeba hledat spojence. Nicméně snaha vybudovat silnější spojenecké vazby a aliance napříč EU v dnešní francouzské politice přítomna je více než dříve. Témata, která Macrona od zbytku Evropy odlišovala, jsou dnes aktuálnější a přijatelnější.

Existuje stále francouzsko-německý tandem? Jak bude vypadat spolupráce s kancléřem Scholzem a ostatními členskými státy?

Pokud ten mandát obhájí, tak si myslím, že aktuální německá koalice je pro něho příhodnějším partnerem než ta předchozí. Je to koalice, kde Macronova témata rezonují více než za předchozí vlády Angely Merkelové. Určité konvergence tam jsou.

Plus si osobně myslím, že současný kontext možná otvírá prostor pro to, aby se nějakým způsobem narovnaly vztahy mezi Východem a Západem. Když to zaměřím na téma našeho rozhovoru, tak myslím na narovnání vztahů mezi Francií a střední Evropou. Nová geopolitická situace by mohla všechny aktéry vést k určité snaze najít kompromis a urovnat vztahy v rámci Výmarského trojúhelníku (Německo, Francie, Polsko), což ještě před dvěma měsíci vypadalo jako velmi složité. Maďarské volby také mohou vyslat nějaký signál, co se týče vývoje vztahu Visegrádské čtyřky a spolupráce s Francií a zbytkem EU. Vzniká tlak a zároveň příležitost vztahy nově nastavit. Spousta věcí vypadala nemožně, ale teď možné budou, a v této hře jistě bude hrát roli, pokud bude zvolen, i Emmanuel Macron.

A co na jeho znovuzvolení říkají průzkumy, dávají mu šanci?

V prvním kole by měl být jednoznačně v čele s poměrně velkým náskokem, což však neznamená, že vyhraje v tom druhém. Záleží, kdo se tam dostane. Dlouhodobě žádný průzkum zatím neukazuje, že by ho byl někdo schopen ve druhém kole porazit, ale ta partie je více či méně vyrovnaná. To druhé kolo je prostě ošemetné, protože může zafungovat princip „všichni proti Macronovi“. Myslet si, že má Macron tu volbu v kapse, je podle mě velmi předčasné, ale hra je pro něj dobře rozehraná. Nicméně v každé kampani stačí dvě tři chyby a může být všechno jinak, čili hra má stále otevřený konec.

Ale zatím mám pocit, že Emmanuel Macron je favoritem této volby, byť pro něho někteří kandidáti v druhém kole mohou být více či méně složitějšími soupeři.

V prvním kole to tedy vypadá na dramatický souboj o druhé místo, a tedy celkově o druhé kolo. Jak jsou na tom ostatní kandidáti a zejména ti, kteří jsou součástí populistické a krajní části politického spektra?

Průzkumy zatím dávají určitý náskok Marine Le Penové (Národní sdružení, krajní pravice), která prošla složitým obdobím, kdy odliv hlasů k Ericu Zemmourovi (nezávislý, krajní pravice) vypadal hrozivě. Ale zdá se, že se jí podařilo tuhle tendenci zastavit a naopak teď‘ Zemmour je v takové horší fázi. Ale je pravda, že ukrajinská krize není pro tyhle kandidáty dle mého názoru úplně dobrá.

Začíná se naopak spekulovat, že by kandidát krajní levice Jean-Luc Mélenchon (Nepodrobená Francie, krajní levice) na sebe mohl celkově stáhnout levicové hlasy, a tedy poněkud překvapivě postoupit do druhého kola. Nicméně levicově-středově orientovaní voliči by se následně mohli stáhnout k Macronovi, což se již děje. Třeba bývalý starosta Paříže Betrand Delanoë ze socialistické strany deklaroval podporu Macronovi již v prvním kole, byť za socialisty kandiduje jeho nástupkyně. Zdá se v posledních dnech, že tento scénář není nemožný, nicméně Mélenchon to bude mít těžké, opět i kvůli svému dosavadnímu vztahu k Rusku a Putinovi.

Pak je tady samozřejmě středopravicová kandidátka Valérie Pécresseová, která je jediným kandidátem, který nepatří ke krajní síle a má alespoň trochu reálnou šanci dostat se do druhého kola. Nicméně její kampaň je také v potížích, i její domovská strana Republikánů je rozdělena na dva tábory – loajální k ní a podporující Macrona.

A jaký je tedy nejpravděpodobnější finální scénář?

Dnes to papírově vypadá na „remake“ roku 2017, tedy Macron proti Le Penové. Le Penová by asi měla být schopna Macrona více potrápit, než to bylo v roce 2017, a finální skóre bude pro Macrona asi méně lichotivé.

Vypadá to, že počet hlasů potřebných do druhého kola bude nízký, letos se totiž prezentuje mnoho „papírově slabších“ kandidátů. Je dost možné, že se do druhého kola dostane někdo, kdo získá 14 až 15 procent hlasů, což by byl v historii voleb nejnižší výsledek a teoreticky se to stát může. Obvykle jdou do druhého kola kandidáti s více než 20 procenty hlasů. Nejnižší procento hlasů bylo zatím zaznamenáno v roce 2002, kdy postoupil Jacques Chirac (Sdružení pro republiku) s necelými 20 procenty a Jean-Marie Le Pen, otec Marine Le Penové, s 16,8 procenty.

Je to hra s otevřeným koncem a ten scénář, že na poslední chvíli se levicoví voliči nabalí na Mélenchona a on překvapivě do toho druhého kola postoupí, je možný. Stejně tak může nastat scénář Macron versus Zemmour. Dnes to nepůsobí pravděpodobně, ale skutečně to druhé místo ve druhém kole je otevřené jako nikdy v minulosti.

The Capitals: Zemmour chce být prezidentem Francie, Le Penové to může přinést body

Co zajímavého se odehrává v Evropě? Přečtěte si dnešní The Capitals!