Kai-Olaf Lang: Němci jsou zvyklí, že od Visegrádu občas slyší hlasité „ne“

© European Union, 2018

Visegrádská čtyřka je jednou z nejlépe fungujících skupin uvnitř Evropské unie. Berlín si je toho vědom, ale zároveň se snaží chránit jednotu celé EU. V mnoha oblastech má Německo k V4 blíže než ke Francii, tvrdí Kai-Olaf Lang.

Expert na střední a východní Evropu Kai-Olaf Lang, který působí v berlínské nadaci Stiftung Wissenschaft und Politik (SWP), odpovídal na otázky serveru EURACTIV.pl. Rozhovor vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Jaké místo mají země V4 v německé zahraniční politice? Berlín byl v devadesátých letech silným zastáncem evropské integrace těchto čtyř států. Když jsou ale nyní členy EU, na řadu věcí mají odlišný názor než Německo.

Od začátku porevoluční transformace se Němci snažili zajistit, aby jejich přímí sousedé – státy střední a východní Evropy – patřili do skupiny stabilních, předvídatelných a prosperujících států ukotvených v západních strukturách. Nemůže nás tedy překvapit, že Německo se velkou měrou zasloužilo o jejich přijetí do EU. Tyto čtyři státy byly a jsou klíčem k rozšiřování EU směrem na východ.

Členství zemí V4 v Unii (a také v NATO) zároveň znamená, že Německo je nejenom geografickým, ale také politickým centrem Evropy. Němci si samozřejmě museli zvykat na tu skutečnost, že jim země V4 mohou říct rozhodné „ne“, což jsme mohli sledovat hned od jejich vstupu. Na mysli vytanou příklady jako přístup k druhé válce v Iráku, neshody v názoru na ruskou politiku, nebo kontroverze okolo reformy primárního práva EU a zavedení metody dvojí většiny. V posledních letech začaly státy střední Evropy vyznávat tvrdší přístup, což vedlo až k jakési krizi vzájemného očekávání. Německo jako evropský lídr nicméně nestojí o marginalizaci zemí V4. Berlín nestál na straně rozšíření EU proto, aby vytvářel nové propasti mezi státy.

Od posledního summitu Evropské rady zaznívají ze strany V4 argumenty, že v otázkách migrace mluví celá EU v podstatě stejně jako Visegrád před dvěma lety. Souhlasil byste?

Rozhodně došlo k významné změně v přístupu, co se týká hlavních ambicí evropské migrační politiky. Mezi priority nyní patří ochrana vnějších hranic a spolupráce se třetími zeměmi. Většina členských států zároveň upustila od snahy prosadit povinné kvóty pro relokaci uprchlíků. V tématu migrace se EU rozhodně posunula více směrem k požadavkům V4, nicméně jazyk, jakým se o této problematice hovoří, se stále v jednotlivých zemích liší.

Společný hlas V4 začíná být v migrační politice EU více slyšet

Země V4 táhnou v otázkách migrace dlouhodobě za jeden provaz. Podle závěrů červnové Evropské rady to vypadá, že snaha konečně přinesla alespoň nějaké ovoce. Dohoda na reformě azylového systému EU je však stále v nedohlednu.

Ve fiskální politice jsou Německo a V4 stále spojenci

Co je podle Vás nejdůležitější společný zájem Německa a zemí Visegrádu? Dříve šlo například o zachování nízkého deficitu veřejných financí v EU. Jak je tomu dnes?

V současnosti je jedním z nejdůležitějších společných zájmů zachování jednoty společenství ve stávajícím formátu EU-27. Přestože si Němci uvědomují, že zde existuje nutnost zdokonalení měnové unie a některých projektů se nemohou účastnit všechny členské státy, jsou v tomto ohledu zároveň opatrní. Pro Německo a Francii bude očividně složité shodnout se v otázce budoucnosti eurozóny. Koncepty jako „dvou- a vícerychlostní Evropa“ začaly být v posledních letech pro Francii cestou, jak znovu nastartovat evropskou integraci. Německo na druhou stranu vidí podobné scénáře spíše jako „menší zlo“ a chtělo by hlavně konsolidaci EU jako celku. Takovým „neviditelným“ příkladem je osud obranného projektu PESCO. Němci si přáli, aby byl „inkluzivní“, což se nakonec stalo. Francie odpověděla založením Evropské intervenční iniciativy, která představuje zcela jiný přístup, založený na spolupráci v úzkém kruhu států.

EU bude mít svou vojenskou intervenční sílu. Další obranné projekty plánuje, v jejich čele může stát i Česko

Spolupráce zemí EU v oblasti obrany bude zase o něco intenzivnější. Má upevnit vztahy s NATO a vyrovnat obchodní spory s USA. Potřeba budou i finance na boj s migrací. Takové výsledky přineslo dnešní zasedání Rady pro zahraniční záležitosti.

K zajištění jednotny a koheze Unie je pro Německo klíčové posílení jednotného trhu. Ačkoliv zde existují rozdílné postoje (např. směrnice o vysílání pracovníků), zdá se, že Německo a V4 se díky společným ekonomickým a strukturálním zájmům v této oblasti shodují.

Nesmíme zapomínat ani na sousedství EU. Visegrád je tradičně pro otevřenější politiku vůči zemím západního Balkánu a Východního partnerství než Německo, které nechce o dalším rozšiřování ani slyšet. Společný zájem ovšem leží ve snaze nedopustit, aby se na tyto země zapomnělo.

Některé státy V4 postupně zmírňují přísnost své fiskální politiky a více peněz vkládají do sociálních oblastí. Polsko přišlo s rozsáhlými sociálními programy jako „Rodina 500+“, český premiér slibuje zvýšení penzí a mezd ve veřejném sektoru. Bude to pro Německo problém, vzhledem k tomu, že na evropské úrovni prosazuje politiky spojené s udržitelností veřejných financí?

Podle mě se nejedná o ústup od disciplinované finanční a fiskální politiky směrem k mírnějším pravidlům a utrácení. Je ale pravda, že současná polská vláda zdůrazňuje sociální dimenzi, která něco stojí. Nicméně, ani v době finanční krize, když byla u moci Občanská platforma, Polsko s německým přístupem úplně nesouhlasilo. Skutečný test přijde s další recesí, pokud v té době bude veřejný rozpočet v tom stejném stavu, jako je dnes. Tehdy se ukáže, jestli vláda dokáže dostát sociálním závazkům, které slibuje. Samozřejmě se jí to může povést. Když ovšem odhlédneme od Polska, v ostatních zemích V4 tyto změny nepozoruji – Česko, Slovensko a Maďarsko nadále vyznávají striktní fiskální politiku, ve které jsou možná ještě konzistentnější než Němci. V tomto ohledu zůstanou pro Německo spojenci a nezařadí se ke skupině jižních států, do kterých je potřeba nalévat peníze.

Podle současných statistik je Visegrádská skupina pro Německo důležitějším obchodním partnerem než Čína, což ukazuje objem vzájemné obchodní výměny. Co to znamená pro vztahy ve středoevropském regionu?

Obchod a další ekonomické „kontakty“ jsou mezi Německem a V4 skutečně velice intenzivní. Silné vzájemné vazby dokáží stabilizovat vzájemnou spolupráci, vztahy v politické rovině však jsou v poslední době poněkud napjaté. V mnoha klíčových evropských záležitostech mají Němci s Visegrádem podobné zájmy, jak se ukazuje například v otázce obchodního sporu s USA. Můžeme dokonce říct, že k V4 mají Němci blíže než k Francii. Důležité ovšem bude, co přinese budoucnost. Například digitalizace má obrovský dopad zejména na ekonomiky zaměřené na průmysl, jako jsou právě Německo a V4. Co se stane, pokud pracovní místa v průmyslovém sektoru zaniknou? Jak se investoři (například němečtí) v zemích Visegrádu zachovají? Je potřeba si tyto otázky pokládat a uvědomit si jejich politickou významnost.

Levná pracovní síla v budoucnu investory nepřiláká, země V4 by se měly zaměřit na digitalizaci

Pokud chce být V4 v příštích desetiletích konkurenceschopná, měla by se více zaměřit na probíhající digitální revoluci a zavádění moderních technologií. Levná pracovní síla totiž v budoucnu už nebude lákadlem pro zahraniční investory.

Okolo migrace už tolik emocí nebude

V poslední době spojil země V4 společný odpor vůči migrační politice EU. V minulosti se však v mnoha věcech rozcházely, jako například v postoji k Rusku. Jak vnímá soudržnost V4 Berlín?

Visegrádská skupina samozřejmě není monolit. Přístupy těchto čtyř států se liší ve vztazích k Východu, k Rusku, k Německu, nebo v chápání toho, co to jsou hrozby. Pokud se na to podíváme abstraktněji, nejsilnější vazby zemí Visegrádu pramení z historie a geografie, zároveň je však tyto důvody také rozdělují. Výsledkem je pak jakási proměnlivá konstelace – z V4 se stává V2+2 a podobně. Navzdory těmto rozporům je však Visegrádská čtyřka jednou z nejlépe fungujících skupin v Evropské unii. V mnoha případech EU akceptuje společnou pozici V4 a v některých případech má tato pozice významnou váhu.

Dá se podle Vás očekávat, že až se EU shodne na jasné azylové politice, spolupráce mezi zeměmi V4 opět oslabí?

Migrační politika očividně byla a je silným pojítkem mezi zeměmi Visegrádu. Předpokládám, že v blízké budoucnosti nedojde ke vzniku nového přístupu k migrační politice, spíše očekávám nějaký nedokonalý kompromis. Téma migrace bude v EU na pořadu dne ještě dlouho. Pokud ale nepřijde další silná migrační vlna (což nemůžeme vyloučit), diskuse o migraci nebude vzbuzovat tolik emocí jako v posledních letech. To ale neznamená, že dojde k oslabení vzájemných vazeb zemí V4. Stále zde existuje celá řada témat, která je úzce spojují – diskuse o budoucnosti EU, kritika Evropské komise, nebo snaha zachovat „čtyři svobody“.

Nejvíc migrantů teď míří do Španělska. Celkově ale jejich počet klesá

Italská vláda razí tvrdý postup proti příchozím, a proto nově nejsilnější migrační proud míří do Španělska. Přes moře do Evropy tento rok dorazilo více než 50 tisíc migrantů, což je o 70 % méně než za stejné období minulý rok.

Vyjednávání o unijním rozpočtu na období 2021–2027 začínají. Státům V4 se nelíbí škrty v kohezní politice (ze které velmi profitují) a přesun těchto peněz do zemí jižní Evropy. Jak se k těmto plánům staví Berlín?

Berlín je v komplikované pozici. Na jednu stranu chce jako čistý plátce snížit své odvody do rozpočtu EU, a to především kvůli dopadům brexitu. Na druhou stranu má ale Německo určitou zodpovědnost vůči celé EU, takže nebude mít tak kritický postoj vůči víceletému finančnímu rámci jako Nizozemsko. Když se na věc podíváme ještě z jiného úhlu, Němci mají zájem o omezení dodatečných plateb do společného rozpočtu a o částečnou proměnu kohezní politiky. Šlo by například o projekty zaměřené na integraci uprchlíků, které by byly financovány z regionální politiky – to by také vyžadovalo „přesměrování“ peněz z fondů. Celkově by se ale nemělo jednat o velké změny.

Rozpočet EU po roce 2020: rozdíly mezi V4 a západem se prohlubují

V jednání o příštím víceletém finančním rámci je pro V4 klíčovou otázkou výše přidělených dotací na postupnou konvergenci méně vyspělých regionů a myšlenka vázat prostředky s požadavky na právní stát.

V současnosti se hodně hovoří o reformě eurozóny. Přestože je Německo proti vytvoření odděleného rozpočtu jen pro země platící eurem, pomalu v tomto tématu nachází s Francií společnou řeč. Ze států V4 se eurem platí pouze na Slovensku. Mohl by toto být důvod rozporů mezi Německem a Visegrádem během vyjednávání o víceletém rozpočtu EU?

Záleží na tom, jak by ten rozpočet měl vypadat, jak vysoký by měl být, jaké typy příjmů by měl zahrnovat a jak moc by ovlivnil celkový rozpočet. Vypadá to, že hlavní rozpor existuje přímo mezi státy eurozóny – na jedné straně stojí severské země a na druhé ty jižní společně s Francií.

Na rozpočtu pro eurozónu se EU27 neshoduje. Další detaily reformy mají být připraveny do konce roku

Na pátečním eurosummitu se země EU moc neposunuly v jednáních o reformě eurozóny. Do prosince má být jasno o společném jištění pro eurozónu. Začne se pracovat na Evropském systému pojištění vkladů. Ohledně rozpočtu pro eurozónu mají státy stále rozdílné názory.