Harald Müller: Současný vývoj v některých zemích Visegrádu připomíná třicátá léta

© Peace Research Center Prague

Jak bude vypadat budoucí evropská spolupráce v obraně a jakou roli v ní sehrají země Visegrádské čtyřky? Jak se Němci dívají na současný vývoj u svých východních sousedů? Redakce EURACTIV.cz vyzpovídala německého experta na mezinárodní vztahy Haralda Müllera.

Harald Müller je emeritní profesor mezinárodních vztahů na Goethe University ve Frankfurtu, bývalý ředitel a nyní spolupracovník Peace Research Institute Frankfurt (PRIF), a také vedoucí výzkumu v Charles University Center for Excellence – Peace Research Center Prague. Ve své práci se zabývá mimo jiné odzbrojováním, transatlantickými vztahy a nukleárními zbraněmi. Rozhovor vznikl jako součást projektu VisegradInfo.eu.

Začal bych „jednoduchou“ otázkou. Jsme na hraně velkého globálního konfliktu?

Neřekl bych, že jsme na hraně, na obzoru takový konflikt není. Svět ovšem vstupuje do nebezpečnější fáze, ve které bude konflikt velkých mocností možný. Až bude tato nová situace naplno rozvinutá, jakýkoliv menší střet může přerůst do globálních měřítek, včetně využití jaderných zbraní.

Jak bude v tomto kontextu podle Vás vypadat budoucí evropská spolupráce v obraně?

Myslím si, že v Evropě se každopádně zintenzivní spolupráce v obraně, a to i když Donald Trump nebude prezidentem také v dalším mandátu. Integrace ale bude postupovat pomalu, protože se jedná o velice komplikovanou oblast. Zkrátka není jednoduché propojit ozbrojené složky, civilní aparát a vojenský průmysl deseti, patnácti, dvaceti, nebo sedmadvaceti členských států. Musíme vzít v potaz celou řadu různých zájmů, což chce čas – to víme z evropské historie. Myslím si ale, že se touto cestou vydáme, a to konkrétně ve formě aliancí tří, čtyř, pěti států. Ty budou podle mě čím dál častější a bude na nich postavena evropská budoucnost v obraně.

EU v roce 2019: Více peněz na obranu, větší očekávání

Přípravy na odchod Spojeného království z EU vytvořily v loňském roce prostor pro rozkvět nových nástrojů společné evropské obrany. Rok 2019 bude obdobím, kdy by se tyto nástroje měly začít plně implementovat.

Po květnových volbách do Evropského parlamentu se očekává nárůst protievropsky naladěných stran a následné „zpomalení“ unijních institucí. Bude pomalá integrace v otázkách obrany, o které hovoříte, kvůli tomu ještě komplikovanější?

Očekávám opačný scénář. Společně s nárůstem protievropských sil poroste i odhodlání druhého tábora posouvat se dopředu rychleji. Podle mě dojde k určité polarizaci, kdy budou chtít proevropské síly překonat ty protievropské tím, že vyprodukují úspěšné projekty. Nebezpečí v tomto rozsahu je pro proevropský tábor něco nového, což bude dostatečnou motivací a „posune vlak kupředu“.

Obrana, bezpečnost a Visegrád

Jakou roli budou v evropské obranné spolupráci hrát země Visegrádské čtyřky?

Záleží hodně na tom, jak se budou politické systémy v zemích V4 nadále vyvíjet. Maďarsko a Polsko v současnosti zažívají v rozvoji demokracie regresivní trend, jsme svědky vážných útoků na základní pilíře liberální demokracie, konkrétně nezávislá média a především na justici. Ti u moci z nich chtějí udělat nástroj pro vítězství ve volbách a omezení opozičních hlasů, což jsou všechno znaky fašismu třicátých let. V čele Maďarska stojí někdo, kdo veřejně vyjadřuje obdiv bývalému fašistickému vůdci své země, admirálu Horthymu, pan Kaczyński (lídr vládní strany PiS) v Polsku zase obdivuje maršála Piłsudskiho, dalšího fašistu třicátých let. Maďarský prezident Áder sympatizuje s Vladimirem Putinem, který chce zničit Evropu i demokracii. Stejný postoj k ruskému prezidentovi má i český prezident Zeman, čemuž se vzhledem k historickým zkušenostem těžko věří.

Z hlediska tématu bezpečnosti zemí Visegrádské čtyřky se jedná o velice znepokojující vývoj, protože pokud demokracie nefunguje, nevíme, co se stane se členstvím v NATO a EU, a potažmo se zajištěním bezpečnosti těchto zemí, pokud by ze zmíněných celků vystoupily.

Eric Maurice: V4 prosazuje silnější roli členských států. Neříká však, čeho tím chce dosáhnout

Jak západní země vzpomínají na vstup ČR a dalších zemí bývalého východního bloku do Evropské unie? Pro redakci EURACTIV.cz odpovídá francouzský odborník Eric Maurice.

Kdybych se přesunul konkrétně k České republice, jak byste charakterizoval její přístup k otázkám bezpečnosti a obrany?

Je téměř nezdvořilé, abych se vyjadřoval k přístupu jiných zemí, když má vlastní nedodržuje své závazky v Severoatlantické alianci, čehož velmi lituji. Myslím, že bychom tak přispěli k bezpečnosti právě V4 nebo baltských zemí.

Zdá se mi, že Česká republika otázce národní obrany příliš pozornosti nevěnuje, a spíše se soustředí na ekonomický vývoj a dohánění západních zemí. Všichni společně bychom se měli odhodlat k obnovení bezpečnosti evropských států, což samozřejmě znamená dělat více v oblasti obrany.

Je Polsko v tomto ohledu výjimka? Vláda mluví o velkých investicích do obrany, spekuluje se o ještě užší spolupráci se Spojenými státy…

Ano, Polsko se na obranu soustředí asi nejvíce ze všech větších zemí EU, včetně Francie. Předhání ho jen baltské státy. Důvod je jednoduchý, blízko od hranic se nachází soused, se kterým má velice znepokojující historické zkušenosti. Polsko si bohužel kazí svůj pozitivní postoj jak vnitrostátními problémy, o kterých jsme mluvili, tak posunem od alianční spolupráce k bilaterálnímu partnerství s USA. Toto rozhodnutí významně narušuje potenciál čím dál bližší evropské spolupráce a vyměňuje ji za jednostranné směřování. NATO jako celek to oslabuje a myslím si, že ani pro Polsko se z hlediska obrany a bezpečnosti nejedná o výhodu.

Co říkáte na myšlenku vybudování americké vojenské základny na polském území nazvané „Fort Trump“?

Pan Kaczyński si libuje v symbolických gestech, a „Fort Trump“ k nim samozřejmě patří. Mám pochybnosti o tom, jestli by s něčím podobným souhlasil i příští americký prezident.

„Fort Trump" v Polsku? Duda nabídl americkému prezidentovi místo pro vojenskou základnu

Donald Trump v úterý řekl, že USA zvažují nabídku Polska umístit americkou vojenskou základnu na území tohoto evropského člena NATO. Zároveň zmínil, že sdílí polské obavy z potenciální ruské agrese.

Němci si přejí stabilní a spolehlivé sousedy na východě

Mluvil jste o svém pohledu na politický vývoj v zemích Visegrádu, zajímal by mě ale také postoj Němců obecně. Mají ze současné situace ve svém blízkém sousedství obavy?

Ano. Neviděl jsem průzkumy z poslední doby, ale když se podíváte na mediální obsah, tak obavy ze současného vnitropolitického vývoje v zemích V4 jsou vysoké. Zajímavé bylo také sledovat vřelé přijetí výsledku nedávných slovenských prezidentských voleb, který jde proti současnému trendu. My v Německu si přejeme, aby naše nejbližší sousedské země na východě byly silné, odhodlané, demokratické, stabilní a spolehlivé. Riziko výměny demokratického zřízení za autoritářskou vládu založenou na osobnostech roste. Znepokojuje nás to nejen z politického a morálního hlediska, ale i z toho bezpečnostního. Podobná nestabilita nás navrací do třicátých let, což nechceme, a naši východní sousedé by si to měli přát ještě méně.

Jak budou podle Vás vypadat německé vztahy se zeměmi Visegrádu a přístup k nim poté, co kancléřka Angela Merkelová skončí ve své funkci?

Myslím, že můžeme od lídrů EU včetně Německa a Francie očekávat ráznější přístup vůči zpochybňování demokracie na východě Unie, a to i ve formě tvrdých opatření, která budou mít za cíl odstrašit. Paní Merkelová velice věřila v sílu „soft power“ přístupu a v konsensus při budování demokracie. Od jejího následovníka v kancléřském křesle se dá čekat větší odhodlání a větší ochota spolupracovat s Francií, stejně jako podpora řízení, která EU vede s Polskem a Maďarskem.

Konec Merkelové v CDU by německý postoj k EU poznamenat neměl, říkají odborníci

Rozhodnutí Angely Merkelové odejít z čela CDU nebude mít bezprostřední vliv na postoj Německa v diskusích na úrovni EU, myslí si odborníci. Posun na německé politické scéně se ale nejspíš promítne do vnímání a výsledků voleb do EP.