Cichocki z polského ministerstva zahraničí: Za reformami EU by měly stát členské státy

© Ministry of Foreign Affairs Republic of Poland

Tento článek je součástí Special reportu: Česko-polské vize budoucnosti EU

EU není v očích svých občanů legitimní, a to i proto, že její instituce jsou voleny nepřímo. Dokonalá Unie by Evropanům dávala prostor k tomu formovat své národní parlamenty a vlády, řekl náměstek ministra zahraničí Bartosz Cichocki serveru EURACTIV.pl.

Karolina Zbytniewska, EURACTIVpl: Jaký je Váš pohled na myšlenku vícerychlostní Evropy?

Bartosz Cichocki: K těmto typům myšlenek jsem kritický. Objevují se už řadu let, vždy, když přijde nějaká krize, když se politikům nedaří nalézt řešení unijních problémů a uchylují se k populistickým prohlášením. Každá krize EU pouze posílila, a to díky schopnostem a odhodlání jejích skutečných lídrů. Současná situace skončí stejně. Po řadě hlubokých myšlenek, kterým se nikdy nepodaří získat skutečnou podporu, si konečně všichni sedneme a probereme opravdu závažné problémy. Patří mezi ně například oživení konkurenceschopnosti uvnitř EU a její pozice na globálním trhu, nebo obnovení víry ve výhody plynoucí z integračního projektu Unie.

Členské státy by měly být základními pilíři a také lídry reforem. Disponují totiž legitimitou na nich pracovat, protože jsou to právě národní parlamenty a většinové vlády, kdo nejlépe odráží očekávání a obavy obyvatel. Tyto orgány jsou hlasem společnosti. My v Polsku podporujeme renovaci EU a posílení této komunity. Máme jednu z nejstabilnějších politických scén, naše ekonomika roste, omezujeme prostor aktivitám v šedé ekonomice, zlepšujeme prostředí podnikatelům, ale nezapomínáme ani na slabší části naší společnosti – to vše je vidět v postavení země v žebříčcích hodnocení důvěry investorů, a to i v těch nejprestižnějších.

Tvrdíte, že máme nejstabilnější politickou scénu. Myslíte tím trvalou podporu vládní strany? V tomto ohledu Právo a Spravedlnost poráží pouze Orbánův Fidesz.

Poprvé v historii polské demokracie je vláda založená na jednom bloku elektorátu. Ve světě nalezneme pouze několik málo příkladů situace, kdy se vláda těší podpoře 40 % voličů tři roky v řadě. Politická předvídatelnost a stabilita jsou důležité pro investory. Většina obchodních asociací vnímá Polsko pozitivně. Některým možná vadí konzervativní přesvědčení vlády, ale všichni si mohou být jistí jasnými pravidly a tím, že tato pravidla jsou trvalá. Toto o mnoha demokraciích v Evropě tvrdit nemůžete.

Situace ale není tak špatná. Evropa se vrátila na cestu růstu. Ekonomický růst v Německu a Francii bude letos asi 2 %. Sice to není polských 4,5 %, ale my (Polsko) je zase musíme dohánět a jde o velkou propast.

Když jste zmínil úpadek evropské konkurenceschopnosti, měl jste namysli klesající unijní podíl na světovém trhu (tento rok 16,3 % světového HDP) v porovnání s rostoucí rolí Číny (18,7 %) a dalších ekonomik, především v jihovýchodní Asii?

Měl jsem namysli jak relativní, tak absolutní úpadek. V některých evropských zemích můžeme sledovat iracionální nerovnováhu výdajů a příjmů. Evropská konkurenceschopnost je kvůli velkým fiskálním zátěžím, příliš velkým administrativám a malé flexibilitě na pracovním trhu v nebezpečí. Národní dluhy rostou nebezpečným tempem. Vzestup Číny a dalších nových ekonomických center je věc další. Ke zhoršení podmínek dochází přirozeně, ale proč bychom si to měli dělat ještě těžší používáním populistických hesel, jako je snaha omezit volný pohyb služeb omezením vysílání pracovníků?

Česko-polská spolupráce a budoucnost EU: Berme výhody, vyhýbejme se nákladům

Být v EU, či nebýt v EU? Podle expertů toto rozhodně není otázka pro Česko a Polsko. Pro obě země je důležité zůstat v Unii, čerpat výhody z ní plynoucí a vyhýbat se povinnostem, které jsou se členstvím spojené.

Říkáte, že členské státy by měly být těmi, kdo povede reformy EU. Už se tak ale děje, především Francie a Německo chtějí užší koalici ochotných koncentrovanou okolo eurozóny. Kromě toho, EU samotná je unie států a plní požadavky většiny z nich, ne nějakých záhadných institucí z Bruselu.

Přestože se na všem neshodneme, nebo chceme stejných cílů dosáhnout jinými prostředky, to neznamená, že unijní instituce zvládnou naše problémy vyřešit lépe než my. Koneckonců, národní parlamenty a vlády mají nejlepší kontakt s občany a daňovými poplatníky, a proto by měly řídit rozhodovací proces. S reformami by samozřejmě musely souhlasit všechny evropské státy. Toto nastavení prodlouží dobu nutnou k uzdravení, ale konečně obnoví trvalou kondici integračního projektu.

Nejsme nepřátelé společných institucí jako takových. Úspěšně spolupracujeme s Evropskou komisí a Evropským parlamentem v mnoha oblastech, jako jsou energetická bezpečnost a sousedská politika. Převládá u nás ovšem pocit, že v případech, které nejsou jasně definovány ve společných Smlouvách, nebo dokonce když Smlouvy Komisi pravomoc vůbec nedávají, Komise chce vytvořit prostředí, které jí hraje do karet. V krátkodobém horizontu to může zabezpečit efektivní rozhodování, ale do budoucna to ohrožuje evropský projekt jako celek.

Jaký zájem by podle Vašeho názoru Komise na takovém chování měla? Musíme vzít v úvahu, že tato instituce reprezentuje Evropskou unii jako celek.

Chce zvětšit svou moc. Když se podíváte na příčiny a důsledky brexitu a volební výsledky v některých zemích z EU-15, uvidíte, že nejen Polsko reaguje na tyto trendy s úzkostí. To znamená, že jde o cestu špatným směrem.

Když se vrátím k tomu, co jste říkal o investicích západních firem v Polsku, myslíte, že bychom měli pokračovat ve své roli subdodavatele Západu? Naší (polskou) konkurenční výhodou je levná pracovní síla. Z toho důvodu máme například problém s novou evropskou legislativou ohledně vysílání pracovníků.

Role „subdodavatele“, jak jste to nazvala, se mění. Nás by ale nemělo urážet, že velké průmyslové společnosti u nás chtějí stavět své továrny – poskytujeme jim lepší prostředí pro byznys, vzdělané a oddané pracovníky s nižšími požadavky na plat než na Západě. Vláda PiS přikládá velkou důležitost novým technologiím, kreativitě malých a středních podniků, start-upům, e-průmyslu a e-službám. Děláme všechno pro dobrou propagaci polského know-how, které – v kombinaci se západním kapitálem a rozsahem globálních sítí – bude zdrojem naší konkurenční síly. Plán premiéra Mateusze Morawieckiho transformovat Polsko do specifické ekonomické zóny svědčí vývoji založenému na kvalitě. Samozřejmě, za stejnou práci dostáváme méně než v západní Evropě, a já se obávám, že se to v nejbližší době nezmění. Máme obrovský zemědělský sektor, uhelné doly, nedotčené krajiny. Za to se nestydíme, jsme hrdí na tradiční pilíře naší ekonomiky a chceme jich úspěšně využívat v naší ekonomické strategii.

Zmiňujete uhlí. Dovážíme ho více a více, a to především z Ruska. Říkáte, že vláda podporuje posílení Evropské unie, ale to ne vždy souhlasí se slovy našich politiků. Mám namysli slova prezidenta Dudy o EU jako „imaginárním spolku“, nebo ta premiéra Morawieckiho o velkých investicích do polské infrastruktury, které sice byly z velké části dotované Bruselem, ale zvládli bychom je pokrýt i sami. Profesor Ryszard Legutko opakovaně hovoří o „páté koloně“ a vy jste teď upozornil na to, že si chce Komise přisvojit nové pravomoci. Z toho mi vyplývá, že PiS pravděpodobně nechce posílit EU.

Některé západní redakce a vlivné politické skupiny si vymýšlí euroskeptiky tam, kde žádní nejsou, aby potlačili nárůst kritiky establishmentu ve svém okolí. My chceme posílit EU. Nemůžeme postavit novou kvalitu na základech nekritického přijetí myšlenky, která v danou chvíli dostane nejvíce „lajků“ nebo „retweetů“. Chceme EU reformovat, nikoliv zachovat stav, který je zodpovědný za současné problémy – brexit, dluhová zátěž, propustné hranice.

Vyjednávání budoucího víceletého rozpočtu EU je v očích Česka a Polska bojem za kohezní politiku

Žádné škrty v kohezních a zemědělských fondech, více flexibility a méně administrativy. Právě tak si Česká republika a Polsko představují budoucnost evropského rozpočtu.

Slova označující EU za „nějaký imaginární spolek, ze kterého moc nezískáváme“ mi zní dost kriticky a zapomínají na důležitost evropské integrace pro Polsko.

Význam těchto slov byl mnohokrát vysvětlen. Když se na to podíváme z odborného hlediska, prezident popsal jednoduchý fakt, že evropské společenství není přirozeně vzniklé společenství založené na příbuznosti států a společném jazyku. Bylo vytvořeno, což znamená, že ho můžeme změnit, reformovat. Vždyť také prochází soustavnými změnami a jeho podoba se velmi liší od té před 10, 20 nebo 30 lety. Také premiér poukázal na očividný fakt, když zmiňoval, že externí subjekty, producenti a banky získávají na dividendách více, než naše země dostává z evropských fondů.

Zisky „externích subjektů“ nemohou snížit důležitost získaných výhod. Premiér zároveň zmiňuje, že bychom si poradili i bez pomoci ze strany EU. Opět neuctivý tón.

Pokud se podíváme na diskusi o EU ve Francii, Německu, Španělsku, nemluvě o diskusi v pozadí brexitu, objevují se tam vážné pochyby o unijní budoucnosti a nikoho to neuráží. Naše otázky a návrhy nelze považovat za euroskepticismus. Naopak, u nás, ať už uvnitř, nebo mimo Parlament, neexistují strany, které by volaly po vystoupení Polska z EU. V zemích E-15 ovšem takové strany mají. V těchto státech se takové strany těší podpoře kolem 20 %. Není to Polsko, kdo ohrožuje evropskou integraci.

Polsko a Česko: Jak „obnovit“ energetický mix?

Uhlí je pro Česko i Polsko hlavním energetickým pilířem. V Polsku stojí až za 80 % vyrobené elektřiny, v České republice je podíl uhlí na výrobním mixu dvakrát nižší díky dvěma jaderným elektrárnám.

Mluvil jste o snižujícím se významu EU a jejího podílu na světovém HDP, což je problém také pro Spojené státy. Ve svém letošním projevu o stavu Unie Jean Claude-Juncker řekl, že Evropa by se měla stát architektem, ne pouze pozorovatelem nového světového řádu. Jedna z jeho myšlenek je upuštění od jednomyslnosti v rozhodovacím procesu o „světové“ politice EU a jeho nahrazení kvalifikovanou většinou. Co si o tom myslíte?

Myslím si, že někteří evropští lídři nepochopili, proč došlo k brexitu a proč volby v Itálii a Rakousku dopadly tak, jak dopadly. Existují lidé, kteří si dávají rovnítko mezi EU a francouzsko-německé zájmy, ale to není společenství, do kterého jsme my a další národy vstoupili. Teď nemám namysli pouze státy střední Evropy. Budování jednomyslnosti (konsensu) je těžší než podřízení se. Poskytuje ale trvalejší výsledky než rozhodnutí prosazená většími a bohatšími státy.

Dá se říct, že byste byl rád za společenství zaměřené primárně na ekonomické otázky, společenství pragmatičtější?

Ano, takovou by podle nás mělo mít roli. S větší ekonomickou silou bychom získali také sílu ovlivnit vznik mezinárodního řádu, globálních obchodních pravidel nebo čelit hrozbám jako změna klimatu a zároveň bychom mohli stabilizovat naše okolí.

Abychom dosáhli toho posledního zmiňovaného, projekt EU i NATO musí zůstat otevřený, což Polsko velmi podporuje.

Evropská unie stále je ekonomickou silou a dlouho jí i přes růst asijských trhů zůstane. Úspěšně udává tempo v mezinárodním obchodu, bojuje s daňovými ráji, tlačí cizí korporace k placení daní tam, kde mají své zisky, a prosazuje ambiciózní strategii v boji se změnou klimatu. Kromě brexitu se také nedají očekávat žádné jiné „exity“.

Ale EU nemůže být oázou pouze pro své členy, ale zároveň se musí prezentovat jako dosažitelný příslib pro země, které zatím členy nejsou. Pokud tento příslib odstraníte, jaké pobídky, například pro země západního Balkánu, zbývají k tomu, aby byly ochotné se reformovat? Toto jsme se naučili z vlastních zkušeností. Rozhodli bychom se jít do tolika změn s nejasným cílem, pokud by na konci nebyla vidina vstupu do EU? Stejně tak by bylo daleko těžší zajistit těmto nepopulárním změnám veřejnou podporu.

Česko a Polsko se shodují, že válka s Ruskem jim nehrozí

Agresivní politika Ruské federace je hlavní hrozbou Polska a dalších zemí na východním okraji Evropské unie a Severoatlantické aliance. Čeští odborníci mezi hlavními zdroji nebezpečí Rusko nezmiňují, upozorňují však na rozpadající se světový řád.

Byla by Unie, kterou popisujete – tedy ekonomický a pragmatický spolek – založená na nějakých hodnotách?

Samozřejmě, je to společenství se společnými hodnotami.

Máte namysli ty ze Článku 2 Smlouvy o EU? Takže už bychom se nemuseli obávat perspektivy podmínění evropských fondů dodržováním vlády práva?

Ano, podporujeme tuto iniciativu, ale pouze pokud najdeme jasná, měřitelná a objektivní kritéria. Nemůže se jednat pouze o ambice některých evropských lídrů, kteří si kompenzují svůj úpadek na domácí politické scéně kariérou na evropské úrovni založenou na kampani proti polské reformě soudního systému. Neměli bychom se možná zaměřit také na dluhovou zátěž některých zemí nebo implementaci verdiktů Soudního dvora EU vzhledem k tomu, že mnoho zemí se toho obává? Svoboda projevu a náboženství je něco, co všichni sdílíme. My nepodkopáváme nezávislost polských soudů. Jedná se o spor o interpretaci. Máme právo reformovat systém, který nefungoval a nefunguje ani nyní, protože nebyl dostatečně reformován. Jsme odhodlaní pokračovat v dialogu s Evropskou komisí a bereme v úvahu mnoho jejích poznámek. Bohužel, většina členských států opakuje slova o nutnosti dialogu bez zmínky o konkrétních argumentech. Podstoupení případu Soudnímu dvoru ze strany Komise dělá ten politický proces ještě komplikovanější, protože nemůžeme vytvářet tlak na soudce.

Chtějí motivovat polskou vládu ke změnám pomocí všech dostupných opatření.

A my také představíme naše argumenty a vyzveme naše partnery, aby na ně reagovali. V současnosti jsme ovšem uvězněni ve zvláštním vakuu.

Podle statistik Eurobarometeru, 87 % Poláků vnímá členství své země v EU jako něco pozitivního. Tento pohled mi ovšem přijde docela povrchní. Co by se mělo stát, aby si Poláci – a také jejich vláda – přestali stěžovat na EU a měli z ní skutečnou radost?

Myslím, že to pozitivní vnímání je založeno na skutečné emoci a polská vláda si na EU „stěžuje“ méně v porovnání s vládami mnoha jiných členských států. Poláci chtějí, aby EU disponovala nástroji, které jim zajistí bezpečnost a růst. Jak můžeme sledovat, řešení navržená například liberálními nebo socialistickými vládami v reakci na migrační krizi nemají na rozdíl od řešení přicházejících z Visegrádské čtyřky takovou podporu. Lidé si chtějí být jistí svou budoucností. EU, založená na nepřímo zvolených institucích a na volebních cyklech nereflektujících změny v národních volebních obvodech, jim takovou legitimitu poskytnout nemůže. Dokonalá Unie by svým občanům dávala pohodlný prostor k tomu formovat své národní parlamenty a vlády.

Ale oni sami musí pracovat na tom, aby se dal tento perfektní model zrealizovat. Průměrná volební účast v minulých volbách do Evropského parlamentu činí 23 %. Kromě Parlamentu je EU příkladem reprezentativní demokracie se zástupci národních politických skupin s legitimitou z národních voleb a s apolitickými úředníky reprezentujícími všech 28 zemí.

„Apolitičtí úředníci reprezentující všech 28 zemí“ je pouze pohádka. Prosím, podívejte se na národnostní složení na „prostředních“ a nejvyšších pozicích v unijních institucích. Být dobrý Evropan znamená myslet na své voliče a být schopen najít konsensus přijatelný pro všechny vlády uvnitř EU.

Tomáš Kafka: Polsko by chtělo ovlivňovat hodnoty celé EU, Češi tuto ambici nemají

Vzájemná obchodní výměna mezi Českem a Polskem nadprůměrně roste, výborně funguje také přeshraniční spolupráce, říká Tomáš Kafka.