Skládkování může přijít Českou republiku draho

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

[© Shutterstock/acinquantadue]

Není žádnou novinkou, že se evropské politiky vzájemně ovlivňují, některé souvislosti ale nejsou zdaleka zjevné. Například na souvislost odpadového hospodářství s legislativou v oblasti ochrany klimatu se často zapomíná a přitom může mít pro Česko poměrně významné důsledky.

Článek původně vyšel v lednovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Martin Hájek je ředitelem Teplárenského sdružení ČR.

Emise skleníkových plynů vypuštěné z území České republiky se dělí na dvě základní množiny. První pocházejí ze zařízení zahrnutých do tzv. systému emisního obchodování (ETS). Za tyto emise odpovídají přímo jejich provozovatelé a proti jejich vypouštění si musí na každý rok opatřit odpovídající množství takzvaných emisních povolenek a ty následně vyřadit z oběhu.

Druhá množina zahrnuje všechny ostatní emise skleníkových plynů, tedy například z menších spalovacích zařízení, z dopravy, ze zemědělství, včetně emisí produkovaných hospodářskými zvířaty. Patří sem i emise z odpadového hospodářství, zejména ze skládek. Metan unikající ze skládek je totiž silným skleníkovým plynem a jeho emise se započítávají po vynásobení koeficientem potenciálu globálního oteplování, který je v tomto případě mnohonásobně vyšší (25x) než v případě emisí oxidu uhličitého.

Unie chce být do roku 2050 klimaticky neutrální. Má šanci úkol splnit?

Evropa má plán, jak v budoucnu výrazně snížit emise. Ke klimatické neutralitě však vede ještě dlouhá cesta. 

Za emise skleníkových plynů vypuštěných mimo ETS odpovídá v rámci evropské legislativy stát, tedy Česká republika, která také musí plnit závazné cíle jejich snižování dané evropskou legislativou. Národní cíl do roku 2020 je velmi mírný, umožňuje navýšit emise ve srovnání s rokem 2005 o 9% a nebude problém ho splnit.

Emise skleníkových plynů mimo ETS v roce 2016 činily 62,8 milionu tun CO2 ekvivalentu a byly přibližně o 1,5% vyšší než ve srovnávacím roce 2005.

Jenomže stejně jako v jiných oblastech došlo i zde k „utažení šroubů“ a cíl pro rok 2030 bude podstatně náročnější. Emise mimo ETS bude do roku 2030 nutno snížit ve srovnání s rokem 2005 o 14% podle lineární trajektorie začínající v roce 2020 na průměru emisí za léta 2016 až 2018. Oproti roku 2016 je tedy do roku 2030 potřeba snížit emise skleníkových plynů mimo ETS přibližně o 9,6 milionu tun CO2 ekvivalentu.

Snižování emisí díky lesům a půdě? Česko si vede dobře, na vítězství nad změnami klimatu to ale stačit nebude

Lesy přispívají k boji se změnami klimatu. V Evropě se jejich plocha stále rozšiřuje, a mohou tak pomáhat urychlovat snižování emisí skleníkových plynů. ČR vyrovnávání emisí jejich pohlcováním a ukládáním do půdy a lesů zvládá s přehledem, dostatečné to ale není. Na čem by mohla ještě zapracovat?

Podle emisních projekcí, které letos zaslala Česká republika do Bruselu, mineme bez dodatečných opatření vytčený cíl roku 2030 o 2 procentní body, tedy přibližně o 1,2 milionu tun. Tento odhad se navíc může ukázat jako značně optimistický. Nezahrnuje jednak přesun stovek tisíc tun emisí ze sektoru EU ETS, který reálně hrozí v důsledku rozpadu některých teplárenských soustav zatížených vysokou cenou povolenky, a také dopad kůrovcové kalamity.

Doposud totiž zásoba dřeva a tím i uhlíku v českých lesích pravidelně rostla. Pokud začne vlivem kalamitních těžeb klesat, bude muset Česká republika pokles těchto „zásob“ zahrnout jako dodatečné emise a dále se tak vzdálí od závazné trajektorie jejich snižování. Na růst emisí může tlačit i růst ekonomiky, zejména dopravy.

Lesy a půda pomohou v boji se změnou klimatu. Česko se zaměří na listnáče

Lesy vytvářejí i pohlcují oxid uhličitý, který zapříčiňuje globální oteplování. K vyrovnání této rovnováhy pomáhá evropská legislativa, aby i lesní hospodářství a zemědělství přispívaly k závazkům EU v boji se změnou klimatu. A bude tomu tak i po roce 2020. Co zůstane při starém a jaká nová opatření lze od novely nařízení pro sektor LULUCF očekávat?

Pokud Česká republika nebude plnit národní cíl snižování emisí, bude muset získat chybějící tzv. emisní příděly od zemí, které své cíle naopak přesáhnou. Zadarmo to ovšem nebude. Staré členské státy mají totiž do roku 2030 ještě podstatně tvrdší cíle než Česko a budou chtít samy spíš nakupovat. Zemí s přebytkem emisních přídělů bude velmi málo. Podle informací zaslaných Komisi ho do roku 2030 očekává pouze Chorvatsko, Maďarsko, Portugalsko a Řecko. Nedostatek emisních přídělů může po roce 2020 snadno vyhnat jejich cenu na násobky současné ceny povolenky v systému emisního obchodování, která se pohybuje kolem 20 Euro.

Tím se dostáváme k souvislosti legislativy na ochranu klimatu s odpadovým hospodářstvím. Emise ze skládek totiž v roce 2016 činily 3,4 milionu tun CO2 ekvivalentu a ve srovnání s rokem 1990 byly vyšší o 70%. Pokud bychom je ocenili aktuální cenou emisní povolenky, pak se jedná přibližně o 1,8 miliardy korun, o které by Česká republika mohla být každoročně bohatší, pokud by skládkování komunálního odpadu zastavila. Benevolentní evropská legislativa, bohužel, jeho skládkování do roku 2030 umožňuje. Daňoví poplatníci by se ale na podporu skládkovacího businessu určitě skládat neměli.

Snižování emisí z elektráren a průmyslu se zrychlí. EU dokončila reformu povolenek

Vypouštění skleníkových plynů bude pro výrobce energie a průmyslové podniky dražší. Citlivá odvětví budou mít ochranu.