K návrhu nového zákona o odpadech

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

[© Shutterstock/CatwalkPhotos]

Během prosince a ledna bylo pod záštitou poslanců a senátorů uspořádáno na půdě Poslanecké sněmovny PČR několik seminářů k vyjasnění některých základních otázek. V diskusních příspěvcích všech tří seminářů převažoval požadavek neodkládání úplného zákazu skládkování komunálních odpadů z roku 2024 až na rok 2030 a na rychlejší zvyšování skládkovacích poplatků, což by přimělo občany, obce i firmy k rychlejšímu rozvoji recyklace odpadů.

Článek původně vyšel v dubnovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Jak zajistit plnou recyklaci směsných plastů

Odklad zákazu skládkování je obhajován nedostatečnou recyklační kapacitou. Je tomu tak ale doopravdy? Podívejme se, jak lze ihned zajistit plnou recyklaci směsných plastů.

Jako první krok je třeba ihned zadat studii na optimalizaci obalů. Stačí vytvořit referenční optimální obal pro několik materiálových variant a všechny odchylky od něj zpoplatnit zvláštní progresivní recyklační daní a na druhé straně naopak poskytovat bonus na opakovaně použitelné obaly při zajištění jejich náhradních náplní v tenkých obalech. Předpokládá se, že hmotnost obalů by se snížila nejméně o 1/3.

Druhým krokem je směsné odpadní plasty dlouhodobě uložit k pozdějšímu efektivnějšímu využití. Jednou z možností je větší podpora výstavby tzv. zelených střech. Zde desky z vláken recyklovaných plastů zadržují na střeše dešťovou vodu, aby rostliny na střeše neuschly a zlepšovaly klima v okolí, a na druhé straně v létě ochlazují a v zimě zateplují obytné místnosti pod ní, čímž šetří energii. Tyto desky vyrábí např. česká firma RETEX svolnou kapacitou přes 5000 t/rok, a v případě potřeby lze postavit do 2 let za cca 100 mil. Kč další linku s kapacitou cca 6 000 tun odpadních plastů ročně.

Ještě lepším řešením je ukládat recyklované plasty do masivních dílců. Nejlepší možností jejich využití je např. obnova rybníků. Dvě třetiny rybníků z doby před cca 300 lety totiž zanikly, nicméně jejich hráze většinou ne. Rychle je možné je obnovit pospojovanými velkoplošnými těžkými deskami z recyklátu ze směsných plastů, na jejichž stranu k hrázi by se rozprostřela fólie a prostor mezi touto bariérou a původní hrází by se zasypal přebytečnou zeminou z vybagrování a zarovnání břehů rybníka.

H2020 nejen pro cirkulární ekonomiku

Program Horizont 2020 (H2020) – největší evropský program na podporu výzkumu, vývoje a inovací – se blíží ke svému závěru a v této chvíli je k předkládání projektů otevřena většina posledních výzev ve všech tematických oblastech.

Obdobné desky z plastového recyklátu vyrábí jako svodidla česká firma Stabilplastik, u nich by jen stačilo zvětšit jejich výšku z 50 na 200 cm. Firma má kapacitu jedné linky zcela volnou a u druhé může zavézt směnný provoz. Technologickou linku POLYBET pro stavební prefabrikáty s kapacitou 2 000 t plastového odpadu ročně staví jiná firma na severu Čech. A další podobné linky na výrobu stavebních dílců z recyklovaných směsných plastů s kapacitou 2 000 tun plastů ročně lze vyrobit a zprovoznit tuzemskými dodavateli do roka.

Znovu zprovoznění takového středního rybníka by stálo jen kolem 200 000 Kč za recyklované plastové díly + práce a produkce takové jediné linky by stačila na obnovu cca 200 rybníků ročně. A podobných linek lze zprovoznit libovolné množství, protože zaniklých rybníků je u nás kolem sta tisíc. Pokud by byly vytypované výrobky ze směsných plastů prokazatelně vyrobeny z českých obalů, tak by se daly zdarma přímo uživatelům, kteří by je využili pouze na předem jasně určené účely, např. stavbu zelených střech, rybníků či protihlukových stěn nebo komunikací.

Podobně lze postupovat i v problematice kompostáren, kterých je též přebytek a nemají odbyt. Pokud by zemědělec kompost použil na své pole bez humusu a doložil by, že ten rok tam nepoužil jiné (minerální) hnojivo, které by se po prvním dešti z velké části spláchlo do potoka, tak by ho dostal přímo od výrobce zdarma a jen mělce zaoral. Tím by se podstatně zlepšila vsakovací schopnost půdy, zvýšila hladina podzemních vod a omezil vliv sucha. Nelze to nijak zneužít a peněz je dostatek, jen se musí platit přímo výrobcům a nikoliv konečným uživatelům. Tím by se opět podstatně snížilo množství komunálního odpadu.

Z výše uvedeného vyplývá, že jsme schopni recyklovat do roku 2024 všechen recyklovatelný komunální odpad a v případě potřeby rychle navýšit naše recyklační kapacity. Tudíž není žádný důvod pro odložení konce skládkování neupraveného komunálního odpadu z roku 2024 až na rok 2030. Tvrzení MŽP v Důvodové zprávě, že je nedostatek recyklačních kapacit je tedy na pováženou, neboť už dnes české recyklační firmy zpracovávají přednostně plastový odpad ze zahraničí.

Návrh MŽP je navíc odůvodňován jako kompromisní řešení mezi rokem 2024 a rokem 2035. Jenomže dosud se vždy bojovalo jen o roky 2024 nebo 2030, takže by musel být navrhován rok 2027 a ne 2030. Rok 2035 je totiž nejzazší termín, požadovaný EU pro ty nejzaostalejší členy, a tím my určitě nejsme! Proto je potřeba, aby poslanci schválili pozměňovací návrh k § 40 odst. 1 návrhu zákona o odpadech: „§ 40 Zákaz ukládání využitelných odpadů na skládku (1) Provozovatel skládky nesmí od 1. ledna 2025 na skládku ukládat odpady, …“

Česká cirkulární ekonomika se pomalu roztáčí. Výzvou je skládkování

Jak se ČR přesouvá od odpadové hierarchie a lineární ekonomiky směrem k oběhovému hospodářství?

Technické zabezpečení skládek (TZS)

Též pro zvýšení množství odpadu využívaného na TZS ze současných 20 % na 25 % není žádný důvod. Z tabulky 1 jasně plyne, že množství TZS se neurčuje dle skutečných potřeb, ale podle koeficientu uvedeného v zákoně. A jestliže se do těch 20 % bez problémů všechny skládky dosud vešly, tak do budoucna bude jistě vyhovovat i 15 %, a pokud někde ne, tak si požádají o výjimku. Z geometrie totiž víme, že největší spotřebu odpadu na TZS (na překrytí) mají malé skládky na rovině, a i těm dosud bohatě stačilo 20 %, zatímco těm velkým v dolíku by určitě stačilo i pouhých 5 % TZS.

Proto je třeba změnit znění „§ 105 Osvobození poplatku, odst. 2: Od poplatku za ukládání odpadů na skládku se osvobozuje ….jeho uložení jako technologický materiál pro technické zabezpečení skládky až do 15 % celkové hmotnosti odpadů ….. Odůvodněné výjimky povoluje Česká inspekce životního prostředí“. Státní rozpočet tím může ušetřit stovky milionů Kč ročně, aniž se to nějak dotkne plateb občanů či firem.

Strašák navýšení plateb občanů za svoz komunálního odpadu

Skládkové firmy neustále straší naše občany a obce, že se zvýšením těchto plateb a s omezením skládkování se podstatně zvýší platby za svoz komunálního odpadu. To je naprostá účelová lež, protože na tom platba od občanů za svoz odpadů závisí jen z 20 %! Přes 80 % nákladů je totiž vynakládáno na svoz, tedy na nákup aut a jejich servis, pohonné hmoty, platy a pronájmy, zatímco platby za skládkování jsou už od roku 2009 stále na úrovni 500 Kč/t.

Proto není žádný problém navýšit skládkovací poplatky. A pokud skládkové firmy sníží své zisky, tak zde navrhované zvýšení může být pro občany dokonce nulové, oproti každoročnímu zvyšování platby za samotný svoz odpadů, se kterou jsou už léta smířeni. Jediný, kdo s tím není smířen, jsou skládkové firmy, ne kvůli samotnému poplatku, ten jim přece zaplatí původce odpadu, ale kvůli oprávněnému strachu, že se přestane skládkovat a bude se konečně více recyklovat! Ale o to nám všem přece jde? Nebo snad ne?

Konec skládkování v nedohlednu!

Postupně se začíná rýsovat budoucí podoba nového zákona o odpadech. Ta by teoreticky mohla znamenat i posun roku 2024, který měl Česku přinést odklonění dále využitelných a recyklovatelných odpadů ze skládek, a to až na rok 2030.

Od roku 2002 se skládkovací poplatek za využitelný odpad zvyšoval každé 2 roky o 100 Kč/t až do roku 2009, kdy se jeho růst zastavil a je až dosud pouhých 500 Kč/t, zatímco třeba v sousedním Polsku je už nyní 1400 Kč/t, o Německu a Rakousku nemluvě. Pokud bychom původní valorizaci protáhli do současnosti, pak měl být v roce 2020 poplatek 1000 Kč/t. Zde navrhovaná výše tedy vychází z původní situace, a dokonce je pod ní. Dodávám, že všechny subjekty se shodují, že právě na výši tohoto poplatku závisí rychlost omezování skládkování. A též naplnění státního rozpočtu o několik miliard Kč ročně by bylo jistě vítané.

Nyní je jen na poslancích a senátorech, aby o zmíněných pozměňovacích návrzích v intencích původního návrhu MŽP před jeho vynucenými úpravami na počátku roku 2019 hlasovali v souladu s požadavky většiny krajů a Svazu měst a obcí dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, a především dle svého zdravého rozumu.

Oběhové hospodářství není jen o odpadech. Evropě má pomoci dosáhnout klimatické neutrality

Evropské hospodářství čekají výrazné změny v nakládání se zdroji. Pro dosažení klimatických cílů totiž bude nezbytné radiálně snížit nejen komunální odpad a plastové obaly, ale vyrábět i udržitelné výrobky, které po jejich spotřebě budou moci získat druhý život.