Aktuální problémy sběru baterií v Evropě a ČR

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

[© Shutterstock/Artem Oleshko]

Odpadním bateriím a akumulátorům je v Evropě věnována zvýšená pozornost již od roku 1991, kdy vyšla první směrnice zaměřená zejména na omezování Hg, Pb a Cd ve vyráběných bateriích a na řádné nakládání s nimi na konci jejich životního cyklu.

Článek původně vyšel v únorovém čísle časopisu Odpadové fórum, odborného měsíčníku pro průmyslovou a komunální ekologii.

Evropská komise zveřejnila v listopadu loňského roku velice zajímavou „Evaluation Study“, která hodnotí, jak se daří naplňovat environmentální cíle pro baterie a akumulátory na území Evropské unie. Dovolujeme si vás seznámit s nejzajímavějšími závěry této studie, které doplňujeme o poznatky z českého prostředí.

Lithiové baterie a bezpečnost

Stávající česká ani evropská legislativa nereflektují dostatečně technický pokrok a neřeší problematiku dramatického nárůstu všech typů lithiových baterií uváděných na trh. Chápeme všechny technické výhody lithiových baterií (lehké, formovatelné, vysoká energetická účinnost), ale není možné dále ignorovat, že stále častěji dochází k nepříjemným incidentům při skladování a manipulaci s těmito bateriemi.

Na rozdíl od baterií, které obsahují těžké kovy a jsou tzv. následně nebezpečné, u lithiových baterií se jedná o nebezpečí akutní – ohrožující lidské zdraví a majetek. Bezpečnostní opatření při konstruování lithiových baterií jsou ponechána pouze na výrobcích, maximálně na technických normách. Lithiové baterie jsou na rozdíl od baterií obsahujících Pb, Cd a Hg vesměs klasifikovány jako odpad kategorie ostatní.

Předpisy pro přepravu lithiových baterií (Mezinárodní dohoda o přepravě nebezpečných věcí – ADR) jsou poměrně složité, ale chybí předpisy pro správné skladování a manipulaci s použitými lithiovými bateriemi.

V rozporu se Směrnicí 2006/66/EU nejsou dobíjecí lithiové baterie snadno vyjímatelné z elektronických zařízení a dostávají se tak společně s elektroodpadem do zpracovatelských zařízení, kde jejich bezpečnost nelze rozumným způsobem zajistit. Bezpečné nakládání s použitými lithiovými bateriemi tak považuji za hlavní prioritu pro následující období.

Nová bezpečnostní opatření nebudou levnou záležitostí a lze tedy očekávat, že právě pro tuto komoditu budou poprvé zavedeny modulované – zvýšené poplatky, které jsou doporučovány v rámci balíčku cirkulární ekonomiky.

Roztočení „cirkulárního kola“

Podle našeho názoru musíme recyklaci chápat jako nedílnou a zodpovědnou součást našeho života, ne pouze jako prostý byznys.

Úroveň sběru aneb kam se ztrácí přenosné baterie

Cíl minimální účinnosti sběru 45 % v roce 2016 splnilo pouze 14 členských zemí EU, mezi nimi naštěstí i Česká republika. Ostatních 13 zemí cíl nesplnilo nebo nepodalo zprávu. To znamená, že více než polovina přenosných baterií uvedených na trh se nesebrala.

Podle kalkulace konzultantů na základě dat z analýzy ze sedmi zemí ročně 35.000 tun neboli 16 % z množství uvedeného na trh skončí v komunálním odpadu. Ve skutečnosti číslo může být ještě vyšší, protože nemáme data ze zemí s nízkou úrovní sběru a jiné analýzy uvádějí až 128 000 tun baterií vyhozených do směsného odpadu. Směrnice však nevyžaduje reportování nebo systematickou analýzu těchto ztrát. O dalších důvodech takových „ztrát“ lze tedy jen spekulovat:

  • Baterie jsou hromaděny a skladovány koncovými uživateli v domácnostech.
  • Baterie nejsou odstraňovány z použitých elektrozařízení a následně (při recyklaci) jsou rozdrceny spolu s přístrojem.
  • Baterie jsou nelegálně exportovány společně s použitými elektrospotřebiči do třetích zemí.

Tým českých vědců chce v evropské energetice prorazit s bateriemi, které nabízejí flexibilitu

Skupina výzkumníků ze Západočeské univerzity v Plzni a Vysoké školy chemicko-technologické v Praze dotahuje ke komerčnímu využití technologii vanadových redoxních průtočných baterií.

Průmyslové baterie a elektromobilita

Všichni odborníci se shodují, že největší změny a rozvoj nás čekají v případě baterií pro e-mobilitu a pro decentralizované ukládání energie. Tyto baterie nyní spadají do kategorie průmyslových baterií.

Směrnice 2006/66/EU tento trend v žádném případě nereflektuje a požadavky na výrobce tohoto typu baterií jsou nedostatečné a nekonkrétní. Chybí například sběrové cíle, požadavky na minimální sběrovou infrastrukturu, požadavky na vykazování nebo rozšířenou zodpovědnost výrobců.

Vzhledem k extrémně dlouhé životnosti průmyslových baterií bude nutné co nejdříve vytvořit mechanismus pro financování bezpečného sběru a recyklaci již ve fázi uvádění takových baterií na trh. Není žádoucí, aby rizika spojená s prováděním a financováním bezpečného sběru a recyklace průmyslových lithiových baterií nesli koneční uživatelé nebo jen distributoři.

Auta na elektřinu mohou v budoucnu sloužit jako pojízdné baterky

Nástup elektromobility bude klást zátěž na distribuční síť. Zároveň nabídne nové možnosti v oblasti akumulace, zaznělo na letošním Energetickém kongresu ČR.

Konkurence a kolektivní systémy

V evropských zemích se úzkostlivě dbá na zachování dostatečně tržního a antimonopolního podnikatelského prostředí. V případě systémů rozšířené odpovědnosti výrobců je však takový přístup poměrně problematický, protože se nejedná o podnikání za účelem zisku, avšak o veřejně prospěšnou službu vynucenou právními předpisy.

V zemích, kde je omezený počet kolektivních systémů, se dosahuje lepších výsledků ve sběru, osvětových kampaních a počtu sběrných míst. V zemích, kde je silná konkurence, se téměř vždy setkáváme s řadou negativních jevů:

  • Překročení cílů Směrnice (sběru a recyklační účinnosti) nemá pro kolektivní systémy žádný ekonomický benefit.
  • Kolektivní systémy však mají ekonomickou motivaci pro to, aby soutěžily o recyklaci nejvýhodnějších chemických typů baterií bez ohledu na efektivitu zdrojů.
  • V zemích, kde nejsou definovány minimální požadavky na osvětové kampaně a sběrná místa, je riziko, že kolektivní systémy si budou konkurovat minimalizací svého úsilí v těchto oblastech. Navíc soutěžící kolektivní systémy mohou mít tendenci být velmi selektivní v tom, jaké baterie sbírají.

Na základě výše uvedených poznatků je zřejmé, že pro řádné fungování kolektivních systémů v konkurenčním prostředí musí zásadní roli sehrát stát jako efektivní regulátor, koordinátor a garant férového prostředí pro všechny účastníky.