Vysloužilých solárních panelů bude přibývat, Česko zatím na jejich likvidaci připraveno není

© Pixabay

Do roku 2030 by mohl celosvětový odpad ze solárních elektráren čítat až 8 milionů tun. Jak si s vysloužilými panely poradit a kdo je za jejich likvidaci zodpovědný?

Obnovitelné zdroje energie začínají hrát prim. Do roku 2030 by měl jejich podíl na spotřebě energie dosáhnout alespoň 40 procent. Počítá s tím návrh Evropské komise z letošního července, kterým se nyní zabývají poslanci Evropského parlamentu i členské státy.

Pro řadu států by schválení návrhu znamenalo nutnost investovat do nových zdrojů čisté energie, například do fotovoltaických elektráren. S rostoucím tlakem na výstavbu nových solárních zdrojů zároveň stoupají i obavy spojené s pozdější likvidací vysloužilých panelů.

Podle Mezinárodní agentury pro obnovitelnou energii budou odpadní solární panely dosahovat do roku 2030 hmotnosti od 1,7 do 8 milionů tun. Do roku 2050 by se pak mělo jednat až o 78 milionů tun. Experti proto upozorňují, že Evropa bude muset být schopna se s vysloužilým odpadem řádně vypořádat.

Panely vydrží sloužit i třicet let

Životnost solárních panelů je dle jejich výrobců i více než dvacet let, v českých podmínkách dokonce třicet let. Ovlivňuje ji však celá řada faktorů.

„Životnost solárních panelů je dána zejména životností materiálů, ze kterých je panel vyroben. Vlivem UV záření a oxidace dochází k postupné degradaci zejména plastových částí panelu – křehnutí. Životnost solárních panelů tak významně ovlivňuje i zastínění plastových částí a kabelů před přímým slunečním zářením, výskyt nečistot na povrchu panelu nebo přítomnost agresivních látek v ovzduší,“ vysvětlil redakci David Vandrovec, ředitel kolektivního systému REMA, který se recyklaci solárních panelů věnuje.

Komise chce zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie na 40 procent. Co to znamená pro Česko?

Česko by podle expertů mělo zdvojnásobit stávající podíl obnovitelných zdrojů energie. Vláda se ke zvyšování laťky staví opatrně, z opozičních politických stran však zaznívají i ambicióznější návrhy. 

První velké solární elektrárny začaly v Česku vznikat po roce 2008, v časech takzvaného solárního boomu. Tyto elektrárny se tak budou likvidovat až po roce 2030, výjimkou jsou například panely poškozené extrémním počasím.

„V tuto chvíli dochází k recyklaci relativně malých množství solárních panelů, což je dáno tím, že solární panely uvedené na trh v období 2008 až 2012 zůstávají nadále v provozu a jejich životnost ještě zdaleka neskončila. Obdobná je situace v jiných částech Evropy,“ potvrdil redakci mluvčí ministerstva životního prostředí Ondřej Charvát.

Zatímco za likvidaci solárních panelů uvedených na trh před rokem 2013 jsou zodpovědní jednotliví provozovatelé, u novějších kusů je systém jiný.

„U solárních panelů uvedených na trh po 31. prosinci 2012 se uplatní tzv. rozšířená odpovědnost výrobce a nakládání s budoucím odpadem má finančně zajistit již výrobce v okamžiku uvedení solárního panelu na trh, stejně jako to funguje i u jiných elektrozařízení či baterií,“ sdělil redakci Charvát.

Odpad je surovinou budoucnosti, potenciál mají i stará elektrozařízení. Jak s nimi Evropa nakládá?

Vysloužilé spotřebiče, telefony a další zařízení mohou dobře posloužit i poté, co se jich původní majitelé zbaví. Vznikají z nich druhotné suroviny, čímž se šetří nejen peníze, ale také životní prostředí. Jak tento proces funguje a jakou roli v něm sehrává evropská legislativa?

Panely z Česka míří za hranice

Přestože panelů k recyklaci je zatím málo, již nyní musí Česko často vyvážet vysloužilé kusy do zahraničí, například do Německa, Itálie či Francie.

Právě Francie se přitom řadí mezi průkopníky v oblasti recyklace solárních panelů. Energetický koncern Veolia zde před třemi lety otevřel vůbec první evropský závod zaměřený právě na recyklaci panelů. Stejná společnost stojí také za novým výzkumným projektem, jehož cílem je vyvinout technologie a procesy, které by umožnily recyklovat všechny komponenty fotovoltaických elektráren. Projekt v hodnotě 4,8 milionu eur podpořila ze svého rozpočtu Evropská unie.

V ČR jsou reálné možnosti recyklace spíše experimentální, případně v podobě recyklace nezajištující cirkulární oběh surovin, kdy například sklo je využíváno při výrobě betonu, omítek nebo štuku jako částečná náhrada písku,“ uvedl Vandrovec.

„Již z logiky uvedeného použití je zřejmé, že veškerá energie vynaložená k přeměně písku ve sklo přichází vniveč, nemluvě o ekvivalentu CO2, který je s touto původní přeměnou spojen. Z takto recyklovaného skla již nové sklo nikdy nevznikne, a přitom sklo ze solárních panelů je velmi kvalitním sklem, které netrpí běžným opotřebením,“ doplnil s tím, že s rostoucím objemem odpadních panelů bude nutné současný stav změnit a zajistit dostatečné recyklační kapacity.

Elektrokola jsou hit. EU si chce posvítit na jejich baterie, vysloužilé mohou posloužit i v domácnosti

Češi propadli elektrokolům. Svědčí o tom nejen rostoucí počty elektrocyklistů na tuzemských silnicích a stezkách, ale také statistiky prodeje. Evropská komise se nyní zaměřuje na regulaci baterií, které jsou klíčovou součástí těchto oblíbených dopravních prostředků.

„Již nyní se v ČR začínají realizovat projekty, které mohou vyústit v navýšení domácích kapacit pro zpracování solárních panelů, a to v horizontu do roku 2030, nicméně otázkou stále zůstává, jak tyto projekty budou skutečně úspěšné a zda zvládnou potřebnou kapacitu navýšit. Aktuální data bohužel hovoří o opaku,“ varoval Vandrovec.

Samotné solární panely navíc prochází vývojem, mění se jejich konstrukce či technologie výroby. I na to bude muset zpracovatelský průmysl postupem času reagovat.

„V každém případě solární panely byly, jsou a nepochybně do budoucna budou zdrojem surovin. Krom vysoce kvalitního skla a hliníku obsahují také malé množství barevných a vzácných kovů,“ dodal Vandrovec.