Měla by ČR zavést povinné zálohy na PET lahve? Přírodě by ulevily, mohly by však vést ke zdražování

© Pixabay

Česko má jednu z nejhustších sběrných sítí v Evropě, a dosahuje proto uspokojivých výsledků ve sběru různých druhů materiálů. Pro dosažení vysokých evropských recyklačních cílů to však nemusí stačit.

Evropská unie si na cestě od lineárního k oběhovému modelu ekonomiky stanovila ambiciózní cíle v oblasti obalů a odpadů. Od roku 2025 by mělo být podle nejnovější směrnice recyklováno minimálně 65 procent hmotnosti veškerých obalových odpadů, v případě plastů by to mělo být 50 procent. Od roku 2030 by se tyto hodnoty měly zvýšit o pět procentních bodů u obou cílů.

Obaly by se navíc neměly jen třídit, ale také opakovaně využívat a recyklovat, aby nevznikal zbytečný odpad. Jedním z opatření, jak toho docílit, může být dle obalové směrnice zálohování. V této věci však unijní normotvůrce nechává členským státům volnou ruku, zda jej zavedou, či zvolí jinou variantu, jako například vytváření ekonomických pobídek.

Důvodem je mimo jiné to, že členské státy přistupují k tomuto způsobu nakládání s odpady odlišně. Se zálohováním mají nejdelší zkušenosti skandinávské státy, které s ním operují již od 90. let. Německo, Nizozemí, Estonsko či Chorvatsko jej využívají od počátku nového tisíciletí. Řada dalších států či jejich regionů se na něj chystá od příštího či přespříštího roku. Týká se to například Portugalska, Lotyšska, Maďarska či sousedního Slovenska. Jeho zavedení je také zvažováno v Polsku či Rakousku. Stále jsou zde ale státy, které zálohování nevyužívají, jako například Francie, Španělsko, Itálie nebo Česko.

O zálohování PET lahví se v českých politických i společenských kruzích diskutuje dlouhodobě a opakovaně. Naposledy loni v souvislosti se schvalováním odpadové legislativy, která zaváděla do českého práva čtyři unijní směrnice o obalech, odpadech a jejich skládkování. Ani tehdy však potřebná většina pro schválení povinného zálohování nalezena nebyla.

Žluté popelnice mohou zlepšit ekonomiku odpadového hospodářství

Návrh novely zákona o obalech počítá s cílem recyklace železných obalů od r. 2021 ve výši 55 %. Jednoduchá úprava stávající třídicí linky pro sdružený sběr plastů a kovů do žluté popelnice může být ekonomicky výhodným řešením.

Sbírat plasty se daří, evropské cíle jsou však ambiciózní

Přestože zavedení zálohového systému by v Česku podpořilo dle několika průzkumů ze září 2019 asi 76 až 85 procent ze zhruba 500 dotázaných, celoplošné a povinné zálohování dlouhodobě odmítají ministerstvo životního prostředí, obce, některé obalové společnosti i samotní výrobci nápojů a obchodníci.

Svou pozici zdůvodňují již dnes vysokou mírou třídění plastových lahví mezi Čechy, která by mohla být zavedením záloh narušena a oslabena. Zavedení zálohového systému by navíc vyžadovalo revizi odpadových toků, která by byla technicky i finančně náročná, zvláště pro obce.

V Česku se prostřednictvím žlutých popelnic vytřídí až čtyři pětiny PET lahví a zrecyklují dvě třetiny, čímž již dnes země plní oba výše uvedené obalové cíle. Jenže zálohováním lze dosáhnout téměř stoprocentní návratnosti, jak ukazuje zálohování pivních lahví.

Zároveň, kromě obalové směrnice musí ČR splnit i cíle z novější směrnice o jednorázových plastových obalech z června 2019, které jsou vyšší než u obalové směrnice a převyšují i dnešní míru sběru PET lahví v tuzemsku. Cíle směrnice o jednorázových plastových obalech vyžadují, aby v roce 2025 tříděný sběr za účelem recyklace dosahoval 77 procent odpadu z jednorázových plastových obalů do 3 litrů a povinnost přidávat do nápojových PET lahví alespoň 25 procent recyklátu. Do roku 2030 by pak indikátor sběru měl dosáhnout 90 procent a podíl přidaného recyklátu v PET lahvích 30 procent.

Jednorázovým plastům měl být od července konec. Povedlo se?

Začátkem července měl začít platit zákaz prodeje jednorázových plastů v členských zemích Evropské unie. Vláda zatím schválila návrh zákona, který převádí do českého práva evropskou legislativu s cílem snížit nadužívání mnoha tisíc tun jednorázových plastů. Jeho uvedení v platnost se však odkládá.

Jak těchto cílů členské státy dosáhnou, je na nich. Jednou z variant je opět zálohový systém, tou druhou systém rozšířené odpovědnosti výrobců.

Česko se zatím vydalo druhou cestou, která by měla být implementací směrnice rozšířena. Zálohový systém je ve vládním návrhu zákona o omezení dopadu vybraných plastových výrobků na životní prostředí, který převádí evropské povinnosti do českého práva a čeká na své projednání a schválení v Parlamentu, ponechán na dobrovolné bázi.

To nicméně podle odborníků stačit na dosažení cílů druhé směrnice o jednorázových plastových obalech nebude.

„Nikde na světě nedokázali i přes dlouhotrvající kampaně přimět veřejnost dobrovolným tříděním k recyklaci lahví převyšující 80 procent. Ale minimální cíl je ještě o 10 procentních bodů vyšší. Nemyslím si, že Češi jsou jediní na světě, kteří by cíle dosáhli pouze tříděním. Ostatně řadu let trvající kampaně ve stylu ‚nebuďte líní – třiďte odpad’ dokazují, že to nedokážeme,“ upozornil na dotaz redakce Ivo Kropáček, odborník na odpady z Hnutí DUHA.

Jediným způsobem, jak tedy vyšších recyklačních cílů dosáhnout, je podle něj zálohový systém.

Kromě způsobu, jak sbírat obaly, je problematická i jejich efektivní recyklace, tedy navrácení materiálu zpět do oběhu. Pro tu totiž chybí v Česku potřebné technologie, jako například moderní třídičky.

Jak navíc upozornila březnová reportáž České televize, českými úřady uváděná míra dvoutřetinové recyklace nemusí odpovídat realitě. Pouze u třetiny dojde ke skutečné materiálové recyklaci, zbytek končí ve spalovně. Problém je to zvláště nyní, kdy došlo ke změně definice recyklace, kterou rovněž zavedla nová unijní legislativa.

Konec jednorázových plastů v Evropě se blíží. Firmy jsou připravené, pivo bude stát o korunu víc

Státy Evropské unie se dohodly na zákazu plastových výrobků na jedno použití. Firmy už nyní postupně přecházejí na ekologičtější varianty.

Ochrana přírody vs. finanční ztráty obcí

Zálohový systém má své výhody i nevýhody, na které se mimo jiné podívala Česká asociace odpadového hospodářství.

Zálohováním by se zvýšila míra recyklace PET lahví, které by bylo možné zpracovat na recyklát a využít na výrobu nových plastových lahví. To by mělo jak ekologické, tak i ekonomické přínosy. Snížil by se tím odpad v přírodě i ve směsném odpadu a snížily by se i náklady na výrobu nových obalů. Zároveň by zálohový systém mohl přispět k tvorbě nových pracovních míst.

„Nesporným pozitivním důsledkem směřování použitých nápojových obalů k recyklaci na nové nápojové obaly je pokles poptávky po primární surovině (virgin PET či aluminium), úspora vynaložené energie a redukce emisí, pokud srovnáme recyklaci s výrobou z primárních surovin. Lze také očekávat pokles množství nápojových obalů pohozených v přírodě,“ dodala Dita Tesárková z české poradenské společnosti EEIP.

Odvrácenou stranou zavedení zálohového systému je nutnost změny spotřebitelských návyků, tedy chodit s „petkou“ místo do žlutých kontejnerů zpět do obchodu, i změny celého odpadového hospodářství. To by ve svém důsledku nakonec nejvíce dopadlo na obce, které jsou v Česku ze zákona původci odpadu.

V kontextu nové české odpadové legislativy, jež zavedla vyšší poplatky za skládkování, omezila činnost třídících linek a tlačí na vyšší sběr a svoz komunálního odpadu, který tak stojí stále více, by reforma odpadového hospodářství s důrazem na zálohování vytvářela ještě větší tlak na obecní rozpočty. Zdražil by se tím totiž sběr, třídění, svoz a recyklace ostatních plastů ze žlutých popelnic, které by se nezálohovaly jako PET lahve.

Otázkou ale podle Kropáčka je, kdo by zvýšené náklady nakonec skutečně hradil.

„Pro zbylé vytříděné plasty by platilo, že výrobci jsou povinni hradit jejich třídění, svoz a recyklaci. A tito výrobci by museli zdražit své obaly či výrobky, aby mohli ze zvýšené ceny dotovat jejich třídění a recyklaci,“ upřesnil odborník na odpady.

Jak učinit přítrž černým skládkám? Pomoci mohou nové technologie i legislativa

Home office, více času na úklid, víkendy strávené v přírodě či zavřené sběrné dvory mohly v ČR přispět v posledním roce k nárůstu počtu černých skládek odpadů různého druhu, včetně drobné elektroniky.

Český zálohový model

V rámci EU existuje několik modelů zálohových systémů, které mohou být povinné či dobrovolné, řízené shora či decentralizovaně, lišit se zálohovaným materiálem či vlastníkem vrácených lahví.

V Česku by měl být podle Dity Tesárkové zálohový systém pro PET lahve a hliníkové plechovky, měl by být centralizovaný a povinný pro výrobce i obchodníky, kteří by si mohli vybrat, zda budou obalové materiály vykupovat či zřídí pro jejich zpětný odběr automat.

„V obou případech by měl náklady spojené se sběrem následně kompenzovány formou manipulačního poplatku (částka placená prodejcům jako kompenzace za zpětné odebírání obalů, pozn. red.). To by byl hlavní rozdíl od existujícího výkupu vratných skleněných lahví, kde obchodník nedostává nic,“ upřesnila Tesárková.

Aby byla zajištěna recyklace navrácených materiálů a jejich následné použití na nové nápojové obaly, měl by podle odbornice být vlastníkem materiálu, tj. vrácených PET lahví a plechovek, výrobce či dovozce.

„Organizací systému, jeho řízením a administrací finančních, informačních a materiálových toků by byl pověřen operátor. Operátor by byl soukromou neziskovou společností, jejímiž akcionáři by byli zástupci nápojářského průmyslu. Za obecnou organizaci systému a svoz materiálu by byl operátor kompenzován poplatky, které by výrobci/dovozci platili dle množství zálohovaných obalů uvedených na trh. Výdaje na zajištění recyklace by byly kryty rovněž výrobci, a to formou plateb za odběr recyklované suroviny pro výrobu nových obalů. Třetím typem příjmů operátora by byly zálohy za nevrácené obal,“ vysvětlila v dubnovém čísle časopisu Odpadové fórum Tesárková.

Evropané se více zajímají o třídění odpadu. Češi na tom nejsou vůbec špatně, ukazuje průzkum

Česko je dlouhodobě jedním z evropských premiantů v oblasti třídění odpadu. Proč tomu tak je a jak k tomu přispívají fondy EU?

Vytvořením národního modelu pro zálohování jednorázových nápojových obalů se zabývala před dvěma lety také konzultační společnost Eunomia v rámci projektu Zálohujeme.cz, na kterém se podílel Institut cirkulární ekonomiky INCIEN, Vysoká škola chemicko-technologická a společnost Karlovarské minerální vody (nyní Mattoni 1873). Analýza došla k podobnému modelu zálohování jako výše popsaný.

Dílčí kampaně pro transformaci hospodářství nestačí

Nedostatečná podpora zálohování ze strany vlády či obcí však nemusí být překážkou pro dobrovolné zálohování. Některé dílčí projekty v této oblasti se již objevily.

Například Společnost Mattoni 1873, ve spolupráci s internetovým obchodem Košík, využila možnost dobrovolného zálohování v rámci svého pilotního projektu a zaujala tím více než polovinu zákazníků. Ti, co láhev prostřednictvím kurýra vrátili, získali tři koruny zpět, podobně jako je tomu u sklěnených zálohových lahví. Vrácené plastové lahve pak byly použity na výrobu nových.

V podobném duchu zálohování, tentokrát však plechovek, se vydala česká asociace WIACA (Wine in a can association) sdružující dva výrobce a prodejce vín v plechovkách Secco+ a Vi WINE a jednoho výrobce nealkoholických nápojů Smarty. Ti na přelomu roku 2018 a 2019 v rámci své kampaně „Replechuj“ umožnili na vybraných místech zpětný odběr prázdných plechovek od svých produktů, za nějž vypláceli zákazníkům vratnou zálohu ve výši jedné koruny. Vysbírané plechovky pak výrobci na vlastní náklady dovezli do recyklačních zařízení v zahraničí, protože v Česku pro ně uplatnění nebylo.

K zálohování plechovek na podobném principu jako PET lahví přistoupila na konci loňského roku také společnost Mattoni 1873. Důvodem je, že nápoje v těchto obalech rok od roku rostou, jejich třídění ale stále vázne kvůli omezenému počtu sběrných míst a šedivých kontejnerů i nevědomosti či nezájmu spotřebitelů o jejich třídění.

2020: Oběhové hospodářství EU nabíhá do praxe. Pomalu, ale jistě

Spotřeba potravin  a jejich plýtvání roste stejně jako objem odpadu. EU už několik let usiluje o omezení tohoto trendu. Nástrojem pro to je oběhové hospodářství založené na recyklaci, předcházení vzniku odpadů a opětovném využívání výrobků.

Přestože oba projekty byly svým způsobem úspěšné, měly spíše informační a edukační charakter a na transformaci celého odpadového hospodářství nestačí. K tomu by byla potřeba nová legislativa, která by zavedla celoplošný povinný zálohový systém.

„Spolu s odborníky na oběhové hospodářství se domníváme, že environmentální (a i ekonomický) význam mají pouze zálohy, které budou platit pro všechny výrobce a všechny výrobky dané kategorie na území celého státu,“ zdůraznila na dotaz redakce Andrea Brožová, PR manažerka společnosti Mattoni 1873.

Jen tak se podle ní podaří z přírody dostat až 95 procent PET lahví a plechovek, které jinak končí pohozené v lese nebo v příkopu u cesty.

„Jen díky efektivnímu sběru prostřednictvím záloh se nám podaří nastartovat lokální recyklaci ‚z lahve do lahve‘,“ dodala zástupkyně společnosti české minerální vody.