Jednorázovým plastům měl být od července konec. Povedlo se?

© Pixabay

Začátkem července měl začít platit zákaz prodeje jednorázových plastů v členských zemích Evropské unie. Vláda zatím schválila návrh zákona, který převádí do českého práva evropskou legislativu s cílem snížit nadužívání mnoha tisíc tun jednorázových plastů. Jeho uvedení v platnost se však odkládá.

Evropané za sebou každoročně nechají zhruba 26 milionů tun plastu, k recyklaci se však shromáždí méně než 30 % tohoto odpadu. Jedním z největších problémů souvisejících s plastovými odpady je narůstající znečištění moří a oceánů – z EU unikne do moří až 150 až 500 tisíc tun plastového odpadu.

Za posledních 60 let se produkce plastů zdvacetinásobila, v posledních letech stoupá i jejich spotřeba. V loňském i letošním roce k tomu přispěla i pandemie covidu-19. Lidé výrazně více využívali jednorázové prostředky na ochranu zdraví, jako rukavice a roušky, kterých se podle časopisu Helion v Evropě spotřebovalo 445 milionů denně. Zvýšila se však například i spotřeba jednorázových obalů z restaurací, které se přeorientovaly na balení jídla a nápojů s sebou. Od 1. července 2021 mělo být podle evropské legislativy jednorázovým plastům odzvoněno, zatím to však tak úplně nevypadá.

Pandemie neprospívá třídění odpadu, jeho množství roste

Množství komunálního odpadu během koronavirové pandemie roste, jen za rok 2020 to bylo o 20 procent. Třídění odpadu však kvůli restrikcím vázne. 

Evropa se musí s problémem s plasty vyrovnat i proto, že asijské země, do kterých dříve svůj plastový odpad vyvážela pro další zpracování, dávají najevo stále větší nechuť použité odpady z jiných zemí přijímat. Od roku 2018 došlo k výraznému poklesu vývozu plastového materiálu do Číny – v tomto roce do ní Evropa exportovala 50 tisíc tun plastového odpadu, o rok později to bylo pouze 14 tisíc tun, následoval však růst vývozu do Malajsie a dalších zemí.

Konec jednorázových plastů v EU je předmětem diskuze zejména od roku 2018, kdy byla uveřejněna Evropská strategie pro plasty. Ta vznikla s cílem chránit životní prostředí, které jednorázové plasty výrazně zatěžují, evropské státy v následování tohoto cíle však v mnoha ohledech zaostávají.

Oběhové hospodářství není jen o odpadech. Evropě má pomoci dosáhnout klimatické neutrality

Evropské hospodářství čekají výrazné změny v nakládání se zdroji. Pro dosažení klimatických cílů totiž bude nezbytné radiálně snížit nejen komunální odpad a plastové obaly, ale vyrábět i udržitelné výrobky, které po jejich spotřebě budou moci získat druhý život.

Hlavní zdroj odpadu v mořích

Polovina odpadu, který lze nejčastěji nalézt na evropských plážích, a tedy i v mořích, tvoří právě plasty na jedno použití, dalších 34 % tvoří jiné plasty.

Evropská legislativa, která se snaží tomuto znečišťování bránit a jednorázové plasty zakazuje, se netýká pouze regulace používaných výrobků v oblasti gastronomie, jako jsou například plastové příbory, míchátka, polystyrenové kelímky nebo igelitové sáčky. Zaměřuje se také na vatové tyčinky, úchyty k nafukovacím balonkům nebo cigaretové filtry – právě ty tvoří zhruba 5 % odpadu, a jsou tak nejčastějšími odpadky. Právě výrobky, které takové filtry mají, budou muset být opatřeny příslušným upozorněním, včetně poznámky o škodách hrozících životnímu prostředí, pokud lidé filtr odhodí jinam než do koše.

Staré mobily se často hromadí v domácnostech, jejich sběr přitom pomáhá přírodě i potřebným

Co se starým a nepotřebným mobilním telefonem, který v sobě skrývá nebezpečné látky i vzácné kovy a citlivá data? Pomoci může český neziskový projekt Remobil a další české iniciativy, které mají nejen ekologický, ale také společenský rozměr.

Do konce volebního období sněmovna zákon schválit nestihne

Česká vláda již v lednu schválila návrh zákona, který převádí do českého práva evropskou legislativu, jejímž cílem je snížit nadužívání mnoha tisíc tun jednorázových plastů. Jeho účinnost, které měl zákon nabýt v červenci, se však odkládá.

Jak uvedla Eva Dostálová z oddělení komunikace a vzdělávání kanceláře Poslanecké sněmovny pro ČTK, prozatím nenašla sněmovna dostatečnou většinu pro zařazení zákona jako pevného bodu k projednání. I kdyby však zákon prvním čtením prošel, do konce volebního období jej sněmovna podle Dostálové schválit nestihne.

Stejnou domněnku vyjádřila i poslankyně Marie Pěnčíková z KSČM. „Vzhledem k tomu, že zákony se v tomto roce – díky pandemii – schvalují formou mimořádných schůzí, nebude podle mě tento návrh zákona doprojednán do konce volebního období,“ uvedla poslankyně pro server iDnes.

Expert na odpady Ivo Kropáček z Hnutí DUHA se domnívá, že za zpožděním stojí především politická nevole problém řešit. „Většina českých poslanců nepovažuje omezení jednorázových plastů za svou prioritu, a proto se to nedostalo na pořad jednání,“ uvedl Kropáček pro EURACTIV.cz.

Česko by tak mohlo čelit sankcím. „Obecně platí, že pokud členský stát nepřejme novou legislativu včas nebo správně, zahájí Evropská komise s členským státem dialog a snaží se pomoct úřadům v implementaci legislativy. Pokud porušení trvá, může Komise spustit řízení kvůli porušení povinnosti,“ okomentovala pro iDnes mluvčí českého Zastoupení Evropské komise v Praze Magdalena Frouzová.

EU připravuje další environmentální cíle, tentokrát pro spotřebu materiálů

Globální spotřeba materiálů se má v následujících čtyřiceti letech zdvojnásobit. Narůst má také objem odpadu, a to až o 70 procent do roku 2050. Upozornili na to europoslanci, podle kterých by si EU měla stanovit přísnější cíle pro spotřebu materiálů.

Ani po schválení legislativy českou sněmovnou nezačne zákaz platit okamžitě, vládní návrh zákona nabízí prodejcům jednoroční přechodné období, během kterého budou moci doprodat naskladněné zásoby vybraných plastových obalů.

Ostatní evropské státy

ČR však není jedinou zemí v Evropě, která zahrnutí evropské legislativy nezvládla. Pouze osm členských států informovalo Evropskou komisi o opatřeních přijatých k provedení směrnice podle databáze Komise. Většina z nich přijala jen „základní požadavky“ nebo některá z požadovaných opatření chybí. Informovala o tom nezisková organizace Zero Waste Europe.

Island, Švédsko, Francie, Estonsko nebo Řecko jsou naopak v boji s jednorázovými plasty premianty. Nejenže převzaly do svého práva evropskou legislativu, ale připojily k ní i další opatření. Vyplývá to z průzkumu Surfrieder Foundation Europe.

Mezi státy, které provedly opatření směrnice pouze částečně a jejichž ambice zůstávají celkově průměrné, patří většina členů EU – Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie nebo Norsko.

Slovensko, Polsko, Rumunsko, Belgie i Česko jsou naopak řazeny k zemím, které sotva zahájily proces implementace evropské směrnice.