Evropané se více zajímají o třídění odpadu. Češi na tom nejsou vůbec špatně, ukazuje průzkum

© Pixabay

Česko je dlouhodobě jedním z evropských premiantů v oblasti třídění odpadu. Proč tomu tak je?

V otázce třídění odpadu se Češi dlouhodobě drží na evropské špici a v některých oblastech předčí i evropský průměr. Vyplývá to z celoevropského průzkumu veřejného mínění iniciativy Každá plechovka se počítá (Every Can Counts).

Přestože Češi patří v třídění odpadu k premiantům, stále je podle nich co zlepšovat. Až 90 procent Čechů uvedlo, že jim v ulicích, v parcích nebo na turistických stezkách chybí koše na tříděný odpad. Více košů by uvítali také na festivalech a dalších kulturních akcích. Podobně v průzkumu odpovídali i ostatní Evropané.

K návrhu nového zákona o odpadech

Během prosince a ledna proběhlo na půdě Poslanecké sněmovny několik seminářů k vyjasnění některých základních otázek. V diskusních příspěvcích převažoval požadavek neodkládání úplného zákazu skládkování komunálních odpadů z roku 2024 až na rok 2030 a na rychlejší zvyšování skládkovacích poplatků.

Barevné kontejnery za unijní peníze

Situace se nicméně rok od roku zlepšuje. Dnes se podle dat odpadové společnosti EKO-KOM nachází kontejnery na tříděný odpad na každých 90 metrech. Dohromady je v ČR dostupných necelých půl milionu barevných třídících nádob.

V rozvoji sítě barevných popelnic pomáhají také evropské strukturální a investiční fondy, zejména Operační program Životní prostředí. V dobíhajícím programovém období 2014-2020 bylo podle údajů Státního fondu životního prostředí podpořeno 1 074 projektů na sběrná hnízda a kontejnery na tříděný odpad v hodnotě 1,8 miliardy korun.

„Drtivá většina z nich byly projekty obcí, jejich svazků a jejich technických služeb,“ upřesnila Dominika Pospíšilová z tiskového oddělení ministerstva životního prostředí.

Téměř poslední šance na podporu projektů v oblasti odpadového hospodářství

Programové období 2014 – 2020 se neúprosně blíží ke konci. V rámci odpadového hospodářství již probíhají poslední, nebo téměř poslední výzvy na podporu vybudování či modernizace odpadové infrastruktury. O tom, jak budou vypadat dotační tituly v dalších letech, probíhají jednání.

Důvodem takové podpory je podle odborníka na odpadové hospodářství Iva Kropáčka z Hnutí Duha snaha EU o přechod k oběhovému hospodářství, kdy se odpady stávají surovinami pro jinou výrobu.

„Politika EU je v této oblasti konzistentní a své cíle si nastavila ambiciózně. Do roku 2035 mají členské země zajistit recyklaci nejméně 65 procent komunálních odpadů. Je zjevné, že k zajištění skutečné recyklace více než dvou třetin komunálních odpadů je nutné jich drtivou většinu vytřídit,“ upozornil Kropáček.

Podpora podle něj směřuje i na ta nejlepší řešení, jako jsou tzv. door-to-door systémy, které umožňují mít nádoby na třídění přímo u dveří rodinného domu.

Oběhové hospodářství není jen o odpadech. Evropě má pomoci dosáhnout klimatické neutrality

Evropské hospodářství čekají výrazné změny v nakládání se zdroji. Pro dosažení klimatických cílů totiž bude nezbytné radiálně snížit nejen komunální odpad a plastové obaly, ale vyrábět i udržitelné výrobky, které po jejich spotřebě budou moci získat druhý život.

Kolik a čeho se vytřídí? A čemu to přispívá?

Podle informací EKO-KOM se v roce 2019 podařilo každému v Česku vytřídit 51 kilogramů odpadů z papíru, skla, plastů nebo nápojových kartonů. Nejvíce se vytřídí papíru, následně plastů a nakonec skla. Dohromady se vytřídilo 888 tisíc tun obalových odpadů.

Aktivně třídí celkem 7,8 milionu lidí, což představuje 73 procent české populace. Za posledních 19 let je to nárůst o třetinu obyvatel. Díky tomu se dnes Česko nachází na druhém místě v rámci EU, co se třídění obalů celkem týče.

Zásluhou toho se jen za rok 2019 uchránilo 29 km2 přírody a v atmosféře díky tomu bylo o zhruba 922 544 tun CO2 ekv. méně. Recyklát totiž při výrobě nových výrobků nahradí přírodní zdroje.

Plastové či papírové obaly a sklo však nejsou to jediné, co lze v ČR třídit a recyklovat. Důležité je také správné zacházení se starými elektrozařízeními, kterých vzhledem k technologickému pokroku rok od roku přibývá.

Češi však nelení ani při odevzdávání vysloužilých spotřebičů. Podle kolektivního systému Asekol se jen za rok 2019 podařilo sesbírat 25 619 tun starého elektra.

V4 v koši? Region trpí nelegálními skládkami i nespolehlivými statistikami odpadů

Česko má rezervy v třídění bioodpadu. Podobně jsou na tom i ostatní země Visegrádské čtyřky. Jedním z dalších společných problémů je „kreativní vykazování“. Pozitivní příklady ale přináší některá města.

V jednoduchosti je síla

Důvodem třídícího úspěchu ČR je podle českých odborníků na odpadové hospodářství, které redakce kontaktovala, zejména jednoduchost třídícího systém, který je dlouhodobě neměnný.

„Již naši prarodiče de facto třídili odpad – v každém hospodářství byl kompost, papír se třídil prostřednictvím pravidelných sběrů, později na to navázal školní sběr papíru, kovový odpad se odvážel do výkupny,“ upřesnila historii třídění odpadů na území dnešní České republiky Lucie Müllerová ze společnosti EKO-KOM.

Systematický rozvoj nádobového sběru tříděného odpadu se pak začal rozvíjet před více než 20 lety.

„Tento model umožnil třídit více komodit, a tak mohli lidé třídit nově i plasty, sklo, později nápojové kartony, k tomu se v průběhu let přidal i bioodpad a elektroodpad a nyní jsou prostřednictvím nádob sbírány také drobné kovové odpady a kuchyňské oleje,“ dodala zástupkyně obalové společnosti.

Už od dětských let se Češi učí, že do žluté popelnice patří plasty, do modré papír, do zelené sklo, do nádoby s oranžovou samolepkou patří nápojové kartony a do šedého kontejneru nebo nádoby opatřené šedou samolepkou se třídí kovy včetně plechovek od potravin a nápojů.

Do červených kontejnerů, které po celé zemi zřizuje společnost Asekol, pak patří některá drobná vysloužilá elektrozařízení, jako jsou například kalkulačky, rádia, přehrávače, sluchátka, fotoaparáty, videokamery, mobily, IT zařízení, kuchyňské spotřebiče nebo elektrické hračky a hudební nástroje.

Objevují se ale i nové trendy.

„Nově jsou v mnoha obcích zaváděny tzv. vícekomoditní nádoby, kdy lze např. do žlutého kontejneru s plasty třídit i kovy, na což ale vždy upozorňují návodné samolepky umístěné na kontejneru,“ uvedla pro EURACTIV.cz Müllerová.

Pokud přeci jen někdo barvy poplete, chyby mohou podle Müllerové ještě zachytit pracovníci na třídicí lince.

Žluté popelnice mohou zlepšit ekonomiku odpadového hospodářství

Návrh novely zákona o obalech počítá s cílem recyklace železných obalů od r. 2021 ve výši 55 %. Jednoduchá úprava stávající třídicí linky pro sdružený sběr plastů a kovů do žluté popelnice může být ekonomicky výhodným řešením.

Přestože třídění zvládáme téměř na jedničku, následná recyklace je nadále problematická. Upozornil na to na dotaz redakce Ivo Kropáček z Hnutí Duha.

„Náš systém dokáže z těch snadno vytříděných plastů skutečně recyklovat méně než polovinu,“ upřesnil.

Důležitý je proto podle něj tlak na ekologický design výrobků, povinný obsah recyklátů a podobná opatření, která přenesou zodpovědnost na výrobce.

Podle Kropáčka také existuje snaha na vytvoření celoevropského třídícího systému, který by mohl snížit rozdíly v třídění mezi členskými státy. Takový návrh ale naráží na odlišnosti mezi jednotlivými unijními regiony.

„Turisté, obchodní cestující a studenti budou muset bohužel ještě roky studovat systémy třídění v jednotlivých regionech či městech, kde se právě nacházejí, aby zjistili, jak se tam odpad třídí,“ poznamenal odborník na odpadové hospodářství z Hnutí Duha.

Problém se tříděním je také v tom, kde se lidé nacházejí. Doma podle průzkumu iniciativy Každá plechovka se počítá třídí odpad v případě nápojových obalů 82 procent Čechů, v Evropě ještě o jedno procento více. Horší už je to na pracovišti, kde se ke třídění hlásí 58 českých dotázaných a 54 těch celoevropských. Mimo domov nebo pracoviště pak netřídí více jak polovina Čechů i Evropanů.

Boj proti odpadům: bez obalů, nebo v chytrém balení?

Je libo převlékací obaly nebo jídlo z kapsle? Budoucnost oběhového hospodářství s minimem plýtvání potravinami, maximem materiálu navráceného do výrobního procesu a sníženým množstvím obalů nabízí nepředvídatelné možnosti. EU v tom však může chybovat.

Třídění do budoucna

Jakým způsobem budou země třídit, je sice na nich, kolik toho ale vytřídí, už nikoliv. V rámci EU jsou totiž stanoveny závazné cíle, které je nutné minimálně do 10 až 15 let splnit. Týká se to například třídění komunálního odpadu, kterého by se mělo do roku 2035 recyklovat na úrovni 65 procent.

Obalových materiálů by se mělo do roku 2030 v EU zrecyklovat až 70 procent. Konkrétně papíru a kartonů by se do 10 let mělo recyklovat až 85 procent, skla 75 procent a plastů 55 procent. Recyklaci by neměly uniknout ani kovy, kterých by do roku 2030 mělo být 80 procent, nebo hliník na úrovni 60 procent.

Unie stanovila cíle také pro sběr elektroodpadu. Od roku 2019 musí státy zajistit sběr 65 procent průměrné hmotnosti elektrozařízení uvedených na trh v předchozích 3 letech. Česko tak bude muset navzdory svým dobrým výsledkům ještě přidat.

Odpad je surovinou budoucnosti, potenciál mají i stará elektrozařízení. Jak s nimi Evropa nakládá?

Vysloužilé spotřebiče, telefony a další zařízení mohou dobře posloužit i poté, co se jich původní majitelé zbaví. Vznikají z nich druhotné suroviny, čímž se šetří nejen peníze, ale také životní prostředí. Jak tento proces funguje a jakou roli v něm sehrává evropská legislativa?