Elektrospotřebičů na trhu přibývá. Česko při jejich recyklaci odvádí dobrou práci, říká expert

© Pixabay

Sběr a recyklace elektroodpadu se v EU zlepšuje, novější a vyšší unijní cíle však 25 členských států zatím neplní. Mezi nimi je i Česko, které je na tom v některých oblastech dobře, v jiných ale má ještě co dohánět. Přišel na to ve svém nedávném přezkumu Evropský účetní dvůr a shodují se na tom i odborníci.

Zhruba 80 procent elektroodpadu, který se v zemích Evropské unie sesbírá, je také řádně zrecyklován. EU je díky tomu na špici světového žebříčku ve sběru a recyklaci elektroodpadu. Mezi členskými státy však panují značné rozdíly.

Vyplývá to z nedávné zprávy Evropského účetního dvora (EÚD).

Podle něj EU splnila svůj původní cíl v oblasti elektroodpadu a jeho recyklace zakotvený ve směrnici z roku 2003 a platný od roku 2006. Většině členských států se totiž podařilo sesbírat v průměru alespoň čtyři kilogramy odpadních elektrických a elektronických zařízení (OEEZ) na osobu za rok.

Splněn byl i cíl zakotvený v novější směrnici z roku 2012 a platný od roku 2016. Ten předpokládá dosažení minimální míry sběru 45 procent veškerých OEEZ v poměru k průměrné hmotnosti elektrozařízení uvedených na trh.

Nejnovější a nejvyšší cíl na úrovni 65 procent hmotnosti veškerého elektrického a elektronického zařízení uvedeného v členské zemi na trh (nebo 85 procent elektroodpadu vyprodukovaného na svém území), který je platný od roku 2019, však plní zatím jen dva státy – Bulharsko a Chorvatsko.

V Evropě se každý rok vytřídí zhruba 40 % elektrozařízení. Mezi zeměmi EU však panují značné rozdíly

Zatímco v Chorvatsku se zrecykluje každý rok až 80 procent veškerého elektronického a elektrického odpadu, na Maltě tomu je jen kolem 20 procent. Co se nejčastěji vytřídí a proč mezi členskými státy existují takové rozdíly?

„Sběr a využití elektronického odpadu v EU se v průběhu doby (v posledním desetiletí, pozn. red.) zlepšily. Avšak sběr, recyklace a opětovné použití elektronického odpadu nejsou ve všech členských státech stejně účinné a mohly by se dále zvyšovat,“ upřesnila při představení zprávy Joëlle Elvingerová, která byla v rámci EÚD za hodnocení zodpovědná.

„Zjistili jsme také, že EU se při řešení nesprávného nakládání s elektronickým odpadem, nedovolené přepravy a trestné činnosti potýká s určitými výzvami,“ dodala zástupkyně EÚD.

Odpad je surovinou budoucnosti, potenciál mají i stará elektrozařízení. Jak s nimi Evropa nakládá?

Vysloužilé spotřebiče, telefony a další zařízení mohou dobře posloužit i poté, co se jich původní majitelé zbaví. Vznikají z nich druhotné suroviny, čímž se šetří nejen peníze, ale také životní prostředí. Jak tento proces funguje a jakou roli v něm sehrává evropská legislativa?

Národní kontrolní orgány nejsou efektivní

Výzvou je zejména nedodržování dohodnutých pravidel a nedostatečné vykazování cílů a jejich kontrola. Příkladem jsou nedostatky ve vykazování sběru či nezajištění oddělení sběru elektroodpadu od směsného odpadu.

Za vážné porušení pak účetní dvůr považuje nelegální vývoz elektroodpadu do třetích zemí. Export vysloužilého elektra navíc nemusí být vědomý, ale může být vydáván za stále použitelný, přestože se v rozvojových zemích stane po svém příjezdu okamžitě odpadem.

Elektroodpadu bez řádných dokladů smíšeného s použitými elektrickými a elektronickými zařízeními se každoročně vyveze z členských států zhruba 400 tisíc tun, což představuje asi 10 procent řádně sebraného elektroodpadu napříč EU, uvádí zpráva.

Evropský elektroodpad mnohdy končí v zahraničí. Pomoci by mohla přísnější legislativa

Vývoz nebezpečného elektroodpadu do třetích zemí zakazují mezinárodní i evropská pravidla. Přesto se stále děje. Proč a co s tím?

Nedostatečná recyklace i nelegální činnost však může mít negativní dopad na životní prostředí. Pokud se totiž elektroodpad řádně nezlikviduje, tedy pokud se neodstraní všechny tekutiny, vzácné kovy a škodlivé látky, může mít negativní dopad na zdraví lidí i přírodu.

Například jedna tuna smart telefonů obsahuje 100krát více zlata než jedna tuna zlaté rudy, píše se v tiskové zprávě účetního dvora.

V elektroodpadu se ukrývají nebezpečné látky i vzácné kovy. V Tokiu z něj vyrábí olympijské medaile

Komponenty z elektrických a elektronických zařízení mohou znečišťovat přírodu. Při jejich řádné recyklaci a zpracování však některé z nich představují hodnotné suroviny, které lze dále využívat. Ty ostatní je pak nutné šetrně zlikvidovat. 

Vysvědčení za dosavadní pokrok

Zpráva EDÚ kladně hodnotí iniciativy Evropské komise, které mají popohnat unijní země v recyklaci elektroodpadu. Jako příklad uvádí požadavky na eko-design výrobků či jejich dostupnější opravitelnost a tím delší trvanlivost.

Takové návrhy ale zatím nepokrývají elektroniku či počítače. To by se mělo změnit s novým návrhem, který by mohla Evropská komise zveřejnit do konce tohoto roku. Aktuálně Komise sbírá v rámci veřejné konzultace názory stakeholderů napříč Unií ohledně úpravy evropských požadavků na ekodesign a označování energetickými štítky pro mobily a tablety.

Pomoci by mohlo podle Kevina Bradleyho z Mezinárodní rady pro bróm (BSEF) také představení cílů nejen pro sběr a recyklaci elektrických a elektronických produktů, ale také pro jednotlivé typy materiálů využívané v elektrozařízeních. Citoval jej portál EURACTIV.com.

Dle Bradleyho by takové cíle, začleněné do návrhu o ekodesignu, ještě více podpořily realizaci akčního plánu cirkulární ekonomiky, představeného na počátku loňského roku.

Oběhové hospodářství není jen o odpadech. Evropě má pomoci dosáhnout klimatické neutrality

Evropské hospodářství čekají výrazné změny v nakládání se zdroji. Pro dosažení klimatických cílů totiž bude nezbytné radiálně snížit nejen komunální odpad a plastové obaly, ale vyrábět i udržitelné výrobky, které po jejich spotřebě budou moci získat druhý život.

Kromě legislativy EU podporuje lepší nakládání s elektroodpadem rovněž unijní finanční podpora, ať už z kohezních fondů či komunitárních programů typu Life nebo Horizon.

Pokud ani to nepomůže a členský stát dlouhodobě neplní unijní cíle, či se dopouští porušování evropských předpisů, může Komise, či jiný členských stát, vůči těmto prohřeškům spustit řízení o porušení povinnosti, které může vést až před Soudní dvůr EU. Ten pak může problematickému státu vyměřit sankce či penále za to, že neplní dohodnutá pravidla.

Jak je na tom Česko?

Mezi dotčenými státy byla i Česká republika. Ta v souvislosti s transpozicí odpadové legislativy z roku 2018 jednak neoznámila včas, jak evropskou legislativu provedla do svého právního řádu. Transpoziční termín vypršel již v červenci 2020. Podle Komise navíc pozdní transpozice nebyla zcela v pořádku.

Podle zprávy EÚD má Česko nedostatky také v provádění auditu ohledně nakládání s odpady.

Přesto se podle Miloše Poláka, odborníka na recyklaci elektroodpadu a udržitelnost ve světě IT, udělalo od první legislativy spojené se sběrem a recyklací elektroodpadu „mnoho dobré práce“.

„Pokud porovnáme roky 2006 a 2019, tak množství uvedených nových elektrospotřebičů na trhu za rok vzrostlo o 20 procent, nicméně množství sebraného a zrecyklovaného elektroodpadu vzrostlo o 430 procent,“ vysvětlil pro redakci EURACTIV.cz odborník.

2020: Oběhové hospodářství EU nabíhá do praxe. Pomalu, ale jistě

Spotřeba potravin  a jejich plýtvání roste stejně jako objem odpadu. EU už několik let usiluje o omezení tohoto trendu. Nástrojem pro to je oběhové hospodářství založené na recyklaci, předcházení vzniku odpadů a opětovném využívání výrobků.

Podle některých ukazatelů má sice ČR v oblasti elektroodpadu ještě co dohánět, ve srovnání s ostatními však přeci jen v něčem vyniká.

„Jako jedna z mála zemí v EU máme novým zákonem o výrobcích s ukončenou životností zavedenou novou povinnost pro zpracovatele elektroodpadu, kteří musí být certifikováni podle evropských technických norem, což vnímám pozitivně z pohledu ochrany životního prostředí a zdraví člověka,“ upřesnil Polák.

Za největší výzvu pro ČR považuje splnění cíle 65 procent sběru elektroodpadu za rok 2021 z množství, které bylo v průmětu uvedeno na trh v ČR za poslední tři roky. „V roce 2019 jsme totiž byli na zhruba 54 procentech,“ dodal expert.

Co přináší nový zákon o výrobcích s ukončenou životností v oblasti elektroodpadu?

Vláda České republiky nyní schvaluje návrhy nových odpadových zákonů. Součástí balíčku je i zákon o výrobcích s ukončenou životností. Tento zákon řeší tzv. rozšířenou odpovědnost výrobce za jeho vysloužilé výrobky, např. v oblasti elektroodpadu.