Domácí kompostéry nebo oprava obuvi. ČR chce produkovat méně odpadu

© Pixabay

Čím méně odpadu, tím lépe. Stát však motivuje k předcházení vzniku odpadů jen na papíře, kritizují obce. Jedná se přitom o základ cirkulární ekonomiky, ke které se ČR společně s Evropskou unií snaží směřovat.

Nejlepší z cest, jak se vypořádat s odpadem, je zabránit tomu, aby vůbec vznikl. Předcházení vzniku odpadu, klíčový termín nové odpadové strategie, by mělo především přispívat k opětovnému používání výrobků, menší spotřebě i zamezení předčasného vyhazování ještě sloužícího zboží.

V praxi to znamená, že lidé by měli více a lépe zužitkovávat věci, které již mají – ať už za pomoci opravy, nebo v případě nevyužitých potravin domácím kompostováním.

Právě předcházení vzniku odpadu je jedním ze základů oběhového hospodářství a patří mezi hlavní body udržitelného rozvoje evropské ekonomiky. Může ušetřit nejen cenné přírodní zdroje, ale také přispět ke snižování emisí a ochraně klimatu.

Jak popsal na prosincové konferenci Předcházení vzniku odpadu 2021 Jan Maršák, ředitel odboru odpadů ministerstva životní prostředí (MŽP), jeho resort navrhuje řadu opatření, jak vzniku odpadu předcházet.

Podporuje proto například domácí a komunitní kompostování i re-use systémy, kam mohou občané odnést své staré spotřebiče nebo oblečení, a nabídnout je tak k používání někomu jinému. Dalším z opatření je omezování jednorázového zboží, zejména jednorázových plastů a obalů, ale i osvěta veřejnosti.

Maršák má za to, že lidé nebudou vyhazovat tolik věcí, když se jim zkrátka vyplatí, aby je nechali opravit. Loni proto MŽP snížilo DPH na opravu kol, obuvi i textilu z 21 na 10 procent.

Až třetinu odpadu tvoří potraviny, a stát se proto zaměřil také na tuto oblast. Týká se to především osobních i komunitních kompostérů, na které přispěl celkem 1,5 miliardy korun. Dalších 170 milionů korun putovalo do potravinových bank, které se zaměřují na další distribuci nevyužitých potravin.

Legislativa si protiřečí, zní od měst a obcí

Obce a města však přístup státu kritizují. „Nový zákon o odpadech sice říká, že to (předcházení vzniku odpadů – pozn. red.) je priorita, ale nic moc pro to nedělá,“ uvedl na konferenci Dan Jiránek (ODS), ředitel sekce Svazu měst a obcí České republiky a člen Výboru regionů

Zatímco na jedné straně stát podporuje domácí kompostování, na straně druhé definuje obcím, kolik odpadu musí vznikat odděleně, tedy třeba kolik bioodpadu mají vytřídit. „Pokud například má občan kompost na zahrádce, pak obec neplní procenta,“ namítl Jiránek. Zákon tak podle něj dává protichůdné pokyny a podporuje zatím pouze likvidaci odpadu, nikoliv prevenci jeho vzniku.

Problematický je podle Jiránka také poměr teorie a praxe ve strategiích. Například v Programu předcházení vzniku odpadů je praktická část v menšině, a to samé platí pro Operační program Životní prostředí (OPŽP) 2021–2027, ze kterého plyne dotační podpora. Konkrétní oblasti investic však podle Jiránka nemají žádné indikátory, a nebudou tak pravděpodobně plněny. „Potřebujeme mít reálné postupy, jak to vyhodnocovat,“ zdůraznil Jiránek.

OPŽP pro roky 2021–2027 je v současné době ve fázi finálních příprav, a je tak možné, že se podporované aktivity nebo struktura ještě pozmění.

Samotné obce a města podle Jiránkova hodnocení výrazně zvýšily v průběhu pandemie svou aktivitu. Začaly například budovat vlastní re-use centra, kam obyvatelé přinášeli již nepoužívané zboží, aby se pro něj našli noví majitelé. Zde se tedy podle Jiránka potkávají cirkulární i sociální cíle.

Nové zboží až na posledním místě

Je to pak právě veřejný sektor, který by měl o toto propojování cílů usilovat. Jako příklad uvedla Regina Hulmanová, specialistka na veřejné zadávání ministerstva práce a sociálních věcí, pořizování nového nábytku, při kterém lze propojit celou řadu v současné době podstatných faktorů – šetrnost k životnímu prostředí, nedostatek surovin a šetření materiály, ale i zmíněný sociální aspekt.

Státní správa by před každým pořizováním nového vybavení měla vždy na prvním místě zvážit, zda potřebný nábytek již například nevlastní. A pokud ano, pak zda ho nelze repasovat nebo redesignovat, aby lépe vyhovoval novým požadavkům. Při těchto „údržbových“ pracích pak lze oslovovat lokální podnikatele nebo malé dílny, které by tak byly podpořeny.

Pokud stát potřebné vybavení nevlastní, měl by podle Hulmanové zvážit sdílení nebo pronájem nábytku, aby nebylo potřeba nakupovat nový, případně ho pořídit z druhé ruky. A teprve na posledním místě tohoto procesu by státní správa měla zvažovat nákup úplně nového zboží.

„Za každým aspektem se otevírají příležitosti, jak vytvořit prostor pro zapojení menších a lokálních podniků nebo zapojit znevýhodněné osoby,“ uzavřela Hulmanová.

Inspekce životního prostředí: Každá čtvrtá kontrola znamená sankci

Česká inspekce životního prostředí provede standardně 3500 kontrol za rok, pochybení zjistí u čtvrtiny z nich. Jaká to nejčastěji jsou?