2020: Oběhové hospodářství EU nabíhá do praxe. Pomalu, ale jistě

[© Shutterstock/Elnur]

Tento článek je součástí Special reportu: Rok 2020 v evropské politice: Od azylu po žalobce

Spotřeba potravin  a jejich plýtvání roste stejně jako objem odpadu. EU už několik let usiluje o omezení tohoto trendu. Nástrojem pro to je oběhové hospodářství založené na recyklaci, předcházení vzniku odpadů a opětovném využívání výrobků, které se na základě unijní legislativy dostává do praxe členských států.

Mezi členskými státy a jejich národními subjekty se vedou rozsáhlé debaty o tom, jak nejlépe nakládat s odpadem, aby ho příliš nepřibývalo, případně aby se smysluplně využíval. Třídit by se měly nejen základní materiály, jako je papír, plast či sklo, v čemž je ČR jedna z nejlepších, ale také například bioodpad, textil nebo stavební materiál. V řadě těchto oblastí již dnes existuje evropská legislativa, kterou členské státy postupně zavádí do svých právních řádů.

Rok 2019 nebyl v tomto ohledu žádnou výjimkou, vzhledem k tomu, že aktuálně platná evropská legislativa z celého balíčku k oběhovému hospodářství musí být zavedena do národních právních řádů do poloviny roku 2020. Unijní předpisy mimo jiné cílí na omezení skládkování či zvyšování podílu recyklace jednotlivých materiálů (plastů, skla, papíru, dřeva, kovů, textilu a hliníku) mezi lety 2025 až 2030.

Evropská pravidla se zavádí i v České republice, která pokulhává ve skládkování. V roce 2019 se na úrovni vlády připravovaly návrhy nových či novelizovaných zákonů týkající se mj. odpadů, které byly předloženy ke konci roku. V nich se například posunul datum ukončení skládkování zejména komunálního odpadu z původního roku 2024 na rok 2030, což ekologické organizace a obhájci cirkulární ekonomiky ostře kritizovaly. Do roku 2035 by měl podíl komunálního odpadu ukládaného na skládky poklesnout pod 10 % z celkového množství vzniklého komunálního odpadu. Nyní na skládkách končí zhruba 40 % komunálního odpadu. Novela rovněž předpokládá postupné navyšování skládkovacího poplatku z nynějších zhruba 500 korun až na téměř 2000 korun, či motivační třídicí slevy pro obce a občany.

Česká cirkulární ekonomika se pomalu roztáčí. Výzvou je skládkování

Jak se ČR přesouvá od odpadové hierarchie a lineární ekonomiky směrem k oběhovému hospodářství?

Zavádí se také nová legislativa k separátnímu sběru nebezpečného odpadu, který dosud v ČR nebyl uzákoněn. Zvýší se počet sběrných míst elektroodpadu a vyrovnat by se měly také platby velkých i malých výrobců za sběr a ekologickou recyklaci elektroodpadu. Dosud totiž byly pro některé výrobce uplatňovány objemové slevy.

Nové předpisy rovněž zavádí povinnost vykazovat hmotnost nově prodaných zařízení, což má zabránit falšování množství prodaných elektrozařízení, z nichž se odvíjí nastavení výše cílů sběru. Nově bude viditelná také výše příspěvků, který výrobce platí za sběr a recyklaci nového spotřebiče.

Zákon o obalech pak mimo jiné stanovuje minimální hustotu sběrné sítě či povinnosti obalových společností.

Kvůli komplikacím s tvorbou a schvalováním těchto předpisů, resp. opakovaným nezbytnostem s jejich přepracováním, se očekává, že začnou platit nikoliv v polovině roku 2020, jak požaduje unijní legislativa, ale až na jeho konci, resp. na počátku roku 2021.

Jan Maršák: Pro oběhové hospodářství potřebuje ČR nové zákony. Už může být ale pět minut po dvanácté

Výše recyklace komunálních odpadů, textilu nebo cíl pro hliníkové obaly v rámci balíčku oběhového hospodářství, který EU letos přijala, budou pro Českou republiku nové. Naopak třídění bioodpadu již v Česku známe. Jak si ČR stojí v oblasti cirkulární ekonomiky EU?

Postupně se také jednotlivé podniky a města zbavují jednorázových plastů a nahrazují je opakovaně použitelnými. Od roku 2021 totiž začne v celé EU platit zákaz jednorázových plastových příborů, talířů, brček, vatových tyčinek, tyček k balónkům a nádob na potraviny vyrobených z plastu či expandovaného polyesteru. Jsou rovněž ustaveny cíle pro zvyšování podílu recyklovatelných plastů (včetně jejich víček), požadavky na rozšířenou odpovědnost výrobců, označování a balení, oddělený sběr či větší informovanost spotřebitelů. Snahou je zabránit znečišťování oceánů a moří plastovými kousky.

Potřebná legislativa EU pro to byla schválena v rekordním čase (8 měsíců) na jaře loňského roku. Rychlost však nemusí dostatečně zajistit kvalitu – schválená opatření se totiž nevyhnula kritice environmentálních organizací mj. kvůli přílišné diskrétnosti, kterou směrnice ponechává členským státům pro domácí implementaci. Některé země, jako Francie či Nizozemsko, se sice netají svými vysokými ambicemi a přijímají rozsáhlé plány na omezení odpadů či recyklaci, nad jinými státy ale stále visí otazníky.

Řada projektů se také sama, bez ohledu na platnou legislativu, snaží zabraňovat zbytečnému vzniku odpadů – a tak vzniká stále více bezobalových obchodů nebo se zálohuje čím dál více kelímků na kávu či pivo. Diskuse se vedou také nad eko-designem výrobků či zavedením zálohování PET lahví, které už funguje v 10 evropských zemích a další tento systém plánují (např. Slovensko od roku 2022). ČR ale zatím s jeho vytvořením váhá kvůli vysokým miliardovým nákladům na jeho zavedení.

Navzdory některým limitům byla Komise za svou práci na rozvoji cirkulární ekonomiky loni oceněna na Světovém ekonomickém fóru v Davosu. Podle dat Eurobarometru či jiných průzkumů nebo demonstrací napříč evropskými městy, i občané se stále více zajímají o vliv jejich životů na životní prostředí a žádají další činnost.

Iniciativy roku 2020

Zatímco poslední legislativa EU připravená předchozí Komisí nezačala ještě plně platit, nová Komise pod vedením Ursuly von der Leyenové již plánuje její přepracování.

V březnu tohoto roku by měla unijní exekutiva v rámci její hlavní iniciativy Evropské zelené dohody a v souladu s agendou pro udržitelnou Evropu představit akční plán pro cirkulární ekonomiku. Tento nový hospodářský model, který by měl změnit výrobní a podnikatelské postupy, přístup k materiálům i zájmy spotřebitelů, má totiž z poloviny přispět k dosažení klimaticky neutrálního kontinentu do roku 2050.

Jak uvedl EURACTIV.sk, snahou je vytvořit silný jednotný trh sekundárních surovin a vedlejších produktů. Komise bude prosazovat politiku „udržitelných výrobků“, pro něž by měly vzniknout společné principy a metodologie včetně minimálních environmentálních požadavků na výrobky pro evropský trh. V souladu s touto politikou by se mělo upřednostnit opětovné užívání materiálů před jeho recyklaci, což si zároveň bude vyžadovat nový podnikatelský model i rozšířenou odpovědnost výrobců. Komise chce rovněž zajistit, aby do roku 2030 byly veškeré obaly na evropském trhu opětovně užívané či recyklovatelné.

Vzniknout by mohl také rámec pro biologicky rozložitelné obaly a plasty na biologickém základě. Zaveden by mohl být rovněž elektronický pas jednotlivých výrobků s informacemi o jejich původu, složení, možnostech opravy či jejich nakládání na konci životnosti. Zvýšit by se měla také informovanost spotřebitelů o environmentálních dopadech nakupovaných výrobků.

Do roku 2030 by mohly být všechny obalové materiály na evropském trhu opětovně využitelné či recyklovatelné. Opětovné opravení výrobků či jejich sdílení by mělo rovněž hrát významnou roli.

Co přináší nový zákon o výrobcích s ukončenou životností v oblasti elektroodpadu?

Vláda České republiky nyní schvaluje návrhy nových odpadových zákonů. Součástí balíčku je i zákon o výrobcích s ukončenou životností. Tento zákon řeší tzv. rozšířenou odpovědnost výrobce za jeho vysloužilé výrobky, např. v oblasti elektroodpadu.

Komise chce také zjednodušit nakládání s odpady, zastavit vývoz odpadů mimo EU nebo navrhnout „evropský model pro separovaný sběr“.

Jedním z návrhů může být i zavedení povinného podílu recyklovatelného obsahu v některých výrobcích. Důraz by měl být kladen rovněž na sektory, které jsou náročné na zdroje, jako je textil, stavebnictví, elektronika a plasty. V souladu s rozvojem elektromobility lze očekávat také legislativu o bateriích nebo další podporu Evropské bateriové aliance. Revize by se měly dočkat i odpadové směrnice.

Samy instituce EU mají jít v rozvoji oběhového hospodářství příkladem a počítá se i s podporou zelených veřejných zakázek.

K cirkulární ekonomice by měla přispět také nová průmyslová strategie EU, kterou Komise plánuje představit rovněž v březnu tohoto roku. Prioritou mají být alternativní paliva, uchovávání energie a ukládání uhlíku. Povzbuzeny by měly být také nové formy spolupráce napříč průmyslem.

Zapomenout by se nemělo ani na plýtvání potravin, které se navzdory úsilí EU nadále zvyšuje včetně nákladů s tím spojených. Roli by v tom mj. mohla hrát strategie „z farmy na vidličku“, kterou Komise plánuje představit rovněž na jaře tohoto roku.

Potřebu zavádět principy oběhového hospodářství by mohl odrážet i nový víceletý finanční rámec, ať už v podobě nového vlastního zdroje (poplatek za nerecyklovaný plastový obal), který je však mnohými kritizován, či v podobě dotací na nové recyklační technologie a další využívání odpadů, jako tomu bylo doposud. O podobě sedmiletého rozpočtu se však nadále vedou mezi institucemi EU a členskými státy diskuse.

Český průmysl podporuje ochranu klimatu, ale za příznivých podmínek pro udržení konkurenceschopnosti

Maximální kompenzace nepřímých nákladů emisních povolenek nebo zavedení uhlíkového příplatku na hranicích EU. Dvě řešení pro udržení konkurenceschopnosti českého i evropského průmyslu při boji proti klimatickým změnám.