Japonsko se sbližuje s EU

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

„EU a Japonsko sdílejí soubor stejných hodnot a obě naše společnosti čelí týmž výzvám doma i v zahraničí – stárnoucí populace, změna klimatu, udržitelný rozvoj a globální bezpečnost. V obou případech jde o technologicky vyspělé ekonomiky, kde se průmyslové inovace opírají o výsledky výzkumu a vývoje,“ uvádí ve svém komentáři bývalý japonský premiér Yukio Hatoyama.

Autor byl premiérem Japonska v letech 2009-2010 a v současnosti je vedoucím delegace japonského parlamentu při Evropském parlamentu.

V roce 2010, když jsem zastával funkci japonského premiéra, jsme spolu s  prezidentem EU Van Rompuyem a  předsedou Evropské komise Barrosem ustavili skupinu na nejvyšší úrovni, která měla prověřit cesty k posílení vztahů mezi Japonskem a EU. Obě strany uznaly, že vztahy mezi třemi hlavními demokraciemi – Spojenými Státy, Japonskem a EU – potřebují novou rovnováhu, aby byly prospěšné všem. Zatímco Japonsko i EU mají silné politické a ekonomické vazby na Washington, podobné vazby mezi Bruselem a Tokiem jsou však podstatně slabší. Ustavená skupina měla tuto nerovnováhu narovnat a posílit „třetí stranu trojúhelníku“. A protože politika se vždy opírá o ekonomiku, logickým místem pro začátek byl obchod. 

V uplynulých dvou letech se toho mnoho změnilo. Viděli jsme Evropu čelit krizi eurozóny, zatímco Japonsko se muselo vyrovnat se zahlazováním následků a obnovou po nevídané přírodní katastrofě. Navzdory těmto výzvám stojí obě strany před zahájení rozhovorů, které otevírají příležitost k uzavření vůbec největší a nejambicióznější obchodní dohody.

Tato dohoda se týká třetiny globálního ekonomického výkonu. I jednoduchá dohoda, která by šla pouze o málo dál za odstranění celních a netarifních bariér, podle Evropské komise podpoří ekonomický růst EU o 0,8 % ročně. Většina japonských aut, která jezdí po EU, se tu také vyrábí a japonští výrobci aut vytváří 164 000 evropských pracovních míst, zatímco všechna evropská auta prodaná v Japonsku se dováží z Evropy. Celkem 3 300 japonských firem investovalo v EU a zaměstnává tu 400 000 lidí. Dohoda o volném obchodu by zlevnila produkci dílů pro japonské vozy a vytvořila by ještě více pracovních míst, což by se pozitivně odrazilo na ekonomickém růstu Japonska i EU. Proto jsou jednání k dohodě o volném obchodu potřeba i pro pomoc v evropském boji s nezaměstnaností. Ale dohoda nemůže být dosažena bezbolestně na obou stranách. V Evropě část automobilového průmyslu naléhá na odložení dohody, zatímco v Japonsku se stejné výtky ozývají ze služeb a zemědělství, pro které bude přizpůsobení nevyhnutelně obtížné.  

Japonská vláda za souhlasu opozice již před zahájením jednání odstranila řadu netarifních bariér, aby ukázala svou vůli a přispěla k otevření země evropskému byznysu. V květnu oznámila Evropská komise uzavření nejdůkladnějšího a obsáhlého posouzení úrovně ambicí obou stran. Komise nyní čeká na souhlas Evropské rady a Parlamentu pro zahájení vyjednávání. Tento souhlas je nutný.

Nikdo netvrdí, že vyjednávání o volném obchodu budou snadná. Žádná bolest, žádný zisk. Právě kvůli tomuto závazku konfrontovat přetrvávající problémy jak v Bruselu tak v Tokiu stojí tato dohoda za to. Po clech a netarifních opatřeních následuje sladění regulací a legislativy, které slibuje multiplikaci výnosů jednoduché dohody o řád. Evropa a Japonsko mohou vytvořit de facto jednotný trh čítající dvě třetiny z miliardy spotřebitelů. Zde se zúročí volný pohyb zboží, služeb a kapitálu. Nebezpečím ale je, že pro stromy neuvidíme les. Teprve za jednoduchou dohodou o volném obchodu se rozprostírá širé pole dohody o ekonomické integraci.

EU a Japonsko sdílejí soubor stejných hodnot a obě naše společnosti čelí týmž výzvám doma i v zahraničí – stárnoucí populace, změna klimatu, udržitelný rozvoj a globální bezpečnost. V obou případech jde o technologicky vyspělé ekonomiky, kde se průmyslové inovace opírají o výsledky výzkumu a vývoje. Dohoda o vědecké a technologické spolupráci mezi EU a Japonskem z roku 2009 je prvním příkladem partnerství, na který můžeme navazovat. To ostatně již děláme společnou prací při posunu k nízkouhlíkové společnosti, prevenci přírodních rizik, výzkumu změny klimatu a informačních a komunikačních technologiích.

Jako strategičtí obchodní partneři s dohodou o ekonomické integraci, která stojí na našich vzájemných zájmech a kde se vzájemně doplňujeme silnými stránkami, bychom měli oba vidět ekonomické a politické výhody, pokud budeme víc mluvit jedním jazykem v rámci naší společné snahy o řešení globálních problémů.

Nyní se nacházíme v rozhodujícím okamžiku světové historie. Naše odhodlání a vize prochází zkouškou, a to nejen pokud jde o naši schopnost formulovat politiku podporující domácí ekonomiky, ale také pokud jde o naši snahu o vytvoření nového světového politického a ekonomického řádu. Dovolte mi na závěr citovat slova otce EU Counta Coudenhove-Kalergiho napsaná před 89 lety ve spisu „Pan-Europa“: „Všechny velké historické ideje původně začaly jako utopické sny, než se staly realitou. To, zda určitá idea zůstane utopickým snem nebo se stane skutečností, záleží na množství lidí, kteří tomuto ideálu věří a na jejich schopnosti podle něj jednat.“

Zveřejněno se souhlasem Wall Street Journal Europe.