Vyšší cla na zboží z izraelských osad, říká ESD

Na zboží vyprodukované Izraelem v osadách na okupovaných územích se nevztahuje preferenční celní režim zavedený Dohodou EHS-Izrael. Ve čtvrtek to prohlásil Evropský soudní dvůr.

Čtvrteční lucemburské rozhodnutí Evropského soudního dvora (ESD) dalo jasný signál, že EU neuznává legitimitu izraelských osad na Západním břehu.

Na zboží vyrobené izraelskými firmami v těchto osadách se nevztahuje obchodní smlouva mezi EHS a Izraelem, která Izraeli garantuje bezcelní dovoz tamního zboží do EU. Podobná smlouva existuje i mezi EU a Organizací pro osvobození Palestiny (Dohoda EHS-OOP) a týká se území Západního břehu Jordánu a pásma Gazy.

Soudní proces se týkal německé nápojové firmy Brita, která chtěla bezcelně dovážet sirupy a stroje na výrobu sycených nápojů od izraelské firmy Soda Club. Ta má své sídlo na území Západního břehu, konkrétně v průmyslové oblasti Mishor Adumin na východ od Jeruzaléma.

Společnost Brita chtěla dovézt zboží od Soda Club s tím, že je to izraelská firma. Proto chtěla uplatnit obchodní smlouvu Unie s Izraelem, která zaručuje bezcelní dovoz.

Podle německých úřadů se ale na zboží od této firmy preferenční smlouva nevztahuje. Izrael totiž na žádost německých úřadů nedokázal vyvrátit, že Soda Club sídlí na (z pohledu EU) okupovaných územích. Izraelské orgány pouze potvrdily izraelský původ zboží.

Brita uvedené rozhodnutí napadla u soudu pro finanční otázky (Finanzgericht) v Hamburku, který využil svého práva položit Evropskému soudnímu dvoru (ESD) předběžnou otázku. Hamburský soud se zeptal ESD, zda se preferenční obchodní smlouva vztahuje i na výrobky, jejichž izraelský původ potvrdil sám Izrael a které byly zároveň vyrobené na okupovaných palestinských územích.

Dne 29. října zveřejnil své stanovisko k celé věci generální advokát pro tento případ Yves Bot. V tiskové zprávě o Botově stanovisku se píše, že „hranice Izraele byly vymezeny Plánem na rozdělení Palestiny, schváleným dne 29. listopadu 1947 Organizací spojených národů.“ Podle něj pásmo Gazy ani Západní břeh Jordánu nejsou součástí Izraele. ESD však při formulaci své odpovědi na předběžnou otázku není stanoviskem generálního advokáta vázán.

Ve včerejším rozhodnutí ESD prohlásil, že „výrobky s původem na Západním břehu územně nespadají do teritoria, na které se vztahuje Dohoda EHS-Izrael, a proto se na ně nevztahuje ani preferenční zacházení vyplývající z této dohody.“

To znamená, že německé úřady mohou zamítnout preferenční celní režim pro výrobky od firmy Soda Club z důvodu, že produkty pocházejí z území Západního břehu. Na výrobky vyrobené na území Západního břehu nebo pásma Gazy se vztahuje pouze Dohoda EHS-OOP, v případě firmy Soda Club ale Izrael potvrdil izraelský původ výrobků.

ESD ale svým výrokem pouze odpověděl na předběžnou otázku a konečné rozhodnutí ale leží na bedrech německých úřadů.