MŠMT: Vzdělávací politika se nemá měnit s každou vládou

zdroj: FreeDigitalPhotos.net; autor: KROMKRATHOG

Vzdělávací systém v České republice potřebuje ucelenou strategii, díky které se podaří zvýšit úroveň školství, připravovat absolventy na konkurenci moderního světa, zajistit lepší postavení učitelů a vrátit škole tradiční vliv. Shodují se na tom zástupci ministerstva, odborníci na školství i lidé „z byznysu“.

Českému školství chybí promyšlená strategie, skutečné hodnocení kvality, ale také nadšení žáků, studentů i učitelů, ozývá se ze strany vzdělávacích organizací, odborníků na vzdělávání, i samotného ministerstva školství (MŠMT).

Česká republika v současnosti více než 20 rezortních koncepčních dokumentů pro oblast vzdělávání, přijala také několik nadrezortních koncepcí a dokumentů Evropské unie. Navzdory tomu nelze konstatovat, že by v ČR existovala dostatečná míra porozumění základním hodnotám, principům a směrům dlouhodobého rozvoje vzdělávacího systému, přiznává MŠMT.

„To chceme nyní změnit prostřednictvím širší společenské diskuse,“ uvedl na zahajovací konferenci věnované nové strategii českého vzdělávání do roku 2020 ministr školství, mládeže a tělovýchovy Petr Fiala (bezpartijní).

Nejzásadnějším materiálem pro směřování českého školství byla dosud Bílá kniha z roku 2001. Její body jsou podle ministerstva platné i v současné době. Vzdělávací politika by ale měla být aktualizována, zejména kvůli dynamickému vývoji informačních a komunikačních technologií, se kterým souvisí nové cesty a způsoby vzdělávání.

Bleskový vývoj

„Společnost a hospodářství se mění tak významně, že někteří lidé to přirovnávají k průmyslové revoluci,“ řekla na konferenci CSR manažerka společnosti IBM Česká republika Monika Ladmanová.

„Počet informací, které přinese týdenní vydání jedněch novin, přesáhne množství informací, se kterými se setkal člověk v 18. století za celý svůj život,“ uvedla příklad. Za změnami však není potřeba směřovat tak hluboko do minulosti. Mění se například i podoba lidských zaměstnání: „Šest z deseti nejvyhledávanějších zaměstnání před deseti lety ještě vůbec neexistovalo,“ řekla.

Změny podle ní probíhají v řadě oblastí, včetně způsobů, jakými lidé navazují sociální vazby nebo jakým způsobem se informují.  

MŠMT proto zahájilo rozsáhlou veřejnou debatu nad směřováním vzdělávacího systém v České republice. Výsledkem této debaty má být nová strategie vzdělávací politiky do roku 2020. Projednávat ji chce nejen s odbornou veřejností, ale také s výbory Poslanecké sněmovny a Senátu. Zásadním bodem je dosažení konsenzu, který zajistí, že strategie přežije i střídání vlád a ministrů.

Kontinuita

To je podle odborníků velmi důležité. „Prvním problémem českého vzdělávacího systému je současný stav české společnosti a politiky,“ uvedl na zahajovací konferenci Jan Koucký, expert ze Střediska vzdělávací politiky Pedagogické fakulty UK. Lze se prý přitom podívat na úspěšné země, jako je často zmiňované Finsko, kde se v 90. letech podařilo dosáhnout konsenzu nejen napříč politickými stranami, ale například také se zástupci zaměstnavatelů.

I z tohoto důvodu ministerstvo podpořilo například projekt Česko mluví o vzdělávání, jehož organizátoři plánují během prvního pololetí roku 2013 uspořádat sérií diskuzí věnovaných nejdůležitějším otázkám českého školství.

Prozatím ministerstvo pod vedením Fialy vymezilo základní směry pro vzdělávací politiku. Vizí strategie má být posílení vlivu školy jako tradičního centra vzdělávání. Tuto pozici přitom prý v současné době ztrácí, protože není schopná reagovat na výzvy digitalizovaného světa ani na aktuální požadavky zaměstnavatelů (EurActiv 30.10.2012).

Dobří učitelé

Vzdělávací systém by měl podle odborníků lépe využívat potenciálu mladých lidí. Proto se má vzdělávací politika zaměřit mimo jiné na kvalitní předškolní vzdělání a prostupnost vzdělávacích cest. Vzdělávání by mělo být také přísněji hodnoceno s ohledem na kvalitu, a díky tomu by měla být přijímána další opatření. Zásadní otázkou je i prestiž učitelské profese.

„V nejúspěšnějších vzdělávacích systémech se učitelé rekrutují z velmi úzké skupiny nejlepších absolventů vysokých škol. V ČR však jen velmi malá část nejtalentovanějších studentů pokračuje po maturitě ve studiu v oborech připravujících právě učitele,“ upozorňuje ministerstvo v podkladech pro veřejnou konzultaci. Důvodem pro tento nezájem je přitom nedostatečné finanční ohodnocení, ale také pocit, že potenciální učitelé nevidí ve školství dostatečnou příležitost k seberealizaci.

Podle ministerstva školství je také nutné zaměřit se na budování důvěry ve vzdělávací instituce. Z mezinárodních srovnání prý totiž jednoduše řečeno vyplývá, že české děti „nemají školu rády“.