Právník Hospodářské komory: Zadávací řízení je v ČR drahé a zdlouhavé

Samuel Král.

Zadávání veřejných zakázek v České republice si žádá mnoho změn. V první řadě se musí celý proces zjednodušit a maximálně zrychlit, jinak jsou prostředky, které na něj stát a další subjekty vynakládají, zbytečné. V rozhovoru pro EurActiv to uvedl právník Hospodářské komory ČR Samuel Král.

Zákon o veřejných zakázkách byl v České republice v minulosti hodně kritizován, například kvůli přílišné byrokracii, ale i dalším věcem. Jak jste jej hodnotil Vy? 
Musím se přiznat, že patřím mezi jeho kritiky, kteří mají jím nastavené procesy za zdlouhavé, neflexibilní, zastaralé, byrokratické, a tak bych mohl pokračovat dále. Pokud mám na daném zákoně najít pozitiva, byla by to zřejmě část šestá zákona upravující seznamy kvalifikovaných a certifikovaných dodavatelů. Tyto seznamy naznačují cestu, kterou by se zákon o veřejných zakázkách měl ubírat, a to je centralizace informací za účelem jejich efektivního využívání, zejména využívání pomocí dálkového přístupu. 

Naopak přílišné lpění zadavatelů na soutěžení na nejnižší cenu, které je způsobeno z nemalé části rozhodovací praxí ÚOHS ve spojení například s vyhláškou vlády stanovující hodnotící kriteria, je dlouhodobým palčivým problémem, který je třeba vyřešit.  

Na podzim loňského roku prošlo Poslaneckou sněmovnou ČR zákonné opatření Senátu, které od 1. ledna letošního roku změnilo zákon o veřejných zakázkách. Byly změny, které tato technická novela přinesla, nutné?  

„Zadávání veřejných zakázek v ČR považuji za zdlouhavé, neflexibilní, zastaralé a byrokratické.“

V důvodové zprávě k danému opatření je jasně vyjádřeno, že veškeré změny, které se provádí, jsou nutné kvůli hladkému průběhu zadávacích řízení a zejména kvůli efektivitě zadávání veřejných zakázek. S tímto tvrzením lze souhlasit. 

Zákonodárce v honbě za transparentností v průběhu let 2012 a 2013 nastavil takové podmínky, že by s příchodem roku 2014 došlo ke kolapsu zadávání veřejných zakázek. Tedy konkrétně změna týkající se nadlimitních veřejných zakázek byla naprosto nezbytná a přišla opravdu na poslední chvíli. Podle novely zákona, která měla nabýt účinnosti od prvního ledna tohoto roku, museli být členy hodnotící komise u nadlimitních zakázek osoby se zvláštní způsobilostí. Bohužel Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) nedostalo dotace potřebné k proškolení daných osob a tudíž k lednu by žádná taková osoba neexistovala, čímž by tedy nebylo možné zadávat žádné nadlimitní zakázky. 

Je tam ještě něco dalšího? 
Rovněž původní předpokládané limity pro dělení zakázek na podlimitní a malého rozsahu harmonizované pro všechny zakázky na hodnotu 1 milionu korun by byly neúnosné, zejména kvůli vysokým finančním nákladům s tím spojeným. Administrace veřejné zakázky na stavební práce stojí zadavatele v průměru 15 tisíc korun. Pokud vezmeme do úvahy přibližně stejné náklady, možná vyšší, na administraci zakázky ze strany uchazeče, dojdeme k číslu cca 30.000 Kč. Pokud je zde více uchazečů, pak každý vynaloží přibližně stejné náklady a hned se dostáváme k tomu, že například v případě šesti uchazečů budou celkové náklady, vynaložené všemi subjekty na danou zakázku, přibližně v hodnotě 10 % hodnoty zakázky. To je opravdu velmi vysoké číslo.  

V tom nejsou započítány náklady na následnou kontrolu zadávání zakázky v případě podání stížností k ÚOHS. ÚOHS kontroluje nadlimitní a podlimitní zakázky, přičemž v současné době je nejvíce zakázek zadáváno právě na pomezí limitů. Při snížení limitů bude ÚOHS nepředstavitelně zahlcen stížnostmi na kontrolu zadávání právě u takových zakázek, které by před novelou „spadaly“ do režimu zakázek malého rozsahu. Naštěstí vláda vyhověla stížnostem jak podnikatelů, tak zadavatelů zakázek a limity byly zvýšeny na 2 miliony korun pro zakázky na dodávky a služby a na 6 milionů korun pro stavební práce. 

Novela je přínosem

Co v novele považujete za přínosné? Jaké budou praktické dopady této novely? 
Jednoznačně přínosným je navýšení daných limitů, zrušení osoby se zvláštní způsobilostí a především modifikování tzv. pravidla jedné nabídky. Tedy, že zadavatel nesmí zakázku realizovat v případě, že se mu přihlásí pouze jeden uchazeč a musí ji zrušit. Od ledna tento postup bude muset opakovat pouze jednou, a pokud se znovu přihlásí pouze jeden uchazeč, bude mu moci zakázku zadat. Podle předchozí úpravy musel zadávat opakovaně. 

Tedy novela je veskrze pouze přínosem. Je pravdou, že limity se posunují na úroveň, ve které byly před novelami, které byly přijímány v rámci zvýšení transparentnosti, ale i přesto ke snížení transparentnosti nedošlo. Existuje zde mnoho mechanismů zákona o veřejných zakázkách, které zabezpečují dostatečnou transparentnost. Snížení limitů se jich nijak nedotkne. Méně soutěžit, jak někteří říkají, se podle mého názoru nebude, naopak se domnívám, že navýšení limitů a zrušení pravidla jedné nabídky podpoří nárůst zadávání zakázek touto změnou dotčených.  

Čeká nás transpozice evropských směrnic

Bylo nutné tuto technickou novelu přijímat, když Českou republiku čeká implementace modernizovaných evropských směrnic? Je přece pravděpodobné, že bude nutné opět provést nějaké změny…
Jak jsem již uvedl, pokud by novela nebyla přijata, došlo by k paralýze zadávání nadlimitních zakázek a k neúměrnému navýšení finančních nákladů k poměru, k hodnotě zakázky a také k navýšení administrativních nákladů jak zadavatelů, tak uchazečů, tak u následné kontroly ÚOHS. Změny se samozřejmě budou muset provést, ale přijetí novely bylo natolik důležité a naléhavé, že jej nešlo dále odkládat. 

Jaké změny nás v souvislosti s transpozicí evropských směrnic do českého právního řádu čekají?  
Předně je třeba říci, že nová směrnice harmonizuje zadávání pouze u zakázek nad určité limity. Jde zejména o nadlimitní zakázky. Směrnice počítá s elektronizací zadávání, zkrácení lhůt a další změny, které budou pouze přínosem. Dále je záměrem směrnice podporovat malé a střední podniky rozdělováním velkých zakázek, tedy směrnice upřednostňuje opačný postup, než zná náš zákon o veřejných zakázkách. 

„Elektronizací a centralizací dosáhneme snížení administrativních a finančních nákladů a především dojde ke zrychlení a zjednodušení zadávání“.

Dále zavádí nové způsoby zadávání, kromě tedy elektronických, také výběrové řízení s vyjednáváním. Velkým posunem je soutěžení na hospodářsky nejvýhodnější nabídku. Po tomto způsobu výběru nejvhodnějšího uchazeče volá Hospodářská komora České republiky již dlouho a je pozitivní, že její názor sdílí i EU. Celkově směrnici hodnotím jako kvalitní. Její konkrétní dopady nelze v současnosti předvídat. Bude velmi záležet na její transpozici do našeho právního řádu. Pevně doufám, že  MMR využije co nejvíce z obsahu směrnice i na zakázky malého rozsahu a podlimitní zakázky. 

Skýtají tyto směrnice nějaká rizika?
Jako rizikové lze vnímat dělení zakázek na menší části, jelikož zde může docházet k neprůhlednému dělení. Dalším problémem může být soustředění poptávky na jednom centralizovaném místě. Tedy každý klad má i svou zápornou stránku. Ovšem všechna rizika, která si lze v souvislosti se směrnicí představit, lze odbourat vhodnou transpozicí. Největším rizikem tedy paradoxně je transpozice do našeho právního řádu. Nesmí totiž zase dojít k příliš rigidní transpozici, jako v minulých letech, která byla podstatně přísnější, než normy EU zamýšlely a způsobila současné problémy.  

Přihlíželo se při připravování technické novely ke změnám, které bude muset Čeko udělat kvůli transpozici evropských směrnic?
K tomu se nepřihlíželo vůbec. Nemůžeme to však mít MMR nebo vládě za zlé, jelikož u poslední ze směrnic, upravujících nadlimitní veřejné zakázky, ještě nebyl ukončen legislativní proces na úrovni EU. Nemůžeme tedy reflektovat něco, co ještě není platné ani účinné a je stále pouze ve formě návrhu. 

Klíčová je centralizace a elektronizace

Jaká kritéria by podle Vás měla při zadávání veřejných zakázek platit? 
Kritéria zadávání dle mého názoru musí stanovit jasně zákon, nikoliv však poměr mezi nimi. Ten by mohli zadavatelé stanovit sami. Určitě za klíčové vnímám elektronizování a centralizování zadávání a odbourání povinnosti předkládat různé výpisy z evidencí, do kterých mají zadavatelé stejně přístup.

Měl by být vytvořen jednotný portál pro zadávání, který by sám uměl vyhodnotit kritéria uchazeče, uměl by sám ověřit uchazečem tvrzené skutečnosti a další. Elektronizací a centralizací bychom dosáhli snížení administrativních a finančních nákladů a především by došlo ke zrychlení a zjednodušení zadávání. Zadavatelé by tak nepotřebovali týmy expertů, kteří jim vypracovávají zadávací dokumentace tak, aby zakázka nebyla následně úspěšně napadena u ÚOHS.  

Dále by stát měl dbát na dobré reference uchazečů, nikoliv pouze na cenu, kterou nabízejí. Stejně jako, když si obchodního partnera vybírá podnikatel, by rozhodujícím kritériem měla být hospodářsky nejvýhodnější nabídka, tedy nejlepší nabídka v poměru „cena-výkon-kvalita“. Jak již ale bylo řečeno dříve, zadavatelé jsou k vybírání nejlevnější nabídky tlačeni jednak zákonem, jednak vyhláškou vlády, která po nich požaduje zdůvodnění nastavení jiných kriterií, než je cena, a v neposlední řadě rigidním rozhodováním ÚOHS, který do nastalé situace vnáší ještě více zmatku.  

Dokud se nezrychlí a nezjednoduší proces zadávání a nedojde k přehodnocení současných kriterií pro výběr uchazeče, bude zadávání veřejných zakázek v České republice stále zdlouhavým a nákladným procesem, na který stát a další subjekty vynakládají zbytečně a neúčelně nemalé prostředky.

Rozhovor, který vznikl při příležitosti konání diskuse Jak na veřejné zakázky? organizované CEBRE – Českou podnikatelskou reprezentací při EU spolu se Zastoupením Evropské komise v ČR, Informační kanceláří Evropského parlamentu v ČR a Konfederací zaměstnavatelských a podnikatelských svazů ČR, připravila Lucie Bednárová.