Rudolf Fischer: Vysokou kvalitu zaměstnanců v ČR bychom rádi zachovali

zdroj: ČNOPK

„Některé země, které by mohly být pro německé investory alternativou, se problematikou vzdělávání zabývají už déle a intenzivněji než Česká republika,“ říká v rozhovoru prezident Česko-německé obchodní a průmyslové komory Rudolf Fischer. Co by se mělo podle německých firem změnit na systému odborného vzdělávání a co se pro takové změny dělá?

Rudolf Fischer působí od začátku své kariéry v koncernu Siemens. Zodpovídal mimo jiné za mezinárodní obchod v Asii, Pacifiku, jižní Africe a Jižní Americe, byl také ředitelem řeckého Siemensu. Od října 2009 působí jako finančně-ekonomický ředitel v Siemens Česká republika. Od letošního května je také prezidentem Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK).   

  • „Zlaté české ručičky“ byly pro německé firmy důvodem, proč si ke svým podnikatelským aktivitám v minulých letech vybíraly zrovna českou kotlinu. Samy podle svých slov v posledních letech začínají pociťovat, že kvalita českých pracovníků již zdaleka není tím, čím bývala. Co se změnilo? 

Úroveň kvalifikace a produktivita českých pracovních sil je tradičně velmi vysoká. Proto je Česká republika pro německé investory už řadu let atraktivní. Tato úroveň je dnes ohrožena vzdělávací politikou posledních let. Dřívější osvědčené praktické vzdělávání bylo v podnicích nahrazeno teoreticky zaměřenými vzdělávacími obory, které příliš málo zohledňují potřeby firem. Podniky proto často musí nové zaměstnance zdlouhavě a draze školit, přestože předtím absolvovali odborné vzdělávání. Navíc stále klesá atraktivita středního odborného a učňovského školství. Mladí lidé o něj neprojevují velký zájem, proto se ani neklade přílišný důraz na zvyšování jeho kvality. Snižující se kvalita odborného vzdělávání a klesající oblíbenost technicky zaměřených oborů v České republice vytvářejí nebezpečný koktejl, který podnikům působí starosti. Doufáme v rychlé zavedení konkrétních změn, aby se mezinárodní konkurenceschopnost České republiky mohla i nadále držet na vysoké úrovni. 

  • Co by podle Vás měla ČR dělat? Česko-německé firmy dlouhodobě poukazují na užší provázanost školství se soukromou sférou. Podle statistik OECD (z roku 2010) patří spolupráce českých podniků a vysokých škol v celosvětovém měřítku k těm nejslabším. V čem je podle Vás problém a jak jej odstranit? 

Nejde pouze o zlepšení spolupráce, ale spíše o to, aby se hospodářská sféra a stát společně komplexně podílely na vytváření nového konceptu odborného vzdělávání. Ten by se mohl podobat už dříve osvědčenému systému kooperativního vzdělávání nebo tzv. duálnímu systému v jiných zemích. V současné době čelíme dvěma problémům: na jedné straně je tu velmi teoreticky zaměřený model vzdělávání, který se málo soustředí na praxi a potýká se s klesajícím zájmem o technické obory. Na druhé straně zde máme podniky, které už dnes především v určitých odvětvích pociťují rostoucí nedostatek odborných pracovníků. Tento rozpor bychom měli ve spolupráci se zástupci politiky a ekonomiky řešit co nejrychleji.  

  • Jaké jsou výhody zavedení tzv. duálního systému, který v současné době funguje v Německu nebo Rakousku? Mohl byste fungování duálního systému popsat? 

Především bych chtěl zdůraznit, že se nám nejedná o to, aby byl v České republice pouze kopírován německý duální systém v identické podobě. Spíše bychom se chtěli inspirovat jeho základními elementy a důvody jeho úspěchu. 

Základní myšlenka duálního systému spočívá v tom, že stát a ekonomická sféra společně přebírají odpovědnost za odborné vzdělávání. Stát a odborné školy odpovídají za teorii a ekonomická sféra za praktickou složku, která je minimálně 50% součástí vzdělávání. Podniky s žáky uzavírají vzdělávací smlouvy a definují ve spolupráci se státními orgány profily různých profesí, které posléze platí v celém Německu. Vzdělávání je zakončeno závěrečnou zkouškou, která je dnes uznávaná i v dalších zemích EU. Díky spolupráci podniků na tvorbě studijních obsahů sleduje vzdělávání nejnovější trendy technologického vývoje a odpovídá požadavkům trhu práce. Vzdělávací smlouvy spojené s odpovídajícím finančním ohodnocením zajišťují kvalitní praktické vzdělávání v podnicích zaměřené na potřeby učňů i firem. Pro firmy je to zároveň investicí do budoucnosti. Tento systém přináší výhody všem zúčastněným: ulehčí státu, zajistí podnikům dostatek odborných pracovních sil a učňům vzdělání zaměřené na praxi s motivujícím finančním ohodnocením. Mnoho firem má zájem absolventy posléze zaměstnat, ti ale díky celostátně platné zkoušce mohou odejít i do jiných podniků. 

Tento systém už po desetiletí úspěšně funguje v Německu, ale také v Rakousku, Švýcarsku nebo Nizozemsku. Státy jako Španělsko, Polsko a Maďarsko podobné modely zavedly před nedávnem. Také v USA se objevují podobné příklady a tento model začala doporučovat i OECD. 

  • Některé firmy (často s německými vlastníky) se s učňovskými školami pokoušejí spolupracovat i bez systematické podpory státu. S jakými překážkami se setkávají a jak je řeší?

Mnohé firmy si byly nuceny pomoci samy. Některé velké podniky z Německa tak například založily vlastní vzdělávací centra, mnoho malých a středních firem začalo spolupracovat s místními středními odbornými školami a učilišti. Zřizování vlastních vzdělávacích kapacit je pro firmy finančně velmi náročné. Velké koncerny jako například Bosch nebo Siemens si to možná ještě mohou dovolit, ale malé a střední firmy jen stěží. Právě tyto firmy jsou však páteří české ekonomiky.  

Ochotu a možnosti spolupráce ze strany odborných škol lze v zásadě hodnotit jako dobré, ve stávajícím systému však rychle narážejí na administrativní hranice. Zájemců bývá málo, protože mnoho lidí tento systém a jeho výhody nezná a protože se dosud neopírá o celostátně jednotné profesní profily a závěrečné zkoušky.  

Takovéto formy spolupráce proto neřeší samotný problém, pouze ho odsouvají do budoucnosti, protože to přece jen „nějak“ funguje. Kromě toho se nikdo dostatečně nezabývá otázkou, která je stejně tak důležitá – a sice jak zvýšit atraktivitu technických povolání.  

  • ČNOPK letos vyzvala českou vládu k transformaci systému učňovského školství. Jaký model prosazujete a jak by podle něj spolupráce s podniky měla vypadat? V jaké fázi se jednání s vládou nacházejí? Podařilo se Vám dosáhnout nějakých konkrétních změn? 

I v tomto ohledu bych chtěl zdůraznit, že se nesnažíme nic prosazovat, pouze máme zájem o předávání znalostí a sdílení zkušeností. To znamená především pro inspiraci vnášet do diskuze příklady dobré praxe z jiných zemí. Jsme velmi rádi, že s tímto tématem nyní nacházíme otevřené dveře – tak tomu totiž vždycky nebývalo. ČNOPK upozorňuje na hrozící nedostatek odborných pracovníků v ČR a jeho souvislost se vzděláváním již řadu let. Protože začíná být nezbytné tento problém řešit, začali jsme se v rámci našeho tématu roku „Společně pro kvalifikovanou pracovní sílu a inovaci“ letos v této oblasti angažovat ještě intenzivněji. Naším cílem přitom bylo upozornit veřejnost i politické činitele na význam vzdělávání pro atraktivitu České republiky a představit naše návrhy pro řešení současné situace.   

V květnu se ČNOPK společně s nejvýznamnějšími německými investory obrátila na premiéra Nečase otevřeným dopisem. Následovala velmi pozitivní reakce: Premiér nás vyzval ke spolupráci na pracovní skupině, která nyní připravuje návrhy, jak odborné vzdělávání zlepšit.  

Výsledkem této spolupráce je pilotní projekt Pospolu, který má především v technických oborech posílit spolupráci mezi školami a podniky. Také česká veřejnost si tento problém začala více uvědomovat, což považuji za velmi důležité. Pozitivní zprávou je i podpora českých hospodářských svazů a mnoha jednotlivých firem. Tento vývoj nás velmi těší – rozhodující však bude, jestli se nám, tedy podnikům, hospodářským svazům, politickým zástupcům a školám, v průběhu následujících měsíců a let podaří tyto dobré nápady také uskutečnit.  

  • Pokud porovnáme situaci v České republice se situací v dalších zemích, kam německé podniky v minulosti investovaly, jak situaci v ČR vnímáte? Které země z pohledu německého investora dnes České republice konkurují? 

Česká republika je z pohledu německých podniků nadále velmi žádaným a oblíbeným místem pro investice. V našem každoročním průzkumu ji dotázané firmy dokonce zvolily nejatraktivnější zemí ve střední a východní Evropě. Důvodem pro úspěch hospodářských vztahů mezi Českou republikou a Německem je geografická a kulturní blízkost obou zemí a stále ještě vysoká úroveň kvalifikace zdejších pracovních sil.  

Provázanost obou ekonomik ukazuje například vysoký objem investic německých firem v České republice. V roce 2011 pocházela téměř polovina všech zahraničních investic právě z Německa. Kromě toho dochází k intenzivnímu transferu inovací a know-how. Ze všech těchto skutečností pro obě strany plynou výhody. V Česku se tak usídlilo již několik tisíc německých firem. Více než 4.000 z nich je v současnosti ekonomicky aktivních a jen 20 největších zaměstnává více než 150.000 lidí.  

Konkurenci představují pro Českou republiku především sousední Polsko a Slovensko, které ji v našich každoročních průzkumech stále více dohánějí. Některé země, které by mohly být pro německé investory alternativou, se navíc problematikou vzdělávání zabývají už déle a intenzivněji než Česká republika.  

  • Jak důležitou roli hraje v investičním rozhodování firmy dostatek kvalifikované místní pracovní síly? Nakolik podle Vás ohrožuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků konkurenceschopnost podniků, které v ČR působí?  

Dostupnost odborných pracovních sil je pro investory z Německa a samozřejmě i z většiny jiných zemí enormně důležitá. Tyto firmy vyrábějí a vyvíjejí produkty na vysoké technologické úrovni a k tomu potřebují schopné lidi, kteří mají technické vědomosti a praktické zkušenosti. Bez kvalitního odborného vzdělávání ale nebude možné takovéto lidi najít. Dobře vzdělaní, výkonní a produktivní zaměstnanci patří v našem každoročním průzkumu mezi investory o kvalitě České republiky jako místa pro podnikání k pěti nejvýznamnějším důvodům, proč zde firmy investují. Mohu jen doufat, že se nám současnou úroveň podaří udržet nebo prostřednictvím změn ve vzdělávacím systému dokonce i zlepšit. 

  • Pokud by se situaci nepodařilo vyřešit, hrozí, že budou podniky z ČR odcházet?

Nechceme šířit žádné výhružné scénáře, ale nabízet řešení problému. Němečtí investoři mají sklon přemýšlet spíše dlouhodobě a strategicky. Kdo se tedy rozhodne zde něco vybudovat, nesbalí hned za pár let kufry. Hospodářská a vzdělávací politika se dnes společně se zástupci ekonomické sféry začíná vydávat slibnou cestou. Nyní ještě potřebujeme tyto aktivity dobře zkoordinovat a co nejdříve udělat konkrétní kroky k uvedení do praxe, abychom viděli první výsledky.