Šéf služby Mobito: Žít úplně „offline“ už dnes nejde

Filip Zeman; zdroj: Mopetcz.

Život na sociálních sítích, který uživatele nutí sdílet plno citlivých informací, připravuje o soukromý život. Ředitel společnosti Mopet, která v ČR provozuje mobilní peněženku Mobito, Filip Zeman je přesvědčen, že lidé si tento fenomén brzy začnou uvědomovat. Kdo z byznysu zareaguje nejdříve, vyhraje. „Měli bychom lidem nabízet komfort online světa, ale spolu se záchranou potřebného penza soukromí,“ uvedl v rozhovoru pro EurActiv.

Jak velký potenciál na českém trhu spatřujete v elektronických a mobilních platbách?
Potenciál v nich bezesporu je, nebo alespoň já v to věřím, a proto v této oblasti již několikátým rokem podnikám. Není to ale snadné, protože lidé jsou v tomto sektoru, a podotýkám, že to není záležitost pouze České republiky, poměrně hodně konzervativní. Několik tisíc let se tu platí hotově a až teprve v posledních deseti letech se začaly v širší míře objevovat nové platební metody, jako jsou třeba platební karty. Lidé si na to zvykají pomalu, ale jak už jsem řekl, potenciál tu rozhodně je. Je totiž nevyhnutelné, že se tyto nové metody placení budou rozšiřovat i na mobilní telefony, nebo v budoucnosti na další zařízení, která si třeba dneska ani nedovedeme představit.

„Vyhledávače vás nepřipraví jen o soukromí, ale ochudí i o věci, o které byste třeba stáli.“

Hovoříte o tom, že lidé jsou v placení konzervativní a ne všichni jsou ochotni hned přecházet na nový způsob platby. Je tato jejich „zdrženlivost“ jedinou překážkou pro plné využití potenciálu elektronických a mobilních plateb?
Určitě to není jediná překážka. Aby se způsob placení uchytil, musí splňovat několik důležitých kritérií. V prvé řadě je nutné prolomit ono zvykové právo, o kterém jsem mluvil. Změna musí být revoluční, protože když je člověk na něco zvyklý, tak změně, byť slibuje přinést ovoce, dlouho odolává.

Mobilní platba je sice změna, ale nemyslím si, že jde o onu změnu revoluční. Je potřeba přijít s něčím, co zákazníka skutečně přesvědčí, že tohle je to to pravé. A nestačí přesvědčit pouze zákazníka, ale i druhou stranu obchodního vztahu, kterou je obchodník. Musí z toho profitovat oba. Pokud se nám podaří přesvědčit obchodníka, tak máme z poloviny vyhráno. Je to pak i na něm, aby nalákal zákazníka.

Aby se tedy nová metoda placení uchytila, je potřeba působit na obě strany, a zároveň jim nabídnout něco revolučního. Říkáte, že mobilní platba sama o sobě to není, splňuje tato kritéria mobilní peněženka, kterou nabízíte?
Nazval bych to jedním slovem: nákup. Platba je pouze jeho vyvrcholením, protože nákup má mnoho fází. Předchází mu nabídka, výběr, posouzení parametrů produktu včetně ceny, srovnání nabídek u různých obchodníků a takhle bych mohl pokračovat. Podle nás je důležité se zaměřit na to, co platbě předchází a usnadnit oběma stranám, tedy obchodníkovi i zákazníkovi, celý tento proces. Jinými slovy dovést zákazníka k cíli daleko snadnější, levnější a příjemnější cestou, a zároveň poskytnout obchodníkovi nástroje, jak dostat jeho nabídku k zákazníkovi. Nejde o plošnou reklamu, třeba prostřednictvím billboardů, esemesek či mailů, která má výtěžnost v řádu procent, ale být schopen oslovit zákazníka, který onen relevantní produkt nebo službu poptává. Takže ano, pojem mobilní peněženka to splňuje.

Jednou stranou mince asi bude přesvědčit spotřebitele, aby se začali nějak chovat, a tou druhou je také získat partnery pro provozování inovativních plateb. Spatřujete v tomto překážku? Jak banky přistupují k těmto způsobům platby? Chápou to také revolučně?
Banky už dnes chápou, že se v tomto ohledu svět mění. Jsou to hlavně ony, kdo svým klientům aktivně nabízí platební karty a obchodníkům jejich akceptační síť. V tomto funguje setrvačnost a potenciál platebních karet se v tomto ohledu ještě nevyčerpal.

Pokud se podíváte na počet vydaných karet, tak zjistíte, že téměř každý občan ČR nějakou kartu vlastní. Jestliže si ale vezmete, kolik lidí ji v každodenním životě používá, tak tam to tak jednoznačné stálé není.

Jsme tedy v momentě, kdy banky do tohoto ekosystému vložily své peníze a pořád vidí příležitosti, jak by se jim mohly vracet. Zároveň už jim ale někdo klepe na dveře a říká, aby na svět karet zapomněly a vrhly se do mobilů. Inovace s sebou nesou další nemalé investice, a to navíc do relativně nejistého odvětví. Banky jsou proto opatrné. Nejdříve musí vyčerpat potenciál, do kterého dříve investovaly, a nevrhat se bezhlavě do nových produktů. Tím ale nechci říct, že by nás nepodporovaly, je to nicméně opatrné.

V České republice je potenciál využívání elektronických a mobilních plateb stále vysoký, předpokládám, že mnohem vyšší než třeba v západní Evropě či USA. O jak velký rozdíl se jedná? Existuje třeba nějaký projekt, kterým bychom se mohli inspirovat?
V oblasti mobilních plateb není Západ zase o tolik vepředu, jak by se mohlo zdát. O něco výraznější je to v případě USA, čtenáři budou určitě znát projekty, jako je Google Wallet, ISIS, Square Wallet apod. Aktivit by se našlo více, ale žádnou z nich nelze označit za komerčně úspěšnou. Produkty či služby tu jsou, ale nacházejí se ve fázi raného pilotu či testování trhu, a to i v případě Spojených států. Ta správná cesta se stále hledá.

Co třeba bezkontaktní technologie NFC (Near Field Communication), která se využívá také při placení v obchodě mobilním telefonem?
Této technologie je plný internet i byznys už mnoho let a stále se říká, že je to technologie budoucnosti. Podle mě se ale stále nenajde nikdo, kdo by dal ruku do ohně, že je to ta správná technologie, co změní svět plateb a kterou všichni přijmou za standard. A to i přesto, že se do ní investují astronomické částky. Prozatím se velmi slušně uplatňuje v oblasti tzv. bezkontaktních platebních karet, ale pro jiné platební instrumenty se neprosadila. Na trh navíc vstupuje technologie iBeacon, která přináší odlišnou zákaznickou zkušenost. Bude hodně záležet, k jaké technologii se nakonec přikloní velcí hráči, jako je třeba Apple.

Musí být spokojen zákazník i obchodník

Jak přesvědčujete spotřebitele, aby věřili zrovna vašemu systému mobilní peněženky?
Snažíme se jim nabídnout něco více, než je platba. V současnosti spolupracujeme na projektech s velkými obchodníky a snažíme se jako součást onoho obchodního trojúhelníku, tedy jako prostředník mezi obchodníkem a zákazníkem, přinášet všem přidanou hodnotu. Tou je schopnost v reálném čase relevantně komunikovat.

Obchodníci chtějí v reálném čase správně oslovovat reálné zákazníky, nechtějí je obtěžovat. Zákazníci nechtějí být spamováni, ale chtějí dostávat nabídku na to, co zrovna potřebují a v momentě, kdy to potřebují. Naším cílem je tyto dvě potřeby spojit. Podle nás je to brána do mobilního nákupu při které bude spokojený zákazník i obchodník.

Na jakou cílovou skupinu zákazníků míříte? Předpokládám, že spíše na mladé lidi?
Cílíme hlavně na populaci do čtyřiceti let, především na majitele chytrých telefonů, ale ne jen na ně. Ne každý vlastník chytrého telefonu s ním totiž umí i pracovat. Pro mě samotného bylo velkým překvapením, když jsem viděl čísla, kolik lidí si kupuje chytrý telefon a využívá ho „tradičním“ způsobem, tedy pouze na volání a esemesky, a nikdy si nestáhne žádnou aplikaci a ani nemá účet v obchodě příslušného operačního systému (to platí hlavně pro Google Play).

Proč tomu tak je?
Podle mě tito lidé nejsou schopni překonat tuto bariéru. Žít s chytrým telefonem je in – je hezký a má velký display. Tato skupina je proto pro nás se současnými technickými řešeními nedosažitelná. I proto se nechceme orientovat pouze na nakupování mobilním telefonem a plánujeme i jiné projekty pro jiné cílové skupiny.

Myslím, že další bariérou pro využívání inovačních technologií může být i strach z bezpečnosti provedení plateb. Jak se na to díváte?
Spotřebitelé se o to velmi zajímají a je to jeden z prvních dotazů, který pokládají. Obavy z útoků na mobily, které končí odčerpáním nějaké finanční částky, jsou podle mě přehnané, protože jich je minimum. A navíc toto minimum ani spotřebitelé nepocítí, protože instituce, tedy banky nebo my, odcizené peníze klientovi vrací. Pokud se tedy neprokáže, že to byla jeho chyba, nebo že došlo k flagrantnímu porušení bezpečnostních pravidel.

 

Fenomén ztráty soukromí

S tím souvisí i ochrana osobních dat. Pro spoustu lidí může být přece jen obtížné svěřit svá citlivá osobní data nějaké aplikaci.
My to řešíme tak, že klientům nabízíme možnost být tzv. neověřeným klientem, kdy mohou v našem systému fungovat bezejmenně a anonymně. Musí nám pouze sdělit telefonní číslo, což není citlivý údaj a počítat s limitem, který je dán legislativou kvůli praní špinavých peněz.

Souhlasím ale, že nakládání s citlivými osobními daty představuje problém. Nemám ani tak na mysli cílené úniky dat, ale spíše zneužívání dat pro různé marketingové účely. My chceme být v této věci velmi striktní a nekompromisní. Věříme, že jen díky tomu získáme důvěru uživatelů, kterou bychom sami jako uživatelé chtěli od každé podobné služby.

Dá se s tím něco dělat?
Lidé si budou stále více uvědomovat fenomén ztráty soukromí, který způsobuje sdílení dat například přes sociální sítě. Dnes na to ještě příliš nedbají a klidně o sobě sdělí cokoliv. Postupem času ale dospějí k názoru, že žít úplně „offline“ sice nejde, ale je dobré najít střední cestu. Považuji to za výzvu pro instituce, jako jsme my. Měli bychom lidem nabízet komfort online světa, ale spolu se záchranou potřebného penza soukromí. Bude to těžké, ale kdo to zvládne nejlíp, vyhraje.

Co si myslíte o cílené reklamě na internetu, která se právě na osobních datech zakládá?
To je další problém. Online svět se o spotřebiteli snaží zjistit maximum informací. Usnadňují mu to právě profily na sociálních sítích, podle nichž lze zákazníkovi nabízet přesně to, co potřebuje. Výpočet na základě matematických algoritmů vás nepřipraví jen o ztrátu soukromí, ale ochudí vás i o věci, o něž byste třeba stála. Automatický algoritmus je totiž vyhodnotí jako nerelevantní. Vytvoří vlastně umělý svět, který odpovídá vašemu profilu, ale v podstatě vás zastaví v rozletu a rozvoji, protože vám znepřístupní plno zajímavých věcí.

Jedním z velkých témat příštího Evropského parlamentu bude i regulace mezibankovních poplatků, které si mezi sebou za každou transakci platební kartou účtují banky. Jakým způsobem se legislativa, kterou budou europoslanci projednávat v příštím funkčním období, dotkne vašeho odvětví, tedy mobilních plateb?
Osobně jsem velký nepřítel jakýchkoliv regulací, protože si myslím, že v konečném důsledku negativně dopadnou na ty, které by měly chránit. Je to i případ regulace těchto poplatků. I když se nás přímo nedotýká, tak jsem přesvědčen, že stlačení mezibankovních poplatků s sebou přinese změnu tržního prostředí. A to už pocítíme.

„Lidé jsou konzervativní a na nové metody placení si zvykají pomalu. Není divu, několik tisíc let platí hotově a noviny přicházejí až teprve v posledních deseti letech.“

Obávám se, že úspora nákladů na straně obchodníka se nepromítne do ceny pro spotřebitele a banky si navíc budou chtít snížení poplatků nějakým způsobem vykompenzovat. Obchodník může ušetřit, může mít i větší zisk, ale ve výsledku to zaplatí zákazník. Navíc toto snížení mezibankovních poplatků vytvoří bariéru pro potenciální nové hráče a podpoří sílu těch stávajících.

V jakém smyslu?
Je rozdíl vytvořit si obchodní model, v němž počítáte s poplatky ve výši jednotek procent za transakci, nebo s 0,2 %. Jednoduchá matematika říká, že při stávajících obchodních modelech musíte mít 10krát více transakcí nebo extrémně nízké náklady, aby jste s takto nízkými maržemi přežila. Myslím si, že řadu obchodních modelů a iniciativ to může v zárodku zahubit, protože nepřesvědčí potenciální investory. Paradoxně to pak posílí postavení dnešních hráčů.

Na druhou stranu to snad přispěje ke zvýšení tlaku na využívání k hotovosti alternativních platebních metod. Taktéž je pravděpodobné, že budou vznikat zcela nové obchodní modely a budou do nich vstupovat hráči, kteří budou umět poskytnout vyšší přidanou hodnotu než je dnešní „pouhé“ procesování plateb.

Autor: Lucie Bednárová.