Jiří Kuliš: Firmy by měly využít výzkumu vysokých škol

Jiří Kuliš, generální ředitel BVV

„Zvlášť pro malé a střední firmy je spojení se školami úplně ideální, protože by nemusely nutně zaměstnávat výzkumné pracoviště o třiceti lidech. Stačí mít dva techniky, kteří budou vymýšlet základ, ale vývojové provedení pak mohou nechat právě vysokým školám. Pro ty z této spolupráce plynou příjmy, a nemusejí tak čekat, kolik jim ministerstvo financí přidělí peněz na další školní rok,“ říká generální ředitel Veletrhů Brno (BVV) Jiří Kuliš.

Jiří Kuliš působil v letech 1992-2005 v diplomatických službách jako chargé d´affaires mise České republiky na Novém Zélandu, následně jako obchodní rada pro Austrálii a Nový Zéland, obchodně-ekonomický rada ČR v Japonsku a obchodně-ekonomický rada ČR ve Spojených státech. Poté se stal členem managementu Veletrhů Brno (BVV), kde od roku 2009 zastává pozici generálního ředitele. V rámci BVV probíhá mimo jiné i nejvýznamnější průmyslový veletrh ve střední Evropě Mezinárodní strojírenský veletrh (MSV), jehož letošní ročník se uskuteční 7.–11. října. Kuliš dále působí jako viceprezident Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) a je členem představenstva Hospodářské komory Brno a Českomoravské elektrotechnické asociace (ELA).

  • V posledních letech se ze strany firem často ozývá kritika, že v České republice není dostatek kvalitních absolventů technických oborů. Problém je podle mnohých v tom, že nefunguje dostatečné spolupráce mezi školami a firmami. Proč je podle Vás taková spolupráce důležitá?

Před pěti lety jsem navrhnul, aby se v rámci Mezinárodního strojírenského veletrhu (MSV) konal projekt, který by vedl ke sblížení průmyslu a vysokých škol. Z mé americké zkušenosti vím, že je podobná spolupráce nezbytná. Rozpočty amerických univerzit jsou tvořeny z velké části tím, že čerpají zdroje z vývoje pro firemní sféru. V zemích, které jsou v tomto dál, je vidět obrovský zájem průmyslových firem o chytré hlavy z univerzit.

U nás všichni spoléhají na dotace a rozpočty ministerstva financí a nevyužívají kapacit univerzit. Firmy si neuvědomují, že vysoké školy mohou hrát velmi významnou roli a spoléhají na vlastní výzkum nebo na to, co vyzkoumá nějaká akademie nebo výzkumné pracoviště.

  • Nicméně nelze v posledních letech v této oblasti pozorovat určité zlepšení?

Pravda je, že zájem roste právě vzájemným poznáváním a oťukáváním. Zvlášť pro malé a střední firmy je spojení se školami úplně ideální, protože malý či střední podnik by pak nemusel nutně zaměstnávat výzkumné pracoviště o třiceti lidech. Stačí mít dva techniky, kteří budou vymýšlet základ, ale vývojové provedení pak mohou nechat právě vysokým školám. Pro ty z této spolupráce plynou příjmy a nemusejí tak čekat, kolik jim ministerstvo financí přidělí peněz na další školní rok.

  • Mluvíte o vysokých školách. Netýká se celý problém ale už středoškolského vzdělávání?

Jako viceprezident Česko-německé obchodní a průmyslové komory (ČNOPK) musím říct, že celý problém opravdu začíná už na středoškolské úrovni. Je to spojeno s prestiží technických povolání. V Německu je technik či řemeslník uznávané povolání, u nás je to pořád chápáno jinak. Pokud člověk není právník nebo manažer, tak jako by nebyl. V Německu také funguje model duálního vzdělávání (propojení teoretické výuky s praktickou profesní přípravou v konkrétním firemním prostředí; pozn. red.). I proto jsou v Německu registrovány desítky tisíc patentů ročně, byť mnoho pochází z výzkumu německých firem v Česku

  • V souvislosti s duálním vzděláváním se ČNOPK spolupodílí na vzniku projektu Pospolu, který má právě spolupráci středních odborných škol s firmami pomoci. Ten byl spojen s některými daňovými úlevami, ty ale v Senátu neprošly (více například v tomto článku). Myslíte si, že to může mít na projekt zásadní vliv?

Je to škoda. Právě výzkum by se nemusel odvíjet nutně od různých dotací. V jiných zemích funguje i bez dotací, nejlepší pomocí jsou právě daňové úlevy, protože lidé se pak chovají ekonomicky. Pospolu je projekt Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR) a ČNOPK ho podporuje, protože pro německé, a nejen německé, firmy v České republice je fatální, pokud nemohou dostat dostatečně kvalitní technické zaměstnance.

Byl jsem u přípravy projektu Honeywellu v Brně, kde vzniklo hlavní výzkumné a inovační centrum Honeywellu v Evropě. Tato americká firma přitom nešla do Brna kvůli daňovým úlevám nebo nízkým mzdám, ale protože věděla, že tu jsou kvalitní vysoké školy, a čekali proto, že získají dostatek studentů do svého výzkumného pracoviště. Bohužel ale nejsou schopni naplnit kapacitu asi 1.000 lidí, kterou si určili. Zaplnili jen asi 60 až 70 % a lidé, které našli, nejsou jen z České republiky, ale z východní a jihovýchodní Evropy. Takže těmito investicemi sice u nás vytváříme pracovní místa, ale nakonec spíše pro lidi z jiných zemí. Dáme firmě daňové prázdniny na deset let a nakonec tam pracují Rumuni.

  • Takže z toho plyne, že v České republice je nedostatek kvalitních studentů technických oborů.

Zahraniční investoři i tuzemské firmy vyslali důrazný varovný signál. Firmy, jako právě Honeywell, si vybírají na vysokých školách jen ty nejlepší studenty. Mohly by jich zaměstnat dvakrát tolik.

  • A je to způsobeno kvalitou škol, nebo tím, že je málo studentů, kteří na technických oborech studují?

Obojím. Tak to cítí všechny velké technologické firmy. Jednoho dne se může stát, že tady budou manažeři a právníci, ale zmizí lidi, kteří umějí vyrobit obráběčku. Česká republika má přitom tradiční know-how, které se předávalo v rodině. Říká se, jak mají Češi zlaté ručičky a jsou geniální v opravování, ale asi to tak už nebude.

  • V nedávném rozhovoru EurActivu s rektorem ČVUT Václavem Havlíčkem zazněla mimo jiné myšlenka, že by schopnosti středoškoláků mohlo zlepšit zařazení matematiky mezi povinné maturitní předměty. Co si o tom myslíte vy?

Ano, s tím souhlasím. Vezměte si průzkum OECD – PISA mezi studenty středních škol, tabulku zemí, které mají největší znalosti v matematice a fyzice. Na vrcholu najdete Šanghaj, Čínu, Hong Kong, Jižní Koreu, Taiwan, Japonsko, Finsko, Kanadu Tedy bohaté země, národy, od kterých pocházejí dobré nápady. Samozřejmě, Čína je extrém. Microsoft má v Číně vývojové středisko o dvaceti lidech a je to nejlepší vývojové středisko na světě. Mezi miliardou lidí se lehce najde několik géniů z vysokých škol.

U nás je k matematice velký odpor, což je naprosto scestné, protože matematika je logickým uvažováním. Mánie cizích jazyků je pochopitelná, ale je nutné mít tím cizím jazykem také o čem mluvit.

  • Objevuje se také názor, že problémem českých studentů je nedostatek takzvaných soft skills, tedy právě například znalosti cizích jazyků, či schopnosti komunikace nebo řízení týmu.

Soft skills jsou také důležité. Tím, že jsem žil v anglosaském světě, jsem měl možnost pozorovat studium svých dětí jak v tamní škole, tak i v té české. V anglosaských zemích je škola hrou, rozvíjí osobnost a děti se nebojí projevit názor a prezentovat svou práci. U nás mají děti ostych, což souvisí asi i s českou povahou. Cizí děti jsou učeny diskutovat, komunikovat, projevovat se, což Čechům často chybí.

I přístup samotných studentů je jiný. Ve Spojených státech mne zvali do programů MBA několika univerzit přednášet o české ekonomice. Studenti se zájmem přednášku vyslechnou a začnou o tom diskutovat, ptát se. Následně jsem měl přednášku o veletržním průmyslu na Masarykově univerzitě. Studenti si mě sice vyslechli, nikdo ale neměl žádný dotaz a všichni odešli. Přišlo mi, že to bylo trochu házení hrachu na zeď. A tady jde o ty soft skills. Problémem navíc nejsou jen cizí jazyky, ale i čeština. Víte, jak často musím opravovat gramatické chyby?

  • Souvisí všechny zmíněné problémy také s konkurenceschopností České republiky? Je známo, že Česko si vytyčilo cíl stát být do roku 2020 mezi 20 nejkonkurenčnějšími ekonomikami světa. Nicméně nedávno jsme se v pomyslném žebříčku propadli na 46. místo.

Určitě to souvisí. Je to spojené s tempem inovací. Zní to jako fráze, že Česko v inovacích pokulhává třeba za Německem či USA, ale je to tak. Spojené státy mají také velké množství manažerů, podíl právníků je tam dokonce ještě daleko vyšší, než u nás. Můžeme tam tedy také pozorovat ústup od technického vzdělávání. Nicméně USA to řeší tím, že přilákají talentované studenty ze zahraničí, kteří tam studují kvůli výhodným stipendiím. Díky tomu USA získávají technicky talentované studenty z celého světa, kteří tam pravděpodobně zůstanou. Jejich konkurenceschopnost se tím pádem nesnižuje.

V Německu například export funguje především proto, že Němci inovují produkty a vyvíjejí desítky tisíc nových patentů. Technické vzdělání je tak předpokladem. K tomu mají tyto země také rozumné daně, infrastrukturu a podobně. U nás to ale tak nefunguje. Talentovaní lidé často odcházejí do zahraničí a moc jich tu nezůstává. Konkurenceschopnost tak bohužel pokulhává.

  • Působíte jako generální ředitel Veletrhů Brno (BVV). Jak mohou podle Vás veletrhy pomoci spolupráci škol a firem?

Jednou z funkcí technických veletrhů je to, že studenti technických škol na něm vidí spoustu zajímavých věcí. Není to muzeum, ale setkají se tam i například s různými stroji či roboty. My studenty vidíme rádi, i když nejsou zrovna „byznysově“ oblečeni a přijedou v kraťasech a s baťůžkem, což se ale někdy nelíbí některým vystavovatelům. My to ale podporujeme a poskytujeme technicky zaměřeným středním a vysokým školám slevy na vstupném.

Rozdíl je i v druhu veletrhu. Na Mezinárodním strojírenském veletrhu (MSV) jsou očekáváni spíše byznysmeni a lidé z firem, kteří mají na starosti investice a technologické řešení. Čtvrtek je studentský den, bývá jich hodně a zahraniční firmy nám často říkají, že to se studenty přeháníme. Ale u WOOD-TECu (Mezinárodní veletrh pro dřevozpracující a nábytkářský průmysl; pozn. red.) přijedou i studenti z učilišť. Měl jsem k tomu zprvu sice trochu výhrady, ale naopak vystavovatelé je tam chtějí, protože je považují za budoucí zákazníky. Mají dobré a užitečné dotazy a je vidět, že to není jen povinný školní výlet.

  • V rámci strojírenského veletrhu probíhá mimo jiné takzvaný Transfer technologií a inovací, který má podpořit vznik kontaktního místa pro spolupráci s průmyslem.

Právě projektem Transfer technologií chceme českým a slovenským vysokým školám technického zaměření vytvořit platformu, kde mohou ukázat, co umí. Ony se často prezentují tím, že vystaví nějakou motorku, kterou sestrojili v rámci zájmové činnosti, ale to dělají spíše pro radost. Smyslem jejich účasti na MSV je přiblížení se průmyslu.

  • Jak tedy samotný projekt Transfer technologií probíhá?

Letos se koná popáté. Na začátku jsme oslovili ministerstvo školství a projekt vznikl na základě jeho přispění, protože univerzity nebyly ochotny investovat. V současné době se ale ustálil počet univerzit na nějakých deset až patnáct, od VUT v Brně k ČVUT v Praze, a to včetně slovenských technických univerzit. Školy umějí provést vývoj a výzkum v určité oblasti. Studenti středních škol mají možnost zeptat se na možnosti dalšího technického studia, což je také pozitivní.

  • Je však o tuto akci zájem také ze strany firem?

Očekával bych na těchto expozicích především lidi z průmyslu, kteří řeší nějaký problém a budou se ptát na možnosti výzkumu a vývoje na univerzitách. Nejsem přesvědčen, že se tak opravdu děje. Tím, že se projekt udržel a funguje již popáté, je vidět, že základní myšlenka se uchytila a byla pochopena ze strany univerzit. Nicméně firmy na těchto expozicích zrovna fronty nestojí. Přitom je pro ně výhodné si zde zjistit, co pro ně může udělat nějaká univerzita. U nás, na rozdíl od několikrát zmíněných Spojených států, taková tradice není.

  • Čeká studenty na MSV ještě něco dalšího?

Kromě zmíněného Transferu technologií najdete na strojírenském veletrhu projekt Job Fair, který je pořádán na podporu uplatnění studentů s technickým vzděláním ve firmách. Firmy jako Siemens zde hledají technicky vzdělané nové zaměstnance, právě do výzkumu a vývoje. Studenti si tak mohou najít budoucí zaměstnání.

S Jiřím Kulišem hovořila Anna Kuznická.