Harry Van Dorenmalen: Chytré technologie nejsou děsivé

zdroj: IBM

„Lidé musí rozumět tomu, o čem se mluví. Digitální svět před nás přitom klade řadu témat, kterým nerozumíme. Otázky jako kybernetická bezpečnost nebo cloud computing jsou v našem světě zcela nové a řada lidí jim dosud nerozumí a ani jim dosud rozumět nemohou,“ říká Harry Van Dorenmalen, ředitel IBM pro evropské záležitosti. EurActiv.cz s ním hovořil o konceptu chytřejších měst.

Harry Van Dorenmalen působí od roku 1982 ve společnosti IBM, kde začínal jako programátor. V současné době je ředitelem IBM pro evropské záležitosti, generálním manažerem IBM v zemích Beneluxu a generálním manažerem IBM pro Nizozemsko.

  • Co jsou to vlastně chytřejší města? Jedná se stále o poměrně novou myšlenku. Jak může tomuto konceptu rozumět někdo, kdo o něm slyší poprvé?

Nejprve je třeba zamyslet se nad světem, v němž žijeme, protože tím celá koncepce chytřejších měst začíná. Do roku 2050 bude na planetě 9 miliard obyvatel. To znamená obrovský nápor na čerpání řady zdrojů, které dnes využíváme, ať už jde o vodu, energii nebo nerosty. Takový svět bude také mnohem obtížnější řídit a zvládat. Již dnes je pro spoustu vlád velká výzva zvládnout všechny změny, které přicházejí. Lze říci, že na makro úrovni zatím nevidíme velký pokrok v řešeních, jak těmto výzvám čelit. Můžeme se ale přesunout na mikro úroveň, kde lze řadu problémů řešit. Tím už se dostáváme na úroveň regionů a také měst. Svět je stále komplexnější, města jsou zároveň ideální jednotky, nejenom ekonomicky, také proto, že se tam lidé stále ještě vzájemně znají. Jde vlastně o velmi jednoduché uvažování. Koncept chytřejších měst je velmi komplexní, zahrnuje všechny oblasti života ve městě, počítá zároveň s tím, že tyto oblasti jsou vzájemně propojené a ovlivňují se.

Můžeme si vzít za příklad jakékoliv město, třeba Prahu. Město má starostu nebo primátora, který se ve městě zná s řadou lidí. Lidé se velmi dobře znají navzájem, jsou rozděleni mezi veřejný a soukromý sektor, akademickou aféru a tak dále a málokdy mají příležitost sejít se a společně něco řešit. Nyní v tom ale někteří představitelé měst začínají podnikat aktivní kroky. Umožní těmto lidem, aby se vzájemně setkali, a společně s nimi se snaží přijít na to, co je v jejich městě potřeba zlepšit a co je pro to potřeba udělat. Tady přichází ke slovu koncept chytřejších měst. Ve městě existuje dopravní, energetická a digitální infrastruktura a funguje tam řada sfér, které jsou vzájemně provázány – energie, kterou město využívá, doprava, vzdělávací systém, zdravotnictví i zábava. Ve městě také žijí lidé, kteří všechny tyto služby využívají. Změny, které mohou vést k lepšímu fungování toho všeho, už jsou v některých městech na pochodu a je dobré se jimi inspirovat. Mají plán nebo už dokonce výsledky. Jiná města o tom zatím přemýšlejí. Je ale potřeba, aby v nich zodpovědní lidé debatovali o tom, co je nutné udělat, aby jejich město fungovalo lépe, a jaká jsou dnes již možná řešení. 

  • To zní na jednu stranu velmi jednoduše, na druhé straně může být obtížné si představit, jak chytré město funguje v praxi. Kde a jak se dá začít s nějakými konkrétními změnami?

Většina starostů začíná se změnami v dopravě. Dopravní přetížení je totiž v mnoha městech výrazný problém. Lze ale uvést i jiné příklady. V New Yorku například začali s bezpečností, ačkoliv i téma dopravy je tam velkým problémem. Instalovali ve městě kamery a senzory, vybavili policejní sbor kapesními počítači a využívají systém analýzy datových toků. Znamená to zkrátka, že policista má speciální tablet a když jeho prostřednictvím prověří něčí data, okamžitě získá řadu informací. V New Yorku například analyzují, do kterých míst směřují zločinci poté, co spáchali nějaký trestný čin. Existují totiž statistiky, podle kterých lze dohledat, kam se vydá pachatel po spáchání trestného činu. Policie tak analyzuje určité oblasti, kam se zločinci stahují. S nadsázkou lze říci, že policista si s klidem může sníst večeři, a pak najisto namířit do míst, kde může očekávat kriminální živly.      

Na bezpečnost se například zaměřili i v hlavním městě Malajsie Kuala Lumpuru. Začali tam ale také se systémem zdravotnictví, což je pro město velké téma. V dnešní době se většina aktivit ve zdravotnictví odehrává v nemocnicích nebo zdravotních centrech. Jen málo věcí se „dělá doma“. Koncept chytřejších měst to obrací naruby. Doma můžete mít různé přístroje, které vám pomáhají pečovat o vaše zdraví. Každé ráno si například změříte tlak. Na internetu pak může existovat složka, ve které jsou zanesena vaše data, a ta jsou průběžně porovnávána s dalšími daty. Pokud něco není v pořádku, můžete být upozorněni, že byste měli navštívit doktora. Teprve pak třeba půjdete do nemocnice. 

  • Jak ale něco podobného uvést do praxe?

Město musí mít samozřejmě vybudovanou infrastrukturu, jak hmotnou, tak digitální. A potom před zástupci veřejné správy leží rozhodnutí, na co se zaměřit nejdříve. V tom spočívá celý trik. Starostové se mohou učit jeden od druhého, mohou sdílet zkušenosti. Nejdůležitější je ale stanovit plán, rozhodnout se, co vlastně chcete.

  • Jak se dá se něčím takovým začít v konkrétním městě? Co by se mohlo změnit?

Když ráno vstáváte, nařídíte si budík, protože víte, že budete muset například v osm hodin vstát. Vstupujeme ale do světa, kde už to možná nebude potřeba. Systémy, se kterými pracují naše mobilní telefony, znají náš denní rozvrh, ví, kdy nám jede autobus či vlak, monitorují, když někde vznikne dopravní zácpa. Mohou nám proto poskytnout informace, které nám umožní ušetřit čas. Když něco takového vyprávíte lidem, zdá se jim to přirozeně děsivé. A v dnešním světě se to skutečně ještě může zdát děsivé. Generace mladých lidí ale může začít využívat svět zcela jiným způsobem.

Pokud chcete konkrétní příklad, můžeme se zaměřit například na spotřebu energie. Město musí za energii platit poměrně dost peněz. Přitom skoro 25 % energie lidé ve skutečnosti nevyužívají, ačkoliv se za ni platí. Co se s tím dá dělat? Město může například umístit chytré elektroměry do všech domácností a měřit spotřebu energie. Časem lze díky tomu vyhodnotit, kde dochází k plýtvání energií a proč. Chytré systémy mohou lidem poskytnout rady, na jejichž základě lze něco změnit. Peníze, které lze díky tomu ušetřit, se mohou investovat do jiných projektů. Je to jen potřeba lidem ukázat.

Podmínky pro to začít v konkrétním městě s konkrétním projektem jsou samozřejmě ovlivněny mnoha faktory. Jde především o to, že se z mozaiky různých problémů vyberou oblasti, ve kterých lze něco podniknout. Nevěřím tomu, že je potřeba ve městě budovat další silnice a podobně. Je pouze třeba začít ty již existující využívat chytře. To například znamená, že přes svůj mobilní telefon získáte informace o tom, kdy máte ideálně vyrazit, abyste stihli konkrétní schůzku. Deset minut může v dopravě udělat velký rozdíl. Ano, může to být děsivé, ale když něco takového řeknu třeba svým dvěma dospívajícím dcerám, jsou z takové myšlenky nadšené.         

  • Už jste to zmínil sám – chytré technologie mohou lidem někdy připadat děsivé. Otázkou také je, kdo to všechno zaplatí. Kde na podobné projekty nalézt peníze?

Můžeme navždy debatovat o tom, kde najít peníze a kde získat čas. To je ale začarovaný kruh. Pojďme tedy přestat plýtvat časem i penězi. Jako příklad můžeme vzít opět energetiku. Je to jednoduché, za prvé město musí zapojit privátní sektor, aby byl ochoten do těchto projektů investovat. Kvůli tomu by bylo potřeba zefektivnit systémy veřejných zakázek a podobně. Za druhé je třeba pamatovat na to, aby město bylo schopné nové projekty financovat samo. A za třetí je nutné přestat plýtvat penězi a zbavit se toho, co je zbytečné. Když se potom ukáže, že účty za energii jsou třeba o 20 procent nižší, lze tyto finance využít na další projekty. Město musí vědět, na co své peníze využívá. Je zkrátka potřeba někde začít. Nejdůležitější je zaměřit se na efektivitu a rozumné využívání peněz.

  • Další problematickou otázkou jsou ale také osobní data a jejich ochrana. V digitalizovaném světě, který koncept chytřejších měst předpokládá, tato otázka stále zůstává do určité míry nevyřešená… 

Na to se například Evropská komise zaměřuje mimo jiné ve své Digitální agendě, o které je také potřeba říci několik slov. Komise si uvědomuje, že v novém světě existuje řada nových problémů, které je potřeba vyřešit. Komisařka Kroesová se je snaží v Digitální agendě postihnout. Jde třeba o otázku kybernetické bezpečnosti, potřeby zvyšování digitální gramotnosti nebo otázku otevřených dat. Je dobře, že Digitální agenda byla zpracována a přijata.

Například o otevřených datech je stále potřeba diskutovat. Zároveň je to téma, které veřejnost možná znepokojuje příliš. Ve skutečnosti lze data rozdělit do několika skupin. Existují data, která jsou opravdu otevřená, tedy taková data, která v podstatě nelze zneužít. Ta je potřeba využívat. Potom existují soukromá data, ta je potřeba chránit, neboť mohou být zneužita. Řada společností dnes tato data nechrání dostatečně, protože nevyžívá správné nástroje.

Znovu se dostáváme k tomu, o čem jsme hovořili u chytrých měst. Lidé musí rozumět tomu, o čem se mluví. Digitální svět před nás přitom klade řadu témat, kterým nerozumíme. Otázky jako kybernetická bezpečnost nebo cloud computing jsou v našem světě zcela nové a řada lidí jim dosud nerozumí a ani jim dosud rozumět nemohou. Těmto oblastem je třeba věnovat více prostoru i na univerzitách a využívat potenciálu mladé generace. Jak jsem už říkal na začátku, je vždy třeba začít nejprve přemýšlet o tom, kam náš svět směřuje. A když poznáme, kam směřuje, je třeba se ptát, co s tím můžeme dělat.