Z drahých energií máme příležitost se proinvestovat, říká analytička Hrtúsová

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Archiv TH

Zelenou transformaci energetiky bychom měli vnímat jako příležitost k dosažení soběstačnosti, která nám zajistí plynulé a pro spotřebitele cenově dostupné dodávky energií. Musí být ale provedena správně, píše v komentáři Tereza Hrtúsová.

Autorkou komentáře je Tereza Hrtúsová, analytička České spořitelny. Komentář vyšel také v Hospodářských novinách. 

V Česku se zdražuje. Pociťují to nejen firmy, ale i běžní lidé, zejména na svých účtech za elektřinu a topení. Zdražování, a to nejen na poli energií, je zapříčiněno nečekaně rychlým ekonomickým oživením po koronavirové pandemii, která vedla ke změnám v dodavatelsko-odběratelských vztazích i v chování spotřebitelů. Firmy se v daleko větším rozsahu snažily předzásobit a začaly vše „hromadit“, spotřebitelé zase snížili poptávku po službách a zvýšili poptávku po zboží. To pak v důsledku vedlo k nedostatku všeho.

Z rostoucích cen energií rozhodně nemůžeme vinit Zelenou dohodu pro Evropu a její konkrétní nástroje, ty jsou totiž stále ve fázi návrhů. Snahy o snížení emisí uhlíku, které jsou vlastní nejen Evropě, ale celému světu, se však skrze zvýšenou poptávku po zemním plynu promítly do jeho ceny. Řada společností totiž začala přecházet z uhlí právě na emisně čistší plyn.

Zelená dohoda pro Evropu je naopak strategií, která má kromě pozitivního vlivu na životní prostředí především zvýšit energetickou soběstačnost Evropy, a snížit tak závislost na dovozu energetických komodit ze zemí mimo ni. Může tak výrazně zmírnit problémy, ke kterým na energetických trzích, zejména v oblasti zemního plynu, aktuálně dochází.

Největším dodavatelem zemního plynu do Evropské unie je Rusko, na jeho importu se podílí z více než 40 procent. A Evropská unie je zase pro Rusko největším zákazníkem. Jen na Německo připadá pětina ruských exportů plynu.

Napětí na trhu zemního plynu je souhrou několika faktorů. Kromě již zmíněného oživení a zvýšením spotřeby po pandemii koronaviru je to také dlouhá zima, která zapříčinila vyprázdnění některých evropských zásobníků, ale také nižší ochota k navýšení dodávek plynu ze strany Ruska. Na cenu plynu měla rovněž vliv vysoká poptávka v Asii. V případě zkapalněného zemního plynu to byly právě asijské státy, které jej vykoupily.

Zelenou transformaci energetiky bychom proto měli vnímat jako příležitost k dosažení soběstačnosti, která nám zajistí plynulé a pro spotřebitele cenově dostupné dodávky energií. Samozřejmě za předpokladu, že bude provedena správně a s přihlédnutím na produkční možnosti České republiky. Pro průmysl je energetická transformace cestou k větším úsporám energie a zajištěním flexibility. Pro společnost jako celek by nesporným benefitem mělo být v první řadě zlepšení ovzduší, a tedy zdraví každého z nás.

Kdo ale náročnou transformaci českého energetického sektoru zaplatí? Štědrým zdrojem jsou jednoznačně evropské prostředky. Nelze však říct, že pokryjí všechny potřebné náklady. Zapojit se budou muset také firmy a domácnosti.

V případě Modernizačního fondu je ČR jedním z největších příjemců v EU, připadá na ni téměř 16 % jeho alokace, tedy minimálně 150 miliard korun. Pokud započítáme prostředky vyčleněné na zelené projekty v rámci Fondu pro spravedlivou transformaci, Národního plánu obnovy a operačních programů jako Technologie a aplikace pro konkurenceschopnost a Životní prostředí, dostaneme se na částku zhruba 350 miliard korun, která bude ČR k dispozici v období do roku 2027. Ta bude ještě navýšena o prostředky z dalších operačních programů a dodatečných fondů. Dle našeho odhadu se celková výše potřebných „zelených investic“ do roku 2030 vyšplhá na 2 biliony korun.

Pokud chceme dosáhnout evropských zelených ambicí a stát se do roku 2050 uhlíkově neutrální ekonomikou, měli bychom se v příštích 20 letech zaměřit zejména na zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny a tepla s tím, že zásadní roli v našem energetickém mixu bude mít i nadále jádro, na rozsáhlou renovační vlnu soukromých i veřejných budov či rodinných domů a na nahrazení spalovacích motorů v dopravě.

Evropské prostředky jsou pro ČR jedinečnou příležitostí a prostředkem k úspěšné transformaci. Ta by nám v konečném důsledku měla zajistit snížení závislosti na dovozu energetických komodit, větší soběstačnosti, a s tím související zvýšenou odolnost země vůči vnějším vlivům. Zároveň by větší využití obnovitelných zdrojů mělo pro firmy i domácnosti znamenat stabilní a cenově dostupnější energie.

Fond pro uhelné regiony pomůže, ale nespasí

Zhruba 42 miliard korun. Tolik dostanou české uhelné kraje z evropské kasy „navíc“, aby se dokázaly vyrovnat s odklonem od uhlí a ozeleněním ekonomiky. Co prostředky k dobru znamenají?