Pro český export je životní prostředí a klimatická změna stále tabu

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodnovat s názorem redakce EurActiv.cz

© Shutterstock

Tento závěr si bohužel musíme vyvodit při čtení nedávno publikovaných výročních zpráv České exportní banky a Exportní a garanční pojišťovny za rok 2018, píše Jana Maussen.

Autorka je ředitelkou nevládní organizace Centrum pro dopravu a energetiku.

Česká exportní banka (ČEB) a Exportní a garanční pojišťovna (EGAP) jsou státem vlastněné exportní kreditní agentury, které využívají veřejných peněz pro podporu českého exportu do rizikových oblastí či projektů, které by běžně nezískaly komerční podporu. Právě kvůli svému veřejnému profilu jsou pak tyto agentury povinné vykazovat ve svých výročních zprávách mimo jiné i dopady podpořených projektů na životní prostředí, a pravidelně tak vyhodnocovat ekologická rizika své činnosti.

V českém prostředí je však tato praxe zatím velmi podceňovaná. Ve výroční zprávě EGAP se výraz „životní prostředí“ či „změna klimatu“ nevyskytuje ani jedenkrát. Ve výroční zprávě ČEB 2x v jednom identicky stejném odstavci, který ČEB používá ve svých výročních zprávách od roku 2009: „Při financování vývozních úvěrů se splatností nejméně 2 roky dodržuje ČEB pravidla jejich posuzování z pohledu dopadů realizace financovaných vývozních projektů na životní prostředí v cílové zemi vývozu. Řídí se při tom postupy podle Doporučení Rady OECD ,Společné přístupy pro státem podpořené vývozní úvěry a environmentální a společenská Due Diligenceʻ (2016) o uplatňování některých pravidel v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů. ČEB nevyvíjí žádné vlastní aktivity v oblasti životního prostředí“.

Česko je na cestě k nízkouhlíkové ekonomice, kráčí ale pozvolným tempem

Čistší doprava, úspornější budovy, ale také větší podíl obnovitelných zdrojů energie. Právě tak by mohla vypadat cesta České republiky směrem k nízkouhlíkovému hospodářství. 

Ze zahraničí ovšem víme, že informovat o ekologických dopadech veřejných financí lze mnohem lépe. Při listování poslední výroční zprávou exportní kreditní agentury ve Švédsku (SEK), se pojem životní prostředí objevuje 63x a klimatická změna 6x. Ve zprávě jsou celé kapitoly věnované souvisejícím tématům jako „udržitelnost a klimatická změna“, „obchodní a udržitelné podmínky“, či „zelené půjčky“. Ukázkou budiž kapitola Zelené dluhopisy, ve které stojí: „Mezinárodní obchod s sebou může nést jak riziko, tak i příležitost pro životní prostředí a klima. Jako vládní finanční instituce hraje SEK klíčovou roli v procesu hledání souladu mezi mezinárodními financemi a životním prostředím.“

Špatný příklad Adularya

V případě České republiky však ani samotný kontrolní proces nad používáním veřejných prostředků na podporu vývozu stále není samozřejmostí. O to hůře se pak získávají informace o konkrétních dopadech podpořených projektů na životní prostředí a klima, ačkoli tyto dopady mohou být značné.

Podle odborníků by i tyto státní organizace měly být průběžně pod systematickým dohledem veřejnosti včetně nezávislých neziskových organizací. To podporuje i doporučení evropské ombudsmanky vydané v roce 2018. Ta v něm klade důraz na transparentnost hospodaření národních exportních kreditních agentur s prostředky ze státního rozpočtu, ale také zohlednění ekologických i dalších významných rizik, jež by mohla vést u podporovaných exportních projektů k významným ekologickým či sociálním problémům v zemích vývozu.

Konec uhlí v zemích V4: Není na co čekat

Zásadními neznámými v tématu přechodu z uhlí na jiné zdroje není jestli, ale kdy, a jak cílů dosáhnout s ohledem na lidi v uhelných regionech. Polsko, Česko a Slovensko se potýkají s  otázkou kdy, zatímco Polsko stále řeší jestli vůbec.

V současnosti se ukazuje, že řada projektů z období hospodářské krize, jež byly realizovány za mírnějších podmínek a postupů než obvykle, se stala problémovými a velmi pravděpodobně tyto projekty nakonec povedou ke značným ztrátám. Patří k nim především vývozní projekty uhelných, plynových a jaderných elektráren, tedy projekty s potenciálním negativním dopadem na životní prostředí v zemích vývozu i na globální klima. Tou nejznámější je hnědouhelná tepelná elektrárna Adularya v Turecku, kterou se na začátku letošního července ani napodruhé nepodařilo prodat tureckému správcovskému fondu TMSF. I toto téma má být na programu jednání při plánované návštěvě českého premiéra a ministra průmyslu v Turecku na podzim tohoto roku.

Není udržitelnost jako udržitelnost

ČEB a EGAP podporují české exporty do zahraničí, ale jejich podpora projektů zaměřených na rozvoj využívání uhlí a zemního plynu, které ovlivňují změnu klimatu, je neslučitelná s dosahováním cílů Pařížské dohody a ve skutečnosti slouží k podpoře zastaralých obchodních strategií českých firem. Agentury pro vývozní úvěry by měly závazně přijmout přísnější kritéria bránící financování projektů v oblasti fosilních paliv, a pomáhat tak rozvíjet byznys zaměřený na nová odvětví, jako je obnovitelná energie nebo nízkouhlíková veřejná doprava. Jako ukázkový lze uvést projekt, který vzešel ze spolupráce mezi Svazem moderní energetiky a ČEB, kde zelené technologie české výroby vyhřívají největší jurtu na světě v Biškeku a podílejí se i na zabezpečení dodávek tepla do hlavního města Kyrgyzstánu.

Komunitní výroba energie není jen koníček, je to způsob, jak ušetřit, říká německá expertka

Energetická družstva mají obrovský potenciál, říká v rozhovoru pro EURACTIV.cz německá expertka na decentralizaci energetiky Krisztina Andréová.

Základním předpokladem pro zamezení podpory škodlivých projektů do budoucna je dodržování práva veřejnosti na informace o hospodaření organizací pracujících s penězi daňových poplatníků. Je nutné, aby se občané mohli podílet na kontrole jejich rozhodovacích procesů a vlivu jejich exportních projektů na životní prostředí. Konečně jim to ukládá i evropské nařízení 1233/2011, podle kterého „ve výroční zprávě o činnosti členské státy popíší, jak jsou při činnosti jejich exportních úvěrových agentur v oblasti státem podporovaných vývozních úvěrů zohledněna ekologická rizika, jež s sebou mohou nést další významná rizika“.

Dobré příklady ve světě jsou. V již zmiňované výroční zprávě švédské exportní agentury se objevuje pojem udržitelnost 87x, ve výroční zprávě ČEB ani jedenkrát a ve výroční zprávě EGAP 1x. Neobjevuje se zde však ve spojitosti s cíli udržitelného rozvoje, ale je použit k ujištění českých daňových poplatníků, že „obchodní strategie EGAP vychází z Exportní strategie České republiky 2012–2020, přičemž výběr podpořených obchodních případů plně odpovídá strategii dlouhodobé udržitelnosti a samofinancovatelnosti instituce“. Při pohledu na hospodaření institucí ČEB a EGAP a s přihlédnutím na potenciální výši ztráty v projektu Adularya se této deklaraci dá jen těžko uvěřit.