Přístup k obchodování s emisemi se musí změnit, jinak hrozí spuštění „zelené opony“ mezi východem a západem

UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz

© EPA

Aby oblast střední a východní Evropy pokročila v dekarbonizaci, bude muset překonat několik překážek. Přesun těžiště zájmu od snižování emisí k investicím do transformace odhaluje několik rozporů, které jsou zakořeněny v samotném systému obchodování s emisemi, píší Claire Godet a Linda Zeilina.

Claire Godet je spolupracovnice výzkumu (Research Fellow) Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC) a výzkumnice (Researcher) v rámci E3G. Linda Zeilina působí jako výkonná ředitelka (CEO) Mezinárodního centra pro udržitelné finance (ISFC).

Od roku 2005 je jednou z hlavních evropských politik zaměřených na zmírňování změny klimatu systém obchodování s emisemi (ETS). Účinnost tohoto systému však byla nejen omezená, ale navíc ani nepřispívala ke sbližování mezi východem a západem. Nový balíček opatření „Fit for 55“, který má původní systém nahradit, riskuje spuštění nové železné opony v Evropě, a to v oblasti ekologičtější ekonomiky, pokud země střední a východní Evropy nadále nedokáží v plné míře využívat příležitostí, které nabízí systém obchodování s emisemi a agenda EU týkající se udržitelného financování.

Systém obchodování s emisemi byl vytvořen s ohledem na dva navzájem se doplňující cíle: motivovat ke snižování emisí zvýšením ceny uhlíku a vytvářet nové zdroje příjmů.

Dosud se regulační orgány zaměřovaly především na zvýšení ceny uhlíku: snižování celkového limitu, vytváření rezerv pro stabilitu trhu a omezování bezplatných povolenek – to vše byla opatření přijatá s cílem zajistit vysokou cenu uhlíku. Obavy z vysokých cen však zastínily sekundární motivaci systému obchodování s emisemi: investovat příjmy do zvýšení prosperity a urychlení přechodu k ekologičtějším řešením. Je téměř nevyhnutelné, že ceny uhlíku porostou, takže od nynějška by se pro oblast střední a východní Evropy mělo využití peněz ze systému ETS stát prioritou k nastartování hospodářského růstu a dekarbonizace.

Cena emisních povolenek stoupá, chystá se revize systému ETS. Co to znamená pro Česko?

Rekordně vysoká cena emisních povolenek může uspíšit český odchod od uhlí. Systém obchodování s emisními povolenkami zároveň čeká rozšíření, které ovlivní další sektory i koncové spotřebitele.

Překážky, které je třeba překonat

Aby oblast střední a východní Evropy pokročila v dekarbonizaci, bude muset překonat několik překážek. Přesun těžiště zájmu od snižování emisí k investicím do transformace odhaluje několik rozporů, které jsou zakořeněny v samotném systému obchodování s emisemi.

Zaprvé, jednou z hlavních diskusí kolem systému obchodování s emisemi bylo od jeho vzniku přidělování bezplatných povolenek některým členským státům a průmyslovým odvětvím. Bezplatné povolenky by na jedné straně měly zajistit spravedlivější přechod k ekologičtějším technologiím v těchto státech a zabránit úniku uhlíku. Na druhou stranu poskytování těchto povolenek namísto jejich dražby připravuje chudší členy o tolik potřebné příjmy a prodlužuje život vysoce znečišťujícím a často finančně problémovým průmyslovým odvětvím, nebo průmyslovým odvětvím z minulosti. Současné vysoké příjmy ze systému ETS zakrývají nejistotu, která trh s uhlíkem prostupuje. V roce 2020 dosáhla cena uhlíku historického maxima ve výši přesahující 31 eur za tunu, čímž překonala předchozí maximum, jehož bylo naposledy dosaženo v roce 2006. Tento prudký nárůst a následné značné výkyvy však způsobily nestabilitu, která investorům, průmyslu a členským státům brání ve vytváření dlouhodobějších plánů. Trh s uhlíkem v roce 2020 celkově vzrostl, ale je obtížné předvídat, jak bude reagovat v důsledku pandemie COVID-19. Současné úrovně příjmů nejsou z dlouhodobého hlediska nijak zaručeny. Pro země střední a východní Evropy je proto důležité mít dlouhodobou vizi a podrobný plán, který pro jejich průmysl a občany zajistí spravedlivý přechod na nový systém. Čas hraje zásadní roli, protože přechod je naléhavý a zdroje příjmů mohou být dočasné.

Ochrana klimatu se může odrazit na účtech za energie. Hrozí návrat žlutých vest?

Snižování emisí skleníkových plynů může pomoci odvrátit klimatickou katastrofu, ale také zasáhnout do rozpočtu domácností. V Evropě rostou obavy, že ambice Bruselu by mohly vést ke zdražování energií a rozsáhlým protestům napříč sedmadvacítkou.

Skvělá, avšak podceňovaná příležitost

Navzdory těmto problémům má oblast střední a východní Evropy jedinečnou příležitost pokročit v dekarbonizaci a ve správném přechodu k novým technologiím, pokud ovšem bude výnosy ze systému obchodování s emisemi využívat strategičtějším a efektivnějším způsobem. To se však podaří pouze tehdy, pokud bude existovat jasná vize budoucnosti a ambiciózní plán.

Příjmy ze systému obchodování s emisemi by mohly být využity k tomu, aby pomohly regionu střední a východní Evropy rekonstruovat stávající infrastrukturu (např. budovy, dopravu, energetické systémy atd.) a urychlit postupné opouštění využívání fosilních paliv. Mohly by být velkou pobídkou k rozvoji politik, které vytvářejí společnost zítřka: školení pracovníků v oblasti nových technologií, posílení malých a středních podniků v procesu dekarbonizace, modernizace a rozšiřování, rozvoj a podpora udržitelných finančních řešení.

Aby byly tyto politiky úspěšné, je třeba posílit postavení zúčastněných stran ve střední a východní Evropě a zajistit jejich aktivní podporu ze strany EU. Země střední a východní Evropy musí investovat čas a energii do vypracování plánů transformace ekonomiky, které nejlépe odpovídají jejich národním podmínkám, a vážně se zavázat k dekarbonizaci a spravedlivému přechodu k ekologičtější ekonomice. Musí vypracovat jasné plány pro každé hospodářské odvětví a určit kritická průmyslová odvětví, která mohou vytvořit fiskální multiplikační efekt, pokud budou upřednostněna. To vyžaduje mnoho přípravné práce a technických znalostí, a podpora EU by v nich měla hrát důležitou roli. Kromě mnoha fondů, které již byly vytvořeny pro klimatické záměry, musí EU posílit postavení regionu sdílením znalostí, inovací a technologií a poskytováním technické pomoci při tvorbě projektů a vytváření finančních struktur. Musí také vzít na vědomí rozdíly mezi střední a východní Evropou a ostatními evropskými zeměmi, aby tento region měl co největší šanci zajistit úspěšný přechod k novým technologiím a převzít odpovědnost za plán, který jemu a jeho obyvatelům bude vyhovovat.

Oblast střední a východní Evropy se již dlouhou dobu spoléhá na systém obchodování s emisemi, který motivuje průmysl ke snižování objemu vypouštěných emisí. Nyní je naléhavě nutné převzít odpovědnost za výnosy z tohoto systému a využít je jako hlavní páku k zajištění prosperity a usnadnění přechodu na novou ekonomiku v dané oblasti. Navzdory nejistotám trhu s uhlíkem musí oblast střední a východní Evropy uchopit současný nečekaný finanční zisk a využít ho k tomu, aby svým obyvatelům a podnikům umožnila vytvořit vlastní plán přechodu a uskutečnit samotný přechod k dekarbonizované ekonomice. Vlády zemí střední a východní Evropy mohou být významnými aktéry transformace evropského hospodářství, pokud ovšem vezmou za své a zohlední specifika regionu a zaujmou strategičtější přístup k využívání finančních prostředků EU.

„Stále užší EU“ se mění ve „stále zelenější EU“. Co na to říká střední Evropa?

Nový legislativní balíček Fit for 55 je dalším pokračováním trendu započatého již v roce 2018, kdy se EU a její členské státy, včetně Visegrádu, zavázaly k uhlíkové neutralitě a dalším klimatickým cílům. Jakým příležitostem a výzvám bude nyní čelit středoevropský region?